Vznik poruch vlivem změny užívání starých vesnických domů

Vznik poruch vlivem změny užívání starých vesnických domů Ve druhé polovině minulého století dochází k demografické změně vesnice. Napřed ztrácí význam hospodářské části statků, později zůstávají opuštěné i obytné části. V lepším případě slouží statky k víkendové rekreaci. Důsledkem těchto změn a důsledkem neodborných stavebních zásahů je chátrání domů, vznik destrukce materiálů a vznik statických poruch konstrukcí domu. Klíčová slova : vesnický dům, obytné stavení, hospodářské budovy, kamenné zdivo, smíšené zdivo, cihelné zdivo, vzlínající vlhkost, koroze, plísně, dřevokazné houby, dřevo

Úvod

Domy vesnické architektury byly postaveny a dlouhodobě užívány pro bydlení a pro provoz zemědělské výroby. Byly postaveny obvykle jako rodové statky. V období mezi 50. až 90. léty minulého století došlo ke změně. Zemědělská výroba se centralizovala do družstev, rody ztratily polnosti a hospodářská zvířata. Hospodářské části statků ztratily význam. V trvalém užívání zůstala pouze jejich obytná část. Demografickou změnou vesnice s odchodem mladých členů rodu do měst došlo později i ke změně užívání bytové části z trvalého bydlení na užívání rekreační – náhodné.

Domy vesnické architektury mají v základním dispozičním tvaru obvykle část obytnou a část hospodářskou.

Tvar statku je různý, podle dispozičních možností terénu, místních zvyklostí a velikosti rodového statku s vazbou na ekonomickou sílu majitele – jednoduchý obdélníkový, tvaru „L“ s fasádou do návsi, tvaru „U“ nebo spojený do uzavřeného dvora typ „vierkant“. Stáří těchto domů se pohybuje cca mezi 100 až 300 lety.

Základní nosné konstrukce jsou obvykle:

Základy kamenné zděné na sucho volně skládaným a klínovaným kamenem nebo zděné na hliněnou, obvykle jílovou maltu s uložením na ploché velké kameny, které vytvářely rovinu základové spáry. Kámen byl používán obvykle z místních zdrojů. V jižních Čechách je používána především opuka s proměnným složením, formy slínovce s různým rozsahem křemenných zrn, rula a lokálně žula.

Základové zdivo je vyvedeno nad terén, mnohdy tvoří soklovou část nadzemního nosného zdiva. Mezi základy, obvykle v celé ploše podlahy, bývá kamenná vyrovnávka jako podklad pro konstrukci podlahy.

Nadzemní nosné zdivo je kamenné, zděné na „divoko“ a omítané, zdivo smíšené nebo zdivo cihelné z plných pálených cihel. U zdiva kamenného v lokalitách jihočeských pánví a blat bývá vsazen v úrovni vodorovné kamenné vyrovnávky dvou až třívrstvý cihelný pásek, s vnitřní vzduchovou mezerou. Tento konstrukční detail slouží k odvětrání vlhkosti z podlahy a současně k eliminaci vlhkosti, která by mohla vzlínat do nadzemní části zdiva (obr. 2).

Stropní konstrukce jsou provedeny převážně jako trámové nebo povalové konstrukce ležící přímo na zdivu na vápenném maltovém loži.

Zdivo v úrovni stropu nemá provedeny žádné věnce. Ke stažení zdí podélných slouží dřevěné, do zdiva zazděné kleštinky (obr. 3).

Příčné zdi nejsou s podélnými zdmi svázány.

Krovy jsou dřevěné vázané, obvykle s vaznými trámy a krytinou podle místních zvyklostí.

Vývoj a změny užívání objektu

Obytné stavení bylo užíváno nepřerušovaně. Za podstatné lze z hlediska zátěže stavebních konstrukcí užíváním považovat:

1. vlhkost – relativní vlhkost vnitřního vzduchu a stabilizovaná vlhkost stavebních konstrukcí
2. teplota – daná v interiéru především lokálním vytápěním

Lokální vytápění kamny bylo spojeno s vařením a ohřevem teplé vody. Způsob vytápění vytvářel vnitřní klima s vysokou teplotou a vlhkostí především v pásmu u stropu a s nižší teplotou na konstrukcích u podlahy. Větrání těchto objektů bylo vzhledem k absenci těsnění v okenních i dveřních otvorech průběžné. Působení vnitřního prostředí na konstrukce bylo trvalé, konstrukce stěn, stropů, podlah a základů byly stabilizovány ve stejném vlhkostním stavu a nebyly zaznamenávány žádné mimořádné poruchy. Pokud z podzákladí vzlínala vlhkost, byla stálým spárovým větráním eliminována. S úmrtím nebo vystěhováním uživatelů došlo k dočasnému vyloučení objektů z užívání. Objekty zůstaly uzamčeny, nevětrány, nevytápěny a to do doby, než došlo k prodeji nebo k úmyslu využití objektu pro občasné rekreační užívání. V době, kdy objekt byl uzamčen a neužíván, došlo k výrazné změně podmínek, ve kterých se konstrukce nacházely tj. podmínek vlhkostních a teplotních. Důsledkem byly poruchy v nenosných i nosných konstrukcích.

