Během posledních sto let bylo vybudováno čtvrt milionu kilometrů elektrického vedení

ČEZ Distribuce ze Skupiny ČEZ, která je pokračovatelem původních regionálních distribučních společností, nyní provozuje 164 265 km vedení v 11 krajích. O potřebě elektřiny pro rozvoj měst i průmyslu svědčí také srovnání maximálního zatížení elektrizační soustavy. Zatímco v roce 1923 činilo 1 940 kW, v roce 1935 již ale 21 500 kW. V únoru 2018 dosáhlo 12 tisíc megawattů.

Pro srovnání: délka současného vedení (247 604 kilometrů) se rovná 502násobku vzdálenosti mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším bodem České republiky; osmatřicetinásobku vzdálenosti mezi Prahou a New Yorkem; šestinásobku obvodu Země na rovníku nebo dvou třetinám vzdálenosti ze Země na Měsíc.

„Elektrické rozvodné sítě se stejně jako elektrárny před první světovou válkou rozvíjely živelně a chaoticky. Elektrizace probíhala nejednotně stejnosměrným i střídavým proudem, používaly se různé hodnoty napětí a u střídavého proudu i různé hodnoty kmitočtu. Distribuční síť byla rozdrobená na miniaturní celky: stovky elektráren zásobovaly jen své nejbližší okolí. Až v následujících dekádách se distribuční sítě centralizovaly okolo velkých elektráren,“ říká místopředseda představenstva a ředitel divize nová energetika a distribuce Tomáš Pleskač. „Výzvy řešíme v distribuci i nyní. Soustředíme se na digitalizaci, protože dochází k enormnímu nárůstu dat, která je potřeba efektivně zpracovat. S postupující decentralizací roste počet malých výrobců a velkou pozornost věnujeme také akumulaci. Našim hlavním cílem však i nadále zůstává bezpečná a spolehlivá dodávka elektřiny klientům, proto do vylepšení sítě soustavně investujeme.“

Byl to ten slavný den…

Známou oslavnou píseň o zavedení střídavého proudu zná snad každý z nás. Než ale bylo území ČSR kompletně propojeno elektrickým vedením, stálo to mnoho úsilí. Prvorepublikoví politici v roce 1929 počítali s kompletní elektrizací státu do roku 1945, nakonec se podařila až o 15 let později. Na základě zákona o soustavné elektrizaci z roku 1919 vzniklo 25 tzv. „všeužitečných energetických podniků“ s 60% kapitálovou účastí státu, jejichž úkolem bylo rozvíjet a budovat „díla elektrická“. Zřízením elektrárenských společností byl vytvořen základ pro budování regionálních elektrizačních soustav. Elektrárenské společnosti stavěly ve 20. letech celkově asi 500 km nových sítí za rok. Jednalo se o napěťové hladiny 22 kV a 35 kV. V této době se stát zavázal uvolnit během prvních deseti let na soustavnou elektrizaci 75 milionů korun.

V roce 1927 bylo uvedeno do provozu první dálkové vedení o napětí 100 kV. Dvojitá linka vedla z nově postavené elektrárny o výkonu 70 MW v Ervěnicích (severní Čechy) do transformovny Praha-Sever v Holešovicích. Toto 85kilometrové vedení bylo následně prodlouženo do transformovny Praha-Jih umístěné v Praze na Bohdalci. Rozvoj sítě 110 kV byl ale pomalejší, než se očekávalo, a nedařilo se propojovat oblastní všeužitečné podniky. V roce 1938 délka všech 100kV vedení dosahovala pouze 750 km z původně plánovaných 1400 km. Kromě napětí definovaných ministerským výnosem se u nás dále stavěla vedení o napětí 35 kV (východní Čechy) a také o napětí 60 kV (západní Čechy).

Od válečné stagnace ke vzniku jednotné elektrizační soustavy

Odtržení pohraničních oblastí v roce 1938 energetiku v Čechách ochromilo, stala se závislou na dovozu uhlí i elektřiny z obsazených území. Přestože výroba elektřiny kvůli válečnému průmyslu stoupala i během okupace, investiční výstavba související s elektrizací byla omezena na minimum. Zatímco v předválečném období se k elektrické síti připojovalo téměř 600 obcí ročně, za celou dobu okupace to bylo pouze přes 300 obcí (tedy 56 obcí ročně). V letech 1941–43 navíc Němci nařídili nahradit měděné vodiče železnými v sítích nízkého napětí, odhaduje se, že bylo pro válečné účely odvezeno na 3 600 tun měděných vodičů.

