Jan Palaščák: Samovýroba elektřiny nás neporazí

V Amper Holdingu jste nedávno vytvořili novou společnost Amper Generation, která se bude zabývat výstavbou a provozem decentrálních energetických zdrojů. Jaký mají v Česku potenciál?

Sice o decentralizaci energetiky teď všichni mluví, ale úplně bych ji nepřeceňoval, nebude to žádná revoluce, bude to postupný vývoj. Jistota pro blízkou budoucnost je růst významu energetických služeb. To nemusí být nutně spojeno s instalací malých výroben energie. Z lokálních výroben jsou nejzajímavější kogenerační jednotky a právě na ty se naše nová společnost zaměřuje.

Proč se do toho pouštíte?

Amper Holding budujeme ve dvou směrech. Jedním je obchod s komoditou, druhým jsou právě energetické služby. Obchod s komoditami se spíše zmenšuje, jak klesá jejich cena. Ovšem celková koncová cena elektřiny neklesá, v posledních letech rostla kvůli růstu regulovaných cen. Pokud bude dál růst koncová cena energie, kdy nebude záležet na tom, jakou část tvoří silová elektřina, a pokud budou dál klesat ceny technologií, atraktivita investice do vlastních zdrojů poroste.

Jaký poměr ceny elektřiny a ceny technologie musí být, aby instalace decentrálního zdroje dávala smysl?

Úplně jiné je vnímání návratnosti u podniků a domácností. Pokud máte dům, tak investice s prostou návratností deset až patnáct let je něco, o čem budete uvažovat. Průmyslové podniky investují do technologií pro svůj hlavní byznys a logicky nepracují s plány delšími než pět let. Jejich energetická náročnost je ale zpravidla taková, že se dají najít investice, které i požadavky na krátkou návratnost splňují. Hledáme takové projekty, kde je vlastní spotřeba elektřiny a tepla stoprocentně v místě.

Jak funguje váš model, kdy investiční a podnikatelské riziko nesete vy a zákazníkovi jen prodáváte teplo a elektřinu jako službu?

Je stejný, jaký má Amper Savings u projektů financovaných metodou energetických úspor se zárukou (EPC). Výhodou je, že tento známe a umíme s ním pracovat. My investujeme, financujeme a provozujeme a zákazník se zavazuje, že od nás bude teplo a elektřinu dlouhodobě odebírat. Takže hledáme stejné typy zákazníků jako u EPC projektů. Ať už podniky nebo instituce z veřejné sféry, které tady budou i za pět sedm let existovat a odebírat energie.

Na kolik let se vám musí zákazník upsat?

Řádově pět až deset let, podobně jako u projektů EPC.

Předpokládáte, že i po těch deseti letech bude výhodnější si energie vyrábět sám, než si je kupovat na trhu?

Do určité míry jde o sebenaplňující se očekávání. Čím více bude samovýrobců, tím bude samovýroba atraktivnější. Pokud budou objemy energií přenášené distribuční soustavou nebo tepláren modelskými rozvody klesat, tak jejich fixní náklady se budou rozpouštět do menšího množství energie. Tím jednotkové náklady na energie porostou. Zesílí to motivace pro vlastní výrobu.

Tomuto vodárenskému efektu by měl zabránit nový tarifní model pro stanovování regulovaných cen elektřiny. Jak ovlivní váš byznys?

Připravovaná tarifní struktura od roku 2017 výrazně zvýší fixní platby zejména pro domácnosti. Odradí je na několik málo let od investice do fotovoltaických systémů. Bylo by férové, aby tvůrci této regulace upozornili už nyní domácnosti, že jejich investice do střešních elektráren bude mít řádově dvojnásobnou dobu návratnosti než dnes. V delším horizontu však tento krok bude motivovat určitou skupinu zákazníků, aby se od centrálního systému v menší či větší míře odpojovali.

Jak by na nové tarify měli spotřebitelé zareagovat?

V řádu pěti let se jeví jako smysluplná strategie omezit hodnotu jističe, podle níž se budou vypočítávat regulované ceny za elektřinu, na minimum, aby měli jen bezpečnostní dodávku. K tomu budou mít vlastní zdroje včetně akumulace.

Rozmach decentrální energetiky bude ovšem vyžadovat vysoké investice do distribučních soustav. Ve výsledku je zaplatí ti, kdo nebudou mít peníze na vlastní zdroj energie.

