Kolaudace profesí vytápění a vzduchotechniky

LEGISLATIVNÍ POŽADAVKY

Kolaudace stavby je jeden z nejdůležitějších okamžiků stavebního procesu. Tak jako veškerá činnost při výstavbě, tak i kolaudační řízení vychází ze základního pilíře stavebního práva, tj. ze stavebního zákona (1), jeho prováděcí vyhlášky (2) a dalších legislativních předpisů (3, 4). Protože došlo k několika významným změnám ve stavebně právní legislativě, nebude na škodu si je zde uvést (nebo připomenout).

Stavební zákon stanoví, že dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání (pokud bylo vyžadováno stavební povolení), lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí. Než je však toto rozhodnutí vydáno, probíhá celá řada předcházejících procesních činností a jednání.

V podstatě se dá kolaudace shrnout do tří základních fází:

• návrh vydání kolaudačního rozhodnutí,
• vlastní kolaudační řízení,
• vydání kolaudačního rozhodnutí.

Kolaudační řízení provádí stavební úřad, který vydal stavební povolení a tento úřad vydává rovněž kolaudační rozhodnutí.

Od července 1998 zavedl stavební zákon pro vlastníka stavby novou povinnost a sice účastnit se kolaudačního řízení (do té doby, ač je to s podivem, vlastník stavby tuto povinnost neměl). To by mělo především zajímat investory, pro které je tento článek rovněž určen. Toto ustanovení znamená, že v době zahájení kolaudačního řízení již musí být uzavřeny majetkoprávní (vlastnické) vztahy ke stavbě.

Dalšími účastníky kolaudačního řízení jsou stavebník, uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám a nově, podle poslední novely stavebního zákona (zákon č. 59/2001 ze dne 10. ledna 2001), také vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno - pozn.1).

Pokud stavební úřad sloučí s kolaudačním řízením také řízení o změně dokumentace (včetně projektové) ověřené ve stavebním řízení, stávají se účastníky tohoto sloučeného řízení i ti účastníci stavebního řízení, jichž by se změna měla dotknout. Mohou to být tedy například také vlastníci sousedních pozemků.

Ke kolaudačnímu řízení, je-li to účelné, přizve stavební úřad projektanta a případně zhotovitele stavby. Zde se většinou jedná o generálního dodavatele stavby, který je zpravidla jediným smluvním partnerem objednatele stavby čili stavebníka (vlastníka, investora).

___________
Poznámka 1): Touto novelou stavebního zákona bylo opraveno pochybení zákonodárce, mající ústavní rozměr, které bylo konstatováno v nálezu Ústavního soudu č.95/2000 Sb., ve věci návrhu na zrušení § 78 odst. 1 zákona č.50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud totiž svým ustanovením ze dne 22.března 2000 zrušil § 78 odst. 1 zákona č.50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů a to dnem 31.prosince 2000. Zmíněný paragraf nepřiznával vlastníkovi pozemků stejná práva jako stavebníkovi, což je v rozporu s principem rovnosti práv podle Listiny základních práv a svobod (konkrétně se jednalo o vlastníka, na jehož části pozemků byla vybudována nová komunikace znemožňující přístup na část jeho pozemků).

Procesní podrobnosti kolaudačního řízení nejsou předmětem tohoto článku, proto se jim nebudeme věnovat. Pouze se zmíníme o tom, že v rámci kolaudačního řízení zkoumá stavební úřad, mimo jiné, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení.

Zkoumání stavebního úřadu, zda nejsou nebo nebudou ohroženy veřejné zájmy, spočívá především v osobní kontrole předmětné stavby při ústním jednání spojeném s místním šetřením. A pak také při kontrole písemné, dokladové dokumentace stavby, která je různorodá a přepestrá. Patří sem projektová dokumentace stavby, doklady o ověření požadovaných vlastností výrobků podle zákona č. 2/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, doklady stanovené v podmínkách stavebního povolení, doklady o vytýčení stavby, atd. Mezi důležité písemnosti, které jsou při kolaudaci stavebním úřadem požadovány, patří doklady od všech profesí o výsledcích předepsaných zkoušek a měření a o způsobilosti provozních zařízení k plynulému a bezpečnému provozu, vyhodnocení zkušebního provozu (byl-li prováděn) a zprávu o výsledku komplexního vyzkoušení. Všechny tyto doklady jsou požadovány prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu (2) v § 31.

