Architektonické dědictví a fotovoltaika
"Pokud je výtvarný potenciál fotovoltaiky spojován s obrazem nových měst, pak je vše v pořádku. Vznik nové výtvarně kvalitní a energeticky úsporné architektury je žádoucí. Hodnota architektonického dědictví je však spojena se "starými" formami. Změna architektonického obrazu pro ně není vítězstvím."
Úvahu na téma architektonické dědictví a fotovoltaika uveďme citací začátku Společného prohlášení České komory architektů, Národního památkového ústavu a Státního fondu životního prostředí k problematice podpory opatření směřujících k energetickým úsporám historických staveb z 18.května 2009:
"Architektura je pro společnost důležitá. Platí to pro soudobou tvorbu i pro architektonické dědictví. Památky uchovávají svědectví o našich dějinách, o znalostech a dovednostech stavitelů i stavebníků, o životním způsobu společnosti, jejímiž jsme dědici. Historické stavby jsou součástí zažitého obrazu našich měst a vesnic, naší kulturní krajiny. Jsou postaveny z jiných materiálů než současné stavby. Mají jiné formy. Právě to je na nich cenné. Jejich kulturní hodnota spočívá nejen v bohatosti dochovaných forem, ale také v tom, co se z nich můžeme dovědět o minulosti. Všechny tyto hodnoty Česká republika uznala přistoupením k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy a zároveň se tím zavázala, že i ona bude na svém území památky, architektonické soubory a místa chránit. Pokud bychom rezignovali na ochranu specifické podoby kulturních památek a staveb v památkových rezervacích a zónách, hrozí nám, že zničíme právě tu kvalitu, která je pro společnost významná."
Ochrana architektonického dědictví je stejně legitimním veřejným zájmem jako třeba ochrana přírody. Ochrana přírody není v souvislosti s památkovou péčí připomenuta náhodou. Spojuje je nejen předmět zájmu, kterým je šířeji chápané životní prostředí, ale také mechanismus ochrany něčeho před něčím vedoucí v některých případech ke konfliktu s jinými zájmy. Například se zájmem podpory alternativních zdrojů energie. Připomeňme v této souvislosti třeba konflikt větrníků s rázem krajiny nebo zprávu, že se německá vládní koalice dohodla na zrušení podpory výstavby fotovoltaických elektráren na orné půdě (Mediafax 6.3.2010).
Hodnota některých míst spočívá nejen v tom, co v nich je, ale také v tom, co v nich není. Platí to pro krajinu, ornou půdu, ale i pro památky a historická sídla. Klady FV systémů velmi hezky shrnula paní architektka Jitka Bidlová ve svém článku Architektonické ztvárnění fotovoltaiky v městském prostoru (magazín PRO-ENERGY 4/2009). V konstatování, že výroba elektrické energie ze slunce je velkou výzvou pro nový architektonický obraz města však zároveň vyslovila podstatu konfliktu mezi fotovoltaikou a architektonickým dědictvím. Pokud je výtvarný potenciál fotovoltaiky spojován s obrazem nových měst, pak je vše v pořádku. Vznik nové výtvarně kvalitní a energeticky úsporné architektury je žádoucí. Hodnota architektonického dědictví je však spojena se "starými" formami. Změna architektonického obrazu pro ně není vítězstvím. Představme si pro ilustraci historický dům na náměstí v Telči či Českém Krumlově, jehož exteriér by byl upraven v souladu se současnými trendy: otlučená fasáda opatřena polystyrénovou tepelnou izolací, plastová okna a domovní dveře, na střeše a fasádě fotovoltaické případně termické kolektory. Byla by taková úprava z hlediska zachování, presentace a využití potenciálu architektonického dědictví úspěchem? Lze jistě namítnout, že úpravy by mohly být méně utilitární a více výtvarné. Podstata je však stejná. Konflikt mezi fotovoltaickými elektrárnami a ornou půdou v principu nespočívá ve formě záboru, ale ve škodě způsobené ztrátou orné půdy. Primárním problémem aplikace FV systémů ve vztahu k architektonickému dědictví je poškození existujících hodnot, nikoliv kvalita "nového obrazu".
