Zkušenosti s použitím nové ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení
Autor se snaží poukázat na skutečnost, že již při projednávání revize ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení se podcenilo zavádění nových termínů a definic i dopad na ostatní normy. Vyskytly se téměř neřešitelné problémy při vypracování těch norem, které ještě nebyly dokončeny či zpracovány. Velmi brzy by měla podle autora nastat chvíle revize a oprava této nové normy.
Norma je, jak známo, požadavkem na chování nebo vlastnosti věcí. A buď se závazně vyžaduje, nebo se podle ní hodnotí jejich přijatelnost nebo obvyklost. Technická norma přesně stanovuje požadované vlastnosti, provedení, tvar, uspořádání opakujících se předmětů, nebo způsobů a postupu práce, popř. vymezuje všeobecné užívané pojmy (viz Wikipedie).
Na úvod bych chtěl použít ještě jedno motto:
Tvorba technických norem by měla být nepřetržitý proces předávání toho nejnovějšího teoretického poznání, skloubené s praktickými poznatky z provádění střech. Technická norma nesmí být dokumentem, kterému rozumí jen jejich tvůrci a pár dalších vzdělaných jedinců. Technická norma musí být srozumitelná, technicky jasně formulovaná a pokud možno i jednoznačná.
V tomto článku si dovolím představit dosavadní praktické zkušenostmi z uplatňování jednotlivých kapitol ČSN 73 1901 – Navrhování střechy – Základní ustanovení, která je v platnosti od ledna roku 2011.
Čtěte také článek o revizi ČSN 73 1901 s komentáři zpracovatelů normy
Na úvod je potřebná citace z uvedené normy:
„Předmět normy: Norma platí pro nové střechy. Pro rekonstrukce a opravy střech platí alespoň tak, aby byla zcela zajištěna ochrana chráněné konstrukce, ochrana prostředí před vodou a aby bylo přiměřeně zajištěno vnitřní prostředí.“
Z této citace poměrně jednoznačně vyplývá závěr, že ne všechny kapitoly této normy se vztahují na opravy a rekonstrukce a je potřeba rozlišovat a zvažovat, zda se příslušná kapitola vztahuje na novou, rekonstruovanou nebo opravovanou střechu. Rozdíly si musí hlavně uvědomit zástupci investora (!!!) i projektanti při návrhu oprav a rekonstrukcí střech.
Jedním ze zásadních problémů výše uvedené normy, na kterou budou navazovat i další z řady 73 06.., je zásadní změna v kapitole „Termíny a definice“. Jedná se o nový pojem „vodotěsnicí vrstva“, který zcela vytlačil doposud používaný termín „hydroizolační vrstva“. Přestože v dalším textu jsou pokusy o vysvětlení, že mohou být používány oba termíny (viz poznámka pod kapitolou 3.17), přímo se vybízí otázka, proč tomu tak je. Proč mají být používány oba termíny, když značí totéž, jen ten druhý je hluboko zakořeněný v odborné veřejnosti. Rovněž se nabízí otázka, kde je tolik potřebná jednoznačnost normy. Pojem „hydroizolace, hydroizolační“ dle nového znění výše uvedené normy, by měl být použit v užším slova smyslu, vztahujícím se jen k vodě v kapalném skupenství. Neměl by se tedy používat ve vztahu k vodě ve všech skupenstvích a stavech. Srozumitelnost a možnost použití dlouhodobě zaběhnuté terminologie zde zcela mizí.