DOKLADY O ZKOUŠKÁCH VYTÁPĚNÍ A VZDUCHOTECHNIKY KE KOLAUDACI

Doklady předkládané při kolaudaci mají, jak bylo výše uvedeno, velmi široký záběr. My se soustředíme pouze na takové doklady, které se vztahují k vytápění a vzduchotechnice. Ze smyslu a dikce prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu vyplývá, že je nutno u stavby a jejích součástí (profesí) prokázat prostřednictvím předepsaných zkoušek, měření a komplexního vyzkoušení, že stavba nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení.

Předepsanými zkouškami jsou takové zkoušky, které požaduje stavební úřad nebo dotčené orgány státní správy při stavebním řízení, nebo které jsou předepsány obecně závaznými nebo platnými předpisy (vyhláškami, směrnicemi, technickými normami apod.). Na tomto místě je vhodné také připomenout, že ještě existují tzv. dohodnuté zkoušky, to jsou takové, které si smluvně sjednají objednatel se zhotovitelem především za účelem prokázání řádného provedení díla nebo při prokázání specifických jakostních vlastností díla.

Profese vytápění
Předepsané zkoušky u této profese jsou většinou:

• zkouška zabezpečovacího zařízení (dle ČSN 06 0830 - srpen 1996)
  - zkouška pojistného zařízení (pojistných ventilů)
  - zkouška expanzního zařízení (doplňovacího a přepouštěcího zařízení)
• zkouška těsnosti (tzv. tlaková zkouška) dle ČSN 06 0310 - leden 1998)
  - dílčí zkoušky těsnosti (čl. 8.5.1)
  - zkouška těsnosti celé otopné soustavy
• provozní zkouška dilatační (dle ČSN 06 0310)
• provozní zkouška topná (dle ČSN 06 0310, čl. 8.3.3)
  - provedená před předáním díla (konaná při klimatických podmínkách v době zkoušky)
  - provedená v topném období (při venkovních teplotách nižších než -5 °C)(doba provozní topné zkoušky 72 hodin)
• ověření měřiče tepla (ČSN EN 1434 (25 8511))
  - schválení typu a prvotní ověření
  - kontrola měřicí tratě
  - kontrola funkce měřiče tepla
• měření emisí u velkých a středních stacionárních zdrojů znečišťování po kolaudaci a v předepsaných periodách (vyhláška č.117/1997 Sb., kterou se stanovují emisní limity a další podmínky provozování stacionárních zdrojů znečišťování a ochrany ovzduší ve znění vyhlášky č. 97/2000 Sb.)
• revize spalinových cest (kouřovody a komíny).

Dohodnutými zkouškami mohou být například:

• hydraulické seřízení otopné soustavy
• zkouška automatické funkčnosti doplňovacího zařízení topné vody
• zkouška funkce úpravny vody.

Profese vzduchotechnika

Předepsané zkoušky u této profese jsou:

• zkouška chodu (5)
• zaregulování výkonových parametrů (průtoků vzduchu)
• měření hluku ze vzduchotechnických zařízení:
  - do větraných prostor, tj. uvnitř stavby (např. vytypované místnosti: studovny, byty, operační sály atd.)
  - do venkovního prostředí, tj. vně stavby (ve dne a v noci po 22.00 h), např. na fasádě obytného domu (vše po dohodě s hygienikem)
• prohlídky požárních klapek a požárních ventilátorů (podle ČSN 70 0872 a dodavatelských směrnic).

