TZB trendy v praxi

Požadavky investorů a jejich vliv na TZB

Pokud mluvíme o současných trendech v architektuře a stavebnictví, musíme začít u investorů. Ti mají v tomto ohledu řadu požadavků a představ, které kladou na TZB značné nároky. Jaká hlavní úskalí to přináší?

Na začátku stojí představa investora, k tomu přistupuje architekt nebo projektant a také my. Už tady nemusí být požadavky a potřeby slučitelné. Například investor požaduje s ohledem na svůj záměr určité certifikace. Některé jsou dané ze zákona, třeba průkaz energetické náročnosti budovy (PENB), k tomu ale může chtít další certifikace, jako je LEED, BREEAM nebo Český SBTool. Certifikovat lze nejen stavbu jako celek, ale i samotný projekt, což znamená zohlednění použitých materiálů a jejich ekologických vlastností. Problém nastává ve chvíli, kdy se požadavky na certifikace dostanou do vzájemného konfliktu. Například ekologický objekt může mít přísné energetické nároky podle PENB, ale zároveň vyžadovat byznysově výhodnou certifikaci SBTool, která se s těmito požadavky může v některých aspektech rozcházet. Výzvou je také nutnost spolupráce mezi architekty a technickými profesemi, které se musí sladit na optimálním řešení.

Ing. Antonín Kašpar, ředitel společnosti SUBTECH

Můžete uvést konkrétní příklady kolize certifikací?

Například pracujeme na rozsáhlém projektu v beskydské obci, jehož součástí je velká mateřská a základní škola. Díky lokalitě jsme plánovali běžné větrání okny, což se jevilo jako nejpřirozenější řešení v prostředí s čistým horským vzduchem. Nicméně podle PENB by měly být všechny třídy vybaveny strojním větráním. Výsledkem je kompromis, kdy části školy orientované směrem k frekventovaným komunikacím dostanou nucenou ventilaci, zatímco ostatní místnosti zůstanou u přirozeného větrání. I tak ale nakonec 70 % objektu musí mít vzduchotechniku s rekuperací, abychom splnili požadavky na energetickou účinnost. Pro architekta to znamená zásah do dispozic v podobě technických šachet či prostor pro vzduchotechnické jednotky.

Jaká je ekonomická návratnost ekologických technologií?

Nízkoenergetické budovy jsou často spojovány s vyššími pořizovacími náklady a otázkami ohledně jejich dlouhodobé ekonomické efektivity. Pokud například srovnáme klasický plynový kotel s tepelným čerpadlem země-voda, zjistíme, že úspornější technologie je investičně náročnější. Návratnost takové investice se pohybuje mezi 12 až 15 lety, u větších aplikací může být i delší. Při podrobné energetické studii, která zohledňuje životnost jednotlivých komponent, můžeme vidět, že v dlouhodobém horizontu ekologická řešení skutečně šetří provozní náklady. Klíčová je ale i otázka servisu a odborné obsluhy. U rodinných domů bývá často výhodnější zvolit jednodušší technologie, zatímco u komerčních a veřejných budov dává smysl investovat do sofistikovanějších řešení s vyšší efektivitou.

Tím se dostáváme i k tématu chytrých budov a jejich provozních výzev…

Chytré technologie se v oblasti TZB stále více prosazují, ale přinášejí i nové výzvy. U velkých objektů, kde jsou k dispozici vyškolení specialisté na správu technologií, můžeme optimalizovat provoz a maximalizovat úspory energie. U menších objektů a rodinných domů však uživatelé často upřednostňují jednoduchá řešení, která nevyžadují složité nastavování a správu.

Vidíme příklady, kdy se u chytrých domů musí k identifikaci závady sejít několik realizačních firem a projektantů, protože uživatel sám není schopen problém vyřešit. To ukazuje, že přehnaná digitalizace nemusí být vždy ku prospěchu, pokud nenabízí intuitivní ovládání a možnost snadného servisu.

Jaký má dopad na TZB nový stavební zákona a digitalizace?

Nový stavební zákon a digitalizace stavebního řízení mají vliv i na TZB. Přestože se od technických profesí vyžaduje méně podkladů v rané fázi projektování, v praxi to může vést k problémům při realizaci. Například investor si až v průběhu výstavby uvědomí, že potřebuje na střeše umístit fotovoltaické panely nebo jiná hlučná zařízení, což vyžaduje dodatečné změny v projektu. Dříve jsme měli taky možnost řešení přípojek konzultovat se správci sítí a dalšími odborníky ještě před zahájením stavebního řízení, nyní je však často nutné řešit tyto otázky až v průběhu realizace, což může vést ke komplikacím a zdržení.

Jak je to aktuálně v TZB s odborným vzděláváním a normami?

V oblasti technických zařízení budov pociťujeme nedostatek aktualizovaných norem a metodik. Například pro zdravotnické provozy stále chybí jednotná pravidla, která by definovala optimální řešení. Často tak čerpáme z německých norem DIN, které jsou v mnoha ohledech podrobnější a systematičtější.

Problémem je také generační výměna v oboru. Mnoho zkušených odborníků odešlo a mladí technici se nemají od koho učit. Odborná výměna v oboru sice stále funguje, ale častěji se spoléháme na individuální konzultace a studium zahraničních materiálů. V projektech, jako jsou nemocnice či výzkumná centra, je přitom klíčové, aby se na návrhu podílel odborník se zkušenostmi s daným typem provozu.

Dá se shrnout, kam bude TZB v budoucnu směřovat?

Z hlediska trendů v TZB vidíme stále větší důraz na předpřipravené montážní systémy, které umožňují rychlou instalaci i méně zkušenými pracovníky. To pomáhá řešit problém nedostatku kvalifikovaných odborníků na stavbách. Na druhou stranu je ale kladen čím dál větší důraz na detailní projekci v 3D softwarech jako Revit, což paradoxně zvyšuje časovou a finanční náročnost projekční fáze.

Celkově lze říci, že obor TZB prochází zásadními změnami, které vyžadují nejen technologickou inovaci, ale i větší důraz na spolupráci mezi profesemi a efektivní řízení celého procesu od projektování až po realizaci.