logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Krajinný okrsek jako prostorová a charakterová jednotka krajiny

Územní studie krajiny (dále jen ÚSK), které se zpracovávají pro území správního obvodu obce s rozšířenou působností (dále jen ORP), jsou jedním z nástrojů územního plánování podporovaným ze specifického cíle 3.3 Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). V současné době je řada ÚSK rozpracována a u většiny zakázek je ukončena nebo se ukončuje etapa doplňujících průzkumů a rozborů a připravuje se etapa návrhu. Metodický pokyn [1] Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva životního prostředí (dále jen metodický pokyn) přinesl specifikaci obsahové náplně zadání územní studie, ve které se objevují nové pojmy, které nejsou zatím blíže upřesněny a není tudíž známý standard zpracování určitých částí ÚSK.

Reklama

Jedná se nejenom o pojmy „krajiny“ a „cílové kvality krajiny“, které se objevily v nové legislativě1 a na které navazují úkoly pro zpracování ÚSK (obsah těchto pojmů lze odvodit z Evropské úmluvy o krajině v aktuálním překladu [2]), ale zejména pojem „krajinný okrsek“, který je pojmem zcela novým a který je zakotven nejenom v metodickém pokynu pro zadání ÚSK, ale současně i jako sledovaný jev č. 17b územně analytických podkladů obcí2. Objevily se proto otázky, jak vymezit krajinný okrsek, což není otázka formální či legislativní, ale především otázka obsahová – krajinářská. Tento článek proto přináší námět ke způsobu a smyslu členění krajiny pro návrh územní studie krajiny a pro územně analytické podklady obcí, opírající se jak o teoretická východiska, tak i o vlastní praktické výstupy z řešení územních studií krajiny.

1. Krajinný okrsek jako charakterově homogenní část krajiny

V metodickém pokynu je definován pojem krajinného okrsku takto: Krajinný okrsek je základní skladebná relativně homogenní část krajiny, která se od sousedních krajinných okrsků odlišuje svými přírodními, popř. jinými charakteristikami a způsobem využití.“ Je evidentní, že tato definice navazuje na pojetí krajiny dle Evropské úmluvy o krajině3, které zdůrazňuje výrazné nebo charakteristické vlastnosti krajiny utvářené přírodní konfigurací nebo lidskou činností. Jedná se tudíž především o vizuálně vnímatelné prostorové a charakterové členění krajiny.

V úvahách o ohraničení určitých krajinných jednotek, které odpovídají pojmu krajinný okrsek, se objevují v různých podobách hlediska prostorového vymezení přírodními podmínkami a dle aktuálního využití krajiny, a to jak v odborné literatuře, tak i v různých metodických pokynech. Výstižně je formulován krajinný prostor a jeho ohraničení v následujícím pokynu, který uvádí, že „krajinný prostor se vyznačuje přírodními a kulturními jevy, obrazem krajiny a charakterem historického vývoje. Ohraničení krajinných prostorů se odvíjí od přírodních daností a od aktuálních struktur využití – infrastruktury, stavebního využití, lesního hospodářství a zemědělství“ [3]. Tomu odpovídá i názor, že „prostorové ohraničení krajinných prostorů se orientuje podle prostorového členění vytvářeného přírodními podmínkami a podle převažujícího charakteru aktuálního využití území. Krajinné prostory se dále člení na menší jednotky krajinného obrazu“ [4]. Aspekt jedinečnosti, jakožto důležitého rysu rozlišitelnosti jednotlivých krajinných prostorů zmiňuje i názor, že „krajinné prostory jsou prostorové jednotky, které jsou vymezeny na základě jejich krajinné jedinečnosti. K vymezení jsou brány v úvahu geografické a kulturní znaky krajiny“ [5]. Zcela pregnantně vyjadřuje způsob vymezení krajinných prostorů metodický materiál [6], který uvádí, že „tři kritéria pro ohraničení krajinných prostorů jsou georeliéf, formy vegetace a formy osídlení.

