Krajinný okrsek jako prostorová a charakterová jednotka krajiny

Jedná se nejenom o pojmy „krajiny“ a „cílové kvality krajiny“, které se objevily v nové legislativě¹ a na které navazují úkoly pro zpracování ÚSK (obsah těchto pojmů lze odvodit z Evropské úmluvy o krajině v aktuálním překladu [2]), ale zejména pojem „krajinný okrsek“, který je pojmem zcela novým a který je zakotven nejenom v metodickém pokynu pro zadání ÚSK, ale současně i jako sledovaný jev č. 17b územně analytických podkladů obcí². Objevily se proto otázky, jak vymezit krajinný okrsek, což není otázka formální či legislativní, ale především otázka obsahová – krajinářská. Tento článek proto přináší námět ke způsobu a smyslu členění krajiny pro návrh územní studie krajiny a pro územně analytické podklady obcí, opírající se jak o teoretická východiska, tak i o vlastní praktické výstupy z řešení územních studií krajiny.

1. Krajinný okrsek jako charakterově homogenní část krajiny

V metodickém pokynu je definován pojem krajinného okrsku takto: „Krajinný okrsek je základní skladebná relativně homogenní část krajiny, která se od sousedních krajinných okrsků odlišuje svými přírodními, popř. jinými charakteristikami a způsobem využití.“ Je evidentní, že tato definice navazuje na pojetí krajiny dle Evropské úmluvy o krajině³, které zdůrazňuje výrazné nebo charakteristické vlastnosti krajiny utvářené přírodní konfigurací nebo lidskou činností. Jedná se tudíž především o vizuálně vnímatelné prostorové a charakterové členění krajiny.

V úvahách o ohraničení určitých krajinných jednotek, které odpovídají pojmu krajinný okrsek, se objevují v různých podobách hlediska prostorového vymezení přírodními podmínkami a dle aktuálního využití krajiny, a to jak v odborné literatuře, tak i v různých metodických pokynech. Výstižně je formulován krajinný prostor a jeho ohraničení v následujícím pokynu, který uvádí, že „krajinný prostor se vyznačuje přírodními a kulturními jevy, obrazem krajiny a charakterem historického vývoje. Ohraničení krajinných prostorů se odvíjí od přírodních daností a od aktuálních struktur využití – infrastruktury, stavebního využití, lesního hospodářství a zemědělství“ [3]. Tomu odpovídá i názor, že „prostorové ohraničení krajinných prostorů se orientuje podle prostorového členění vytvářeného přírodními podmínkami a podle převažujícího charakteru aktuálního využití území. Krajinné prostory se dále člení na menší jednotky krajinného obrazu“ [4]. Aspekt jedinečnosti, jakožto důležitého rysu rozlišitelnosti jednotlivých krajinných prostorů zmiňuje i názor, že „krajinné prostory jsou prostorové jednotky, které jsou vymezeny na základě jejich krajinné jedinečnosti. K vymezení jsou brány v úvahu geografické a kulturní znaky krajiny“ [5]. Zcela pregnantně vyjadřuje způsob vymezení krajinných prostorů metodický materiál [6], který uvádí, že „tři kritéria pro ohraničení krajinných prostorů jsou georeliéf, formy vegetace a formy osídlení“.

Výrazné prostorové a vizuálně čitelné vymezení krajinného prostoru – krajinného okrsku – tvoří mohutné údolí Jizery mezi Horní Sytovou a Loukovem. Kultivovaná krajina s množstvím drobných lesů a mimolesní zeleně tvoří rámec zástavbě, rozložené v rozptýlených formách ve svazích údolí (foto I. Vorel).

V panoramatu krajiny Českého ráje s dominujícím účinkem Ještědsko-kozákovského hřbetu hraje roli prostorové vymezení terénem, formy vegetace a formy zástavby (foto I. Vorel).

Nejedná se proto pouze o takovou část krajiny, jejíž charakter je dán výhradně funkčním využitím ve smyslu Land Use⁴ nebo charakterem krajinného pokryvu ve smyslu Land Cover⁵, nýbrž o logickou prostorovou a charakterovou část krajiny, jejíž podstata spočívá v dále uvedených čitelných vlastnostech krajiny:

