Vítězem České ceny za architekturu 2025 je Dům pro Julii
Přehrát audio verzi
Vítězem České ceny za architekturu 2025 je Dům pro Julii
00:00
00:00
1x
- 0.25x
- 0.5x
- 0.75x
- 1x
- 1.25x
- 1.5x
- 2x
Autory dětského hospicu Dům pro Julii jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Hospic citlivě propojuje odlehčovací péči s architekturou podporující klid, kontakt s přírodou a důstojné prožívání náročných životních situací.
Houževnatá klientka, lidskost, společenský přesah, promyšlený návrh a do detailu dotažená realizace – pět zahraničních porotců, předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil i veřejnost se shodli na tom, že si Českou cenu za architekturu zaslouží dětský hospic Dům pro Julii, jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Jde o první dětský hospic v České republice, který citlivě propojuje odlehčovací péči s architekturou podporující klid, kontakt s přírodou a důstojné prožívání náročných životních situací.
Společně s hlavním vítězem porota ocenila i další díla a jejich autory – pět realizací získalo titul Finalista, jedno dílo Cenu Aleny Šrámkové, jedna realizace obdržela čestné uznání. Vyhlášení výsledků 10. ročníku České ceny za architekturu se uskutečnilo 13. listopadu na galavečeru konaném v pražském Foru Karlín a živě bylo přenášeno na iVysílání ČT. Organizátorem této soutěžní přehlídky je Česká komora architektů.
Na galavečeru byly rovněž předány Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží, Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu, Cena Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství a Cena Agentury ochrany přírody a krajiny za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí. Tři realizace ocenili též dlouholetí partneři ze soukromého sektoru – společnosti Central Group, VEKRA a VELUX.
Cílem České ceny za architekturu, celostátní přehlídky realizované architektury, urbanismu a krajinářské architektury, je prezentovat kvalitní výsledky práce etablovaných i začínajících architektů, které vznikly na území České republiky v posledních pěti letech. Jedná se o jedinou soutěžní přehlídku, do které se mohou všichni zúčastnění přihlásit bezplatně, přičemž všechna přihlášená díla jsou bez rozdělení na jednotlivé kategorie hodnocena evropským pohledem, přesněji řečeno pěti zahraničními odborníky – architekty, kteří nejsou ovlivněni lokálními vazbami ani mnohdy komplikovanými okolnostmi vzniku.
„Česká cena za architekturu letos slaví deset let své existence. Měřeno lidským věkem, jde zatím jen o žákyni základní školy, ale v oboru architektury představuje deset let pořádání soutěžní přehlídky úctyhodný počet oceněných staveb, jež byly postaveny na území naší země. A uznání si všichni – autoři, spolupracovníci, zhotovitelé a investoři – za své mnohdy náročné a dlouholeté úsilí určitě zaslouží. Rostoucí prestiž České ceny za architekturu dokazuje, že odborná i laická veřejnost má o kvalitní architekturu stále větší zájem. Mám z toho radost! Do dalších let přeji Ceně, ať se jí i nadále daří zviditelňovat a podporovat architekturu, která kultivuje veřejný prostor, pečuje o krajinu a přináší inspiraci soukromým i veřejným investorům. V neposlední řadě ať nezapomíná na práci kolegyň architektek,“ uvedl Jan Kasl, předseda České komory architektů a Grémia České ceny za architekturu.
V čele letošní poroty stál německý architekt, urbanista a akademik Roger Riewe, kterému byli partnery architekt a pedagog na fakultě architektury v Mariboru Boris Bežan (Slovinsko/Španělsko), architektka a zakladatelka neziskové organizace Woman Architects podporující profesní rozvoj žen v architektuře Andrea Klimko (Slovensko/UK), krajinářská architektka, urbanistka a kurátorka Yael Moria Klain (Izrael) a architekt, který aktivně působí v mnoha profesních sdruženích, Jeroen van Schooten (Nizozemsko). Porotci na začátku září absolvovali architektonický maraton, během něhož osobně navštívili všech 25 realizací nominovaných do užšího výběru, setkali se při tom i s autory staveb a hovořili s nimi o jejich práci, inspiraci, postupech i širším kontextu, v němž dílo tvořili.
