Studie projekčních společností 2012

O Studii: Tato studie je zpracována na základě údajů získaných ze 100 uskutečněných interview s klíčovými představiteli vybraných projekčních společností.

Zmíněné rozhovory se všemi společnostmi proběhly v červnu a červenci 2012. Kromě standardní analýzy odpovědí celého vzorku společností nabízí tento výzkum detailní informace o postojích hlavních segmentů podle dvojrozměrné segmentace. Segmenty rozdělujeme na společnosti zaměřující se především na pozemní a na inženýrské stavitelství.

Díky tomu může tato Studie projekčních společností 2012 poskytnout zcela vyvážené, aktuální a dostatečně podrobné údaje o tomto sektoru české ekonomiky nezbytné pro rozhodování vedoucích představitelů společností podnikajících v dané oblasti.

Úvodní slova ke Studii

Ivo Toman, náměstek ministra dopravy:

Sdílím jako náměstek ministra dopravy Vaše obavy o další osud společností, zabývajících se projekční a inženýrskou činností. Je pravdou, že boom práce, který se konal v předcházejících letech, kdy i množství prostředků bylo značně vyšší, se jen tak nevrátí. Zároveň se resort dopravy v období rozpočtových škrtů nachází ve velmi obtížném období z pohledu čerpání zdrojů z EU.

Musíme řešit mnoho chyb, které se v rámci předchozí přípravy a realizace staveb a inženýringu vyskytly, ať se již jedná o problematiku neuznatelnosti víceprací či problematiku přípravy ekonomicky neefektivních staveb. Všechna tato pochybení, na které jsme upozorňováni, se snažíme řešit. Z tohoto důvodu bylo nutné nastavit více procesů při přípravě a realizaci inženýringu u staveb zcela nově. Tato skutečnost měla samozřejmě v první polovině roku 2012 za následek zpomalení procesu zadávání veřejných zakázek, a to nejen s ohledem na novelizovaný zákon o veřejných zakázkách. V současné době je však již systém nastaven, jsou schváleny rozpisy plánu přípravy staveb včetně inženýrské činnosti a jednotlivé investorské organizace v resortu mohou již nyní připravovat zadávací řízení na činnosti, které mají být v roce 2013 realizovány.

Zároveň dojde v roce 2013 k posílení rozpočtu SFDI na přípravu staveb využitím převodů letos nevyčerpaných prostředků. Celkové částky, které budou moci být na přípravu a inženýring v roce 2013 využity jsou výrazně vyšší než prostředky, které se podaří vyčerpat v roce 2012.

Věřím, že společnými silami dokážeme posouvat vpřed přípravu ekonomicky efektivních řešení dlouhodobě plánovaných staveb a připravíme se tak odpovědně na čerpání prostředků v rámci budoucího programovaného období EU 2014–2020.

Pavel Křeček, předseda ČKAIT:

Psát o špatné situaci ve stavebnictví je nošením dříví do lesa. Vítám možnost setkání ředitelů projektových ústavů a předsedů Komor. Snažím se a zdá se, že jsme společně s kolegy architekty nalezli společnou řeč o tzv. bezpečné ceně projektových prací.

Co si představit pod tímto termínem? Jsem si vědom, že je u nás liberální prostředí a cena je vždy dohodou zákazníka a projektanta. Jenomže stát nám ukládá povinnosti ve formě povinného obsahu dokumentace ve vyhláškách, přílohách stavebního zákona.

Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků vydala ve smyslu zákona 360/92 Sb. – autorizačního zákona, Výkonný a honorářový řád (VHŘ), jako doporučenou pomůcku. Byla nám ovšem uložena půl milionová pokuta za kartelovou dohodu. Nakonec jsme dostali po dvou letech peníze zpátky, ale nemůžeme VHŘ nadále obměňovat. Závidím kolegům v Německu, kde Spolkový sněm pro vybrané stavby zavedl povinnost používat honorářový řád s odchylkou ±10 %.

Předal jsem ministru Jankovskému podobný návrh, aby i u nás byla přijata zásada pro vybrané stavby používání oficiálního sazebníku. Návrh pravděpodobně leží někde na dně zásuvky pana ministra.

NERV nezná žádné jiné kriterium, než kriterium nejnižší ceny. Nikdo z nich si nekoupí nejlevnější auto čínské provenience, nikdo si nevybere nejlevnějšího chirurga pro svou operaci. Stav dospěl tak daleko, že když někdo z výběrové komise na veřejnou zakázku odsoudí výběr dle nejnižší ceny, tak je obviněn z korupčního jednání. Proto si myslím, že je nutné zavést cenu bezpečnou pro kreativní část. Vždyť návrh stavby ovlivní především její užitnou hodnotu, tedy lze říci, že je rozhodující kvalita projektu pro využití a provoz stavby.