1. v členění georeliéfu a v členění povodí (např. část údolí vodoteče, ohraničeném lesnatými svahy nebo např. mírně zvlněný svažitý terén pramenné oblasti vodoteče nebo např. členitý pahorkatinný terén drobných levostranných přítoků říčky atd.), v přítomnosti výrazných terénních tvarů a forem a v přítomnosti určitých – pro daný krajinný segment charakteristických – forem vodotečí a jejich uspořádání (drobné potůčky a sezónní vodoteče, kamenité bystřiny, potoky, říčky, paralelní nebo větevnaté uspořádání atd.) a v přítomnosti vegetačního krytu s cenností zachované přirozené vegetace (bažiny, mokřady, přirozené vegetační doprovody, přirozená lesní společenstva atd.);
2. v přítomnosti charakteristických rysů využívání a kultivace krajiny (antropogenní vlivy, jakými jsou např. způsob zemědělského využití – zemědělské, lesní a rybniční hospodářství, cestní síť, struktura osídlení, urbanistická struktura sídel a jejich zapojení do krajinného rámce, intenzita a charakter zástavby, těžba, průmysl, doprava);
3. v dochovanosti stop kulturního a historického vývoje (dochovanost cestní sítě, rozložení sídel v krajině, urbanistické struktury sídel, dochovanost členění plužiny a historické krajinné struktury lesů, polí, luk, sadů, vinic, rybníků atd.).

V otázce charakteru krajiny hraje roli pojem „homogenita“, uvedený v definici krajinného okrsku. Homogenita (stejnorodost) krajiny se projevuje v přítomnosti stejnorodých charakteristických prvků a struktur. Stejnorodost prvků a struktur znamená, že vznikly v závislosti na stejných podmínkách, které vytvořily základní prostorový rámec vizuální scény a které podmínily způsob a míru antropogenního ovlivnění krajiny – osídlení, hospodářského využití, kultivace a ztvárnění krajiny. Jedná se o podmínky přírodní, o podmínky kulturního a historického vývoje a o podmínky socio-kulturní a socioekonomické. Homogenita krajiny spočívá proto především v charakteru georeliéfu, v charakteru vegetačního krytu, ovlivněného hospodářskou – zejména zemědělskou – činností a charakterem osídlení a jednotlivých sídel. Antropogenní jevy v krajině jsou ovlivněny kulturně historickým vývojem a průmětem socio-kulturních a socioekonomických podmínek.

2. Vymezení hranic krajinného okrsku

Pro vzájemné rozhraničení (delimitaci) okrsků, které spojitě pokrývají území ORP, jsou základními východisky hlediska přírodní charakteristiky a způsob prostorového členění krajiny na charakterově (více či méně) odlišné jednotky. Jako podklad pro delimitaci okrsků slouží vedle terénního průzkumu a identifikace vizuálně vnímatelných prostorových předělů a prostorových celků také množství materiálů, které vyjadřují polohu určitých krajinných rozhraní (dílčí rozhraní). Jedná se zejména o geomorfologické členění, biogeografické členění, typy krajiny dle využití, typy krajiny dle osídlení (postup osidlování), rozvodí, soustředění přírodních a kulturních hodnot, soustředění vesnických sídel s charakteristickými půdorysnými typy a dochovanost stop členění historické plužiny.

Postup delimitace „krajinných okrsků“ je proto možno provést ve dvou krocích – pomocí „empirického členění krajiny dle charakteru“ a pomocí „superpozice dílčích krajinných rozhraní“. Vzájemným porovnáním obou kroků dojdeme k vymezení hranic krajinných okrsků, přičemž tyto hranice jsou přizpůsobeny potřebám dalšího využití v územně plánovacích procesech i v procesech rozhodovacích. I když polohu charakterového rozhraní nelze přesně definovat, delimitace je provedena tak, aby rozhraní byla vedena po – v krajině seznatelných – liniích. Jedná se nejčastěji o cesty, okraje lesů a místy i rozvodí či katastrálních území. Je to provedeno z důvodu praktických, i když jednoznačnost hranic neodpovídá povaze problematiky charakteru krajiny, kde charakter krajiny se povětšinou mění plynule (s výjimkou rozhraní otevřené zemědělské krajiny a krajiny se souvislým lesním porostem) a ke změně charakteru krajiny dochází zpravidla v určitém pásu.

Výsledkem terénního průzkumu a analýzy georeliéfu je „empirické členění krajiny dle charakteru“, které může být velmi emocionálním obtiskem vnímání obrazu krajiny, jak je patrné na členění části Kyjovska s celkem Ždánického lesa (A) na severu, zemědělské Kyjovské pahorkatiny (B) uprostřed a lesnaté Věteřovské vrchoviny (C) na jihu.