Výrazné prostorové a vizuálně čitelné vymezení krajinného prostoru – krajinného okrsku – tvoří mohutné údolí Jizery mezi Horní Sytovou a Loukovem. Kultivovaná krajina s množstvím drobných lesů a mimolesní zeleně tvoří rámec zástavbě, rozložené v rozptýlených formách ve svazích údolí (foto I. Vorel).
Výrazné prostorové a vizuálně čitelné vymezení krajinného prostoru – krajinného okrsku – tvoří mohutné údolí Jizery mezi Horní Sytovou a Loukovem. Kultivovaná krajina s množstvím drobných lesů a mimolesní zeleně tvoří rámec zástavbě, rozložené v rozptýlených formách ve svazích údolí (foto I. Vorel).
V panoramatu krajiny Českého ráje s dominujícím účinkem Ještědsko-kozákovského hřbetu hraje roli prostorové vymezení terénem, formy vegetace a formy zástavby (foto I. Vorel).
V panoramatu krajiny Českého ráje s dominujícím účinkem Ještědsko-kozákovského hřbetu hraje roli prostorové vymezení terénem, formy vegetace a formy zástavby (foto I. Vorel).

Nejedná se proto pouze o takovou část krajiny, jejíž charakter je dán výhradně funkčním využitím ve smyslu Land Use4 nebo charakterem krajinného pokryvu ve smyslu Land Cover5, nýbrž o logickou prostorovou a charakterovou část krajiny, jejíž podstata spočívá v dále uvedených čitelných vlastnostech krajiny:

  1. v členění georeliéfu a v členění povodí (např. část údolí vodoteče, ohraničeném lesnatými svahy nebo např. mírně zvlněný svažitý terén pramenné oblasti vodoteče nebo např. členitý pahorkatinný terén drobných levostranných přítoků říčky atd.), v přítomnosti výrazných terénních tvarů a forem a v přítomnosti určitých – pro daný krajinný segment charakteristických – forem vodotečí a jejich uspořádání (drobné potůčky a sezónní vodoteče, kamenité bystřiny, potoky, říčky, paralelní nebo větevnaté uspořádání atd.) a v přítomnosti vegetačního krytu s cenností zachované přirozené vegetace (bažiny, mokřady, přirozené vegetační doprovody, přirozená lesní společenstva atd.);
  2. v přítomnosti charakteristických rysů využívání a kultivace krajiny (antropogenní vlivy, jakými jsou např. způsob zemědělského využití – zemědělské, lesní a rybniční hospodářství, cestní síť, struktura osídlení, urbanistická struktura sídel a jejich zapojení do krajinného rámce, intenzita a charakter zástavby, těžba, průmysl, doprava);
  3. v dochovanosti stop kulturního a historického vývoje (dochovanost cestní sítě, rozložení sídel v krajině, urbanistické struktury sídel, dochovanost členění plužiny a historické krajinné struktury lesů, polí, luk, sadů, vinic, rybníků atd.).

V otázce charakteru krajiny hraje roli pojem „homogenita“, uvedený v definici krajinného okrsku. Homogenita (stejnorodost) krajiny se projevuje v přítomnosti stejnorodých charakteristických prvků a struktur. Stejnorodost prvků a struktur znamená, že vznikly v závislosti na stejných podmínkách, které vytvořily základní prostorový rámec vizuální scény a které podmínily způsob a míru antropogenního ovlivnění krajiny – osídlení, hospodářského využití, kultivace a ztvárnění krajiny. Jedná se o podmínky přírodní, o podmínky kulturního a historického vývoje a o podmínky socio-kulturní a socioekonomické. Homogenita krajiny spočívá proto především v charakteru georeliéfu, v charakteru vegetačního krytu, ovlivněného hospodářskou – zejména zemědělskou – činností a charakterem osídlení a jednotlivých sídel. Antropogenní jevy v krajině jsou ovlivněny kulturně historickým vývojem a průmětem socio-kulturních a socioekonomických podmínek.

2. Vymezení hranic krajinného okrsku

Pro vzájemné rozhraničení (delimitaci) okrsků, které spojitě pokrývají území ORP, jsou základními východisky hlediska přírodní charakteristiky a způsob prostorového členění krajiny na charakterově (více či méně) odlišné jednotky. Jako podklad pro delimitaci okrsků slouží vedle terénního průzkumu a identifikace vizuálně vnímatelných prostorových předělů a prostorových celků také množství materiálů, které vyjadřují polohu určitých krajinných rozhraní (dílčí rozhraní). Jedná se zejména o geomorfologické členění, biogeografické členění, typy krajiny dle využití, typy krajiny dle osídlení (postup osidlování), rozvodí, soustředění přírodních a kulturních hodnot, soustředění vesnických sídel s charakteristickými půdorysnými typy a dochovanost stop členění historické plužiny.

