Pomohou indikativní ceny snížit ceny plynu?

Energetický regulační úřad (ERÚ) zavádí nové ukazatele, tzv. indikativní ceny komodity plyn. Jejich hodnoty pro 4. čtvrtletí tohoto roku ERÚ představil na dnešní tiskové konferenci a dál je bude počítat a zveřejňovat ve čtvrtletní periodicitě.

ERÚ v souladu se svým zmocněním průběžně monitoruje energetický trh, ceny plynu, elektřiny i tepla. Na počátku letošního roku však zaplnily česká média zprávy, jak velké marže si v tuzemsku účtují obchodníci s plynem a na jak tučné zisky jim přispívají české domácnosti.

V reakci na takto závažné podněty z řad veřejnosti zadala předsedkyně ERÚ Alena Vitásková prohloubení monitoringu a požádala o spolupráci další instituce (ÚOHS, MPO, ČNB aj.).

„Výsledek prokázal, že ERÚ nastavil podmínky pro fungování liberalizovaného trhu s plynem správně, v souladu s příslušnou legislativou. Konkurence je tu silná, na trhu působí 88 obchodníků, kteří snižují ceny, za které mohou domácnosti plyn nakoupit. Zároveň ale vidíme, jak se rozevírají nůžky mezi nejlepšími a nejhoršími nabídkami obchodníků. To může vést k tomu, že spotřebitelé, kteří si nabídky pravidelně porovnávají a nebojí se s obchodníkem dohadovat o ceně, platí výrazně méně než domácnosti, které jsou pasivní nebo jsou svázány smlouvami na dobu určitou a s fixní cenou,“ shrnuje výsledek hloubkového monitoringu Alena Vitásková.

ERÚ proto spíš než o přímé regulaci uvažoval, jak pomoci těm domácnostem, které platí zbytečně moc. Právě indikativní ceny komodity plyn jsou jednoduchým a účinným nástrojem, podle kterého spotřebitelé vidí na první pohled, zda za faktury zbytečně nepřeplácejí. Pokud ano, mohou tento ukazatel použít při vyjednávání o snížení ceny u dodavatele. Že to české domácnosti umí, už předvedly v analogických případech, například u mobilních operátorů.

Indikativní ceny komodity plyn jsou rozdělené podle charakteru odběru – Vaření, Ohřev vody a Otop. Ukazatel odráží cenu plynu na burze, náklady a marži. (Podotýkáme, že marže není zisk, ale zahrnuje i náklady obchodníka, vč. poplatků.) Pokud si zákazníci přičtou regulovanou složku ceny, která je specifická pro jejich distribuční území, a daně, zjistí, kolik mohou ušetřit změnou smlouvy.

„Jako zásadní je třeba sdělit, že neexistuje postih obchodníka, bude-li i nadále prodávat tuto komoditu za vyšší cenu, než bude určovat indikativní cena. Pro obchodníka je indikativní cena nezávazná. Slouží především pro kontrolu spotřebiteli. ERÚ chce tímto opatřením především více chránit konečného spotřebitele z řad domácností. V rámci svých stávajících zmocnění je to maximum, co můžeme pro konečného spotřebitele z řad domácností udělat. Zároveň chceme znovu vybídnout obchodníky, aby přistupovali ke změnám cen pružně a nevytvářeli předpoklady pro znovunastavení regulace cen plynu pro tuto kategorii spotřebitelů. Proto nejdříve zavádíme taková opatření, která podpoří již existující konkurenci, a jedním z nástrojů – nikoliv jediným – jsou právě indikativní ceny. V případě, že tento krok nebude dostačující, žádá již nyní ERÚ gestora energetického zákona Ministerstvo průmyslu a obchodu o zmocnění k dalším krokům k vyšší ochraně domácností,“ vysvětluje Alena Vitásková.