Následuje v kap. 3.21 – Skládaná vodotěsnicí vrstva – skládaná vodotěsnicí konstrukce. Mnoho z nás si pod touto definicí může domýšlet, že se jedná o hydroizolační vrstvu – hydroizolační konstrukci, složenou z několika různých prvků. Ve skutečnosti se však jedná o „skládanou krytinu“ (pálená taška, betonová taška, břidlice, vláknocementová šablona aj). Zde se laik i odborník dozvídá, že konstrukce je odolná (tj. nepropustná) pouze pro vodu v kapalném skupenství, volně stékající po jejím povrchu. Že jakákoliv skládaná krytina nemůže být vodotěsná, je zřejmé každému technikovi, že však střecha ze skládané krytiny bude nebo by měla být „vodotěsná“ dle výše uvedené normy uvěří málokdo. S určitou nadsázkou by se dalo říci, že přijetí normy s tímto obsahem znamená, že skládanou krytinu nelze použít k ochraně vnitřního prostředí objektů před povětrnostními vlivy.
Kapitola 4.1 uvádí: „Střecha chrání podstřešní prostory před vlivy povětrnosti“. Skládaná krytina zůstane vždy skládanou krytinou, nebude vodotěsná, ale bude chránit vnitřní prostředí před povětrnostními vlivy, což je její úkol. Naše hodnocení tohoto termínu je tedy poměrně jednoznačné. V normě ČSN 73 1901 nemá být termín „vodotěsnicí“ v jeho slova smyslu vůbec používán.
Další, a to velice kontroverzní, je kap. 8.19.15 – cituji:
„Střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže. To se zajistí dostatečným sklonem krytiny. Riziko tvorby kaluží se musí zohlednit v návrhu krytiny.“
Zde se tvůrcům přímo nabízela možnost vysvětlit pojem dostatečný sklon, a to zavedením číselné hodnoty, např. stejnou hodnotou, jako je uvedena v příloze G – kaluže se obvykle tvoří při sklonu povrchu střechy do 3 %. Bohužel se tak nestalo a při rekonstrukcích střech a jejich opravách bude ještě hůře, pokud se najde investor s požadavkem, zhotovit krytinu dle výše uvedené normy a bude striktně žádat její dodržení. A to vynecháváme ještě závažnější záležitost – práce soudních znalců v právních sporech u soudu. To, že se jedná o obvyklé technické meze u střech, nebude mít žádnou váhu, neboť se jedná pouze o informativní část normy (foto č. 1 a 2).
Foto č. 1
Foto č. 2
Zcela samostatnou kapitolu tvoří protisněhové zachytávače – kap. 8.21. Sníh a led v bodech 1–24. V České republice se při revizi ČSN 731901 – Navrhování střech dostaly tyto prvky jaksi na okraj zájmu, neboť byly i z klempířské normy 733610 zcela vyškrtnuty, a při tom se jedná o střešní prvek s velkou důležitostí. Vůbec se nejedná o jednoduchý problém a v současné době neexistuje obecná pomůcka, jak k těmto střešním prvkům přistupovat. Již velice spornou je základní otázka: použít nebo nepoužít? A když použít, tak jak? V této části příspěvku se pokusím říct, jak protisněhové zachytávače nepoužívat.
Foto č. 3
Nepoužívat je zásadně jednotlivě, tedy v jedné či dvou řadách, nepoužívat upevnění do krytiny – v tomto případě (foto č. 3) do plechové krytiny (taškových profilů). Nepoužívat nedostatečně dimenzované spojovací prostředky, v žádném případě nepoužívat trhací nýty. Pokud požadujeme vyšší únosnost použitého prvku, tak kotvicím místem nesmí být laťování, ale vlastní krov – krokve.
Naším cílem je poukázat na skutečnost, že již při projednávání výše uvedené normy se podcenilo zavádění nových termínů a definic a jejich dopad na ostatní normy. Vyskytly se tak skoro neřešitelné problémy při vypracování těch norem, které ještě nebyly dokončeny či zpracovány. Velmi brzy by měla nastat chvíle revize této nové normy.
The author tries to point out that, when hearing of CSN 73 1901 Designing roofs - Basic provisions it was underestimated the introduction of new terms and definitions also impact on other standards. There were almost unsolvable problems in developing those standards that have not yet been completed or processed. The standard should be corrected very soon, the author means.