Požární bezpečnost stavebních konstrukcí

Perex

Hodnocení požární bezpečnosti stavebních materiálů a konstrukcí je v České republice postaveno na 3 základních pilířích. Hořlavost materiálů, výrobků a části konstrukcí charakterizuje především třída reakce na oheň; konstrukce se hodnotí z hlediska požární odolnosti; třetím způsobem hodnocení je druh konstrukční části, který zohledňuje příspěvek konstrukce ke zvyšování intenzity požáru po deklarovanou dobu požární odolnosti. Požární odolnost i třída reakce na oheň jsou klasifikace jednotné napříč státy Evropské unie, národním specifikem (obdobně jako na Slovensku) je určení druhu konstrukční části DP1, DP2, DP3. Změna ČSN 73 0810/Z1, která nabyla platnosti 1. 6. 2012, zavedla nový termín tzv. „ekvivalent DP1“. Ten představoval výjimku v zatřídění do nehořlavých konstrukčních částí pro některé výrobky – sendvičové panely tvořené plechy a hořlavým tepelně izolačním jádrem. Změna normy přitom nezohlednila skutečnost, že existuje mnoho jiných stavebních konstrukcí, které se svými vlastnostmi blíží nehořlavým konstrukcím a na které nebyla tato výjimka vztažena. Tuto výjimku zrušila změna normy ČSN 73 0810/Z3 s platností od 1. 7. 2013.

Úvod – národní klasifikace druhu konstrukce

Národní požární charakteristiku „druh konstrukce/druh konstrukční části“ zavedla norma ČSN 73 0802 v roce 1995. Uvažovány byly stupně D1, D2, D3 z hlediska užití hořlavých hmot. Současná ČSN 73 0810 vydána v roce 2005 hodnotí konstrukční části DP1, DP2, DP3 především na základě třídy reakce na oheň stavebních výrobků, které jsou v konstrukční části obsaženy. Druh konstrukce se posuzuje ze dvou hledisek. Prvním je, zda konstrukce mohou přispívat k intenzitě požáru, druhé hledisko hodnotí, zda použité výrobky a hmoty s rozdílnou reakcí na oheň mají vliv na stabilitu a únosnost konstrukčního prvku. Pro konstrukce střech a obvodové stěny může navíc obsahovat informaci, nakolik konstrukce zabraňuje šíření požáru po jejím vnějším povrchu. Přestože se jedná o národní klasifikaci, její existence je oprávněná a v souladu s evropským právem, protože využívá informací z harmonizovaných postupů hodnocení, tedy zejména klasifikaci reakce na oheň dle ČSN EN 13501-1 a klasifikaci požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2. Tyto obecně platné klasifikační normy se odkazují na specifické normy pro zkoušení a pro aplikaci výsledků na odlišné varianty výrobků než byly odzkoušeny, zejména pak na zvětšování rozměrů konstrukcí.

Ekvivalent DP1

Zvláštní třída tzv. „ekvivalent DP1“ byla zavedena změnou normy ČSN 73 0810/Z1 v červnu 2012 pro jedinou skupinu výrobků – sendvičové panely s kovovým pláštěm a pro jedinou aplikaci – nenosné stěny výrobních objektů. Tato nová třída způsobila mezi odbornou veřejností rozpaky a zkouška, která slouží na prokázání ekvivalence DP1, vzbudila zájem i v zahraničí.

Zpracovatel normy do poznámky uvedl odkaz na soukromoprávní předpis ZP PAVUS 30/2012, podle kterého musí být výrobky odzkoušené v případě, že chtějí získat klasifikaci DP1, respektive tzv. „ekvivalent DP1“ ve výše uvedených aplikacích. Je s podivem, že si zpracovatel normy neuvědomil, že takto napsaná změna normy znamená, že výrobci a dovozci sendvičových panelů s nehořlavým jádrem musí projít zcela zbytečnou zkouškou pro získání klasifikace „ekvivalent DP1“, přičemž pro ostatní případy (a to i aplikace, kde se požaduje vyšší požární bezpečnost) jsou tyto konstrukce nadále považovány za nehořlavé (DP1) bez jakéhokoliv dalšího zkoušení.