Postup delimitace „krajinných okrsků“ je proto možno provést ve dvou krocích – pomocí „empirického členění krajiny dle charakteru“ a pomocí „superpozice dílčích krajinných rozhraní“. Vzájemným porovnáním obou kroků dojdeme k vymezení hranic krajinných okrsků, přičemž tyto hranice jsou přizpůsobeny potřebám dalšího využití v územně plánovacích procesech i v procesech rozhodovacích. I když polohu charakterového rozhraní nelze přesně definovat, delimitace je provedena tak, aby rozhraní byla vedena po – v krajině seznatelných – liniích. Jedná se nejčastěji o cesty, okraje lesů a místy i rozvodí či katastrálních území. Je to provedeno z důvodu praktických, i když jednoznačnost hranic neodpovídá povaze problematiky charakteru krajiny, kde charakter krajiny se povětšinou mění plynule (s výjimkou rozhraní otevřené zemědělské krajiny a krajiny se souvislým lesním porostem) a ke změně charakteru krajiny dochází zpravidla v určitém pásu.

Výsledkem terénního průzkumu a analýzy georeliéfu je „empirické členění krajiny dle charakteru“, které může být velmi emocionálním obtiskem vnímání obrazu krajiny, jak je patrné na členění části Kyjovska s celkem Ždánického lesa (A) na severu, zemědělské Kyjovské pahorkatiny (B) uprostřed a lesnaté Věteřovské vrchoviny (C) na jihu.

Empirické členění krajiny dle charakteru – část Kyjovska. Krajina hlavních prostorových celků Ždánického lesa, části Kyjovské pahoraktiny a Věteřovské vrchoviny je dále členěna systémem vodotečí, jejichž uspořádání dotváří členění krajiny na krajinné okrsky (EKOTOXA, skica I. Vorel).
Empirické členění krajiny dle charakteru – část Kyjovska. Krajina hlavních prostorových celků Ždánického lesa, části Kyjovské pahoraktiny a Věteřovské vrchoviny je dále členěna systémem vodotečí, jejichž uspořádání dotváří členění krajiny na krajinné okrsky (EKOTOXA, skica I. Vorel).

Empirické členění krajiny dle charakteru – část Kyjovska. Krajina hlavních prostorových celků Ždánického lesa, části Kyjovské pahoraktiny a Věteřovské vrchoviny je dále členěna systémem vodotečí, jejichž uspořádání dotváří členění krajiny na krajinné okrsky (EKOTOXA, skica I. Vorel).

3. Příklady delimitace krajinných okrsků

Na základě empirického členění a superpozice dílčích krajinných rozhraní bylo na území ORP Liberec vymezeno 20 krajinných okrsků, které souvisle pokrývají celé správní území ORP. Krajinné okrsky jsou vymezeny v rámci upřesněných hranic oblastí krajinného rázu, které na území Libereckého kraje dle ZÚR představují vrstvu individuálního členění krajiny a odpovídají tak pomu „krajina“ v ÚAP obcí ve smyslu Evropské úmluvy o krajině. První dvojčíslí kódu krajinných okrsků odpovídá označení oblastí krajinného rázu. Pro krajinné okrsky jsou v územních studiích krajiny definovány rámcové podmínky využití a rámcová doporučení pro opatření, což bude směřovat k zajištění podpory cílové vize krajiny, definované pro území ORP, a využitelné pro následnou územně plánovací činnost. Ve velkoplošných ZCHÚ jsou však takové vize, podmínky využití a rámcová opatření stanovena v plánech péče a je nutno je respektovat. Proto jsou části CHKO Lužické hory a CHKO Jizerské hory, zasahující do území správního obvodu ORP Liberec, vymezeny jako samostatné krajinné okrsky.

ORP Liberec – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)
ORP Liberec – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

ORP Liberec – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

Na územní ORP Hradec Králové jsou krajinné okrsky vymezeny v rámci „vlastních krajin“ (resp. jejich upřesněných hranic), které byly v předstihu vymezeny Územní studií krajiny Královéhradeckého kraje (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018).

ORP Hradec Králové – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)
ORP Hradec Králové – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

ORP Hradec Králové – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)
ORP Hradec králové – krajinné okrsky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)
ORP Hradec králové – krajinné okrsky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)
 

4. Krajinné okrsky a místa krajinného rázu

Jak bylo výše uvedeno, pro vzájemné rozhraničení (delimitaci) okrsků, které spojitě pokrývají území ORP, jsou základními východisky hlediska prostorového členění krajiny a jejího aktuálního využití.

Ve výkladu pojmů „Metodického postupu posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz“ [7] je definováno tzv. místo krajinného rázu (MKR) takto: místo krajinného rázu – část krajiny homogenní z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem. Jedná se zpravidla o vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo konvexní), který je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti“.

