Kontroly klimatizačních a požárních odvětrávacích systémů
Tento článek seznamuje čtenáře s platnou legislativou a metodikou kontrol klimatizačních a požárních odvětrávacích systémů, která je platná v České republice. Článek je určen nejen pro čtenáře, kteří se zabývají instalací těchto systémů, ale také pro provozovatele vzduchotechniky, např. v nákupních centrech, kancelářských budovách, obytných komplexech atd.
V červnu roku 2013 vstoupila v platnost vyhláška č. 193/2013 Sb. o kontrole klimatizačních systémů, tato vyhláška nabyla účinnosti v srpnu roku 2013. Tato vyhláška upřesňuje předchozí vyhlášku č. 277/2007, která ukládá, vlastníkům budov s klimatizačními systémy, povinnost zajistit pravidelnou kontrolu těchto systémů.
V oblasti požárních odvětrávacích systémů je nejdůležitější vyhláškou vyhláška 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci). Tato vyhláška nabyla účinnosti už v roce 2001. Vzhledem k další době účinnosti této vyhlášky je, na rozdíl od vyhlášky týkající se kontroly klimatizačních systémů, zpracována přesná metodika postupu pro ověření funkčnosti požárního odvětrávání, která byla vydána Ministerstvem vnitra v květnu 2010.
Nejdůležitější legislativní informace týkající se kontroly klimatizačních systémů
Základním zákonem, ze kterého vychází povinnost klimatizační systémy kontrolovat, je zákon 406/2000 Sb. o hospodaření s energií. Tento zákon byl několikrát pozměněn (poslední změna 318/2012 Sb.). V tomto zákonu jsou uvedeny základní pojmy, z nichž bych rád vypíchl dva nejdůležitější. První je pojem klimatizační systém „je to soubor všech zařízení na úpravu teploty, vlhkosti, čistoty a proudění vzduchu ve vnitřním prostředí včetně zařízení pro distribuci tepla, chladu a vzduchu, která jsou součástí budovy“ [1]. V praxi se za klimatizaci považuje systém, který zajišťuje chlazení. Tedy o tom, zda systém kontrolovat či ne rozhoduje jeho chladicí funkce, pokud chladicí funkci má, tak už se musejí zkontrolovat všechny jeho funkce (filtrace, zvlhčování, atd.). Druhým důležitým pojmem je chladicí výkon klimatizačního systému. Dle zákona je za jmenovitý chladící výkon považován jmenovitý příkon pohonu zdroje chladu udaný výrobcem. Toto je velice kontroverzní definice, protože každý technik ví, že výkon se v žádném případě nerovná příkonu. Jedná se o velice důležitý pojem z toho důvodu, že zákon ukládá kontrovat ty klimatizační systémy, jejichž jmenovitý chladicí výkon je vyšší než 12 kW. Posuzuje se každý jednotlivý zdroj zvlášť, to je změna, protože dříve se do jmenovitého chladicího výkonu počítaly všechny zdroje v budově dohromady. Dříve platilo, že pokud byste měli v budově 12 zdrojů a každý se jmenovitým chladicím výkonem 1 kW, tak jste klimatizační systém museli kontrolovat. V současné době, pokud by nastal stejný případ, tak byste klimatizační systém kontrolovat nemuseli, protože tam není žádný zdroj o jmenovitém chladicím výkonu vyšším než 12 kW.
Jak často se musejí kontroly klimatizačních systémů provádět
Provozovatel či vlastník zařízení se jmenovitých chladicím výkonem vyšším než 12 kW a nižším než 100 kW je povinen zajistit kontrolu za deset let po uvedení systému do provozu a potom každých dalších 10 let. U systémů nad 100 kW za 4 roky po uvedení systému do provozu a potom každé 4 roky, pokud není systém trvale monitorován a pokud je, tak každých 10 let. Za trvalý monitoring je považováno elektronické monitorování klimatizačního systému, kde jsou především hodnoty spotřeby energie a parametry teploty, vnitřního vzduchu a průtoku přiváděného a oběhového vzduchu průběžně elektronicky předávány řídicímu systému klimatizačního systému, který je vyhodnocuje a na jejich základě upravuje provoz klimatizačního systému [1]. Způsob provedení kontroly je uveden ve vyhlášce 193/2013 Sb [3]. Vyhláška vstoupila v platnost 1. 8. 2013.