Jako příklad lze uvést přízemní vesnický objekt s cihelným zdivem a dřevěnými trámovými stropy. Dokud byl dům trvale obydlen, byl bez zjevných poruch. V té době uvažovali majitelé o stavebních úpravách a v rámci stavebního průzkumu byla změřena také vlhkost v úrovni přechodu kamenného soklu na cihelné zdivo. Naměřené hodnoty se pohybovaly kolem 4 hmotnostních procent. Ke stavebním úpravám tehdy nedošlo pro stáří majitelů. Po několikaletém opuštění získal dům nové majitele. Ti však koupili dům pro rekreační využití. Úpravy v domku, které byly provedeny v jediném technologickém a rychlém sledu, byly voleny necitlivě. Volba technologií a materiálů pro opravu nerespektovala stav konstrukcí ani stav vlhkosti a její setrvačnosti. Tento „opravný“ postup proto ve velmi krátké době – cca do 4 měsíců po opravě – vedl ke vzniku velmi podstatných a závažných vad:

• Vnitřní vlhkost omítek a zdiva se z hodnoty původních 4 % (hmotnostních) v úrovni přechodu z kamenného soklu na cihelné zdivo, zvýšila na hodnotu 8,2 % (hmotnostních). Tedy téměř dvojnásobně zatížila vnitřní stěnu vč. omítky vzlínáním do výše až 1,2 m. Toto zvýšení bylo měřeno v ploše stěny. Vlhkost v rohových částech místností dosahovala do výšky stropu. V nárožích, zejména u rohů podélné a štítové fasády a u rohů zdí otevřeného průjezdu dosáhla vlhkost hodnoty až 15,5 % (hmotnostních). Vlhkostní mapa ukazovala na změnu hranice výšky vzlínání a na pohyb vody ve zdivu.
• Původní vápenné hrubozrnné omítky dosahovaly hodnoty z výluhu 8,6 pH. V rozmezí hranic vlhkosti docházelo k salinitě zdiva s výraznou degradací omítek.
• Stropní trámy ve zhlaví byly z části uhnilé, místy již docházelo k poklesu.
• Změna statického chování stropní konstrukce vyvolala trhliny ve zdivu. Došlo k uhnití příčných trámových kleštin a zdivo v rohových částech obvodových zdí se otevřelo nárožními trhlinami (obr. 4).
• Omítka byla napadena plísněmi, zejména na stěnách v nevětraných a uzavřených místnostech, v komorách.
• Značného poškození z koroze dosáhl kámen soklové podezdívky. U sledovaného objektu byla kamenná podezdívka vyzděna z opuky slabě písčité s křemičitými zrny na hlinitou maltu. Kámen sám o sobě porézní byl zatížen vlhkostí především z promrzání v zimním období. Vodou došlo k vymytí a vylouhování malty i kamene, kámen se rozvrstvuje a začíná se rozpadat.
• Se změnou tvaru střechy a vytvořením „vestavěného zalomení“ úžlabí byla vyměněna jen část krovové konstrukce a bednění.
  Důsledkem vybednění (obr. 5) a ponechání částí konstrukce napadené dřevokaznou houbou v konstrukci krovu a stropu (i když byla ošetřena insekticidním nátěrem) byl další růst houby a prorůstání plodnic do interiéru místností (obr. 6).
  Stavebník si neuvědomil, že k tomu, aby si dřevo uchovalo své pozitivní vlastnosti, musí být (zejména pro konstrukční část stavby, což jsou v prezentovaném objektu právě stropy a krovy) dostatečně stabilizované, vyzrálé a přirozeně vyschlé. Do krovu však bylo zabudováno dřevo zavlhčené a mokré – jak je viditelné na obr. 7.
• Naprostou chybou bylo i zabudování tepelné izolace pod zamokřené bednění.
• V neposlední řadě chybných rozhodnutí stavebníka bylo i ponechání původních dřevěných oken, které nebyly dlouhodobě udržovány a vlivem zvýšené vlhkosti byly deformovány. Cca do 2 měsíců od zahájení vytápění domu došlo k úplné destrukci rámů i křídel.
• Podlahy v domě byly opatřeny keramickou dlažbou a došlo k jejich „uzavření“. Původní podlahy byly prkenné.
• Stará vápenná omítka byla v místech lokálních oprav nahrazena omítkou vápenocementovou. Malby byly provedeny na bázi Primalexu, v koupelně a v kuchyni na bázi latexů. Tím byla většina konstrukcí uzavřena a dům jako celek nemohl „dýchat“.

Výsledkem této nedomyšlené opravy byl:

• další vznik trhlin z objemových teplotních a vlhkostních změn, které se projevily jak v interiéru, tak v exteriéru fasád.
• změna stability soklového a základového zdiva s deformací a vznikem trhlin v nadzemní části stěn
• vznik dalších plísní
• pokračování rozvoje napadení a růstu dřevokazné houby

Závěr

Změnou užívání objektu a především změnou teplotních a vlhkostních charakteristik v prostorách domu dochází ke změnám v konstrukcích, protože se mění vlastnosti materiálů v konstrukcích.

Při opravách starých objektů vesnických chalup je vždy nutné provedení podrobného stavebně technického průzkumu. Teprve podle jeho výsledků lze navrhnout opravné technologie a vhodné materiály, kterými lze napravit vzniklé poruchy a kterými nebudou způsobeny ještě větší škody.