ERÚ v současnosti nemá kompetence, aby zasahoval do té složky ceny plynu, která se tvoří na liberalizovaném trhu, a k podobnému kroku ani nechce přistupovat. Předsedkyně ERÚ však již požádala ministra průmyslu a obchodu o změnu potřebné legislativy tak, aby mohla zavést dočasná opatření, kdyby došlo k tržním anomáliím, které samotná konkurence nemůže rychle vyřešit.

Fakt, že regulátor reaguje na podněty médií ohledně neodpovídajícího poměru cen plynu na burzách a cen pro domácnosti je dobrým počinem a je to v duchu toho, jak pracovníci úřadu se dlouhodobě snaží pomáhat zákazníkům. Na druhou stranu si myslím, že indikativní ceny nejsou trefou do černého, tedy že nepřinesou adekvátní snížení cen většině zákazníků. Pokud se úřad chce opravdu zabývat tím, proč ceny plynu pro domácnosti neklesají tak, jak by měly, měl by se podle mého názoru zamyslet nad problémy, které mají vliv na ceny energie.

Velkým problémem je uzavírání smluv na dobu určitou na dobu delší než na dva roky. Delší závazky by měly být považovány za nemorální a za zneužívání postavení a znalostí dodavatele vůči zákazníkovi. V současné době smlouvy dosahují délky až deseti let.

Po vypršení smlouvy by neměl být automaticky závazek prodlužován, ale zákazník by měl mít možnost buď podepsat novou smlouvu, pokračovat bez závazku nebo by měl mít možnost smlouvu bez potíží ukončit. Tedy dodavatel by se zákazníka měl včas a prokazatelně zeptat na budoucnost jejich vztahu.

Zákazník by měl dostat přehledné vyúčtování, kde vidí, za co platí, údaje týkající se odběrného místa, smlouvy. Na základě přehledného vyúčtování by si měl zákazník snadno zkontrolovat, jak výhodná je jeho smlouva.

Zákazník by měl mít možnost rychle dodavatele změnit, tedy do tří týdnů, ne jako nyní, kdy výpovědní lhůta smlouvy na dobu neurčitou trvá až sedm měsíců.

Myslím si, že tato opatření by vyřešila problém s cenami. Jedinou potíží je, že dodavatelé, kteří rozhodují, co je pro zákazníka dobré, nebudou chtít něco na současném stavu měnit. Na druhou stranu si nemyslím, že by tato opatření najednou vyřešila problém s cenami. Bude vždy skupina zákazníků, kteří se nebudou chtít zabývat cenami za energii a budou spokojeni s tím, co mají. Těm, kteří se kdysi napálili a teď chtějí dosáhnout lepších cen, by byla dána šance.

Problém s indikativní cenou je podle mne ten, že stejně téměř všichni dodavatelé budou pod indikativní cenou, protože většina z nich za poslední rok má nabídky, u kterých nabízí nižší ceny. Myslím si, že stávající zákazník dostane lepší cenu, zejména ten, který dosud nemá smlouvu na dobu určitou, když se nově zaváže. Mnozí dodavatelé nebudou schopni snížit ceny, protože by to pro ně mohlo znamenat, že by snížení cen vyvolalo vlnu odstoupení od smlouvy z důvodu změny obchodních podmínek. Řešením bude zřejmě prohlášení, že zákazník ve vyúčtování dostane prémii. Prémie, která by měla nahradit snížení ceny, ale která nedává zákazníkovi žádná práva. Tak se trh stane ještě více nepřehledným.

Dalším nedostatek vidím v tom, že zákazníci, kterým záleží na tom, kolik platí, nebudou srovnávat svoje ceny s indikativní cenou, ale s cenou konkurence. Nabízí se také otázka, kolik zákazníků bude vůbec o indikativních cenách vědět, že vůbec existují.

Těším se na další činy ERÚ, které nebudou mít jiný cíl, než skutečně pomoci nejslabším účastníkům trhu.