Porota desátého ročníku České ceny za architekturu se sešla v mimořádně pestrém složení – její členové mají zkušenosti s architekturou, urbanismem i krajinářskou architekturou ve většině evropských zemí a v Izraeli, což jim umožňovalo spontánně debatovat o architektuře, kdykoli a stále! Tato rozmanitost vytvořila silné intelektuální i kulturní zázemí, které se promítlo do jejich diskusí i konečných rozhodnutí.
„Díky našim zkušenostem jsme mohli díla, která jsme prohlédli, zasadit do kontextu evropské architektury. Zjistili jsme, že jejich architektonická kvalita byla bezpochyby na stejné úrovni jako těch, která známe z většiny evropských zemí. Kvalita materiálů, detailů a provedení byly neuvěřitelně vysoké. Výběr finalistů byl vzhledem k nepopiratelné kvalitě, se kterou jsme se na těchto stavbách setkali, skutečně obtížným úkolem. Podrobně jsme diskutovali o kladech a záporech a naše rozhodnutí ovlivnil také fakt, že jsme četli i mezi řádky. Nakonec jsme nemuseli hlasovat, naše rozhodnutí byla hluboce konsensuální a podporovaná všemi členy poroty, ať už šlo o výběr vítěze ČCA, finalistů či Ceny Aleny Šrámkové. Architektura, kterou jsme v České republice viděli, dokazuje, že dobrý návrh nemusí být jen esteticky působivý, ale především trvalý, funkční a odpovědný,“ uvedli členové mezinárodní poroty.
Podle porotců je právě schopnost českých architektů propojit racionální konstrukční myšlení s kulturní citlivostí a respektem k místu tím, co českou architekturu činí jedinečnou. Desátý ročník zároveň potvrdil, že kvalita a udržitelnost nejsou v rozporu – že nejhodnotnější stavby jsou ty, které obstojí v čase, přirozeně zapadnou do prostředí a zůstanou živou součástí krajiny i společnosti.
Hlavní cena a finalisté
Podle mezinárodní poroty hlavní ocenění České ceny za architekturu 2025 zasluhuje dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. Jde o první zařízení svého druhu v České republice. Poskytuje dětem s nevyléčitelným onemocněním zejména odlehčovací péči, rehabilitace i terapie a zároveň vytváří prostor pro odpočinek, podporu a klid jejich rodin. Architekti vytvořili prostředí, které spojuje funkčnost s hlubokou lidskostí – otevřený, světlem prostoupený dům zasazený do svažitého pozemku přirozeně propojuje interiér s krajinou. Centrální atrium s jezírkem, stromy a květinovými záhony poskytuje pacientům i jejich blízkým místo pro ticho, setkávání i rozjímání. Budova je uspořádána do tří úrovní – provozní část se nachází ve spodním patře, hlavní obytné patro s pokoji dětí, společnými prostory a terasami je uprostřed, zatímco v horním patře je situováno ubytování pro rodiče a otevřené střešní zahrady. Použití přírodních materiálů (především dřeva) a betonu, dodává stavbě hřejivost i důstojnost. Architektura tak přináší nový model péče, kde prostor léčí spolu s lidmi. „Dům pro Julii je ve svém celku mimořádně pečlivě promyšlený a architektonicky vyvážený projekt. Cílem bylo poskytnout dětem, které často tráví dlouhou dobu zavřené ve vnitřních prostorách, možnost zažít příjemné prostředí a pobýt venku na čerstvém vzduchu. Rodičům a rodině se tak zároveň nabízí příležitost k odpočinku a ulehčení jejich povinností spojených s péčí o děti. Pro vznik dobré architektury je vždy zásadní empatický vztah mezi architektem a klientem. Ředitelka Domu pro Julii svým ambiciózním přístupem významně přispěla k finální kvalitě funkčního programu, což architekt promítl do vyváženého návrhu. Dům pro Julii tak nabízí prostředí naplněné empatií, klidem a světlem – architekturu, která léčí. Porota ocenila komplexnost návrhu, harmonické začlenění do krajiny, práci se světlem i materiály a promyšlené funkční uspořádání. Dům pro Julii je vzorovým příkladem citlivé a funkční architektury, která překračuje hranice běžného navrhování a stává se prostorem lidskosti, důstojnosti a naděje. Tato realizace může být vzorovým projektem pro podobné stavby v České republice i daleko za jejími hranicemi a právem jí náleží vítězství v České ceně za architekturu 2025,“ uvedla porota ve svém hodnocení.
