Sluňákov - nízkoenergetické Centrum ekologických aktivit města Olomouce
Město Olomouc je majitelem zajímavě řešené nízkoenergetické budovy vzdělávacího centra obecně prospěšné společnosti Sluňákov se zaměřením na rozvoj vztahu člověka a přírody. Stavba byla oceněna hlavní cenou Grand Prix architektů 2007.
Budova ze dřeva, betonu, skla, kamene a nepálených cihel působí nenápadným dojmem – z dálky připomíná spíše jakousi další terénní vlnu chráněné oblasti Litovelského Pomoraví. Architekti se nechali inspirovat tradičním venkovským stavením na Hané, které je dlouhé, horizontální a přimknuté k zemi; volí tvar narůstajícího půlměsíce, používají co nejvíce přírodních materiálů a střechu osázejí bujnou vegetací. Vše je navrženo tak (včetně vnitřního vybavení), aby budova splňovala přísné nároky vzdělávacího centra ekologických aktivit. K výuce slouží kromě budovy s ubytováním i patnácti hektarové biocentrum s rybníkem, tůněmi, loukami a lesem. Stavba splňuje požadavky na nízkoenergetické budovy s udávanou hodnotou potřeby tepla na vytápění 30 KWh/m2/rok. Hlavní energetické úspory jsou podle slov zástupců Sluňákova dosaženy nadstandardní tepelnou izolací stěn, podlahy a střechy. Tvoří ji klasické materiály (pěnový polystyren, polyuretan a minerální vata) a v jižní části budovy izolační trojsklo s nízkoemisním pokovením a argonovou atmosférou. Dokumentace udává: strop polystyren 30 cm, zadní stěny polystyren 15 cm, svislé nadzemní konstrukce minerální vlna 25 cm, podlaha PUR pěna 25 cm, součinitel prostupu tepla skel: U = 0,7 W/m2K a celých oken i s rámy 1,1 W/m2K.
Vstupní část na severní straně je zahrnuta zemním valem, který slouží (kromě jiného) i jako tepelný izolant. Můžeme zde vstoupit do budovy, která takřka splývá s terénem, nebo na pochozí střechu s nádhernou vyhlídku. Gabionové koše, které se používají spíše na stabilizaci terénu říčních koryt, zde posloužily jako okrasný prvek či lavička pro dlouhá čekání. Nadzemní část „drží“ sendvičová železobetonová konstrukce, vnitřní a vnější povrchy jsou z pohledového železobetonu. Vnější železobetonová vrstva vybíhá nad úroveň pochozí střechy a tvoří zábradlí. Podzemní část je konstruována analogicky, navíc je izolována asfaltovými pásy a drenážní ochranou vrstvou.
Obvodový plášť nízkoenergetické budovy je přizpůsoben svou konstrukcí a uspořádáním vždy orientaci ke světovým stranám. Na jih je fasáda maximálně otevřená, na sever téměř bez otvorů. Hlavním materiálem je dřevo a sklo (celoprosklený plášť na jihu). Železobeton je použit na fasádách, které jsou částečně nebo zcela zasypány zimním valem. Jižní prosklená část svou konstrukcí výrazně snižuje spotřebu energie na vytápění. Do domu vstupují sluneční paprsky ve formě takzvaných pasivních solárních zisků. Přehřívání budovy se řeší přesahem střechy, automaticky stahovanými roletami a vzduchem ochlazovaným v zemních výměnících tepla. Větrání domu je nucené, vybavené zpětným získáváním tepla. Zajímavé jsou opět hodnoty, které udávají zástupci Sluňákova: v budově je umístěno 6 rekuperačních jednotek, účinnost tepelné výměny dosahuje 72 %. Čerstvý vzduch 10 °C může být zahřátý od 20 °C odpadního vzduchu na 17 °C. V případě potřeby prochází čerstvý vzduch napřed systémem potrubí v zemním valu, kde se při chladnějších dnech mírně ohřívá a zejména pak v horkých dnech ochlazuje (teplota v zemi činí 9 až 11 °C), a tím se tvoří v budově příjemnější klima. V létě pak při běžící ventilaci nestoupá teplota vzduchu i ve velkých vedrech nad 25 °C. „Je zřejmé, že zemní výměníky přispívají ke zvýšení teploty vstupujícího čerstvého vzduchu relativně málo. Průměrně o 0,8 °C po 106 dnů v roce měřeno vždy v 5 hodin ráno. Mnohem významnější je jejich funkce při ochlazování přehřátého vstupního vzduchu. To probíhalo 146 dnů v roce průměrně o 7 °C, přičemž v některých teplejších dnech dosahovalo ochlazení až 11 °C,“ dodává lektor a průvodce budovou Jiří Popelka.
