Pro Českou republiku je jádro nízkoemisním zdrojem s největším potenciálem

• Měl by být přechod k nízkouhlíkové ekonomice technologicky neutrální (což znamená, že by všechny nízkouhlíkové technologie měly stejné podmínky, včetně financování, přístupu na trh atd.), nebo by měl stát, potažmo EU, vybrat některé technologie a těm dát přednost, např. z hlediska finanční podpory apod.? Jsou nějaké významné oblasti/ technologie, kterým má být věnována zvláštní pozornost v podmínkách ČR? Jak do růstu nízkouhlíkových technologií zapojit trh?

Státy i EU by měly k bezemisním technologiím výroby elektřiny přistupovat neutrálně. To znamená, že vybraný mix by měl využívat možností daného regionu a odpovídat místním podmínkám. Pokud chce Česká republika efektivně a rychle snížit podíl fosilních zdrojů, musí reflektovat geografické a další podmínky na svém území, ale také vliv energetické politiky okolních států, v našem případě zvláště Německa. Česká republika má využitý již téměř veškerý vodní potenciál, také biomasa, tak aby nekonkurovala výrobě potravin a ekologické funkci krajiny, má potenciál omezený. Česko nepatří k jižním státům, což omezuje efektivitu využití sluneční energie a také podmínky pro využití větru jsou daleko menší než v přímořských oblastech okolo Baltu a Severního moře.

Navíc je jasné, že Německo už má postavený takový výkon větrných a fotovoltaických zdrojů, že už nyní v době ideálního větrného a slunečního počasí v regionu zaplavuje i nás přebytky elektřiny z těchto fluktuujících zdrojů. A to vyráběné ve výhodnějších podmínkách a tím i efektivněji. Je tak jasné, že u nás je má cenu stavět jen v decentralizované podobě pro místní spotřebu, která zároveň využívá jejich přibližování či dosažení „grid parity“. Zvláště v kombinaci z dalšími decetralizovanými zdroji (bioplynovými zdroji využívajícími zemědělský odpad) v režimu blízkém ostrovnímu. Určitě ne pro produkci do sítě.

Jaderné elektrárny u nás produkují 36 % elektřiny a mají široké odborné i průmyslové zázemí. Navíc je postoj veřejnosti u nás k nim spíše pozitivní. V této oblasti máme oproti sousedům, kteří si tento zdroj z ideologických důvodů zakázaly (Německo a Rakousko) nebo je zatím neprovozovaly, velkou výhodu. Nové bloky se plánují stavět v místech, kde již jaderné elektrárny jsou a mají podporu okolních obyvatel.

Nemá cenu, aby Česko německou energetickou koncepci kopírovalo, ale spíše je výhodné ji doplňovat nízkoemisními zdroji, které Německo nestaví. V Česku tak má smysl podpořit využití jaderných bloků, jako náhrady velkých fosilních (hlavně uhelných), a decentralizovaných obnovitelných zdrojů v místech s vhodnými geografickými a dalšími podmínkami. I když bude Česko elektřinu z jádra vyvážet, je zde významný prostor pro nahrazování uhelných bloků v Polsku a Německu, což zlepšuje i ovzduší i u nás, hlavně v Severních Čechách a ve Slezsku. Významná by také měla být pochopitelně podpora sítě pro možnost využití výměny elektřiny se sousedy a úspor.

To, že ideologická selekce nízkoemisních zdrojů je značně kontraproduktivní, ukazuje i příklad Německa, které i při extrémní podpoře obnovitelných zdrojů v emisích z elektroenergetiky v průběhu Energiewende stagnuje, na rozdíl od Česka, kde významně podíl produkce elektřiny z nízkoemisních zdrojů klesl. Německo má tak po Polsku největší podíl produkce elektřiny z fosilních zdrojů. Česko, Maďarsko a Slovensko mají díky využití jaderných elektráren mnohem nižší.

V současné době se kvůli extrémním dotacím u obnovitelných zdrojů a nastavení trhu nevyplatí žádný nedotovaný zdroj elektřiny (kromě malých decentralizovaných zdrojů pro vlastní spotřebu využívající dosažení grid parity). Je tak potřeba nastavit systém financování nízkoemisních zdrojů, který by byl technologicky neutrální a podpořil by zároveň vývoj jednotlivých typů zdrojů. O něco takového se pokusila třeba Velká Británie systémem „contract for difference“ uplatňovaný mírně odlišné výši pro všechny typy nízkoemisních zdrojů.

• Jakou roli by měly při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku sehrát věda, výzkum a technologický vývoj? Které směry výzkumu by měly být preferovány?

Věda, výzkum a technologický vývoj mají pro přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku naprosto kruciální význam. Bez relativně dramatického technologického pokroku nebudou přechod k nízkoemisní energetice a zajištění energetických potřeb všech obyvatel možné. Nutný je výzkum na všech úrovních. Základní výzkum zajišťuje poznatky, které možná povedou k aplikacím v energetice až ve vzdálené budoucnosti. Ale mohou to pak být ty největší technologické zlomy. V této oblasti je třeba nechat volnost a podporu založit na kvalitě výsledků – tedy hlavně kvalitě vědeckých výstupů (dominantně publikovaných v renomovaných vědeckých časopisech). Tedy zaměřit se na ty oblasti, kde máme kvalitní vědecké týmy a dokážeme i v rámci mezinárodních spoluprací významně přispět k rozšíření fundamentálních znalostí lidstva.

V oblasti aplikovaného výzkumu, který může mít význam pro energetiku, jde často o materiálový nebo jiný výzkum, který je využitelný pro více typů zdrojů. Zase jde o výzkum, kde bychom se měly zaměřit na oblasti, kde máme tradice a dobré týmy. Zde už by se však měly vybírat i prioritní oblasti zaměřené na perspektivní oblasti využitelné v naší energetice. Jde třeba o oblasti uchovávání energie, kde je zvláště nutný technologický průlom. Dále třeba perspektivní materiály ve fotovoltaice nebo materiály s vysokou odolností proti vysokým teplotám, namáhání, radiaci či jiným kritickým podmínkám. Stejně tak různé prvky využitelné pro smart gridy či co nejefektivnější přenos energií. Ty se uplatní v řadě oblastí a u různých výrobních zdrojů elektřiny. V aplikovaném výzkumu by měla být velmi silná propojenost na mezinárodní výzkum a i průmyslové prostředí. Jak základní, tak aplikovaný výzkum z velké většiny představuje relativně malé prostředky oproti investicím i dotacím v samotné energetice.

Jinou věcí jsou ale prototypové projekty v reálných měřítcích. Například prototypy jaderných reaktorů IV generace, modelové projekty smart gridu, velkého úložiště elektřiny, geotermální nebo přílivové elektrárny. Ty mohou být velmi nákladné a v tomto případě by bylo dobré se zaměřovat na takové projekty, které jsou v souhlase s energetickou koncepcí státu a také využívat mezinárodní spolupráci se státy, které mají podobné směry ve své energetické koncepci.

Diskuse u úvodního článku série