Je zřejmé, že pojetí členění krajiny dle Metodického pokynu MMR a MŽP [1] a podle Metodického postupu ČVUT [7], jsou si velmi blízká. I pojetí míst krajinného rázu podle J. Löwa a I. Míchala je podobné, jak je patrné z následujících definic – „místo krajinného rázu (MKR) je individuální, pohledově související krajinný prostor“ [8] nebo „…zákonné kategorii „místo krajinného rázu (MKR)“ odpovídá konvizuální krajinný celek (KvC), základní a nejmenší jednotka individuální diferenciace krajiny. KvC jsou základní krajinné obrazy, které je možné (stejně jako SvC) individuálně popsat jejich typickými znaky matric, ohraničením a singularitami“ [9]. Z výše uvedeného vyplývá, že místo krajinného rázu je v zásadě krajinným prostorem.

I když v definici krajinného okrsku (KrO) není explicitně vyjádřeno prostorové ohraničení jakožto základní vlastnost individuálního segmentu krajiny, takové rozhraní je implicitně vyjádřeno odlišností charakteristik či způsobem využití území. Podle A. Salašové [10] platí, že „místa krajinného rázu se vymezují zejména s ohledem na vizuální členění území (hranicemi jsou pohledové horizonty) a územní detaily (výskyt fenoménů, specifický typ rozptýlené dřevinné vegetace, tradiční formy hospodaření atd.)“. Z definice pojmů vyplývá, že principem delimitace charakterově individuálních segmentů krajiny – krajinných okrsků (KrO), míst krajinného rázu/ krajinných prostorů – je v obou případech – krajinného okrsku i místa krajinného rázu – prostorová a charakterová diferenciace krajiny.

Je evidentní, že pojetí definic krajinných okrsků (KrO) a míst krajinného rázu, resp. krajinných prostorů je velmi podobné a bylo by možné tyto hranice ztotožnit. V některých typech krajiny a v některých konkrétních situacích je to nejenom možné, ale také neoddiskutovatelné. Hranice KrO a MKR mohou být v některých úsecích nebo u celých segmentů totožné. Jedná se o krajiny, kde přírodní podmínky jsou prvořadými pro diferenciaci krajiny – georeliéf, lesnatost, zemědělství. V krajinách, kde jsou určující antropické vlivy – např. v urbánních a suburbánních krajinách, bude třeba krajinu více diferencovat podle civilizačních charakteristik (např. intenzita a charakter zástavby, význam přírodních předělů v urbánní struktuře atd.), čímž vznikne větší počet MKR.

Rozdíly ve vymezení krajinných okrsků a míst krajinného rázu však musí vyplývat z cíle, ke kterým jsou určeny. Krajinné okrsky jsou vymezovány jakožto členění (segmentace) krajiny pro účely definování kvalit, hodnot a tendencí rozvoje v těchto segmentech a s následným definováním cílových vizí krajiny právě pro tyto krajinné okrsky, a to především pro účely územního plánování. Naproti tomu místa krajinného rázu jsou vymezována z důvodů identifikace hodnot krajinného rázu ve smyslu § 12 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s následným stanovením podmínek ochrany krajinného rázu v těchto segmentech krajiny.

Vymezení krajinných okrsků pro účely zpracování územních studií krajiny a pro územně analytické podklady obcí je významným úkolem krajinářské analýzy, který předurčí i následující způsob definování úkolů k ochraně a rozvoji krajiny v nástrojích územního pánování a v ochraně přírody a krajiny. Předchozí text představil možnou cestu k uchopení krajinných okrsků jakožto nových jevů ÚAP i postup, kterým lze krajinné okrsky vymezit. Protože se jedná o nový, dosud neřešený jev, ukáže teprve čas, nakolik se stane důležitým nástrojem plánování a managementu krajiny na úrovni ORP.