Naproti tomu, sendvičové panely s hořlavým jádrem, tedy konstrukce prokazatelně uvolňující teplo při požáru (tedy zařazeny do kategorie hořlavých konstrukcí DP3) mohly být po odzkoušení podle ZP PAVUS 30/2012 zařazeny do nejasné a nedefinované třídy „ekvivalent DP1“.

Asociace výrobců minerální izolace upozorňovala na tyto zásadní problémy od počátku tvorby změny ČSN 73 0810/Z1 a v celém jejím průběhu. Přes naše upozornění se zavedení nové definice konstrukční části událo bez zadání takového úkolu ze strany Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru Ministerstva vnitra ČR a norma byla vydána prakticky s okamžitou platností bez jakéhokoli přechodného období. To by zajisté neměla být normální praxe při takto závažných změnách technických norem s dopady na jiné normy ČSN EN, na evropskou legislativu a v neposlední řadě na bezpečnost občanů.

Stojí za povšimnutí, že vydání normy předcházely experimentální zkoušky sendvičových panelů s hořlavým jádrem jistého významného výrobce. Ten jednu z těchto experimentálních zkoušek využil v oficiálním protokolu o klasifikaci do třídy „ekvivalent DP1“, který mu byl vystaven již týden po vydání ZP PAVUS 30/2012. Není divu, že ostatní firmy z odvětví tento nestandardní postup mohly vnímat jako neoprávněnou konkurenční výhodu poskytnutou zpracovatelem normy.

Zkouška podle ZP PAVUS 30/2012

Zkouška podle předpisu ZP PAVUS 30/2012 byla standardní zkouškou požární odolnosti, která byla navíc pravděpodobně v rozporu s evropským systémem hodnocení a značením CE.

Její princip byl založen na zkoušení průniku plamene přes spoje panelů na neohřívanou stranu, což téměř vůbec nesouvisí s tím, jestli konstrukce nezvyšuje v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru, jak to požaduje obecná definice třídy DP1. Průnik plamene vyjadřuje kritérium celistvosti E podle ČSN EN 1364-1, zkouška celistvosti je navíc součástí deklarované požární odolnosti podle ČSN EN 13501-2.

Rovněž nebyl vysvětlen důvod pro národní normativní požadavek na zkoušení panelových stěn na rozměru vzorku 5x6 metrů, když existuje norma ČSN EN 15254-5 na rozšířenou aplikaci výsledků zkoušek na větší rozměry než byly odzkoušeny. V případě, že byla zkouška požární odolnosti podle ČSN EN 13 501-2 platná pro rozměr větší než 5×6 metrů, zkoušení podle ZP PAVUS 30/2012 znamenalo zbytečné testování již jednou prokázaných vlastností.

Přestože se jedná o test na ploše 30 m², zavedením této zkoušky se jen těžko mohla zvýšit požární bezpečnost staveb, když umožnila zařadit hořlavé výrobky uvolňující značné množství tepla a kouře při požáru, do kategorie nehořlavých konstrukcí.

Je nutné zmínit, že systém hodnocení požární odolnosti sendvičových panelů a aplikace výsledků zkoušek na velké rozměry stěn je předmětem pokračujících diskusí na půdě evropských normalizačních komisí. Česká Republika má v těchto komisích expertní zastoupení a dosud nevznesla žádné námitky proti stávajícímu technickému a právnímu rámci uvádění těchto výrobků na společný vnitřní trh EU. Náhlé zavedení zkoušky podle ZP PAVUS 30/2012, která se týkala výrobků v harmonizované sféře, podléhající značení CE, bylo o to podivnější.

Co je požárně bezpečné?

Třída DP1 je definována poměrně striktně, proto lze pochopit snahy o její zmírnění, nebo inovativní řešení umožňující splnit její požadavky. Inovace by však měly probíhat na úrovni vývoje výrobků, než v ad-hoc vymýšlení nových tříd, které mohou budit dojem, že byly zavedeny proto, aby se jisté výrobky mohly uplatnit na trhu.

