Základy zkoušení elektrické instalace (I)

Tam, kde nestačí pro posouzení bezpečnosti elektrických zařízení prohlídka, je nutno prokázat dodržení přípustných parametrů zkouškou. Součástí zkoušky je i měření. Její výsledky je třeba zaznamenat do zprávy o revizi. Tento článek je prvním ze série, jejímž námětem je srozumitelné objasnění jednotlivých zkušebních kroků, a to způsobem blízkým běžné praxi.

Po dokončení nové instalace, provedení změn v jejím uspořádání nebo v případě úprav a oprav připojených elektrických zařízení je třeba překontrolovat jejich bezpečnost.

Prohlídka

První krok při revizích představuje svědomitě provedená celková vizuální kontrola. Provádí se obvykle v okamžiku, kdy je celá instalace bez napětí. Lze během ní často odhalit i velmi závažné chyby v zapojení elektrické instalace nebo v připojených zařízeních (obr. 1).

Obr. 1 Mnohé chyby lze zjistit již během prohlídky

Úkolem prohlídky je potvrdit, že elektrická instalace i trvale připojená elektrická zařízení vyhovují bezpečnostním požadavkům souvisejících norem, resp. dalších předpisů a že nejsou poškozeny tak, aby to mohlo ohrozit jejich bezpečnost. Zahrnuje také posouzení, zda jsou instalace i připojená zařízení zapojena v souladu s požadavky normativní řady ČSN 33 2000-... a pokyny jejich výrobců.

Prohlídka by měla i při svém minimalizovaném rozsahu ověřit alespoň následující skutečnosti:

• provedení ochrany před úrazem elektrickým proudem;
• bezpečnostní vzdálenosti (poloha, přepážky, kryty, zábrany);
• výběr vodičů (materiál, proudové dimenzování, úbytky napětí);
• dodržení odpovídajícího způsobu spojování a značení vodičů;
• druh, umístění a nastavení ochranných a kontrolních přístrojů;
• druh a umístění funkčních spínacích prvků;
• značení jednotlivých rozvodných systémů, jejich částí a prvků;
• osazení bezpečnostních tabulek a informativního značení;
• správnost označení používaného při provozu zařízení;
• použití vhodných prvků a opatření pro ochranu před vnějšími vlivy;
• provedení nutných protipožárních opatření (ucpávky, přepážky);
• přítomnost a úplnost schémat i další dokumentace, vyžadované souvisejícími předpisy;
• možnost provádění bezpečné údržby.

Zkoušky

V případech, kdy není vizuální kontrola postačující, je nutno provést odpovídající zkoušky. Jedná se zejména o úkony zkoumající následující skutečnosti:

• spojitost hlavního a doplňujícího pospojování,
• spojitost vyrovnání potenciálů v ochraně před bleskem,
• izolační odpor elektrické instalace,
• provedení ochrany SELV a PELV resp. elektrickým oddělením obvodů,
• odpor podlahy a stěn,
• funkci samočinného odpojení od zdroje,
• funkci systémů i jednotlivých částí elektrické instalace,
• zapojení (připojení) přístrojů,
• dosahované úbytky napětí.

Přezkoušení galvanického spojení mezi vyrovnáním potenciálů a ochrannými vodiči

Úkolem je ověření spojitosti a kvality galvanického propojení mezi ochrannými vodiči, uzemňovacím vodičem a vodiči systému vyrovnání potenciálů. Vždy je třeba nejprve v celé délce prohlédnout vodič potenciálového vyrovnání, zkontrolovat velikost použitých průřezů a správnost jejich uložení. Při této kontrole by mohla být související zařízení teoreticky ještě zapojena, nicméně v praxi se i pro tuto zkoušku zpravidla již odpojují od napájení.

Obr. 2 Měření přechodového odporu

Dále se měří dodržení maximální přípustné hodnoty ohmického odporu v trase ochranných a uzemňovacích vodičů (obr. 2). Totéž platí i pro vodiče potenciálového vyrovnání.

Měření izolačního odporu

Jsou-li elektrická zařízení připojena k napájecímu napětí, protéká díky konečné hodnotě izolačního odporu nutně určitý, byť velmi malý, chybový proud. Jestliže se z důvodu poruchy izolace zvětší nad určitou mez, může způsobovat lokální ohřev. V extrémním případě může být dokonce příčinou požáru. K tomu všemu přitom může docházet bez toho, aby vybavily předřazené nadproudové ochrany.

Měření tohoto typu se provádí na zařízení bez napětí a měří se ohmický odpor mezi fázovými vodiči, resp. středním vodičem a ochranným vodičem. Zkoušku si lze částečně ulehčit tím, že se fázové vodiče propojí se středním (obr. 3).

Obr. 3 Poněvadž je obvyklý způsob měření izolace náročný, ...

Obr. 4 ... lze se mu vyhnout měřením unikajícího proudu

U zařízení se jmenovitým napětím do 500 V se v souladu s ČSN 33 2000-6-61 používá stejnosměrné zkušební napětí 500 V. Tato hodnota odpovídá i standardním elektrickým instalacím s provozním napětím 230/400 V. Elektrické obvody SELV a PELV se ověřují nižším stejnosměrným zkušebním napětím 250 V.

U již používaných zařízení je ale takovéto měření izolace velmi náročné. Důvodem je skutečnost, že všechny měřené elektrické obvody musí být odpojeny od elektrického napájení. Tím jsou ale vyřazeny z provozu také všechny spotřebiče připojené k takto zkoušeným elektrickým obvodům.

Rozumnou alternativu ke zmíněnému měření izolačního odporu představuje měření unikajícího proudu. Při něm se všechny pracovní vodiče, tedy fázové i střední, vloží společně do klešťového proudového transformátoru (obr. 4). Tímto postupem se změří diference mezi proudem tekoucím do a z dalších částí elektrické instalace, tedy část proudu tekoucího ochranným vodičem nebo přes uzemněnou část zařízení zpátky ke zdroji. Pozor, zdrojem takto naměřeného proudu mohou být sice skutečné chybové proudy, ale také proudy tekoucí např. harmonickými filtry jednotlivých spotřebičů.

Měření unikajících proudů je důležité zejména při přezkušování elektrických spotřebičů. První zkouška elektrické izolace by se přitom měla provést již před prvním zapnutím nového, upravovaného nebo opravovaného zařízení.

Po zkoušce potenciálového vyrovnání a izolačního odporu následuje kontrola uzemňovacího systému prostřednictvím měření odporu uzemnění.

Popis tohoto měření bude následovat v nejbližším příspěvku této série.