Empirické členění krajiny dle charakteru – část Kyjovska. Krajina hlavních prostorových celků Ždánického lesa, části Kyjovské pahoraktiny a Věteřovské vrchoviny je dále členěna systémem vodotečí, jejichž uspořádání dotváří členění krajiny na krajinné okrsky (EKOTOXA, skica I. Vorel).

3. Příklady delimitace krajinných okrsků

Na základě empirického členění a superpozice dílčích krajinných rozhraní bylo na území ORP Liberec vymezeno 20 krajinných okrsků, které souvisle pokrývají celé správní území ORP. Krajinné okrsky jsou vymezeny v rámci upřesněných hranic oblastí krajinného rázu, které na území Libereckého kraje dle ZÚR představují vrstvu individuálního členění krajiny a odpovídají tak pomu „krajina“ v ÚAP obcí ve smyslu Evropské úmluvy o krajině. První dvojčíslí kódu krajinných okrsků odpovídá označení oblastí krajinného rázu. Pro krajinné okrsky jsou v územních studiích krajiny definovány rámcové podmínky využití a rámcová doporučení pro opatření, což bude směřovat k zajištění podpory cílové vize krajiny, definované pro území ORP, a využitelné pro následnou územně plánovací činnost. Ve velkoplošných ZCHÚ jsou však takové vize, podmínky využití a rámcová opatření stanovena v plánech péče a je nutno je respektovat. Proto jsou části CHKO Lužické hory a CHKO Jizerské hory, zasahující do území správního obvodu ORP Liberec, vymezeny jako samostatné krajinné okrsky.

ORP Liberec – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

Na územní ORP Hradec Králové jsou krajinné okrsky vymezeny v rámci „vlastních krajin“ (resp. jejich upřesněných hranic), které byly v předstihu vymezeny Územní studií krajiny Královéhradeckého kraje (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018).

ORP Hradec Králové – prostorové členění krajiny – prostorová rozhraní, vizuálně vnímatelné prostorové celky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

ORP Hradec králové – krajinné okrsky (ATELIER T-PLAN, VRV, ATELIER V, 2018)

4. Krajinné okrsky a místa krajinného rázu

Jak bylo výše uvedeno, pro vzájemné rozhraničení (delimitaci) okrsků, které spojitě pokrývají území ORP, jsou základními východisky hlediska prostorového členění krajiny a jejího aktuálního využití.

Ve výkladu pojmů „Metodického postupu posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz“ [7] je definováno tzv. místo krajinného rázu (MKR) takto: „místo krajinného rázu – část krajiny homogenní z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických a přírodních hodnot, které odlišují místo krajinného rázu od jiných míst krajinného rázu. Je nejmenším hodnoceným prostorem. Jedná se zpravidla o vizuálně vymezený krajinný prostor (konkávní nebo konvexní), který je pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť nebo o území vnímatelné díky své výrazné charakterové odlišnosti“.

Je zřejmé, že pojetí členění krajiny dle Metodického pokynu MMR a MŽP [1] a podle Metodického postupu ČVUT [7], jsou si velmi blízká. I pojetí míst krajinného rázu podle J. Löwa a I. Míchala je podobné, jak je patrné z následujících definic – „místo krajinného rázu (MKR) je individuální, pohledově související krajinný prostor“ [8] nebo „…zákonné kategorii „místo krajinného rázu (MKR)“ odpovídá konvizuální krajinný celek (KvC), základní a nejmenší jednotka individuální diferenciace krajiny. KvC jsou základní krajinné obrazy, které je možné (stejně jako SvC) individuálně popsat jejich typickými znaky matric, ohraničením a singularitami“ [9]. Z výše uvedeného vyplývá, že místo krajinného rázu je v zásadě krajinným prostorem.

I když v definici krajinného okrsku (KrO) není explicitně vyjádřeno prostorové ohraničení jakožto základní vlastnost individuálního segmentu krajiny, takové rozhraní je implicitně vyjádřeno odlišností charakteristik či způsobem využití území. Podle A. Salašové [10] platí, že „místa krajinného rázu se vymezují zejména s ohledem na vizuální členění území (hranicemi jsou pohledové horizonty) a územní detaily (výskyt fenoménů, specifický typ rozptýlené dřevinné vegetace, tradiční formy hospodaření atd.)“. Z definice pojmů vyplývá, že principem delimitace charakterově individuálních segmentů krajiny – krajinných okrsků (KrO), míst krajinného rázu/ krajinných prostorů – je v obou případech – krajinného okrsku i místa krajinného rázu – prostorová a charakterová diferenciace krajiny.