Kdo může kontroly provádět a případné sankce
Tyto kontroly může provádět pouze Energetický specialista dle zákona 318/2012 Sb., který složil příslušnou odbornou zkoušku z problematiky o rozsahu, který stanovuje Vyhláška 118/2013 Sb. O energetických specialistech. Pokud vlastník či provozovatel klimatizačního systému nezajistí jeho kontrolu, tak může být sankciován pokutou 100 000 Kč [1].
Vyhláška 193/2013 Sb.
Tato vyhláška popisuje postup kontroly a hodnocení. Předmětem vyhlášky a úkolem kontrol je v první řadě posouzení učinnosti klimatizace a jejího výkonu s ohledem na snižování spotřeby energie. Výsledkem kontroly je zpráva, která obsahuje zjištěné závady a doporučená nápravná opatření. Vzor zprávy je součástí vyhlášky. Samotná kontrola obsahuje posouzení dokumentace z hlediska úplnosti a toho, zda dokumentace odpovídá reálnému provedení klimatizace. Dále vizuální kontrolu systému, včetně měření hluku agregátu, kontroly správnosti jednotlivých funkcí a kontroly tepelné izolace na potrubí zahrnující i kontroly úniku vzduchu (např. pomocí termokamery). Dále kontrolní měření teploty a vlhkosti v klimatizovaných prostorech, kontrolu rychlosti proudění vzduchu (objem) v klimatizačním systému a na výustkách, měření tlakového spádu systému a v neposlední řadě kontrola (měření) energetické spotřeby. [3].
Nejdůležitější legislativní informace týkající se kontroly požárních odvětrávacích systémů
Kontrolu požárních odvětrávacích systémů ukládá vyhláška 246/2001 Sb. o požární prevenci. Při kontrole těchto systémů se ověřuje provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení (funkční zkouška provozuschopnosti). Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok (v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí), v objektech a zařízeních, kde jsou provozovány činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nejméně jednou za 6 měsíců [2].
Kdo může kontroly provádět
Podmínky znalostí, praktických dovedností, popřípadě technického vybavení osob provádějících montáž, funkční zkoušku a kontrolu provozuschopnosti, případně další související úkony, požárního odvětrání, mohou být stanoveny v průvodní dokumentaci výrobců zařízení. V případě, že průvodní dokumentace podmínky znalostí nestanoví, potom se za osobu vhodnou k provádění funkční zkoušky a kontroly provozuschopnosti považuje osoba s přiměřenými znalostmi dané problematiky a dostatečným technickým vybavením [2].
Metodický postup pro ověření funkčnosti požárního odvětrávání
Tuto metodiku vydalo Ministerstvo vnitra a je v ní popsán postup při ověřování funkčnosti nucených, přetlakových a kombinovaných systémů požárního odvětrání. Před uvedením požárně bezpečnostního zařízení do provozu zabezpečuje osoba, která provedla montáž, provedení funkčních zkoušek. Při funkčních zkouškách se ověřuje, zda instalované zařízení odpovídá projekčním a technickým požadavkům na jeho požárně bezpečnostní funkci. Funkčnost požárního odvětrání se, mimo jiné, ověřuje měřeních fyzikálních návrhových parametrů [4]. Dále se kontrola provádí minimálně jednou za rok (objekty bez zvýšeného požárního nebezpečí) a minimálně jednou za šest měsíců (objekty se zvýšeným nebezpečím).
Měření fyzikálních veličin požárního odvětrávání
Při ověřování funkčnosti odvětracích zařízení jde o průkazné doložení výkonových parametrů, které byly stanoveny projektovou dokumentaci, a ověření jejich reálné schopnosti splnit v kterékoli době předurčenou úlohu.
Při ověření požárního odvětrávání jsou důležité následující tři kroky:
- kontrola úplnosti zařízení,
- kontrola funkčnosti zařízení,
- měření parametrů zařízení.
Měření parametrů zařízení se provádí za účelem prokázání, že zařízení dosahuje návrhových (projektovaných) hodnot a je schopno v plném rozsahu plnit deklarovanou požárně bezpečnostní funkci.
Měří se:
- rychlost proudění vzduchu,
- tlakový rozdíl,
- síla potřebná k otevření do chráněné únikové cesty.
Pokud není dosaženo některého výkonového parametru zařízení, provedou se další speciální měření umožňující určit příčinu (např. měření proudového zatížení motoru ventilátoru, měření otáček ventilátoru) [4].