Dohodnutými zkouškami (pokud nebyly stavebním úřadem nebo dotčeným orgánem státní správy určeny jako předepsané) se většinou rozumí:

• měření a kontrola mikroklimatických parametrů
  (většinou pouze u vytypovaných prostor, u kterých je eminentní zájem na jejich dodržování: operační sály, čisté prostory, kuchyně, přípravny potravin, archivy, klimatizovaná pracoviště, technologické provozy telekomunikací apod.)
• zkouška obrazu proudění vzduchu
• zkouška podtlaku nebo přetlaku
  (účelné u provozů s výskytem škodlivin jako jsou chemické provozy, kuchyně, jídelny, pekárny nebo u čistých provozů v mikroelektronice, farmacii apod.)
• zkouška těsnosti vzduchovodů
• měření koncentrací škodlivin
• měření koncentrací nebezpečných hořlavých aerosolů, plynů, par a prachů
• měření vibrací
• měření přítomnosti mikroorganismů
• měření elektroiontového mikroklimatu.

Velmi důležité je, aby u všech druhů zkoušek byl smluvně dohodnut jejich obsah, rozsah a kritéria úspěšného splnění. Jinak postrádají smysl a vypovídací hodnotu.

Rovněž by bylo vhodné, aby návrh, případně doporučení jednotlivých druhů zkoušek byl obsažen již v projektové dokumentaci ke stavebnímu povolení, protože tuto dokumentaci ověřuje stavební úřad i při kolaudačním řízení. Projektant tak může přímo ovlivnit proces přejímacího řízení.

Komplexní vyzkoušení

Přestože je legislativou požadováno předložit při kolaudaci zprávu o výsledku komplexní vyzkoušení, nenajdeme již žádný jiný předpis, který by obsah komplexního vyzkoušení taxativně určoval. Proto není jiné možnosti než, aby si smluvní strany náplň tohoto vyzkoušení, jeho délku a kritéria úspěšného provedení stanovily ve smlouvě o dílo.

Jak je však všeobecně známo, v praxi se takový postup téměř neprovádí. Se železnou pravidelností se na každé stavbě v jejím závěru opakuje stejná situace. V okamžiku, kdy má dojít ke komplexnímu vyzkoušení se začínají vést spory (mnohdy velmi ostré) o to, co je vlastně předmětem komplexního vyzkoušení, neboť každá smluvní strana (i jedinci) mají většinou odlišnou představu (někdy i diametrálně) o tom, jak má být komplexní vyzkoušení provedeno. Všichni se ohánějí svými zkušenostmi z jiných staveb, trumfují se navzájem ze znalostí a neznalostí, a přitom si neuvědomují, že se vzájemně dopustili chyby již na začátku svého smluvního vztahu při podpisu smlouvy o dílo.

Pro potřeby profesí vytápění a vzduchotechnika je možno používat následnou definici komplexního vyzkoušení (6), která odráží jak zákonné požadavky, tak prošla ohněm mnohaletého praktického ověřování na stavbách všech typů a velikostí:

Komplexním vyzkoušením se rozumí uvedení díla jako celku do chodu s tím, že zhotovitel prokazuje objednateli, že dílo je kvalitní, splňuje požadované funkce a je schopno trvalého provozu v projektovaném a automatickém režimu. (Eventuálně, že je schopno zkušebního provozu, je-li dohodnut.) Prokazuje se bezpečnost provozu, jistota a bezporuchovost zařízení, hospodárnost provozu, hygienické zájmy, ochrana životního prostředí a ochrana proti hluku a vibracím. Osvědčuje se tím i způsobilost dodávky k přejímacímu řízení.

Komplexní vyzkoušení se uskutečňuje za součinnosti všech souvisejících profesí a s dodávkou jejich energií a médií (zejména měření a regulace, elektro, vytápění nebo vzduchotechnika - podle toho, která profese je komplexně zkoušena, chladicí technika, zásobování plynem, zdravotně technické instalace atd.).

Komplexní vyzkoušení se provádí za účasti všech povinných (smluvních) účastníků, případně přizvaných expertů. Dokončí se předepsané nebo dohodnuté zkoušky, pokud nebyly uskutečněny dříve.

