Vykradení firemního vozidla

Jednou z hlavních povinností zaměstnavatele je, než propůjčí služební vozidlo zaměstnanci, zajistit mu školení řidičů – referentů. Toto školení vychází ze zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb., § 103, odst. 2: Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.

Další povinností zaměstnavatele je vypracovat místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP), a to dle NV č. 168/2002 Sb., § 3: Zaměstnavatel při provozování dopravy dopravními prostředky organizuje práci zaměstnanců v souladu s tímto nařízením, se zvláštními právními předpisy, návodem dodaným výrobcem pro provoz a používání dopravních prostředků a místním provozním bezpečnostním předpisem vydaným zaměstnavatelem, kterým se stanoví pracovní a technologické postupy pro bezpečné provozování dopravy, bezpečnost provádění jednotlivých pracovních operací s ohledem na zvláštnosti pracoviště a pracovní prostředí, na možné ohrožení zaměstnanců povětrnostní situací a na pravidla dorozumívání mezi zaměstnanci při pracovních operacích.

V tomto MPBP si zaměstnavatel může, kromě základních věcí týkajících se BOZP a požadavků vyplývajících z NV č. 168/2002 Sb., se zaměstnancem dohodnout i určité podmínky týkající se ponechávání pracovních (služebních) věcí a osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP) v zaparkovaném vozidle, např. každý zaměstnanec, který zaparkuje vozidlo, musí dodržet na následující pravidla:

Typickým případem porušení pravidel daných zaměstnavatelem a tím i povinností vyplývajících z BOZP je ponechání notebooku, fotoaparátu a telefonu ve vozidle.

• zaparkovat způsobem, který neohrožuje firemní ani ostatní vozidla na parkovišti nebo na jiném k parkování povoleném místě;
• ze zaparkovaného vozidla přemístit všechny osobní věci, pracovní materiály, OOPP a další pracovní pomůcky buď přímo do prostorů společnosti, nebo do míst, vylučujících jejich znehodnocení či krádež;
• v zaparkovaném vozidle neponechávat dokumenty (knihu jízd, malý technický průkaz, vlastní řidičský průkaz, apod.), tyto uložit na místě vylučujícím jejich znehodnocení či krádež;
• v zaparkovaném vozidle NIC neponechávat ležet na viditelných místech;
• zaparkované vozidlo uzamknout, popř. zabezpečit dalším způsobem proti krádeži.

Pokud už má zaměstnanec tu smůlu, že zloděj vykrade právě jeho vozidlo, a ukradne z něj služební věci (GPS, notebook, OOPP apod.), je velmi pravděpodobné, že zaměstnavatel bude chtít po zaměstnanci náhradu škody, a to na základě § 255 zákoníku práce, který říká, že: Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

Pokud bylo vozidlo řádně uzamčeno a ukradené věci nebyly ponechány na viditelném místě, může se zaměstnanec bránit dle paragrafu 255 zákoníku práce, odst. 6: Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit ztrátu zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. To, že mu zloděj vykradl vozidlo, za to zaměstnanec nemůže, ale může za to, že ponechal věci ve vozidle, i když je tam ponechávat neměl (§ 250 zákoníku práce - Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním).

Pokud ovšem věci ve vozidle byly na viditelném místě, zaměstnanec pravděpodobně neprokáže, že škoda vznikla zcela nebo z části bez jeho zavinění a bude muset zaměstnavateli škodu nahradit. Bohužel ve většině případů se na tuto situaci tzv. “pojistka na blbost“ nevztahuje. Rozbité okýnko zaplatí pojišťovna, ale ukradené věci patřící zaměstnavateli bude muset uhradit zaměstnanec. Na tuto situaci pamatuje § 257 zákoníku práce, odst. 2, který uvádí: Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

Samozřejmě každé vykradení vozidla má jiný průběh a jiné souvislosti, proto nelze jednoznačně říct, kdo následnou škodu zaplatí – zda pojišťovna, která následně bude vyžadovat uhradit náklady (nebo spoluúčast) po zaměstnanci, nebo zaměstnanec celou škodu, nebo zda se třeba zaměstnanec a zaměstnavatel dohodnou.
Proto je dobré snažit se takovéto situaci vyhnout, a to zejména opravdu tak, že v autě nebudou ponechány žádné pracovní prostředky a pomůcky, GPS, OOPP, spisy, cennosti apod.

Mnoho šťastných kilometrů bez nehod a bez setkání se se zloději přeje CIVOP.