Zateplení bez EPC je promarněnou šancí na maximální energetickou efektivitu

Mezinárodní konferenci organizovala společnost SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s. za podpory Asociace poskytovatelů energetických služeb (APES) a v gesci odboru městské zeleně a odpadového hospodářství Hlavního města Prahy.

V rámci konference byl představen koncept EPC (Energy Performance Contracting). Zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, resp. životního prostředí, informovali účastníky o stavu implementace Směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU a dotačního Operačního programu životní prostředí. V následujících příspěvcích pak byly představeny úspěšné projekty v ČR a v zahraničí.

Konference se konala v krásném prostředí Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze. Úvodní blok byl věnován legislativnímu rámci. Pan Mgr. Milan Kyselák z Ministerstva průmyslu a obchodu stručně vysvětlil pozici ČR zejména k článku 5 Směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Ten hovoří o „příkladné úloze budov veřejných subjektů“ a MPO bude prosazovat:

• energetický monitoring těchto budov,
• zpracování plánu rekonstrukce těchto budov pro roky 2015 – 2020,
• vyhlašování dotačních výzev tak, aby bylo možné spolufinancovat plán rekonstrukce z dotací,
• spolupráci s Ministerstvem kultury v oblasti historických budov,
• spolupráci s Ministerstvem financí ve věci spolufinancování rekonstrukcí formou EPC ve státním sektoru, resp. z dotací (tomu prozatím brání aktuální znění zákona 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech).

Na tento příspěvek velmi přirozeně navazovala prezentace ing. Jana Kříže z Ministerstva životního prostředí. Ten představil obsah Operačního programu životní prostředí. Dobrou zprávou je, že plán dotací by měl být podle ing. Kříže přesnější (předmět dotace, kdy výzva vyjde, kolik na kterou bude alokováno finančních prostředků a pro koho bude určena ), aby jednotlivé subjekty mohly investiční akce, které chtějí spolufinancovat z dotací, lépe plánovat.

EPC (Energy Performance Contracting), rozvíjející se energetické služby v ČR

Ing. Jan Maroušek z Hospodářské komory pak představil samotnou metodu EPC:

• klíčovým principem je financování investiční akce z budoucích úspor,
• investici financuje dodavatel a ta se mu vrací z úspor energie a provozních nákladů vůči stavu, „kdy by se nedělalo nic“,
• pokud dojde k nadúspoře (úspory vyšší než plánované), má z toho zákazník profit,
• zákazník i dodavatel tedy mají společnou motivaci dosáhnout prokazatelných úspor

a pokračoval vysvětlením, proč je tento, na první pohled jednoduchý záměr, ve skutečnosti složitý na realizaci. Zásadním předpokladem úspěšnosti projektu je totiž správně nastavený kontrakt, jehož obvyklá délka je 8 – 10 let. Musí být jasně popsána výchozí situace (vůči ní se měří úspory), způsob provozu systému po rekonstrukci (dodavatel totiž velmi často systém sám neprovozuje), způsob vyhodnocování úspor (obvykle jednou ročně), resp. musí být popsáno řešení situace, kdy dojde k nadúspoře nebo se plánované úspory nedosáhne. Optimalizaci energetických opatření pak komplikuje i fakt, že návratnost technologické rekonstrukce je výrazně kratší než návratnost stavebních úprav, typicky zateplení.

Nicméně pokrok v této oblasti je jednoznačný zejména díky spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, resp. životního prostředí. Na jejich stránkách lze najít vzorové příklady, návrh smlouvy a podobně. Zároveň vyvíjejí snahu, aby bylo v začínajícím dotačním období umožněno spolufinancování rekonstrukcí budov formou EPC a z dotací.

Vzorovou smlouvu a další informace najdete na TZB-info v části EPC

Příklady dobré praxe v tuzemsku a především v zahraničí

V následujících příspěvcích pak byli účastníci konference seznámeni s úspěšnými projekty, financovanými formou EPC a z dotací, zejména ze zahraničí: z Irska, Německa, Itálie, Polska a Slovenska. Pan Miha Tomšič (Building and Civil Engineering Institute, Slovinsko) tento blok doplnil zajímavým příspěvkem, kterým zasadil problematiku EPC do mezinárodního kontextu. Mimo jiné uvedl, že:

• EPC funguje a prudce se rozvíjí v privátním sektoru, ve státním a veřejném se potýká s mnoha problémy (problémy s financováním soukromými subjekty a podobně),
• není jednoznačný finanční model a často se postupuje „případ od případu“,
• díky tomu nemají banky EPC jako jeden z „produktů“,
• přirozeně pak kombinované financování s využitím dotací vůbec není zavedené a vyzkoušené,
• (nejen) ve slovinských podmínkách chybějí dostatečně zkušení a silní „místní hráči“ a je potřeba shánět investory v zahraničí.

I přes výše uvedené potíže a problémy „trh EPC“ rychle roste a je i pro ČR velkou příležitostí.

Nabízí se srovnání s PPP (Public Private Partnership) projekty z oblasti dopravní infrastruktury, zdravotnictví nebo školství. Tato forma financování projektů, na které by státní a veřejný sektor těžko sháněl finance, se již v ČR pozvolna daří realizovat (dálnice D3 a rychlostní komunikace R7, depo MHD Plzeň). Je tu tedy rozhodně příležitost i pro masivnější rozvoj EPC formy financování rekonstrukcí objektů, resp. její kombinaci s čerpáním dotací. Věřme, že se její růstový potenciál podaří využít a že se státní správa zhostí své role regulátora prostředí se ctí.