Toto dílo zároveň získalo Cenu předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila a Cenu veřejnosti.
Porotce České ceny za architekturu zaujala také Rekonstrukce a přístavba výrobní budovy ERA v Pardubicích (2023), pod níž jsou podepsáni Jiří Bíza a Tomáš Novotný z ateliéru Bíza architekti. Stavba představuje proměnu původního výrobního a administrativního objektu z 90. let v současnou provozní budovu s jasným architektonickým výrazem a funkční integritou. Architekti dokázali propojit přístavbu nového třípodlažního kancelářského křídla s postupnou rekonstrukcí trojlodní haly tak, aby nebyla přerušena výroba a zároveň vznikl celek s jednotným charakterem. Nový obvodový plášť, inspirovaný příhradovými konstrukcemi stožárů, sjednocuje jednotlivé části objektu a zároveň odráží technologické zaměření společnosti. Interiér je navržen střídmě, s přiznanými konstrukcemi a materiály, které jsou sjednoceny pouze povrchovou úpravou. Celek tak působí čistě, funkčně a přesně. „Budova ERA zaujala porotu svou zdrženlivostí a technickou důsledností. Tmavá fasáda s rytmickým členěním a přiznanými prvky vytváří napětí mezi strohostí a elegancí, mezi technikou a architekturou. Projekt sjednocuje části vzniklé v různých fázích do přirozeného celku, v němž forma následuje funkci a řemeslné provedení je samo o sobě architektonickou hodnotou. Budova společnosti ERA představuje příklad kultivované průmyslové architektury, která se obejde bez okázalosti, a přesto zanechává silný dojem,“ ocenila porota.
Pozornosti poroty neunikl ani Park na Moravském náměstí v Brně (2023) navržený Martinem Sládkem a Janicou Šipulovou z ateliéru CONSEQUENCE FORMA architects, který představuje komplexní revitalizaci významného veřejného prostranství v centru jihomoravské metropole. Projekt proměnil dříve nevyužívanou plochu v živý městský park založený na principech modrozelené infrastruktury, inkluze a biodiverzity. Ústřední část tvoří otevřená multifunkční plocha – „urban aréna“ – s vodní fontánou, jejíž proměnlivá hladina přitahuje návštěvníky k odpočinku, hrám i společenskému dění. Okružní lavice vytváří přirozený rámec místa, kterému místní začali přezdívat „brněnské moře“. Na okrajích parku stojí kavárna s dětským hřištěm a menším amfiteátrem, čímž se prostor otevírá městskému životu a získává novou společenskou funkci. „Revitalizace parku na Moravském náměstí v Brně je vynikajícím příkladem, jak dokáže promyšlená krajinářská architektura oživit prázdnou městskou plochu a proměnit ji v pulzující veřejné prostranství. Projekt obnovil esenciální funkci parku uprostřed města jako místa, kde mohou různé skupiny lidí společně trávit čas a účastnit se veřejného života. Ústřední vodní plocha s velkorysou lavicí funguje jako katalyzátor společenského dění a symbol otevřenosti. Autoři přitom respektovali historickou strukturu a zdůraznili kontinuitu místa, které dnes působí přirozeně a velkoryse. Revitalizace tak navrátila parku jeho původní důstojnost i energii a učinila z něj opět pulzující srdce města,“ konstatovala porota po návštěvě místa.
Pozn. organizátora: Park na Moravském náměstí v Brně získal v loňském roce Cenu Ministerstva pro místní rozvoj. Podle statutu ČCA je možné opakovaně přihlásit stavby s výjimkou pouze těch, které v předchozích letech získaly nominaci poroty ČCA, což Park na Moravském náměstí nezískal. MMR si v roce 2024 tento projekt vybralo z realizací přihlášených.