Zdůvodňovat prosazování fotovoltaiky na úkor kulturních hodnot architektonického dědictví ekologickými hledisky není korektní. Budeme-li se na památky dívat jako na stavby s velmi dlouhou životností (mizivé energetické nároky na odstranění a recyklaci) postavené z místních surovin (úspora energie na dopravu) a z materiálů, které - na rozdíl od současných staveb - nejsou z hlediska své likvidace ekologický problém, vyjdou mám ve vztahu k životnímu prostředí jako velmi šetrné. V úvahu je také vhodné vzít hledisko přiměřenosti. Je energetický zisk z fotovoltaických článků tak veliký, aby vynahradil pokažení pohledu na malostranské střechy z Petřína? Jaký je důvod, aby se fotovoltaické články umisťovaly zrovna na historické stavby, respektive v prostředí historických sídel? Je to stejné, jako by se propagoval rozvoj průmyslu v přírodních rezervacích se zdůvodněním, že průmysl přece potřebujeme.
Partneři projektu TZB-info 2010 - Regenerace bytových domů
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V čem je problém? Fotovoltaické systémy jsou ze své podstaty architektonicky tvárnější než termické články. Jejich aplikace může mít různé formy. I tak ale mají dopad na vzhled a historickou věrohodnost staveb.
Co je potřeba respektovat, aby při obnově historické střechy zůstala zachována architektonická kvalita původního řešení? Zůstaňme u výčtu: užití odpovídající krytiny (prejza, bobrovka, břidlice, šindel...) nebo lépe její přeložení a doplnění, zachování malebných nerovností historické konstrukce, vyloučení oplechování ve prospěch tradičních detailů vyskládaných z kusové krytiny, u pálené krytiny užití tradičních hřebenáčů a jejich podmazání bílou (nebarvenou) maltou, zachování komínů, jejich omítnutí, obnovení architektonické úpravy komínové hlavy a architektonicky adekvátní forma zakrytí sopouchu, oprava větracích či přisvětlujících vikýřků respektující jejich specifickou formu, velikost, polohu na střeše, konstrukci, profilaci, detaily a materiály... Jaký by to mělo smysl, pokud bychom to všechno nakonec překryli nějakými panely?
Evropská charta architektonického dědictví z roku 1975 říká: "Po dlouhou dobu se chránily a restaurovaly nejvýznamnější památky, aniž by se dbalo na jejich prostředí. Ony však mohou ztratit velkou část svého charakteru, jestliže se toto prostředí změnilo. Kromě toho celky, i když jim chybí význačné stavby, mohou poskytovat kvalitu prostředí, která z nich činí rozmanitá a členitá umělecká díla. Jsou to také tyto celky, které je třeba chránit jako takové." Ochrana urbanistického celku předpokládá nejen zachování jeho hodnotných součástí, ale také eliminaci prvků, které by byly na úkor nerušeného vnímání.
Pro vnímání architektonického dědictví je důležitá věrohodnost (autenticita, opravdovost). Týká se jak architektonického ztvárnění, tak užitých materiálů. Užití odpovídajících materiálů je u historické architektury součástí našeho očekávání. Očekáváme, že pod omítkou bude tradiční zdivo, že prejzy na střeše jsou opravdové, ne imitované, atd. Problém imitací je znevěrohodnění celku. Jaký pocit budete mít, když zjistíte, že vrata středověkého hradu jsou umělohmotným výliskem?
Právní a ekonomické nástroje jsou velmi důležité. Výsledky ochrany přírody a snahy uspořit energii jsou ale podmíněny především tím, do jaké míry se lidé ztotožní s myšlenkou, že takové chování je správné. Jinými slovy, úspěch je založen pěstování kulturního povědomí společnosti. Člověk, který ví, že chovat se šetrně k přírodě je v jeho zájmu, nemyje auto v rybníce, netopí petkami naplněnými pilinami, třídí odpadky a staví energeticky úsporné domy. I v tomto ohledu je to s památkovou péčí stejné. Zachování architektonického dědictví je odvislé od přístupu společnosti.
