Jak naplnit požadavek zákona č. 406/2000 Sb. bez prováděcí vyhlášky?
Jako dodavatelé měřičů tepla (absolutních), tak i indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění otopnými tělesy, se v posledních období každodenně setkáváme s dotazy majitelů bytů na aplikaci § 7 odst. 4, zákona č. 406/2000 Sb. Dotazy majitelů nejčastěji směřují k problému, jak naplnit požadavek zákona tam, kde je to technicky velmi obtížné, nemožné nebo zjevně neekonomické.
Typickým případem je měření/indikace v případě, že některá místnost je vybavena podlahovým vytápěním. V takovém případě není možné osadit indikátor. Použití měřiče tepla je prakticky nemožné, neboť reálně není kam jej umístit. Navíc průtoky a/nebo ΔT bývají natolik nízké, že běžně dostupné měřiče tepla nejsou schopny zajistit korektní měření.
Dalším případem jsou velké budovy (s několika stovkami otopných těles), které většinově využívá jejich vlastník a pouze velmi malou část (několik místností) pronajímá. Může to být například kantýna v administrativní budově společnosti. Zde je použití indikátorů zcela zjevně nákladově neefektivní.
Do doby, než bude vydána prováděcí vyhláška, je dle mého názoru třeba hledat odpověď v evropské legislativě, přesněji řečeno v Směrnici evropského parlamentu a Rady č. 2012/27/EU ze dne 25. října 2012. Tato směrnice v článku 9, odst. 3 říká:
V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění a chlazení nebo s dodávkami ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov se rovněž nainstalují do 31. prosince 2016 individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla nebo chlazení nebo teplé vody u každé jednotky, je-li to technicky proveditelné a nákladově efektivní. Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V těchto případech lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla.
Z pohledu Směrnice 2012/27/EU je situace vcelku jasná. Prioritně se montují „absolutní“ měřiče tepla. Tam kde to není technicky proveditelné a nákladově efektivní se připouští instalace indikátorů. Tam kde není možná ani montáž indikátorů (zejména u otopných těles, která nemají jednoznačnou závislost mezi výkonem a střední povrchovou teplotou v montážním bodu – podlahové vytápění, fancoily*, otopné žebříky s přitápěním elektrickou topnou vložkou), tam nelze povinnost jednoznačně technicky splnit a proto ji nelze ani striktně vyžadovat. Dále je třeba upozornit, že podle § 7 odstavce (7), zákona č. 406/2000 Sb. se povinnosti podle odstavce 4 písm. a) se nevztahují na rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci.
Celý text směrnice dostupný v češtině
V souvislosti s povinností instalace měřící techniky se často diskutuje, jaký smysl má tato povinnost. Detailní odpověď opět najdeme v preambuli shora zmíněné směrnici, která mimo jiné říká:
Unie čelí bezprecedentním výzvám, které vyplývají ze zvýšené závislosti na dovozu energie, z nedostatku zdrojů energie a z potřeby omezit změnu klimatu a překonat hospodářskou krizi. Energetická účinnost je důležitým prostředkem, jak těmto výzvám čelit. Zlepšuje bezpečnost dodávek do Unie, neboť snižuje spotřebu primární energie a snižuje dovoz energie. Pomáhá nákladově efektivním způsobem snižovat emise skleníkových plynů, a tím zmírňovat změnu klimatu. Přechod k energeticky účinnějšímu hospodářství by měl také urychlit šíření inovativních technologických řešení a zlepšit konkurenceschopnost průmyslu v Unii, podpořit hospodářský růst a vytvářet kvalitní pracovní místa v některých odvětvích, jež s energetickou účinností souvisejí.
V této souvislosti je třeba připomenout jednu významnou skutečnost, na kterou se velmi často zapomíná. Součástí každého vyúčtování je, podle § 7, odst. 2, písmene e), vyhl. 372/2001 Sb., také údaj o spotřebě energie k vytápění vztažený na m2. Před dvaceti lety, kdy se autor tohoto textu začal profesně zabývat rozúčtováním nákladů na vytápění, byla obvyklá hodnota měrné spotřeby u bytových objektů cca 0,9 GJ/m2 a mnoho objektů mělo spotřebu vyšší jak 1 GJ/m2. V dnešní době je obvyklá hodnota měrné spotřeby u bytových objektů cca 0,35 GJ/m2 a mnoho objektů má spotřebu nižší jak 0,25 GJ/m2. Za dvacet let tedy spotřeba objektů klesla cca 3×! Uvedených úspor bylo z části dosaženo změnou tepelně-technických vlastností objektů – zateplením obvodového pláště a výměnou stavebních výplní, ale i vlivem mírnějších zim a změnou spotřebitelského chování obyvatel, kdy dochází k velmi silné motivaci uživatelů k úsporám.
Poznámka: Fancoily se myslí především „opravdové FANcoily“, tedy takové které jsou vybaveny ventilátorem.