Pocit štěstí z architektury dle porotců přináší další z finalistů, kterým je rodinný dům v Polance nad Odrou (2020) od Pavly a Martina Vymetálkových z ateliéru bydloarchitekti. Jedná se o novostavbu rodinného domu, jež vznikla na místě původního domu po předcích. Architekti zvolili kompaktní a úsporné řešení s důrazem na jednoduché hmoty, přiznané materiály a přirozené propojení interiéru s okolní krajinou. Dispozice ve tvaru H odděluje soukromé části domu – dětské pokoje a ložnici rodičů – od středové obytné zóny, která propojuje vstupní patio, kuchyň a obytný prostor s terasou. Jednoduchá, ale funkční je cihelná fasáda se šachovnicovým vzorem, která propouští světlo, stíní terasu a zlepšuje mikroklima. Materiálová střídmost, betonová podlaha a dřevěné a překližkové prvky vytvářejí klidnou atmosféru jednoduchého, ale promyšleného domova. „Nový, jednoduše tvarovaný bílý dům, který si architekti navrhli pro sebe a své děti, vyniká přirozeností a skromností. Autoři dokázali z vlastního zadání vytvořit dům s harmonickým vztahem k prostředí i životu uvnitř. Dispozice ve tvaru H chytře propojuje denní zónu se soukromými částmi a zároveň otevírá interiér směrem do zahrady. Bioklimatická fasáda z děrovaného cihelného zdiva není jen estetickým prvkem, ale efektivní ochranou proti přehřívání a zdrojem světla a vzduchu. V jednoduchosti návrhu se skrývá síla – každý detail je promyšlený, každý materiál pravdivý. Výsledkem je dům, který ztělesňuje radost, nadhled a pokoru architektů k vlastnímu řemeslu,“ uzavřela porota ve svém hodnocení.
Vila Sidonius (2023) nemůže žádného pozorovatele nechat chladným, a to platí i pro porotce České ceny za architekturu. Vznikla nad údolím Berounky v obci, jejíž charakter tvoří kombinace secesních, funkcionalistických i současných rezidencí. Pozemek s extrémně strmým severním svahem přivedl architekty Jána Stempela a Jakuba Tesaře z ateliéru Stempel Tesař architekti k neobvyklému řešení – vytvořit dům spočívající na dvojici železobetonových pilířů, který jako most překonává terénní rozdíl a otevírá panoramatické výhledy na krajinu Českého krasu i vzdálenou Prahu. Ocelová konstrukce s vloženým obytným prostorem tvoří technicky i vizuálně výjimečnou stavbu, jejíž architektonická i inženýrská přesnost je výsledkem úzké spolupráce architektů, odborníků z výroby i samotného investora. „Uprostřed historické vilové čtvrti se objevila odvážná novostavba, která působí jako technický objekt rozkročený nad svahem – ocelový a skleněný dům-most, spočívající na dvojici pilířů. Architekti vytvořili stavbu, která propojuje precizní konstrukční řešení s elegancí a lehkostí. Viditelná ocelová kostra, do níž je vložen tepelně izolovaný obytný box, je provedena s mimořádnou přesností a citem pro detail. Každý prvek, od zinkovaných spojů po tenké rámy oken, potvrzuje technickou preciznost projektu. Vila přitom zůstává překvapivě úsporná a harmonicky zapadá do krajiny díky promyšlenému zasazení a citlivému krajinářskému řešení. Porota oceňuje odvahu, důslednost i estetickou čistotu této architektury, která s jistotou navazuje na tradici moderních vil a přitom posouvá její hranice směrem k současnosti.“
Rekonstrukce bývalého nádražního skladu v Řevnicích – Komunitní centrum Sklad _13 (2024), pod níž je podepsána Šárka Sodomková z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti, proměnila zchátralý dřevěný sklad z 19. století v nové kulturní centrum města. Cílem projektu bylo zachovat autentickou atmosféru původní železniční stavby a zároveň jí dát novou funkci. Architektka zvolila kombinaci restaurované dřevěné konstrukce a nových prvků v podobě repasovaných lodních kontejnerů, které slouží jako zázemí sálu a zároveň odkazují k historii dopravy a překládky zboží. Kontejnery svým materiálem i barvami jasně odlišují nové zásahy od původního těla budovy, aniž by narušily její charakter. Dřevěné rampy a sedací schodiště navazující na veřejný prostor oživují vztah objektu k okolí a vtahují do něj každodenní život obyvatel. „Architekti se rozhodli zachovat autenticitu budovy tím, že ji nechali prohlásit za památkově chráněnou, čímž se vyhnuli nutnosti narušujících energetických zásahů. Tím otevřeli širší otázku, zda lze udržitelnost chápat také jako citlivé zachování kulturní hodnoty a ducha místa. Rekonstrukce probíhala s výjimečnou pečlivostí – od obnovy poloviny původních dřevěných prvků po detailní provedení spojů mezi starým a novým. Nové kontejnery integrované do areálu zajišťují potřebné zázemí, aniž by narušily otevřenost hlavního prostoru. Porota ocenila, že výsledek není jen záchranou historického objektu, ale i manifestem kulturní kontinuity: skromný sklad se proměnil v živé komunitní centrum, které propojuje minulost s přítomností, řemeslo s kreativitou a paměť místa s novou energií,“ uvedla porota ve svém hodnocení.