Mluví se o ceně obvyklé, ale bohužel v současné době nikdo neví co je cena obvyklá ani pro zhotovitele stavby, natož pro projektanta. A tak jediná cena, která je nastavena, je cena v šedé zóně, kde se platba uskutečňuje cash, bez ohledu na to, jak si politici představují utahování svých opasků při neustálém zvyšování daňové zátěže.

Martin Zuštík, předseda České Asociace Konzultačních Inženýrů (CACE)

Vážení kolegové,

mnoho, snad se dá říci i většina, firem v sektoru projekčních činností se v současnosti ocitá pod finančním a tržním tlakem, kterému dosud nečelila. Po vyčerpání standardních a nestandardních cest zeštíhlování a posilování výkonové efektivity se firmy ocitají před rozhodnutím, zda podnikání ukončit a nebo být pohlcen jinou, silnější společností. Takto můžou uvažovat a jednat firmy. Nemotivovaný odborník pak reaguje podstatně rychleji, což obvykle při jeho odchodu s firmy znamená další oslabení již tak nestabilní firemní situace.

Je nesporné, že na cestě z potíží by firmy měly využít všech dostupných metod a prostředků pro svoji záchranu a využít současného tlaku k realizaci ozdravných opatření, které se obvykle odkládala. Je nezbytné zorganizovat firmy tak, aby vnitřní procesy byly vysoce efektivní, aby komunikace ve firmě byla po odborné stránce čitelná, rychlá a spolehlivá a aby naše výsledky nadále nepostrádaly inovační náboj, kvalitu, ekonomiku a byly v požadovaném čase.

To, co se má zařídit na úrovni jednotlivých firem, musí zajistit jejich majitelé a ne všichni, budou úspěšní. Jsou však věci mezi trhem a firmami, které se z úrovně jednotlivých firem zcela zařídit nedají. Jde o postavení ve společnosti a vnímání hodnot a přínosů architektů a inženýrů. Část je ovlivněna výsledky naší práce, ale část je ovlivňována spíše z roviny politické, úřední či výkonné.

Integrace, vize a odvaha

Protože nářky, stížnosti nepomáhají a současná špatná situace na našem sektoru se začíná pomalu a jistě stávat standardem, bude patrně nutné zamyslet se a po zralé úvaze zorganizovat širší koalici, která začne postupně, systematicky měnit současný směr, který nám byl vnucen prostředím a kterému jsme nedokázali dostatečně čelit. Ovlivnit v principu úroveň tržní poptávky je částečně možné přesvědčováním o nutnosti připravenosti staveb, jak je tomu například v oblasti infrastruktury, kde je to právě o tom.

Jako opatření na současnou situaci by bylo dlouhodobě a systematicky vhodné sjednotit hlas architektů, inženýrů a techniků v ČR na úrovni, ve které potřebujeme bojovat za své postavení tj. při projednávání zákonů, při budování kultury zadávání veřejných zakázek, při řešení situací, kde cítíme, že už je toho příliš.

Všech pět nejvíce viditelných uskupení (ČKA, ČKAIT, OA, ČSSI, CACE) jsou sice součástí Rady výstavby ČR, ale domnívám se, že náš sektor bude vyžadovat ještě více soustředěnou organizaci, protože ne vždy je naše situace stejná jako u velkých stavebních firem, kterým se údajně daří. Není to úvaha o tříštění sil, SIA je nutná a osobně podporuji účast v ní, je to jen pocit potřeby soustředit odborníky a podnikatelé s jednoznačně stejnými potížemi.

Jestliže by se nám podařilo vytvořit seskupení a taky ho zorganizovat, myslím tím výhradně pro účely jednotného hlasu vůči politicky a úředně ovládanému prostředí v těch záležitostech, které jsou pro nás společné, pak by bylo účelné shodnout se taky na vizi a tu se snažit komunikovat společně a prostřednictvím jednotlivých seskupení. Komory či sdružení mají svoji vlastní vizi, ale snad uzrál čas mít taky společnou.

Společnost naši funkci nevnímá zřetelně a nechápe ekonomiku, kterou svými projekty vytváříme, tak, jak by mohla a měla. Nevadí jí nakoupit služby za 30 % obvyklých cen. (Naše služby ale nejsou ze „second hand“ obchodu a musí být oceněny adekvátně. Uvědomuji si problém s nedostatkem zakázek, ale to nemusí znamenat nedostatek peněz na projety u zakázek, které existují. Složitou otázkou pak zůstává vzájemné podrážení cen až do nesmyslných úrovní, přestože zadavatel peníze plánoval. Pokud ale nejsou definovány hranice, pak to tak dopadá).

