Zajímavosti z konference Sanace a rekonstrukce staveb

„Podstatou těchto konferencí je prezentace nových trendů v oboru sanace a rekonstrukce staveb, a to jak z pohledu profesních společností, tak i z pohledu vědy a výzkumu. Konference byla začleněna do mezinárodní CRRB International Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Buildings, jehož nositelem je společnost WTA CZ, hlavní pořadatel této akce společně s Fakultou stavební VUT v Brně. Po skončení konference usiluje organizační výbor o zařazení vybraných vědeckých článků do vědeckého časopisu zařazeného v databázi Thomson Reuters (viz aktuální metodika VaV v ČR, pozn red.),“ vysvětlil na úvod Ing. Jan Vaněrek, Ph.D., z Ústavu technologie stavebních hmot a dílců VUT Brno.

Odborné příspěvky byly zařazovány po linii jednotlivých referátů WTA: Referát 1 – Ochrana a sanace dřevěných staveb, Referát 2 – Povrchové úpravy, Referát 3 – Restaurování kamene, Referát 4 – Sanace zdiva, Referát 5 – Sanace betonových konstrukcí, Referát 6 – Fyzikálně-chemické principy, Referát 7 – Statika a dynamika, Referát 8 – Hrázděné zdivo. Přitom některé příspěvky svým rozsahem přesahovaly plynule do náplně několika referátů. Nutno dodat, že se nejednalo pouze o diagnostiku staveb, příspěvky se zaměřovaly i na poměrně široké spektrum dalších možných témat, od hodnocení materiálových parametrů, statické a dynamické hodnocení konstrukcí, diagnostiku materiálů či hledisko technologické. Nicméně největší zájem, který potvrdil i Jan Vaněrek, byl o oblast sanace zdiva, sanace dřeva a povrchové úpravy. Ve středu zájmu byly i fyzikálně chemické zásady s ohledem na hodnocení nových stavebních materiálů vhodných pro využití v oboru sanace staveb.

Přestože hodnocení úrovně jednotlivých příspěvků by bylo podle slov Ing. Vaněrka velmi odvážné, dovolili jsme si vybrat některé postřehy. V referátu 1 – Sanace dřeva vyvolal diskusi příspěvek kolektivu autorů z Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR (Kloiber, Vichrová, Valach), Mendelovy univerzity v Brně (Tippner) a Technické univerzity ve Zvoleně (Hrivnák). Autoři prezentovali analýzu chování dřeva při použití diagnostického přístroje pro „in situ“ hodnocení dřeva založeného na principu měření mechanického odporu proti vnikání nástroje (trnu) do dřeva. Popisovali míru deformace a způsob porušení při vniku trnu a porovnávali měření přístroje se standardním testováním na vzorcích. Při zatlačování trhu totiž vznikají úlomky, které autoři pečlivě rozepsali v tabulkách podle podskupin poškození, druhů poškození s popisem rozměrů a konstatovali. „Při hodnocení trhlin se ukázalo, že vzorek je touto deformací výrazněji poškozován v podélném směru. Při pronikání trnu jsou tlakem vlákna nejprve ohýbána a následně vytržena. Z analýzy je patrné, že při ohýbání vznikají nejprve podélné praskliny a to do 27° v příčném směru a 40° ve směru podélném,“ vysvětlují.

V diskusi se pak autoři blíže specifikovali (dle názoru některých přítomných v sále sporné) pevnostní a tuhostní parametry, které byly dosaženy u smrku, jedle a borovice.

V referátu 2 – Povrchové úpravy bylo zajímavé sledovat problematiku z pohledu profesních firem, které nabízely řadu zajímavých řešení. V kuloárech se hodně diskutovalo o energetických auditech, štítcích a průkazech v rámci sanace a rekonstrukce staveb. Zajímavý příspěvek do sborníku dodal například Alois Palacký z firmy Fana Palacký, který ač sám nebyl na konferenci přítomen otevřel bohatou diskusi. „Provádět stavební sanace včetně přínosu energetických úspor formou rekonstrukcí a dodatečného zateplování starších staveb a neporušit přitom platné zákony o stavebních výrobcích a technologiích je prakticky nemožné. Jediným řešením, jak tomu předejít, je používat takové stavební řešení a materiály, které nezvyšují rizika ani při trvalém zakrývání zchátralých stavebních konstrukcí termoizolačními vrstvami. Hlavně pak umožňují průběžnou kontrolu funkce vzniklého souvrství,“ uvádí ve svém textu. Hlavní nedostatky, které se už léta projevují při používání současných zateplovacích systémů, zvlášť na starších budovách pak shrnuje do šesti bodů:

1. Různorodá nekontrolovatelná soudržnost povrchu zateplované konstrukce
2. Proměnná nekontrolovatelná plocha a tloušťka adhezní vrstvy
3. Nízká účinnost mechanického kotvení, nekontrolovatelné rozmístění kotev i mimo adhezní terče
4. Vytváření nekontrolovatelných nespecifikovatelných vzduchových mezer a dutin za izolantem
5. Kontaktní spojení celého izolačního souvrství s podkladem vodivým adhezivem
6. Nemožnost průběžných kontrol funkce izolační vrstvy

Podle Aloise Palackého není problém v samotných technologiích, ale ve způsobu jejich používání a především v podpoře českých úřadů k udržování stávajícího „monopolu“ na trhu se stavebními technologiemi. „Zavedením energetických štítků a průkazů se skutečný stav zateplení obestře virtuálními hodnotami, které znemožňují samotným majitelů dopočítat se věrohodných energetických potřeb, úspor nebo ztrát. Neboť, jak uvádí centrum pro obnovitelné zdroje, je výpočet tak složitý, že laik zde chyby stěží odhalí…“, dodává v druhé části příspěvku.