Tato realizace zároveň získala Cenu Aleny Šrámkové.
Cena Aleny Šrámkové
Letos je poprvé udílena Cena Aleny Šrámkové, která byla založena s cílem zdůraznit a podpořit roli žen v současné architektuře. Cena je pojmenovaná podle „první dámy české architektury“, jedné z nejuznávanějších českých architektek 20. století, profesorky Aleny Šrámkové. Cena slouží nejen jako ocenění konkrétních děl, na jejichž návrhu se výrazným způsobem podílela architektka, ale také jako symbolické gesto, které má napravit historickou nerovnováhu v hodnocení přínosu žen v architektuře.
„V průběhu dějin byly ženy architektky často odsouvány do pozadí a jejich práce byla zastíněna mužskými protějšky. Mnoho známých architektů mělo manželky, partnerky nebo spolupracovnice, které významně přispívaly k navrhování a realizaci projektů, ale tyto ženy byly uznávány a představovány spíše zřídka. Ve většině evropských zemí podíl žen studujících nebo praktikujících architekturu zůstával až do 20. století zanedbatelný.
Dnes se situace mění. Ženy nyní tvoří většinu studujících na mnoha architektonických školách a tato demografická změna se postupně odráží i v profesním uznání. Například téměř polovina projektů nominovaných na Českou cenu za architekturu 2025 byla vytvořena nebo spoluvytvořena architektkami. Navzdory tomuto pokroku však stále existují významné překážky. Ženy jsou i dnes nedostatečně zastoupeny ve vedoucích pozicích ve větších architektonických kancelářích a výzva spočívající v nalezení rovnováhy mezi profesní kariérou a rodinnými povinnostmi na ně často vytváří další tlak. Tyto skutečnosti vyžadují přehodnocení toho, jak tato profese podporuje a oceňuje ženy, a podněcují k širší reflexi kariérních drah a struktur, které je formují.
První realizací, která získává Cenu Aleny Šrámkové, je projekt objevující se také mezi Finalisty soutěže – Komunitní centrum Sklad_13 v Řevnicích od Šárky Sodomkové z ateliéru Sodomka*Sodomková Architekti. Volba měla dvojí význam: nejenže hlavním architektem projektu byla žena, ale další žena – Daria Balejová – také jako městská architektka zastupovala obec Řevnice, projekt vedla a umožnila jeho realizaci. Tato cena tak zdůrazňuje, že spolupráce mezi profesionálkami – jak v oblasti navrhování, tak v oblasti rozhodování – může být významným přínosem pro kulturu a architekturu,“ vysvětlila porota a zároveň vyjádřila naději, že „již brzy nebude nutné tuto kategorii jako nástroj pro zviditelnění přínosu žen používat, protože architektky se již nyní stávají významnými osobnostmi v rostoucím počtu oceněných realizovaných staveb.“
Čestné uznání
V obci vzdálené cca 30 km od Brna zatravnili 30 ha původních polí bohatými travinobylinnými směsmi, postupně realizovali šest terénních valů s retenční schopností a do krajiny vysázeli přes 1 000 stromů kolem obnovených polních cest a do komunitních sadů. Tento projekt, jdoucí za hranice zastavěného území obce, si získal uznání poroty za mimořádnou syntézu technické preciznosti, ekologické vnímavosti a společenského rozměru. Porota na komplexu protierozních opatření a krajinářských úprav ve Vohančicích, jehož autorkami jsou Jana Janíková a Denisa Hrubanová z ateliéru Zahradní a krajinářská tvorba (2023), ocenila, že projekt překračuje rámec běžných krajinářských úprav a představuje architekturu utvářenou samotnou přírodou. Valy, průlehy, terasy či polní cesty zde nejsou dominantními prvky, ale přirozeně navazují na terén a reagují na vodní režim, půdní podmínky i místní vegetaci. Zároveň jde o kolektivní čin komunity, která se prostřednictvím projektu znovu propojuje se svou krajinou a chrání ji před erozí i záplavami. Podle poroty „ve Vohančicích architektky nepřidali jen rostliny či modelaci terénu – přepracovali samotnou krajinu jako infrastrukturu, která zadržuje, filtruje a znovu využívá vodu, posiluje půdu a podporuje život. Takovýto přístup ukazuje, že architektura může být i aktem regenerace a solidarity, kdy se krajina stává živým prostorem obnovy a spolupráce mezi člověkem a přírodou.“
Projekt obdržel zároveň i Cenu ministerstva kultury.