Mezinárodní integrace. Opět každá z organizovaných entit ji má nějak nastavenou, po svém. Určitě by nám prospělo pokusit se koordinovat rovněž tuto oblast.

CACE je členem FIDIC, měla by správně dbát o čistotu používání standardů této mezinárodní organizace. Znamenalo by to ale vstupovat do konfliktů se zadavateli. Možnosti ovlivňování, aby základní princip standardů FIDIC – rovnost, nebyl ignorován podle libosti, tady jsou, jen se musí najít ta účinná cesta.

Pak by už zbývala jen odvaha, kterou bychom jako sjednocený hlas museli v sobě najít, protože okolí si zvyklo na to, že neděláme potíže. Z úrovně jednotného hlasu by to mohlo ale jít. Na otázku, jestli by to ale mělo v současné politické kultuře smysl, kde jen málo věcí smysl má, je moje odpověď, že mělo. Právě proto, že by se alespoň něco dělo, protože nejjednodušší by bylo nechat věci tak jak jsou.

Možná existují i jiné cesty, jak se prát o svoje místo ve společnosti, ale rád se nechávám poučovat od svých zahraničních kolegů, kteří taky na tom nejsou nijak dobře, ale rozhodně lépe, pokud nepočítám země jižní Evropy. Oni se snaží táhnout za jeden provaz a mnohé se jim daří. Rád bych to zkusil i já, ale bez podpory a zájmu to nepůjde.

Josef Panna, předseda České komory architektů (ČKA)

Vážení kolegové,

Česká komora architektů (ČKA) vítá odbornou diskusi o situaci ve stavebnictví. Závěry kvalifikovaných jednání projektantů a dalších specialistů, kterou je i Konference ředitelů projekčních společností, mohou pomoci posouvat a zlepšovat architektonickou praxi i související legislativu.

V roce 2012 se jeví, že mezi hlavní problémy projektantů patří mimo jiné nedostatečná poptávka po jejich činnostech.

O malém množství zakázek pro architekty vypovídá rovněž výzkum, který nechala v průběhu minulých let v souvislosti s hospodářskou krizí a s tím spojenou krizí ve stavebnictví zpracovat Evropská rada architektů (ACE).

Vyplývá z ní zvýšená nezaměstnanost projektantů v rámci EU, jejich přesun do jiných oborů i hledání pracovních příležitostí v zahraničí. ČKA si je vědoma, že je pro architekty náročné získat v současné době práci. Snaží se proto např. podporovat transparentní výběrová řízení v oblasti veřejných zakázek, kterých se může zúčastnit nejširší skupina uchazečů – tzv. soutěže o návrh.

Architektonické soutěže jsou staletími ověřeným způsobem hledání projektanta. Jejich prostřednictvím lze, na rozdíl od jiného typu zadání zakázky, získat skutečný návrh stavby, nikoliv jen nabídkovou cenu.

Množství soutěží o návrh se snad podaří zvýšit, i v souvislosti s tím, že se stávají součástí závazného předpisu. V průběhu září 2012 by měly ČKA a ČKAIT dopracovat ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj návrh prováděcí vyhlášky k zákonu o veřejných zakázkách, věnované právě této problematice. Její text vychází ze soutěžního řádu České komory architektů.

Dalším vážným problémem, který profesi sužuje, jsou nyní dosahované ceny za projekční práce. Architekti se často pod tlakem zadavatelů uchylují k dumpingovým cenám hluboko pod sazbami odpovídajícími doporučenému honorářovému řádu ČKA. Objevují se cenové nabídky na zpracování projektů i ve výši pouhých 10–30 % doporučené ceny. Za takto nízký honorář ale není reálné odvést solidní práci odpovídající závažnosti úkolu. Ke stávající praxi výběrových řízení se kriticky vyjadřuje také MMR a doporučuje, aby se při zpracovávání projektové dokumentace nesoutěžilo výhradně o cenu. Tento postup často vede k nedostatečným projektům a následnému navyšování nákladů stavby i jejího provozu.

I ČKA považuje za zásadní, aby byla respektována světově dodržovaná praxe a to, že kvalitní projekt je základ jakékoliv kvalitní a udržitelné investice. Vzhledem ke stávající situaci navrhuji důsledně začít používat termín bezpečná cena projektu, nikoliv cena obvyklá, jak je nyní běžné.

Bezpečná cena projektové dokumentace znamená takovou cenu, která zaručeně přinese kvalitní, neohrožující stavbu či územní plán.