Z pohledu hodnocení požární bezpečnosti je podstatné to, zda konstrukce splní specifikované požadavky, které by logicky měly být společné pro danou aplikaci, než to jaký výrobek se použije na splnění těchto bezpečnostních požadavků.

Zavedení tzv. „ekvivalentu DP1“ umožnilo zatřídění výrobků složených z hořlavých materiálů do nejbezpečnější kategorie, přičemž existuje celá řada stavebních konstrukcí, o kterých by se mohlo uvažovat jako o kandidátech natolik blízkých vlastnostem nehořlavých konstrukcí, že by se mohly považovat za jejich ekvivalent. Bylo by záhodno, aby se k celé problematice přistupovalo komplexně a podmínky byly definovány obecně pro všechny konstrukce s daným zamýšleným použitím. Dovolíme si navrhnout několik příkladů:

• Moderní dřevostavby s nehořlavou izolační výplní
  V zahraničí tyto konstrukce nacházejí větší uplatnění než u nás právě z důvodu odlišně definovaných protipožárních kritérií a rozlišení typů konstrukcí. Přestože moderní konstrukce na bázi dřeva vykazují vysokou požární odolnost (až REI 120) a přispívají ke zvyšování intenzity požáru ve velmi omezené míře, nesplňují podmínky třídy DP1. To neumožňuje rozvoj vyšších budov na bázi dřeva, které se stávají v zahraničí běžnou praxí, a také budov veřejných.
• Obvodové stěny nešířící požár za reálných požárních situací
  V případě, že budou u těchto konstrukcí hořlavé komponenty chráněny tak, že konstrukce vyhoví i velkorozměrovým zkouškám šíření požáru za reálných požárních situací, zasloužily by si minimálně diskuzi o jejich požární bezpečnosti. Vyhovující zkouškou z tohoto pohledu by mohla být ISO 13785-2, doplněna ověřovací malou zkouškou ISO 13785-1. Požár v místnosti po objemovém vzplanutí dosahuje výkonu minimálně 1 až 3 MW a plameny šlehají na fasádu. Zkoušení chování obkladů stěn a jejich bezpečnosti v případě požáru by mělo odpovídat reálným požárním situacím.
• Vylepšené sendvičové panely s kovovým pláštěm
  Hořlavá jádra panelů s kovovým pláštěm se můžou stát příčinou zvyšování teploty a emisí toxického kouře. Zkouška většího rozměru, která prokáže jak se panely s hořlavými jádry chovají při reálném požáru, by měla zohledňovat tato rizika. Vhodnými normami jsou například ISO 13784-1 a ISO 13784-2, které stanovují kritéria pro omezenou tvorbu tepla a kouře u těchto výrobků. Zkoušky podle těchto mezinárodních norem by poskytly jistě více objektivních informací než soukromý zkušební předpis ZP PAVUS 30/2012.

Závěr

České požární normy mají dlouhou tradici a jsou na vysoké úrovni. Národní požadavky jsou opodstatněné, obzvláště pak pokud jsou v zájmu vyšší bezpečnosti. Nesmí být ale v rozporu s jinými normami ČSN a legislativou EU, tak jak se tomu stalo v případě tzv. „ekvivalentu DP1“ zavedeného normou ČSN 73 0810/Z1. Náprava vadné normy vyžaduje velké úsilí, nehledě na to, že může způsobit netransparentní tržní prostředí a zanést zmatek do projektové činnosti.

Změnou normy ČSN 730810/Z3 se posuzování konstrukčních částí vrací do stavu před zavedením změny Z1. Pro nové projekty nebude možné použít klasifikaci „ekvivalent DP1“. Otázkou však bude použití klasifikací „ekvivalent DP1“ vydaných v době platnosti čl. 3.2.3.1 e) pro projekty schválené během platnosti výjimky, a jestli je vůbec možné pro tyto projekty považovat splnění třídy „ekvivalent DP1“ za vyhovující požadavku DP1.