Cena předsedy Senátu parlamentu ČR Miloše Vystrčila
Předseda Senátu PČR Miloš Vystrčil udělil svou cenu v rámci ČCA již počtvrté. Letos jej z nominovaných staveb, stejně jako porotce ČCA a veřejnost, oslovil dětský hospic Dům pro Julii v Brně (2024), jehož autory jsou Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán. „K oblasti paliativní a hospicové péče mám osobně velmi blízko. Z vlastní zkušenosti vím, jak velmi záleží na tom, v jakém prostoru se odehrává. Architektura Domu pro Julii vytváří výjimečné prostředí pro zajištění péče o děti s vážným onemocněním a poskytuje tak možnost jejich rodičům alespoň na chvíli se o péči o své děti podělit. Dům pro Julii není sterilním nemocničním zařízením, ale i díky své architektuře je unikátním prostorem důstojnosti, souznění s přírodou a sdílení láskyplných okamžiků. Ocenění si tedy rozhodně zaslouží,“ odůvodnil své rozhodnutí Miloš Vystrčil.
Cena veřejnosti
Letos poprvé vybírala ze všech nominovaných realizací svého vítěze i široká veřejnost. Hlasování probíhalo od 19. června do 31. října na webu www.ceskacenazaarchitekturu.cz. Společně s porotou České ceny za architekturu a předsedou Senátu Parlamentu ČR Milošem Vystrčilem se hlasující shodli, že nejvyšší ocenění mají získat architekti Tomáš Págo, Milan Joja, Karel Kubza z ateliéru ČTYŘSTĚN architekti a krajinářský architekt Marek Holán za svou realizaci dětského hospice Dům pro Julii v Brně (2024). Dá se usuzovat, že veřejnost tímto rozhodnutím vzdává hold jak kvalitní architektuře, tak zejména společenskému přesahu projektu.
Ceny ministerstev
Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží získal Předprostor lesního hřbitova v Srbsku (atelier MED ARKITEKT/Johana Šimčíková, Jakub Med, 2024). Projekt je jednou z prvních realizací vycházejících z ucelené koncepce veřejných prostranství obce Srbsko, která vznikla na základě architektonické soutěže a je postupně naplňována prostřednictvím jednotlivých intervencí. Ministerstvo pro místní rozvoj ocenilo přístup obce, jež „touto formou přistoupila k promyšlenému a jednotnému rozvoji svého území nacházejícím se v chráněné krajinné oblasti Český kras. Řešení vstupního prostoru propojuje hřbitov s okolní krajinou, přirozeně navazuje na les a dodává místu důstojnost i jasný geometrický řád odkazující na vnitřní uspořádání hřbitova. Celkový dojem umocňuje precizní řemeslné zpracování litinové mříže, která nahradila původní neprůhlednou bránu.“
Cenu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za příkladnou revitalizaci brownfieldu získal projekt Rezidence U Pergamenky – Bydlení Jankovcova – konverze skladového areálu bývalé Ferony v Praze-Holešovicích (ateliér A69 – architekti/Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig, 2023). Ministerstvo ocenilo citlivou konverzi industriálního dědictví, která ukazuje, jak lze respekt k historii skloubit s potřebami současného městského bydlení. Namísto radikální asanace návrh využívá původní konstrukční prvky a prostorovou logiku areálu bývalé výrobny ocelových prvků Ferona, čímž zachovává jeho charakter a atmosféru – tzv. genius loci. „Tato přeměna skladového areálu na obytný blok představuje udržitelný a inovativní přístup k rozvoji města, který efektivně pracuje s existující strukturou, podporuje komunitní život a rozvíjí městské prostředí bez zbytečného plýtvání zdroji. Projekt tak navazuje na tradici pražské urbanistické evoluce a stává se inspirativním příkladem proměny brownfieldu, kterou Ministerstvo průmyslu a obchodu dlouhodobě podporuje.“