Referáty 4 a 5 (Sanace zdiva a Sanace betonových konstrukcí) obsahovaly ve větší míře konkrétní realizace, které demonstrovaly možnosti využití nových stavebních materiálů v praxi. Specialista na sanace a odvlhčování budov Ing. Michael Balík, CSc., zde představil zdi pevnostních systémů Malé pevnosti Terezín, Ing. arch. Miloš Solař z Národního památkového ústavu na současných betonových konstrukcích prezentoval, proč je nutné sestavit jednotnou metodiku pro sanaci památkově hodnotných betonových konstrukcí. Druhý ze jmenovaných pak na závěr svého příspěvku pokládal hlavní palčivé otázky, které památkáři řeší, a dal podnět k tomu, aby se o sanaci betonových konstrukcí hovořilo více v daných souvislostech. Ptal se například, jak restaurovat pohledový beton či konkrétně, jak opravit pohledově betonové konstrukce Ještědu a zachovat přitom jejich mimořádnou architektonickou hodnotu. Vyvolat zajímavou diskusi přímo v sále i následně v pauzách mezi jednotlivými bloky, které v minulých ročnících konference přestavovaly kromě jiného i vyhlašování vítězů soutěže o rekonstruovanou stavbu roku. „V letošním roce, zřejmě vlivem složité hospodářské situace a jejího dopadu do stavebnictví, nebyla do naší soutěže poprvé žádná stavba přihlášena. Je to škoda, ale můžeme se těšit na další ročníky,“ vysvětlil Jan Vaněrek.

Dalším vysoce sledovaným úsekem dvoudenní konference na brněnské stavební fakultě byl Referát 6 – Fyzikálně-chemické vlastnosti. V širokém spektru zajímavých příspěvků vyčnívaly zejména experimentální metody, které se poté osvědčily v praxi. Za všechny snad projekt VŠB TU Ostrava (Wolfová, Peřina, Halířová) a IN Projekt (Plšek) se sledováním možnosti využití nepřímé metody na bázi infračerveného záření pro určení efektivního dosahu injektáží stavebních konstrukcí. Autoři uvádějí, že na základě měření a vyhodnocení jednotlivých termogramů a jejich pozorování vizuální kontrolou skutečného stavu po rozebrání konstrukce je zřejmé, že lze tímto způsobem detekovat dosah injektáže za dodržení nezbytných okrajových podmínek a v měření nepřímou metodou na bázi infračerveného záření v rámci výzkumného projektu pokračovat. „Projektanti i realizátoři sanačních získávají kromě jiného i možnost ještě před provedením ve fázi technického návrhu řešení, na základě požadovaných konečných vlastností materiálu nově vzniklého injektáží, zvolit optimální technologii a optimální injektážní prostředek pro dané konkrétní prostředí a podmínky,“ konstatují autoři příspěvku.

Referáty 7 a 8 (Statika dynamika staveb a Sanace hrázděných staveb) nabízely opět praktické využití i konkrétní vědecké metody. Doc. Dr. Ing. Luboš Podolka z katedry betonových a zděných konstrukcí ČVUT Praha se věnoval porovnání metodiky návrhu zesílení zděné ohýbané konstrukce pomocí kompozitní výztuže s klasickými metodami zesílení; praktická řešení zastupoval příspěvek autorů z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně (Hunková, Čechová, Kafka) na téma hrázděný objekt veslařského střediska. „Abychom se my a další generace mohli těšit z historicky cenné fasády loděnice, je třeba se o tento objekt správně starat a včasně rozpoznávat poškození konstrukce i jejich příčiny (stanovit typ, stupeň, rozsah a příčinu poškození), určovat vhodný postup při údržbě a opravách, zachovat v co největší míře původní architektonické, materiálové a technické řešení,“ uvedli autoři příspěvku a vrátili diskusi k tématu, kterou otevřel v Referátu 5 architekt Solař z Národního památkového ústavu.

Celkově byla dvoudenní konference na půdě brněnské fakulty velmi dobře hodnocena a potvrdila vysokou úroveň, která je na ni kladena v rámci mezinárodní CRRB – International Conference on Rehabilitation and Reconstruction of Buildings. „Pro příště uvažujeme, že by byl první den věnován tradiční české konferenci a druhý den pouze příspěvkům s mezinárodní účastí. Společnost WTA CZ provádí každoročně mimo konference i tematické semináře a kurzy. Novinkou je možnost získat autorizaci pro oblast sanací, v tuto chvíli je otevřena autorizace pro referáty Sanace betonu a Sanace zdiva,“ uvedl na závěr viditelně spokojený zástupce organizátora Ing. Jan Vaněrek, Ph.D.

Bližší údaje o konferenci s možností přihlášení do dalšího ročníku http://www.wta.cz/konference.

Některé příspěvky z této konference nabídneme se svolením autorů také na stránkách tzb-info.