Literatura

  1. Zadání územní studie krajiny pro správní obvod obce s rozšířenou působností (Metodický pokyn MMR ČR a MŽP ČR, 02/2016).
  2. Sdělení MZV č. 12/2017 Sb. m.s., kterým se mění a doplňuje sdělení MZV č. 13/2005 Sb. m.s.
  3. Landesamt für Natur, Umwelt und Verbraucherschutz Nordrhein-Westfalen, https://www.lanuv.nrw.de/).
  4. RIEDEL, W. – LANGE, H. – JEDICKE, E. – REINKE, M. (eds.) (2016): Landschaftsplanung. Springer Verlag.
  5. Rheinland Pfalz, Landschaftsinformationssystem der Naturschutzverwaltung (http://www.naturschutz.rlp.de/).
  6. Conférence Permanente du Développement Territorial (https://cpdt.wallonie.be/).
  7. VOREL, I. – BUKÁČEK, R. – MATĚJKA, P. – CULEK, M. – SKLENIČKA, P. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. ČVUT Praha.
  8. LÖW, J. – MÍCHAL, I. (2016): Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec n. Č.l.
  9. LÖW, J. a kol. (2009): Preventivní hodnocení krajinného rázu na území NP Šumava. Správa NP a CHKO Šumava.
  10. SALAŠOVÁ, Alena (2006): Krajinný ráz: Teoretická východiska a metodické principy preventivního posuzování. Lednice. Habilitační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

Poznámky

1 Část I., odst. (1), písm. f) a odst. (2), písm c) Přílohy č. 4 k Vyhl. č. 13/2018, kterou se mění vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. ... Zpět

2 Část A Přílohy č. 1 k Vyhl. č. 13/2018 Sb. ... Zpět

3 Krajina znamená část území, tak jak je vnímána lidmi, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů (Kap. I., čl. 1, písm. a) ... Zpět

4 Území popsané podle své současné a plánované funkce nebo společensko-hospodářských účelů (např. obytné, průmyslové, obchodní, zemědělské, lesnické, rekreační) (https://geoportal.cuzk.cz) ... Zpět

5 Fyzický a biologický pokryv zemského povrchu, včetně uměle vytvořených ploch, zemědělských oblastí, lesů, přirozených a částečně přirozených oblastí, mokřadů, vodních těles (https://geoportal.cuzk.cz) ... Zpět

 
Komentář recenzenta Ing. arch. Jaroslav Novák, CSc., MHMP, Odbor ochrany prostředí

V nově definovaných územně analytických podkladech (po novele vyhlášky č. 500/2006 Sb. o územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.) se pod č. 17b objevil nově sledovaný jev: krajinný okrsek. Do centra pozornosti pořizovatelů i zhotovitelů územně-plánovacích podkladů se dostává zejména pro aktualizované územně-analytické podklady obcí a nově zpracovávané územní studie krajin ORP, jež musí nové pojmosloví důsledně reflektovat…
Autoři článku přibližují čtenářům definici pojmu – prostřednictvím rozboru metodického pokynu, který pro zpracovatele ÚSK připravilo MMR ČR. Kromě vývojových konsekvencí podávají systematický výklad předmětného i souvisejících pojmů a praktický návod, jak si při vymezování (delimitaci) krajinných okrsků počínat. Druhá část článku – stejně jako navazující třetí kapitola s konkrétními ukázkami ze studie, zpracované autorským kolektivem pro území ORP Hradec Králové – budou pro odbornou veřejnost jistě velmi přínosné. Za pozornost stojí i závěrečná partie, pojednávající o tom, jak si autoři vykládají vztah nově zavedeného jevu k fenoménu „míst krajinného rázu“ (viz § 12 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny) – a to tím spíše, že jde o téma v odborných kruzích velmi živé, a že ani výklad obou ústředních orgánů (MMR a MŽP ČR) není dosud plně ustálen.
Článek vysoce kladně hodnotím a doporučuji k publikaci.

English Synopsis

Among the tools of the land planning “the territorial study of landscape” (ÚSK), which is being processed for the territory of the administrative district of municipality with extended competence, was classified in 2016. Currently a great many of the territorial studies of landscape (ÚSK) are elaborated, but the meanings of some very important concepts, which this new tool brings, have not been clarified so far. The methodical guidance note issued by the Ministry for Regional Development and the Ministry of the Environment (hereinafter only guidance note) brought the specification of content, in which the new concepts appeared not being specified in greater detail as yet, and therefore the standard of elaboration of the certain parts of the territorial study of landscape” (ÚSK) is not known. It concerns not only the terms “landscape” (the landscape itself) and “the target quality of landscape”, which appeared in the new legislation and whose content can be derived from the European Landscape Convention, but particularly the term “landscape district”, which is a quite new concept. The questions appeared how to define a landscape district, which is not the formal or legislative question, but most of all the question of content – of landscape. This article therefore brings a theme for the method and purpose of the landscape zonation for the design of the territorial study of landscape and for the territorial analytic documents of municipalities based on both the theoretical starting points and the own practical outputs of the solutions of the territorial study of landscape.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.