Další informace, které nám poskytl, se týkaly vytápění a ohřevu vody. Jiří Popelka je pečlivě dokládal také vlastním pozorováním a zapisováním hodnot. Nejdříve vysvětlil celý systém a nastínil situaci, kdy není rekuperace schopna zabezpečit požadovanou teplotu uvnitř budovy a spustí se vytápění pomocí teplé vody ze zásobníku, kterou ohřívají sluneční kolektory. Ukázal také hlavní zdroje tepla – kotle 50 kW na dřevěné peletky (najdeme tu celkem dva, z nichž jeden je záložní). Pokud je tedy teplota venkovního vzduchu tak nízká, že zemní výměníky a rekuperace spolu s vnitřními tepelnými zisky od osob a zařízení v domě nejsou schopny zabezpečit požadovanou teplotu vzduchu v interiéru, odebírá se teplo z akumulační nádrže a spouští se kotle na dřevěné peletky. V budově najdeme i sklad, ze kterého se peletky foukají do zásobníku a přepravují šnekovým podavačem do topeniště. Provoz spalování je automatický. Solární systém zajišťuje především ohřev teplé vody, přičemž sluneční kolektory dodávají energii do zásobníku o obsahu 12 m3. Při slunečných dnech je tak podle informací lektora pokryta spotřeba teplé vody pro plně obsazenou budovu a dobře izolovaný zásobník prý vydrží teplý až 5 dnů bez přímého slunečního svitu. Při návrhu budovy se počítalo také s úsporou pitné vody. Za domem se nachází zásobník zachytávající dešťovou vodu, která je používána na splachování WC, úklid a zálivku vegetační střechy. „V budoucnu bude v obdobích sucha užitková voda doplňována i čerpáním spodní studniční vody,“ dodává Jiří Popelka a vyjmenovává další možné budoucí aktivity.
Z prohlídky domu ekologických aktivit Sluňákov je patrné, že stavební řešení maximálně využívá principů solární architektury, preferuje velké tloušťky tepelných izolací a dokáže dobře pracovat s mechanickým větráním se zpětným získáváním tepla. Zvolené řešení klade velký důraz na soulad práce architektů, projektantů, realizátorů i na „správné“ bydlení (užívání budovy). Jiří Popelka říká, že v domě nelze spoléhat pouze na technická řešení, ale je třeba snažit se o „obsahovou náplň“. To platí podle jeho slov pro veřejné budovy i rodinné domy. Ve Sluňákově přizpůsobují provozu domu také elektrospotřebiče a světla, šetří vodou, třídí odpad a kompostují jeho biologickou část, vaří zdravě a v obchůdku nabízejí místní výrobky a také potraviny vyrobené v bio zemědělství a podle zásad Fair Trade. „Dům spotřebuje pro vytápění a ohřev teplé vody asi 40× méně energie z neobnovitelných zdrojů, než stejně velký standardně postavený dům vytápěný zemním plynem. Spotřeba energie na vytápění je 20 % oproti (ve své době) standardnímu řešení a solární kolektory ohřívají minimálně 60 % spotřebované teplé vody.Skutečné provozní vlastnosti domu jsou průběžně monitorovány,“ vysvětluje Jiří Popelka a v technické místnosti ukazuje systém centrálního automatického řízení budovy, kde se podle aktuálního a očekávaného provozního stavu i kvality vzduchu v místnostech nastavují klapky vzduchotechniky, spouštějí jednotlivé okruhy vytápění a větrání a přepínají se okruhy nasávání vzduchu přes zemní výměníky.
| Idea: | Sluňákov |
| Ideově urbanistická studie: | Tomáš Lampar, Martina Marušková, Jana Křenková |
| Architektura i interiéry: | Projektil Architekti (Roman Brychta, Adam Halíř, Ondřej Hofmeister, Petr Lešek) |
| Autor stavebně energetické koncepce: | Jan Tywoniak |
| Návrh zemních kolektorů: | Pavel Kopecký |
| Vzduchotechnika: | Atrea |
| Dodavatel stavby: | IDOP Olomouc (stavbyvedoucí Milan Štajgr) |
| Dodavatel interiérů: | Intext Krnov |
| Investor: | Statutární město Olomouc |
| Finanční podpora: | Státní fond životního prostředí |
Fotogalerie
The city of Olomouc is the owner of an interesting low-energy building for education center Sluňákov with a focus on developing the relationship between man and nature. Construction was awarded the Grand Prix of architects in 2007.