V kterékoli roční době je možné komplexní vyzkoušení a to většinou bez chodu výrobní či provozní technologie a pracovního personálu. Jeho smyslem není prokázat dodržování provozních, mikroklimatických a výkonových stavů ve všech jeho jmenovitých hodnotách (které technologie a počasí ovlivňuje) a za všech venkovních klimatických podmínek, ale především funkčnost zařízení jako celku, pokud není ve smlouvě stanoveno jinak. Komplexním vyzkoušením není totiž možno ani nutno dokládat veškeré vlastnosti dodávaného díla, navržené projektem, například při extrémních dnech léta a zimy nebo při extrémních výrobních či technologických zátěžích. Důležité je prokázat, že v klimatických podmínkách, při kterých se provádí komplexní vyzkoušení, je dodávka kvalitní, nevykazuje zřejmé vady a je schopna přejít do trvalého (event. zkušebního) bezporuchového a bezpečného provozu.

Popis obvyklého průběhu komplexního vyzkoušení profesí vzduchotechnika a vytápění není předmětem tohoto příspěvku. Pouze bude vhodné se zmínit alespoň o délce bezporuchového a nepřetržitého chodu zařízení těchto profesí při komplexním vyzkoušení. Jedná se o doporučené hodnoty, které by měly být stanoveny smluvně mezi objednatelem a zhotovitelem:

vytápění:

• zdroje tepla a otopné soustavy do 100 kW tepelného výkonu ..... 3 dny
• zdroje tepla a otopné soustavy nad 100 kW tepelného výkonu .... 7 dnů

vzduchotechnika:

• malá vzduchotechnická zařízení ........................... 2 dny
• běžná větrací a klimatizační zařízení ..................... 3 až 4 dny
• velká a složitá vzduchotechnická zařízení .............. 4 až 5 dnů.

Protokoly

Úspěšné provedení předepsaných zkoušek, měření a komplexního vyzkoušení je nutno stavebnímu úřadu řádně prokázat. Děje se tak písemně formou protokolů nebo zápisů.

Obsahová i grafická úroveň protokolů a zápisů o provedených zkouškách vypovídá mnohdy o kvalitě díla jako celku (není to pravidlem). Bohužel se však stávají i takové případy, kdy dílo je ve skutečnosti provedeno na velmi dobré úrovni, ale dodavatel již není schopen své dílo završit protokolárním "bonbónkem", což je jistě škoda. Není žádnou zvláštností, že dodavatelé ve chvatu při dokončování stavby sypou z rukávu jednověté zápisy a protokoly typu: "Větrací (vytápěcí) zařízení bylo provozně odzkoušeno, nebyly shledány žádné závady a je schopno bezpečného a bezporuchového provozu".

Ono totiž nejde pouze o to, že je dílo dobře provedeno, ale ono se předává jinému pracovnímu (provozovatelskému) kolektivu, který o zařízení v době přejímek nemá ani potuchy a nejlépe se s ním seznámí prostřednictvím (kromě projektové dokumentace skutečného provedení, je-li k dispozici) dostatečně propracovaných protokolů a zápisů o zkouškách, které mají velkou vypovídací hodnotu, a které jsou jakýmsi křestním listem zařízení.

Při zpracování protokolů nebo zápisů ze zkoušek a měření je možno vycházet z různých pramenů (5, 7) a z vlastních zkušeností.

Literatura:

1. Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 103/1990 Sb., zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 262/1992 Sb., zákona č. 43/1994 Sb., zákona č. 19/1997 Sb., zákona č. 83/1998 Sb. a zákona č. 59/2001 Sb.
2. Vyhláška č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona.
3. Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.
4. Vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze.
5. TOMAN, S.: Protokol o zkoušce chodu a zaregulování výkonových parametrů vzduchotechnických zařízení, 6,VVI, č. 3, 1997, s. 120-122.
6. TOMAN, S.: Zkoušky a přejímky vzduchotechnických zařízení, Sborník 14. konference KLIMATIZACE A VĚTRÁNÍ pro příští století, STP, 1999.
7. MIKULOVÁ, O.: Protokol o měření hluku, Sborník semináře Malé a středně velké provozovny - technické a hygienické problémy, SYS, 1998.