I po roce 1945 existovala na území Československa řada nepropojených soustav. Některé sítě nízkého napětí byly stále stejnosměrné. Chyběl dostatek materiálu na obnovu a opravy zařízení. Po znárodnění energetiky v roce 1945 vzniklo sedm národních podniků, které spadaly pod ředitelství Československých energetických závodů (předchůdce dnešního ČEZ). Za počátek vzniku jednotné elektrizační soustavy ČSR je považován rok 1950, kdy se spojily dvě největší radiální sítě: česká a moravskoslezská. Nové úseky vedení 220 kV propojily severozápadní Čechy s jižní Moravou. V roce 1953 se propojil český a moravskoslovenský systém dvěma vedeními 100 kV, a to nově dokončeným vedením mezi Opočínkem a Ráječkem u Zábřehu na Moravě o délce 103 km a vedením z Havlíčkova Brodu do Oslavan přes Žďár nad Sázavou a Bystřici nad Pernštejnem o délce 112 km.

Opět se rozběhla soustavná elektrizace. Zatímco na Moravě bylo v roce 1945 elektrifikováno více než 90 % obcí a většina osad, mezi českými kraji trvaly značné rozdíly a nejhorší situace panovala na Slovensku. V roce 1955 byla elektrizace v českých zemích těsně před dokončením, na Slovensku chybělo elektrifikovat ještě 30 procent obcí. Připojení poslední československé obce Zlatá Baňa na Prešovsku v září 1960 zavdalo důvod k celostátním oslavám.

Od šedesátých let ve znamení plynulých dodávek elektřiny

V šedesátých letech se rychle rozvíjela soustava 400 kV, která převzala úlohu hlavního rozvodu elektrické energie. První vedení 400 kV bylo uvedeno do provozu v září 1965 z Hradce u Kadaně do Prosenice v délce 346 km. Rozvody vysokého napětí prošly unifikací, všude bylo normalizované napětí 380/220V. Přechod na dispečerské řízení znamenal počátek využívání výpočetní techniky a mikrografie. V tomto období byla zajištěna plynulost dodávek elektřiny s poruchovostí srovnatelnou se západními zeměmi.

Osmdesátá léta pokračovala ve výstavbě přenosové sítě 400 kV. Postupně se k ní napojují velké elektrárenské bloky, například 500 MW Mělník či bloky Jaderné elektrárny Dukovany. Na konci 80. let je páteřní síť přenosové soustavy dokončena a je uzavřena dohoda s tehdejším západním Německem na vybudování stejnosměrného přeshraničního propojení. Nedostatkem prostředků však trpí distribuční síť.

Devadesátá léta přivítala instalace prvních počítačů na dispečincích i zrušení stálé obsluhy na transformovnách 110 kV/vn. Do distribučních sítí se mohutně investuje, především v oblasti zvyšování její efektivity a snižování ztrát.

Nové milénium, nová distribuce

V roce 2004 začal ojedinělý transformační projekt, který zcela změnil podobu celé Skupiny ČEZ. Zaniklo pět regionálních distribučních firem (tzv. REAS – rozvodné energetické akciové společnosti) a Skupina ČEZ byla následně organizována do procesních společností.

V rámci liberalizace trhu s elektřinou probíhající v Evropské unii dochází i v Česku k oddělení výroby od distribuce. V březnu 2005 tak vzniká akciová společnost ČEZ Distribuce. Symbolicky sídlí v Děčíně, v budově, která již v roce 1923 sloužila jako sídlo nejprve společnosti NEW (Nordböhmischen Elektrizitätswerke), následně pak společnosti Severočeské elektrárny, předchůdci Severočeské energetiky. Budova je postavena ve slohu art-deco s prvky klasicizujícího expresionismu a duch počátku elektrizace v ČSR zde přetrvává dodnes.

ČEZ Distribuce nyní provozuje 164 265 km vedení v 11 krajích. Od svého vzniku investovala do sítí přes 112 miliard korun. Jen loni putovalo do výstavby a rekonstrukce sítí 9,6 mld. korun, další 0,6 mld. korun směřovalo na opravy. Pro letošní rok 2018 jsou naplánované prostředky dosahující téměř 11 miliard. Cílem investic je zajistit kvalitní a spolehlivé dodávky elektřiny a plnit rostoucí požadavky klientů na připojení k distribuční soustavě, s čímž souvisí i rozvoj obcí spojený s výstavbou domů a bytů. Díky investicím do distribučního zařízení je také umožňován další rozvoj české ekonomiky a vytvářen prostor investorům a tím i novým pracovním místům v regionech, kde společnost ČEZ Distribuce působí. V současné době je v České republice provozováno celkem 247 604 km vedení. Páteřní přenosovou soustavu (celkem 5 728 km) provozuje ČEPS. Distribuční území je následně rozděleno mezi tři distributory – ČEZ Distribuce, E.ON Distribuce a PREdistribuce.