Cenu Ministerstva kultury ČR za zkvalitnění veřejného prostranství obdržela realizace, která zároveň získala i čestné uznání mezinárodní poroty, tedy komplex protierozních opatření a krajinářských úprav ve Vohančicích (ateliér Zahradní a krajinářská tvorba/Jana Janíková, Denisa Hrubanová, 2023). Projekt ukazuje, že kvalitní veřejný prostor může vznikat i v otevřené krajině, kde je stejně důležitý jako v městském prostředí. Komplexní soubor opatření ve Vohančicích zadržuje vodu, brání erozi, obnovuje polní cesty, aleje a sady a navrací krajině její přirozený řád i estetickou hodnotu. Jak uvedlo ministerstvo, „skutečná kvalita veřejného prostoru spočívá také v trvalé a udržitelné péči o krajinu – v posilování její schopnosti zadržovat vodu, v podpoře biodiverzity a ve snaze navracet do ní biotopy a další krajinotvorné prvky,“ a zároveň věří, že „ocenění může motivovat k podobným úpravám krajiny na místech, kde je to potřeba.“
Cena Agentury ochrany přírody a krajiny
Cenu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí získala Kaple Panny Marie Na Pískách u Čečelic ve Středočeském kraji (ateliér Chrama/Martin Junek, Adam Cigler, 2024). Nová kaple stojí na místě původní, v 60. letech zbořené stavby a v jednoduché, současné formě obnovuje paměť krajiny i křížení cest v otevřené zemědělské krajině. Je zděná ze starých cihel darovaných místními obyvateli, kteří se na její realizaci podíleli svépomocí, a uvnitř skrývá sošku Panny Marie vytištěnou na 3D tiskárně. „AOPK ČR oceňuje zejména záměr uchování paměti krajiny v podobě obnovení kaple v jednoduchém, ale současném pojetí. Netradiční konstrukční řešení s důrazem na detail kombinuje moderní prvky s tradičními motivy sakrální architektury a kaple svým vzhledem i umístěním v krajině láká návštěvníky k zastavení a přispívá k uchování paměti konkrétního místa,“ uvedla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Ceny partnerů
Cenu společnosti Central Group za inovativní přístup k řešení nového bydlení získal bytový dům Victoria Palace v Praze–Dejvicích (ateliér Jakub Cigler Architekti/Jakub Cigler, 2024). „Projekt Victoria Palace představuje inovativní a zároveň kontextuálně citlivý přístup k řešení nového městského bydlení, který v sobě spojuje soudobé nároky na kvalitu života s respektem k lokalitě Vítězného náměstí i historickému prostředí Prahy 6, čímž vytváří inspirativní model pro kultivovanou dostavbu městských bloků,“ ocenila společnost Central Group.
Cenu společnosti VEKRA za nadčasové řešení s důrazem na skloubení estetické a užitné hodnoty získala rekonstrukce historického vodárenského areálu bývalých městských vodojemů na Žlutém kopci v Brně (ateliér David Prudík architekti/David Prudík, 2023). Jedná se o areál tří dřívějších podzemních vodojemů, který byl po desítkách let zpřístupněn veřejnosti a doplněn o nový vstupní objekt s návštěvnickým centrem, díky němuž vznikla unikátní kombinace technické památky, galerie a veřejného parku. „Rekonstrukce a zpřístupnění kulturní památky na Žlutém kopci v Brně je výjimečným příkladem citlivé obnovy technického dědictví, která doplnila funkční přesnost o nadčasovou estetickou kvalitu. Projekt ukazuje, že i ryze technická infrastruktura může být povýšena na architektonické dílo,“ zhodnotila společnost VEKRA.
