Nejdříve začněme skutečnou debatu

Do jaké míry, v jakém rozsahu a jakou formou mají být nízkouhlíkové technologie podporovány a finančně dotovány?

Začal bych u slova dotace, podpora a jak je to prý špatné a křiví volný trh. Já je považuji spíše za kompenzace. Bohužel neschopností politiků ČR reagovat na technologický rozvoj fotovoltaiky se slovo „podpora“ stalo téměř sprostým slovem.

Zástupci tepláren a velké energetiky volají po volném trhu. Jenže trh v energetice není a nikdy nebyl "volný", je to určité nastavení vztahů, které vznikly dlouholetou symbiózou podnikatelské a státní sféry. Proto taky zdánlivě jednoduchá řešení, třeba uhlíkové daně, jsou těžko průchodná. Stejně jako je nemožné odstranění "všech" dotací, protože nikdo neumí říct co je "přirozené", vše je důsledkem politického rozhodnutí i když se úředníci a experti zaštitují jakousi objektivností svých analýz.

Příkladem pokřivenosti a dotací v současném jaderně-fosilním systému jsou zejména:

• Neoceněné externality spojené s těžbou a spalováním uhlí, které jsou v desítkách miliard ročně
• Směšně nízké poplatky za těžbu uhlí, kdy stát inkasuje stamiliony, zatímco pár jednotlivců-majitelů dolů má zisky v miliardách.
• Různé úlevy a podpory pro jadernou energetiku - nedostatečné pojištění, celý systém státní podpory jaderné energetiky, těžby uranu.
• Stát složitě řeší ukládání jaderného odpadu, jehož náklady na stovky a tisíce let ponesou další generace.

Celý energetický systém v České republice je uzpůsoben současným zdrojům, které potřebují co nejstabilnější provoz. Takže říkat, že OZE zdroje jsou problém a že není akumulace, je příliš zjednodušené, nikdo se hladkým fungováním energetiky s vysokým podílem fluktuujících OZE nezabýval. Paradoxně přitom celý fosilní systém je založený na využívání sluneční energie akumulované do fosilních paliv.

Nízkouhlíková energetika, to je úsporná a technologicky vyspělá energetika, a tedy příležitost – potenciální konkurenční výhoda. Pro Česko může jít třeba o akumulaci v přečerpávacích elektrárnách (povrchové i hlubinné doly), české strojírenství se může uplatnit ve větrné energetice, nanotechnologie/baterie, elektromobily…

Má družstevní forma vlastnictví a jiné formy kolektivního investování dostatečnou oporu, např. v legislativě, k tomu, aby umožňovala participaci v rozvíjející se decentralizované energetice?

Není problém v tom, že by legislativa neumožňovala založení družstva. Potíž je v současnosti v nastavení podmínek, kdy je zrušena většina podpor, absurdně i pro větrnou energetiku, která je nejlevnějším a nejčistším zdrojem energie. Projekty proto nevycházejí tak, aby byly atraktivní - ať už pro družstva nebo jiné skupiny investorů. Cílem Strany zelených je, aby se legislativa změnila v tom smyslu, aby projekty ve vlastnictví obcí (případně s vlastnickým podílem jejich obyvatel) měly nárok na podporu formou hodinového bonusu.

Možná ještě větší problém je hurá privatizace sítových odvětví (voda, el. distribuční sítě) po roce 1989. Naopak třeba v Německu jsou snahy o převzetí distribučních soustav zpět do komunitního vlastnictví –jmenovitě rozvodných sítí v Hamburku (úspěšně) nebo Berlíně (neúspěšně).

Než vůbec budeme mluvit o nástrojích, tak bych chtěl zdůraznit, že za velmi důležité považuji, aby vůbec v Česku začal skutečný dialog. Jsme 20 let za Německem v debatě o změně klimatu, výhodách jednotlivých zdrojů energie a dalších tématech souvisejících s přechodem na nízkouhlíkovou energetiku. Diskuse považuji za významnou součást celoživotního vzdělávání. Zatím v diskusi i v médiích převažuje síla velkých energetických firem, které svými penězi ovládají jak stát tak mají převahu i v přístupu k médiím.

Když se před pár lety začalo o Německu psát, že se zbláznili, že chtějí být závislí na větru a slunci, a přitom jsou technologická velmoc, tak jsem zbystřil a začal jsem si zjišťovat jak to vlastně je. A postupně jsem si začal uvědomovat manipulace a někdy přímo demagogii ve veřejném prostoru ze strany tzv. elit a odborníků:

• jednostranné informace o jaderné energetice a bagatelizování problémů s jádrem spojených
• strašení nedostatkem tu elektřiny, tu uhlí
• tlak na nové a nové velké bloky, prolamování limitů na těžbu uhlí

Přitom exportujeme obrovské množství elektřiny ze zastaralých a neúčinných elektráren, jako banánová republika. Pro představu - během posledních 15 let jsme na export elektřiny spálili asi čtvrtinu množství uhlí, které je za limity.

Fosilní energetici odmítají regulace EU, chtějí volný trh, ale v druhé větě řeknou, že stát musí obor regulovat (ale myslí tím samozřejmě ochranu svého podnikání).Proto si myslím, že volání po volném trhu a odstranění „špatných“ dotací pro OZE je demagogie. Ne volný trh ale politika je tím prvotním co určuje směr, vize a následně i usměrňuje soukromé investice.

A aby politická rozhodnutí byla koncepční a moudrá, tak společnost nejdříve potřebuje férové informace a diskusi, potom teprve může nastoupit cukr a bič.

Diskuse u úvodního článku série