Debatě o energetice chybí vyváženost

• Jaká míra angažovanosti ČR v procesu transformace energetiky je v našich ekonomických možnostech? Má být ČR spíše proaktivní (v rámci EU/světového dění) nebo reagovat až na měnící se situaci a nové technologické možnosti a trendy? Je v současnosti ČR spíše jen „černým pasažérem“?
_{Pozn.: Ostatní otázky v DD jsou: • Má být energetická strategie včetně bezpečnosti dodávek řešena spíše na evropské úrovni nebo na základě relativní soběstačnosti národních států? • Existuje v ČR dostatečná/vyvážená/efektivní debata o budoucím ekonomickém a technickém rozvoji energetiky, průmyslu a dalších oblastí s ohledem na účinnou mitigaci a adaptaci? Jaký je přesah této debaty do následných klíčových rozhodnutí? Jaká je role jednotlivých aktérů (státní správy, průmyslu a svazů, nestátních neziskových organizací, vědců a výzkumníků, médií, veřejnosti...) v celospolečenské debatě? Jaká je a jaká by měla být role vědy a vědců v této debatě, popř. při dlouhodobém vymezování strategie v oblasti budování nízkouhlíkové ekonomiky/energetiky?)}

Postoj České republiky by měl být jednoznačně proaktivní. Přestaňme přemýšlet o úsporách energie a OZE jako o čistě nákladových položkách (a o zpackaných dotacích v minulosti). Ve skutečnosti totiž jde o obory s obrovským prostorem pro inovace a pozitivním celospolečenským přínosem.

Zaujala mě však jedna z doplňujících otázek. Podle mého názoru debata v ČR není a nikdy nebyla vyvážená, OZE vždy byly a nadále jsou vnímány jako okrajové. Stačí se podívat na přehled institucí, které se věnovaly nebo nadále věnují fosilní a jaderné energetice (ÚJV, ÚJP, FJFI, katedra jaderné energetiky na ČVUT, katedra energetiky na VUT, VÚHU, VŠB…). Jejich ekvivalent v oboru úspor nebo OZE neexistuje, tyto obory jsou zkoumány/studovány tu kousek, tam střípek, většinou jako okrajová záležitost a navíc často lidmi, kteří k nim mají v lepším případě neutrální a v horším ambivalentní vztah.

Vnímání OZE jako okrajových je dáno i organizací podpory vědy a výzkumu. Všechny instituce, které ze státních prostředků poskytují granty na výzkum vývoj a inovace, ať už je to GAČR, TAČR, jednotlivá ministerstva nebo například Státní úřad pro jadernou bezpečnost, používají stejnou Strukturu skupin a podskupin výzkumných oborů, ve které je zvláštní „kolonka“ pro jadernou energetiku, ale chybí ekvivalentní kategorie pro úspory nebo OZE.

Co se týče přístupu ČR a našich ekonomických možností, navrhoval bych raději sázet menší částky na něco, co má potenciál expanze (exportu). Jaderný průmysl to rozhodně není. Nehledě na obrovské částky, je minimální šance, že by náš průmysl dodával jaderné technologie do zahraničí ve větší míře, než v současnosti. Kromě toho naši nejbližší sousedé – Německo a Rakousko – budou bezjaderné (a následně bezfosilní) s rostoucím podílem OZE, v takovém prostoru nejsou obtížně regulující JE kompatibilní, obecně jsou na obtíž jakékoli trvale běžící elektrárny. Naopak jsou nutné rychle reagující zdroje, akumulace, řízení spotřeby (DSM – Demand Side Management).

Neangažovat se v procesu transformace energetiky je zaručená ztráta. Vnímejme ji raději jako příležitost k inovacím.

• Měl by být přechod k nízkouhlíkové ekonomice technologicky neutrální (což znamená, že by všechny nízkouhlíkové technologie měly stejné podmínky, včetně financování, přístupu na trh atd.), nebo by měl stát, potažmo EU, vybrat některé technologie a těm dát přednost, např. z hlediska finanční podpory apod.? Jsou nějaké významné oblasti/technologie, kterým má být věnována zvláštní pozornost v podmínkách ČR? Jak do růstu nízkouhlíkových technologií zapojit trh?

Přechod k nízkouhlíkové ekonomice by jednoznačně měl být technologicky neutrální.

Dotace však obecně křiví trh, cílem by mělo být nastavit podmínky tak, aby se žádaná řešení prosadila na tržním principu. Problém je, že tržní cena konvenčních energetických komodit v současnosti nezahrnuje externality jejich výroby a/nebo užití. Z tohoto pohledu je podpora úspor energie a obnovitelných zdrojů spíše kompenzací dosavadních dotací (v ceně nezahrnutých externalit) a dalších úlev a státních garancí. Externality jsou, podobně jako jiné dotace, hrazeny mimotržní cestou.

Pokud se vláda rozhodne nějakou technologii podporovat, pak by měla nabídnout srovnatelnou podporu pro všechna řešení poskytující srovnatelný výsledný produkt. Například pro solární ohřev teplé vody existují dotační tituly pro solární termické systémy, ale nikoli pro fotovoltaické systémy pro ohřev teplé vody, přestože obě varianty jsou svými parametry srovnatelné.

Otázka je, co by mělo být zahrnuto pod pojmem podpora. Uvažovat pouze přímou finanční podporu? Nebo i externality, státní garance a úlevy?

Pokud by něco mělo být přednostně podporováno, jsou to úspory energie. Energetická náročnost českého průmyslu je vyšší, než v ostatních vyspělých zemích. V případě obytných budov již jsou dostupné technologie umožňující snížení spotřeby energie na zajištění tepelné pohody a ohřev teplé vody na zlomek hodnot obvyklých u stávajících budov.

Existuje však mnohem efektivnější cesta ke snižování spotřeby – změna spotřebních vzorců. Debata o této možnosti je však v podstatě zakázána.

Další, co by podle mého názoru zasloužilo pozornost, je řízení spotřeby (Demand Side Management). To se běžně uplatňuje u velkých odběratelů, kteří jsou prostřednictvím tvorby ceny elektřiny motivováni řídit spotřebu tak, aby byla pokud možno konstantní, a tedy vyhovovala potřebám jaderných elektráren. Stejným směrem donedávna působila i jediná využívaná možnost řízení spotřeby drobných odběratelů – HDO. HDO sice v současnosti již částečně reaguje na potřebu vyrovnávat proměnlivý výkon OZE, stále však chybí například odpovídající tarify, které by více motivovaly odběratele k přesunu spotřeby do období, kdy je u elektřiny převis nabídky. Připravovaná změna tarifní struktury u elektřiny přitom jednoznačně směřuje proti úsporám.

Otázka naopak je, zda nadále podporovat jádro, které by se ve druhé polovině minulého století bez masivních dotací a úlev vůbec nemohlo rozvinout, přičemž příslib levné energie se nenaplnil. Stejně jako se nenaplnil slib odstavení uhelných elektráren po spuštění Temelína.

Diskuse u úvodního článku série