Cenu společnosti VELUX za práci s denním světlem získala Lesní školka Parukářka v Praze (ateliéry Terra Florida a ateliér Jasné/Zuzana Štemberová, Jana Šaňáková, 2024). „Projekt představuje výjimečný příklad promyšlené architektury, která spojuje udržitelnost, komunitní rozměr a respekt k prostředí. Architektky vytvořily zdravé, otevřené a přirozeně větrané prostředí, kde denní světlo a čerstvý vzduch hrají hlavní roli. Lesní školka je inspirativním příkladem, že právě tyto prvky formují kvalitu života i vztah k přírodě už od dětství,“ ocenila společnost VELUX ve svém hodnocení.
Ocenění za výjimečný počin v oblasti architektury
Akademie ČCA každoročně uděluje také ocenění za výjimečné aktivity v oblasti architektury. Letos v červnu si toto ocenění na nominačním večeru ČCA v industriálním prostoru bývalé kotelny Uhelného Mlýna v Libčicích nad Vltavou převzali režisér Jan Zajíček a autor námětu Vladimir 518 za film Architektura ČSSR 58–89. Tento filmový projekt představuje mimořádně rozsáhlou a systematickou reflexi československé architektonické produkce v období mezi lety 1958 a 1989, které bývá v laickém i odborném diskurzu často zjednodušováno, opomíjeno nebo zatíženo ideologickými předsudky.
Poděkování
Česká cena za architekturu se již posedmé konala za podpory generálního partnera, jímž je společnost Central Group – největší rezidenční stavitel v ČR. Svoji přízeň přehlídce zachovávají také čtyři hlavní partneři – společnost VEKRA, KKCG Real Estate, VELUX a Centrum architektury a městského plánování v Praze. Partnery galavečera byly společnosti Lenovo a Sapeli. Děkujeme!
Česká cena za architekturu 2025 v číslech:
- 271 přihlášených realizací (uzávěrka byla 8. dubna)
- 25 nominovaných realizací (vyhlášeno 19. června)
- 1 hlavní cena (vyhlášeno 13. listopadu)
- 6 finalistů včetně hlavní ceny (vyhlášeno 13. listopadu)
- Cena Aleny Šrámkové (vyhlášena 13. listopadu)
- 1 čestné uznání poroty (vyhlášeno 13. listopadu)
- Cena předsedy Senátu Parlamentu ČR Miloše Vystrčila (vyhlášena 13. listopadu)
- 3 ceny ministerstev (vyhlášeny 13. listopadu)
- 3 ceny partnerů (vyhlášeny 13. listopadu)
- Cena Agentury ochrany přírody a krajiny (vyhlášena 13. listopadu)
- Cena veřejnosti (vyhlášena 13. listopadu)
- Ocenění za výjimečný počin (vyhlášeno 19. června)
Na webu www.ceskacenazaarchitekturu.cz naleznete:
- Sekci PRESS s fotografiemi a výkresy oceněných děl
- Podrobné hodnocení mezinárodní poroty k udělení hlavní ceny, Ceny Aleny Šrámkové, titulů Finalista i čestnému uznání
- Celkové hodnocení mezinárodní poroty k České ceně za architekturu
- Informace k cenám partnerů
Všechny tiskové zprávy České komory architektů naleznete na www.cka.cz v sekci Pro média.
O české ceně za architekturu
Soutěž vyhlásila Česká komora architektů, profesní organizace s přeneseným výkonem státní správy, v souladu se svým posláním pečovat o stavební kulturu v České republice a podporovat její vysokou úroveň. Jejím pořádáním chce Komora kvalitní výsledky práce etablovaných i začínajících architektů prezentovat nejen odborné a laické veřejnosti, ale i zástupcům státní správy, samosprávy i soukromých společností. Důraz je přitom kladen nejen na estetickou a technickou kvalitu realizace, ale také na souvislosti vzniku díla, jeho vztah k okolí, společenský přínos a environmentální aspekty. Kromě pětičlenné odborné mezinárodní poroty, složené z renomovaných architektů, je předností České ceny za architekturu také ojedinělý koncept propagace architektury v průběhu celého roku a v jednotlivých regionech.
Česká komora architektů (ČKA) je stavovská profesní organizace. Byla zřízena zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, jako ...