Památky chráníme kvůli jejich hodnotě. Právní ochranu požívá pouze zlomek architektonického dědictví (kulturní památky, stavby v památkových rezervacích a zónách). Skutečnost, že historická stavba není právně chráněna, neznamená, že bychom se k ní neměli chovat tak, abychom její kulturní hodnotu nepoškodili.
Smyslem vyhlašování památek a památkově chráněných území je zachování kulturně historických hodnot alespoň na vybraném vzorku nejhodnotnějších staveb a urbanistických celků garantovat. To předpokládá omezit či zcela eliminovat úpravy, které u nechráněných staveb k zániku předmětných hodnot vedou. Hodnota památek a historických sídel je mimo jiné v tom, že jsou jiné než soudobá stavební produkce. Čím více tradiční podoba staveb v nechráněných územích vlivem vývoje stavebnictví zaniká, tím naléhavější je požadavek, aby v chráněných územích zůstala zachována.Argument, že nějaká sporná úprava je současnosti běžná, je tak zároveň důvodem, proč by tomu tak v památkově chráněných územích být nemělo. Řečeno jinak. Jedním z cílů ochrany památek a památkových území je, aby v nich zůstaly zachovány tradiční okna a domovní dveře, historická podoba fasád, střechy bez novodobých transformací a další kvality charakteristické pro architektonické dědictví. To není o skanzenu. Použijme ještě jednou přirovnání s ochranou přírody. Mezi ochranou vzácných živočichů ve volné přírodě a vycpaninami v muzeu je přece rozdíl. Bez fotovoltaických článků se dá žít. Je to věc volby podobně jako rozhodnutí, zda žít ve městě nebo na venkově. S různými místy jsou spojeny nejen rozdílné výhody, ale také omezení.
Solární kolektory a fotovoltaické články představují pro historické stavby a stavby v historickém prostředí rušivý prvek. Protože z hlediska pohledu na celek historických střech je lhostejné, zda se rušivý prvek objevuje na hodnotném domě či utilitární stavbě, je nezbytné uplatnit omezení plošně. Důvody jsou i právní, protože u staveb se stejným titulem právní ochrany předpokládá zákon srovnatelný přístup. Výjimky přicházejí v úvahu v situacích, kdy k naznačenému konfliktu nedochází. Např. u střech garáží ve dvoře nebo u plochých střech poválečných staveb. I zde je ale případnou instalaci kolektorů vhodné zvažovat individuálně a brát v úvahu mimo jiné pohledové uplatnění z významných pohledů z výšky. Individuální přístup samozřejmě vyžadují i nová architektonická a umělecká díla a další specifické situace. Z hlediska četnosti se však bude jednat o výjimky potvrzující obecný názor památkové péče, že umísťování fotovoltaických systémů na kulturní památky a do prostředí památkových rezervací a zón není žádoucí.
Text byl přednesen na konferenci Fotovoltaické fórum 2010.
What should be respected during renovation works on roofs so as to maintain the architectural quality of the original design? Solar collectors and photovoltaic cells constitute a disruptive element in historical buildings and buildings in historical areas. Among others, the reasons are legal, because the law provides equal access to buildings with a same degree of legal protection. Exceptions can be considered in situations without an indicated conflict. For example, on garage roofs in courtyards or roofs in buildings erected after the WWII. And even in these cases, the installation of panels should be appropriately considered. Of course, even new architectural and artistic works as well as other specific situations will require an individual approach. However, in terms of frequency we are talking about exceptions that confirm the general view of the preservations institutions, that the placement of photovoltaic systems in areas of cultural or historical heritage is not desirable. Let's have a more detailed look at this problematic.