U provozu distribučních soustav je těžké odlišit skutečné náklady od toho, čemu ekonomická teorie říká dobývání renty. Tam by se mělo začít. Jestli současné náklady jsou odpovídající. Samozřejmě platí, že provozovat soustavu, kde je více výrobních zdrojů a energetických uzlů, je náročnější. Diskuze by ale měla začít u toho, jestli za její provoz neplatíme příliš už nyní. Pak bychom se teprve měli podívat, kolik budou stát investice do změny soustavy. Tady se řeší jen druhá část, aniž bychom se bavili o té první.

Může vás jako obchodníka s energiemi ohrozit větší samovýroba u spotřebitelů?

Pro konvenčního výrobce nebo dodavatele energií je rostoucí decentralizace ohrožení jejich byznysu. Od začátku jsme se zaměřili na dodávku komodit a dodávku služeb. Čím více bude samovýrobců a energetika bude komplexní a decentrální, tím větší bude podíl energetických služeb na celém byznysu a mohou to být třeba i netradiční služby jako meteorologické předpovědi.

Vidíte jako obchodník s energiemi příležitost ve vytváření speciálních produktů, které budou zajišťovat třeba nouzovou dodávku elektřiny zákazníkům, kteří se jinak zásobují sami ze svých zdrojů?

To bude zejména role distributorů, kteří z takové služby možná budou mít největší část příjmů. Ale my dnes nemáme moc možností, jak zákazníkovi nabídnout smart tarif. K tomu buď potřebujeme chytrou síť, nebo se podívat na už existující nástroje. Máme v Česku hromadné dálkové ovládání HDO. Ministerstvo průmyslu nedávno do Bruselu poslalo zprávu, že to je dostačující a funkční nástroj pro regulaci soustavy. Tak proč ho nevyužívat. V pracovní skupině při ERÚ zaznělo, že volných signálů je v systému HDO dostatek.

Abyste jako obchodník mohl pomocí HDO řídit spotřebu u svých zákazníků?

Ano. Samozřejmě distributor má své velice odpovědné role, které musí plnit, a bude mít ve využívání HDO vždycky přednost. Pokud ale zrovna HDO nepotřebuje k udržování bezpečnosti v soustavě, tak proč by ho nemohl využít obchodník? Vyzkoušeli jsme si to u výrobců, kteří mají jednotky pro regulaci výkonu ve svých elektrárnách povinně, což jsou všechny obnovitelné zdroje s výkonem nad 100 kilowattů. Tam není problém obdobný nástroj používat. Distributoři ale nechtějí o takové možnosti moc diskutovat. Mělo by se seriózně prověřit, jestli by HDO nemohlo po nějakou přechodnou dobu fungovat jako taková polochytrá síť.

Už nějakou dobu se snažíte stát se obchodníkem, který bude povinně vykupovat elektřinu z obnovitelných zdrojů, které fungují v režimu výkupních cen. Zatím tuto činnost dělají tři dominantní obchodníci jmenovaní ministerstvem průmyslu. Jaký to má pro vás význam?

Je to silová elektřina v zajímavém objemu. I když cena elektřiny klesá, je to atraktivní.

Protože se k ní dostanete v podstatě zadarmo?

Není úplně zadarmo, ale povinně vykupující obchodník ji získá bez obchodního úsilí a rizik a s garantovaným výnosem. Jediné riziko, které mu vzniká, je vyrovnávání odchylek mezi plánovanou a skutečnou výrobou z obnovitelných zdrojů. Toto ale mají dobře zaplaceno. Podle nás lze na nákladech na činnost povinně vykupujícího ušetřit, což by byla v podstatě úspora pro stát. Jsou v nich totiž náklady na informační systémy, na administrativu, které máme určitě nižší než velcí hráči.

Kolik elektřiny za rok dodáte zákazníkům?

Letos zobchodujeme zhruba dvě procenta spotřeby v Česku, což je asi 1150 gigawatthodin.

V režimu povinně vykupujícího se bude soutěžit o přístup k objemu 1700 gigawatthodin. Je to lákavé i z toho pohledu, že se tím snadno zajistíte proti výkyvům cen elektřiny na burze?

Naše pozice zajišťujeme na burzách v Lipsku a v Praze, ale také stavíme na přímých kontraktech s výrobci. Od nich letos koupíme více než 600 gigawatthodin. Úspěch v tendru na povinně vykupujícího by nám proto otevřel velký prostor k růstu, protože bychom měli nakoupeno velké množství elektřiny přímo od výrobců. Ale neříkáme, že chceme celých 1700 gigawatthodin v režimu povinného výkupu, naší snahou je především, aby konečně proběhl otevřený tendr.

Rozhovor vyšel na webu E15.cz