Ing. Zdeněk Vejpustek, Ph.D.

Recenzovaný Funerální architektura má své pevné místo v minulosti i v moderním světě, kde nachází nové formy a vyjádření. Článek volně navazuje na předešlé díly a zabývá se současnými kolumbárii z nepálené hlíny. Po shrnutí specifik hliněné funerální architektury uvádí příklady realizací současných hliněných kolumbárií v Evropě. V rámci popisu uvádí autory, dobu vzniku, rozměry, obecné charakteristiky i fotografie těchto vybraných realizací. Podrobněji se zabývá architektonickou formou, prostorovým uspořádáním, materiálovým řešením, ideovým uchopením návrhu a vlastní realizací stavby.

Recenzovaný Kolumbária sloužící k ukládání uren s popelem zesnulých představují významný prvek funerální architektury, jehož podoba se v průběhu historie významně měnila. Od starověkých římských staveb, charakteristických pravidelným členěním nik pro ukládání uren, až po současné minimalistické, ekologické a digitálně propojené pohřební prostory reflektují kolumbária proměny v přístupu ke kremaci i funerální kultuře obecně. Článek představuje architektonický vývoj kolumbárií s důrazem na materiálová řešení, prostorovou organizaci a technologické inovace.

Recenzovaný Funerální architektura ve spojení s pohřebními rituály a náboženskou tradicí prošla v průběhu věků řadou proměn, jež souvisely s vývojem technologií, změnami vnímání smrti a posmrtného života i s urbanistickými a hygienickými požadavky jednotlivých historických období. Článek nastiňuje historický vývoj funerální architektury, její hlavní formy, společenské a náboženské aspekty a uvádí nejvýznamnější pohřební stavby, které formovaly dějiny a stále ovlivňují současné přístupy k pohřební architektuře. Hlavní důraz je kladen na rozmanitost architektonických forem funerálních staveb, jejich symboliku a jejich roli v kolektivní paměti společnosti.

Recenzovaný Příspěvek je zaměřen na problematiku dřevěných trámových stropů a podlah zejména z období konce 19. století až 1. poloviny 20. století. V běžné stavební praxi se s těmito konstrukcemi velmi často setkáváme u obytných budov, které jsou, nebo v minulosti byly, předmětem stavebních změn. Při těchto zásazích však často nejsou respektovány základní myšlenky původního technického řešení a dochází k degradaci některých stavebně fyzikálních parametrů. V příspěvku budou popsány zásady, které byly těmto typům konstrukcí věnovány v dobových legislativních a normativních předpisech a dále v odborné literatuře. Na praktickém příkladu bude prezentováno původní historické řešení. Ve vztahu ke stavebním zásahům do historických stropních konstrukcí budou dále popsány současné legislativní a normativní předpisy, ale i vlastní příklady novodobých řešení a jejich omezení.

Recenzovaný Příspěvek je zaměřen na problematiku dřevěných trámových stropů a podlah zejména z období konce 19. století až 1. poloviny 20. století. V běžné stavební praxi se s těmito konstrukcemi velmi často setkáváme u obytných budov, které jsou, nebo v minulosti byly, předmětem stavebních změn. Při těchto zásazích však často nejsou respektovány základní myšlenky původního technického řešení a dochází k degradaci některých stavebněfyzikálních parametrů. V příspěvku budou popsány zásady, které byly těmto typům konstrukcí věnovány v dobových legislativních a normativních předpisech a dále v odborné literatuře. Na praktickém příkladu bude prezentováno původní historické řešení. Ve vztahu ke stavebním zásahům do historických stropních konstrukcí budou dále popsány současné legislativní a normativní předpisy, ale i vlastní příklady novodobých řešení a jejich omezení.

Recenzovaný Příspěvek pojednává o aditivní výrobě ve stavebnictví z pohledu definice pojmů, technologie nanášení, strojního vybavení a používaných materiálů. Uvádí příklady realizovaných staveb a zabývá se možnostmi využití přírodních materiálů pro 3D tisk staveb. V příspěvku je prezentován současný výzkum a výhledy v oblasti aditivní výroby do budoucna. Příspěvek byl vytvořen v rámci specifického výzkumu na Fakultě architektury VUT v Brně, kde budou možnosti 3D tisku z přírodních materiálů dále analyzovány.

Recenzovaný Článek představuje proces restaurování stávajících trámových stropů metodou spřažení stávajícího dřevěného trámového stropu s deskami na bázi dřeva, což je obvyklý požadavek zvýšení únosnosti a tuhosti stropu, tedy snížení průhybů a vibrací od užitného zatížení. Volně tak navazuje na úvodní článek trilogie autorů nazvané Rekonstrukce dřevěných trámových stropů.

Recenzovaný Článek shrnuje hlavní vady a poruchy historických dřevěných stropů, uvádí možnosti jak zvýšit únosnost a tuhost těchto stropů, definuje postup rekonstrukce stropů a charakterizuje problémy, které je třeba v průběhu stavby řešit. V článku jsou uvedeny důvody pro rekonstrukci historických dřevěných stropů „suchou metodou“ – spřažením historických dřevěných trámů s deskovými materiály na bázi dřeva. Součástí článku jsou i zkušenosti autorů s dokončenými stropy v centru města Brna a odkaz na navazující experimentální výzkum těchto konstrukcí.

Recenzovaný Příspěvek se zabývá eliminací průhybů překladů, které mají malou ohybovou tuhost ale dostatečnou únosnost. Tato eliminace spočívá v ohnutí překladů ve směru působícího zatížení před finálním působením v konstrukci. Velikost průhybu odpovídá zdeformování nosníků od zatížení, které jím bude přenášeno. Tyto překlady se používají při provádění prostupů během rekonstrukcí objektů.

Obvyklým způsobem zastřešení těchto staveb jsou dřevěné vazníky se styčníkovými deskami s prolisovanými trny. Článek se zabývá zejména netypickým řešením montáže této „běžné“ konstrukce a srovnává tento postup s ustáleným řešením na základě zkušeností z ČR a ze zahraničí.