Měření rychlosti proudění vzduchu a průtoku
Stanoví se střední hodnota rychlosti proudění, která se vynásobí průřezem potrubí a vypočte se protečený objem vzduchu. Rychlost proudění vzduchu se měří buďto ve vzduchovodech, na výustkách, žaluziích či otevřených dveří [4].
Přístroje vhodné pro měření rychlosti proudění vzduchu a průtoku
Obrázek 1. Žárový anemometr KIMO VT100
Obrázek 2. Přístroj s Pitotovou trubicí KIMO MP 120
a) Měření ve vzduchovodech: Pro měření ve vzduchovodech je ideální použít přístroj s dynamickou teplotní sondou (Pitotova trubice) či žárového anemometru (princip ochlazování žhaveného drátku). Sondy těchto měřicích přístrojů se vsouvají do vzduchovodu přes vyvrtané otvory průměru 10–12 mm. Ze všech změřených rychlostí v dílčích průřezech se stanoví střední rychlost. Po ukončení měření se vyvrtané otvory vhodným způsobem zaslepí [4].
Obrázek 3. Vrtulkový anemometr KIMO LV 110
Obrázek 4. Kužel pro měření na výustkách KIMO K25
b) Měření na výustkách a žaluziích: Pro měření na koncových členech je vhodné použít vrtulkového anemometru a měřicího kužele, který se nasadí na výustek. Pokud nemáte kužel, tak je možno použít rastrovacího způsobu měření kdy dochází k rovnoměrnému pomalému přejíždění přístroje po průřezu prvku. Zaznamenávají se rychlosti v dostatečném počtu měřených bodů a následně se vypočítá střední rychlost [4].
c) Měření v otevřených dveřích: Měření rychlosti v otevřených dveřích se používá v případech, kdy je rychlost proudění vzduchu ve dveřích uvedena jako projektovaná (návrhová) hodnota. Rychlost proudění se měří v otevřených dveřích oddělujicích prostor s přetlakem od prostoru bez přetlaku. Pro toto měření je vhodný vrtulkový anemometr s vrtulkou o průměru 100 mm [4].
Obrázek 5. Manometr vhodný pro měření rozdílu tlaků u odvětrávacího zařízení KIMO MP 100
Měření rozdílu tlaků
U odvětracích zařízení, kde je požadován přetlak vůči přilehlým prostorám (např. chráněné únikové cesty), se při ověření měří rozdíl tlaků. V měřeném místě ve stěně (1,3 až 1,5 m nad podlahou) je osazen snímač rozdílu tlaků. Na měřicí přístroj (manometr) se připojí dvě ohebné hadičky. Konec jedné hadičky se napojí na snímač rozdílu tlaků ve stěně, čímž se přístroj aerostaticky propojí se sousedním prostorem (požární předsíní nebo přilehlým požárním úsekem). Konec druhé hadičky snímá tlak v prostoru chráněné únikové cesty. Dveře mezi měřenými prostory jsou zavřené [4].
Všechny přístroje, které použijete při měření, musejí být řádně zkalibrované.
Závěr
Pro kontroulu klimatizačních i požárních odvětrávacích systémů je nutné být vybaven kvalitní a spolehlivou měřicí technikou. Před nákupem měřáku je vhodné toto konzultovat se zástupcem některé ze specializovaných firem, která přístroje pro měření vzduchotechniky dodává. Není od věci si též přístroj před jeho nákupem prohlédnout a nechat si ho předvést. Společnost Blue-panther je dodavatelem kvalitní měřicí techniky pro oblast klimatizace a vzduchotechniky od francouzské firmy KIMO a jsme připraveni vám s nákupem odborně poradit.
Obrázky: Firemní materiály firem KIMO a Blue panther
Zákony, normy, vyhlášky
- [1] Zákon č. 406/2006 Sb. o hospodaření energií a související předpisy a změny
- [2] Vyhláška č. 246/2001 Sb. o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru
- [3] Vyhláška č. 193/2013 Sb. o kontrole klimatizačních systémů
- [4] Metodický postup pro ověřování funkčnosti požárního odvětrávání, Metodický postup Ministerstva vnitra ČR (2010)
This paper informs reader with valid legislation and methodology verifications air-conditioner and fire breather systems, which is valid in Czech republic. Paper is intended not only for reader, who deal with installation these systems, but also for user air conditioning e.g. in shopping centres, office buildings, residential complexs etc.