Vyhláška č. 78/2013 o energetické náročnosti budov nenaplňuje zákon tak, jak by měla

Zákon 318/2012 zavádějící směrnici 2010/31/EU definoval nákladově optimální úroveň jako požadavky na energetickou náročnost budov nebo jejich stavebních nebo technických prvků, která vede k nejnižším nákladům na investice v oblasti užití energií, na údržbu, provoz a likvidaci budov nebo jejich prvků v průběhu odhadovaného ekonomického životního cyklu.

Při tvorbě vyhlášky měl být v souladu s Nařízením Komise EU č. 244/2012 proveden výpočet optimálních nákladů, který by stanovil takové požadavky, aby stavby byly energeticky úsporné, ale za co nejvýhodnějších nákladů. Tento výpočet buď proveden nebyl, nebo byl proveden chybně.
Důkazem je to, že vyhláška pro novostavby zvolila jako podstatná kriteria spotřebu tzv. primární neobnovitelné energie a průměrný součinitel prostupu tepla, přičemž splnit musíte každé samostatně. Kriterium primární neobnovitelné energie je pro nákladovou optimalizaci naprosto nevhodné, protože ceny různých paliv se výrazně liší a kriterium nezahrnuje mnoho dalších nákladů požadovaných EK, zejména investiční náklady.
Tepelné čerpadlo tedy podle vyhlášky vychází absurdně 3x lépe než elektrokotel, protože nebylo vůbec zohledněno to, že je investičně podstatně nákladnější. Dalším důkazem neprovedené náležité nákladové optimalizace je akumulační elektrické vytápění a velmi rozšířený akumulační elektrický ohřev vody. Ty vycházejí úplně stejně jako elektřina ve vysokém tarifu. Nejabsurdnějším důkazem je propan a LTO, ty vycházejí cca 2,5x lépe než elektřina, a přitom jsou úplně nejdražší.
Kriterium nelze ospravedlnit ani souvislostí s emisemi CO₂, protože i ty mají být dle EK zohledněny pouze připočtením předpokládaných nákladů na emisní povolenky k ostatním nákladům.
Kriterium primární neobnovitelné energie tedy poškozuje či přímo likviduje dodavatele některých technologií. Přitom v příslušném Nařízení Komise EU č. 244/2012 se výslovně uvádí že „Nákladově optimální metodika je neutrální, co se týče technologií, a neupřednostňuje jedno technologické řešení na úkor jiného. Zajistí hospodářskou soutěž v oblasti opatření…“.

Druhým podivným kritériem je kritérium na průměrný součinitel prostupu tepla celou obálkou budovy.
To je pro nákladovou optimalizaci také nevhodné, protože shrnuje všechny konstrukce (stěny, okna, střechu, podlahu) dohromady, ačkoli jejich cena a parametr prostupu tepla se výrazně liší.
Pro skutečnou nákladovou optimalizaci je nezbytné řešit každou konstrukci zvlášť. Nejpatrnější je to u oken, kde je nutno rozlišovat i ta osluněná od neosluněných. Ti, co provádějí energetické výpočty, si jistě všimli, že zvýšené náklady na nadstandardní okna s trojskly orientovaná převážně k jihu jsou (z energetického hlediska, nikoli z hlediska komfortu) vyhozené peníze. Lepší izolační schopnosti zpravidla anulují nižší solární zisky prostupující okny. A do nadstandardních prvků nás kritérium z vyhlášky nutí. Je veřejným tajemstvím, že kritérium bylo použito, aby zajistilo další zpřísnění tepelnětechnických požadavků nad rámec normy. Když totiž postavíte dům z prvků splňující přesně požadavky normy (nedávno zpřísněné), tak o 20 % nesplníte požadavek nové vyhlášky. A za připomínku stojí i to, že sama obálka budovy je poměrně neexaktní záležitost. Jsou nedořešené teplotní toky přes zeminu a přes neexaktně definované „temperované prostory“ (dřívější „částečně vytápěné“).

Je patrné, že splnění kritérií vyhlášky může být v rozporu s definicí nákladově optimální úrovně v zákoně a v rozporu se zájmy stavebníka. Bylo by tedy logické, kdyby úřady přihlížely především k definici v zákonu, který je nepovedené vyhlášce nadřazen.