ČPS: Snížení spotřební daně na naftu je nekoncepční a nebezpečný precedens

Při snížení spotřební daně u nafty by měla adekvátně klesnout také sazba u zemního plynu.

Český plynárenský svaz (ČPS) vyzývá k přehodnocení poslaneckého návrhu na snížení spotřební daně na naftu. Jeho schválení by vedlo ke znevýhodnění ekologických paliv a k zakonzervování současného stavu, kdy se emise škodlivin z dopravy nejvíce podílejí na znečišťování ovzduší. Právě k jejich snížení se Česká republika jako člen Evropské unie zavázala v řadě svých strategických dokumentů. ČPS zároveň upozorňuje, že snížením sazby na naftu bez toho, že by se současně snížila i spotřební daň na využívání plynu v dopravě, by stát de facto popřel svůj závazek zvýhodnit provoz automobilů na plyn.

„Návrh podráží nohy všem, kteří v posledních letech investovali do plynové mobility a zlepšení životního prostředí v ČR. Podpora českých dopravců je samozřejmě na místě, ale chceme-li ji dělat správě, musí být realizována systémově. Nelze podporovat řešení, které zvýhodní jednu – více emisní – část trhu na úkor druhé. Slitovat se nad vlkem znamená poslat ovci na smrt,“ řekla Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka ČPS, a dodala: „Stát se podpisem memoranda s plynárenskými společnostmi zavázal nezvyšovat do roku 2025 sazbu daně zemního plynu v dopravě. Pokud návrh projde, půjde o nebezpečný precedens, který státu umožní obejít vlastní sliby, aniž by je formálně porušil.“

ČPS vidí řešení v ponechání stávající sazby u nafty nebo adekvátním snížení daně také u plynu využívaného v dopravě. V případě snížení sazby u zemního plynu na minimální úroveň, která je nyní povolená evropskou legislativou (254,9 Kč/MWh), přitom odhaduje pokles příjmů státního rozpočtu pouze o zhruba šestnáct milionů korun ročně.

„Jen pro představu snížení spotřební daně o jednu korunu u nafty by státní rozpočet připravilo o šest miliard korun ročně. Naopak dopad na zachování motivace k využívání alternativních paliv je fatální. Nechtěli bychom, aby se u nás opakoval černý scénář nevyužití vybudovaných CNG kapacit ze Slovenska,“ připomněla L. Kovačovská situaci u našich sousedů. Tam byla již v roce 2011 zavedena spotřební daň v plné výši bez dodatečného zvýhodnění ze strany státu. Výsledkem byl kontinuální pokles zájmu o CNG vozy a s ním související propad spotřeby stlačeného zemního plynu o desítky procent.

Česká republika se zavázala k podílu obnovitelných zdrojů v dopravě ve výši 14 procent v roce 2030. Ve svých plánech počítá s tím, že největší příspěvek k naplnění tohoto cíle ponesou tou dobou plynná paliva CNG a LNG prostřednictvím využití biometanu. Ten by měl mít až poloviční podíl v prodávaném CNG. To ale zcela jistě nebude reálné, pokud nyní zmizí motivace k nákupu a provozování těchto ekologických vozidel.

„Stát po nás na jedné straně požaduje výstavbu infrastruktury plnicích stanic, povzbuzuje výrobu a inovace a slibuje podporu na pořízení plynových vozidel a na straně druhé chce zlevnit naftu. Pokud by tak skutečně udělal, vznikla by paradoxní situace, kdy by v ČR byla neekologická nafta vůči plynu vůbec nejvýhodnější v historii,“ uzavřela L. Kovačovská.

Ve srovnání s tradičními palivy se vozy na plyn vyznačují zhruba o čtvrtinu nižšími emisemi CO₂ a téměř nulovou produkcí oxidu síry, dusíku a pevných částic. V ČR je aktuálně v provozu více než 26 000 vozidel na CNG. Jde zejména o osobní automobily, autobusy, rozvozová vozidla a vozidla městských služeb. Na české silnice vyjely v loňském roce také první nákladní automobily poháněné LNG, přičemž v oblasti nákladní dopravy dnes neexistuje žádné jiné dostupné palivo, jež by dosahovalo požadované kombinace vysokého výkonu a ekologického provozu. Také proto se k podpoře plynové mobility zavázal stát nejen v memorandu s plynárenskými společnostmi, ale rovněž i v Národním akčním plánu čisté mobility a dalších strategických dokumentech.