Hejno bronzových ptáků bylo vyhnáno smečkou nádherných kočkovitých šelem

Hejno bronzových ptáků bylo vyhnáno smečkou nádherných kočkovitých šelem

Španělský jezuita, filosof a barokní prozaik Baltasar Gracián napsal: "Skutečné šelmy se vyskytují na místech nejlidnatějších."
Tento příměr je vcelku trefný. V našem případě jsem skutečně nalezl šelmy na místě velmi lidnatém. Minule jsem vám napsal povídání o nádherném bronzovém Hejnu, které nenapadlo kolemjdoucí, ale napadlo sochaře Michala Gabriela.
Nalezeno bylo na rohu ulic Starobrněnské a Dominikánské, v horní části Šilingrova náměstí. Bylo nádherné, mělo dynamiku, zároveň jakousi mystickou záhadnost. Bylo mi líto, že další realizace profesora, akademického sochaře Michala Gabriela znám pouze z reprodukcí. Asi se to nějak rozneslo nebo jsem se svou lítostí nebyl sám. Hejno rozprášila neméně krásná Smečka kočkovitých šelem. A opět nemá toto dílko ve veřejném prostoru města Brna chybu.

Úžasné zvířecí motivy akademického sochaře Michala Gabriela jsou snadno rozpoznatelné, zapamatovatelné, prostě vlastní "rukopis" je to, co ho zdobí. Znovu se musím opakovat.
Pracuje často s nepravidelně perforovaným povrchem bronzu pomocí zdánlivě cizorodých ořechových skořápek. Zdá se vám to legrační nebo podivné? Povrch ze Skořápek burských ořechů, vlašských ořechů, čepiček z žaludů, rozpůlených pecek broskví. Kdo to kdy viděl? Tato přírodní struktura však vytváří u soch zdání, že z přírody přirozeně vyrostly. Toto řešení je ve skutečnosti úžasné a funguje. Není vždy pravidlem, ale často autor používá povrch perforovaný, strukturovaný, hrubý. Dohromady s různou patinou, někdy i inverzní, má nepřeberné množství variant na vyjádření svých představ.

Napětí a tajemství. Tenze od plošek chodidel až do špičky ocasu

Nereálnost povrchu, jistá nepatřičnost, vás dovede k nečekanému rozuzlení. Ten povrch neodmyslitelně k sochám patří a je jedním z důvodů vnitřního napětí díla. Tento způsob se stává pro Michala Gabriela signifikantní. Prostě opak oblíbeného knižního konstatování, že podobnost je zde čistě náhodná. Současná vystavená smečka má vnitřní napětí a opět skrývá tajemství. Domnívám se, že vše trošinku pramení ze skupinového pojetí soch. Hejno, Skupina, Stádo, Smečka, konfrontace jejich pohybu, pohledů, to vše má navenek magický účinek.
Opět stojíte v tichém údivu, váháte, zda neporušíte jejich vnitřní propojení. Každý je jiný, tenze probíhá od plošek chodidel až do špičky ocasu, jak se sluší na správnou šelmu. Přání Michala Gabriela bylo, že: „Sochy mají být hlazeny.“ Opět jako malé dítě hladím šelmu po nebezpečném čenichu a doufám, že neobživne.

Perforovaný povrch má svoje kouzlo. Dítě se mělo bát? Objalo hlavu šelmy

Musím znovu konstatovat, že perforovaný povrch má svoje kouzlo, matné prohlubně a více či méně bronzový povrch jsou kontrastní a přitom spolu úzce souvisí. Sám autor hovoří o tom, že divák vnímá samotný tvar sochy, ale díky perforovanému povrchu jsou zastřeny jemné detaily. Zde se právě otevírá prostor pro vlastní představivost a fantazii. Klidně tato slova podepíši z pohledu obdivovatele.
Opravdu vás láká sochu osahat, přejet prsty po ladných tvarech. Ta interakce je lákavá, neodbytná a tak trochu samozřejmá. Postřehnul jsem dítě, které si vylezlo na podestu a objalo hlavu dravce. Původně se asi mělo bát a hlavně na exponáty se nesahá! Na běžné výstavě nemyslitelný exces, ne až tak zde.
Ale hlavně dítě vidělo krásnou kočku, doplněnou v detailu o projekci svých představ. A hlavně cítilo tu nádhernou energii, která tam proudí. Mám za to, že je to stejná Smečka kočkovitých šelem, která vévodí vstupnímu prostoru Trutnovského divadla. Pokud je tohle nějaká propracovaná exkurze do zvířecí říše Michala Gabriela, potom můžeme příště na Šilingrově náměstí očekávat koně nebo nádherné Hejno žraloků.

Veřejný prostor v Brně zase trochu ožil a to je skvělá zpráva.

Opět zde na malém prostoru někdo vdechnul střípek nového života trochu monotónní a okoukané části parteru. I když jde často o instalace časově omezené, je to pořád krásné setkání. Tak až půjdete kolem, nebojte se, pohlaďte si nádherné šelmy, zasloužíte si to vy, ony i Michal Gabriel. Nikomu to neublíží, nikdo na vás nezvedne hlas, nikdo vás nehryzne. To pohlazeni je magické, protože zároveň vyjadřuje poděkování autorovi. Jsem toho názoru, že si poděkování zaslouží.
Takže, i když jsem sousoší pohladil, vícekrát a rád, chci poděkovat i toto cestou.

Použité zdroje:
Fotografie – autor
Citáty - http://www.citáty.net