Je evidentní, že pojetí definic krajinných okrsků (KrO) a míst krajinného rázu, resp. krajinných prostorů je velmi podobné a bylo by možné tyto hranice ztotožnit. V některých typech krajiny a v některých konkrétních situacích je to nejenom možné, ale také neoddiskutovatelné. Hranice KrO a MKR mohou být v některých úsecích nebo u celých segmentů totožné. Jedná se o krajiny, kde přírodní podmínky jsou prvořadými pro diferenciaci krajiny – georeliéf, lesnatost, zemědělství. V krajinách, kde jsou určující antropické vlivy – např. v urbánních a suburbánních krajinách, bude třeba krajinu více diferencovat podle civilizačních charakteristik (např. intenzita a charakter zástavby, význam přírodních předělů v urbánní struktuře atd.), čímž vznikne větší počet MKR.

Rozdíly ve vymezení krajinných okrsků a míst krajinného rázu však musí vyplývat z cíle, ke kterým jsou určeny. Krajinné okrsky jsou vymezovány jakožto členění (segmentace) krajiny pro účely definování kvalit, hodnot a tendencí rozvoje v těchto segmentech a s následným definováním cílových vizí krajiny právě pro tyto krajinné okrsky, a to především pro účely územního plánování. Naproti tomu místa krajinného rázu jsou vymezována z důvodů identifikace hodnot krajinného rázu ve smyslu § 12 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s následným stanovením podmínek ochrany krajinného rázu v těchto segmentech krajiny.

Vymezení krajinných okrsků pro účely zpracování územních studií krajiny a pro územně analytické podklady obcí je významným úkolem krajinářské analýzy, který předurčí i následující způsob definování úkolů k ochraně a rozvoji krajiny v nástrojích územního pánování a v ochraně přírody a krajiny. Předchozí text představil možnou cestu k uchopení krajinných okrsků jakožto nových jevů ÚAP i postup, kterým lze krajinné okrsky vymezit. Protože se jedná o nový, dosud neřešený jev, ukáže teprve čas, nakolik se stane důležitým nástrojem plánování a managementu krajiny na úrovni ORP.

Literatura

1. Zadání územní studie krajiny pro správní obvod obce s rozšířenou působností (Metodický pokyn MMR ČR a MŽP ČR, 02/2016).
2. Sdělení MZV č. 12/2017 Sb. m.s., kterým se mění a doplňuje sdělení MZV č. 13/2005 Sb. m.s.
3. Landesamt für Natur, Umwelt und Verbraucherschutz Nordrhein-Westfalen, https://www.lanuv.nrw.de/).
4. RIEDEL, W. – LANGE, H. – JEDICKE, E. – REINKE, M. (eds.) (2016): Landschaftsplanung. Springer Verlag.
5. Rheinland Pfalz, Landschaftsinformationssystem der Naturschutzverwaltung (http://www.naturschutz.rlp.de/).
6. Conférence Permanente du Développement Territorial (https://cpdt.wallonie.be/).
7. VOREL, I. – BUKÁČEK, R. – MATĚJKA, P. – CULEK, M. – SKLENIČKA, P. (2004): Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz. ČVUT Praha.
8. LÖW, J. – MÍCHAL, I. (2016): Krajinný ráz. Lesnická práce, Kostelec n. Č.l.
9. LÖW, J. a kol. (2009): Preventivní hodnocení krajinného rázu na území NP Šumava. Správa NP a CHKO Šumava.
10. SALAŠOVÁ, Alena (2006): Krajinný ráz: Teoretická východiska a metodické principy preventivního posuzování. Lednice. Habilitační práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně.

Poznámky

¹ Část I., odst. (1), písm. f) a odst. (2), písm c) Přílohy č. 4 k Vyhl. č. 13/2018, kterou se mění vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb. ... Zpět

² Část A Přílohy č. 1 k Vyhl. č. 13/2018 Sb. ... Zpět

³ Krajina znamená část území, tak jak je vnímána lidmi, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů (Kap. I., čl. 1, písm. a) ... Zpět

⁴ Území popsané podle své současné a plánované funkce nebo společensko-hospodářských účelů (např. obytné, průmyslové, obchodní, zemědělské, lesnické, rekreační) (https://geoportal.cuzk.cz) ... Zpět

⁵ Fyzický a biologický pokryv zemského povrchu, včetně uměle vytvořených ploch, zemědělských oblastí, lesů, přirozených a částečně přirozených oblastí, mokřadů, vodních těles (https://geoportal.cuzk.cz) ... Zpět