Česká komora architektů je ze zákona pověřena pečovat o stavební kulturu a snaží se proto problémy profese setrvale řešit. Intenzivní spolupráce s ostatními profesními institucemi a organizacemi i prezentace i při této příležitosti snad pomůže kvalitu našeho vystavěného prostředí zlepšovat.

Výběr informací ze Studie projekčních společností 2012

Pokles zakázek

Rok 2012 podle ředitelů projekčních přinese další pokles objemu realizovaných prací. Optimističtější nejsou firmy ani ve výhledu na rok příští, pokles bude pokračovat.

Ředitelé firem predikují, že pokles by sice již měl být menší než v tomto roce, nicméně stále patrný. Průměr všech odpovědí vykazuje snížení výkonu sektoru o další 1,3 % (oproti roku 2012). Pohled na jednotlivé segmenty opět ukazuje na větší optimismus v segmentu inženýrského stavitelství (minimální růst o 0,9 %), naopak zástupci společností zabývajících se projekty z oblasti pozemního stavitelství predikují snížení o 2,4 %.

Pokles tržeb

V souladu s očekávaným poklesem výkonu sektoru předpokládají ředitelé firem i pokles svých tržeb, mezi sledovanými segmenty nejsou patrné velké rozdíly. Tržby by měly klesat rovněž i v roce 2013.

Předpovědi vývoje tržeb v roce 2012 z pohledu představitelů společností zabývajících se projekty pro pozemní nebo inženýrské stavitelstvím nevykazují takové rozdíly, jako v případě hodnocení vývoje trhu. Vážený průměr očekávání ředitelů firem z inženýrského stavitelství ukazuje na predikovaný pokles tržeb o 3,3 %. Společnosti zabývající se pozemním stavitelstvím predikují snížení svých tržeb o 3,4 %. Výhled na rok 2012 ukazuje, že pokles svých tržeb očekává přibližně polovina společností (54 %).

Srovnání se stavebními společnostmi: Pokud opět srovnáme tento stav se situací ve stavebních společnostech – ty očekávají, že v roce 2012 by jejich tržby měly klesnout v průměru o 3,6 procenta (2,5 % v pozemním stavitelství, 6,6 % v inženýrském stavitelství). Výhled na rok 2013 ale rovněž ukazuje na pokračování poklesu prodejů. Ten by ale měl být již jen velice mírný (o 0,8 procenta).

Expanze do zahraničí

Některé projekční společnosti se snaží kompenzovat propad zakázek na českém trhu expanzí do zahraničí, podíl obratu jejich zahraničních aktivit na celkovém obratu je ale zpravidla jen mezi 5–20 %.

Miroslav Kos, ředitel, Sweco Hydroprojekt a.s.: Měli bychom být v období uplatňování strategie „The Europe 2020 strategy for smart, sustainable and inclusive growth“. Proto předpokládám, že dojde k zásadní revizi způsobů soutěžení v ČR, doufám, že se v ČR prosadí mezinárodní standardy v oblasti veřejných zakázek. Mám na mysli převzetí připravované směrnice EU COM (2011) 896 (Directive of the Europen parliament and of the Council on public procurement), a to v plném zněmí bez národních dovětků. Doufám rovněž, že se prosadí systém výběru dodavatelů projektových a inženýrských služeb na bází standardů EFCA, především na základě kvality a ceny (Quality and Cost Based Selection - QCBS). I domácí trh bude již globalizován a internacionalizován, energie a životní prostředí bude hrát hlavní roli. Velké společnosti budou postupně formou akvizicí malých firem posilovat své postavení na trhu.

Z firem, které v zahraničí část svého obratu realizují, potvrzuje nadpoloviční většina (55 %), že se při realizaci projektů setkávají s problémy, které se týkají odlišných lokálně platných norem. Zejména pak ve vzdálenějších zemích s jinými normami platnými pro projektování a výstavbu.

Získávání zakázek

Za aktuálně nejefektivnější způsob získávání zakázek stále považují ředitelé společností dlouhodobou spolupráci se zadavatelem. Dále roste podíl společností ochotných přijmout zakázku s nulovou nebo i zápornou marží.

Naopak výběrová řízení nebo přímá poptávka zákazníků jsou v rámci celého vzorku hodnoceny jako nejméně efektivní zdroje nových zakázek. Je však třeba zmínit, žemezi oběma analyzovanými segmenty existují určité rozdíly v jejich zkušenostech.

Podíl vyhraných zakázek na celkovém množství podaných nabídek dosahuje průměrná úspěšnost úrovně 32 % (36 % v 2011), ale škála jednotlivých odpovědí je velmi pestrá. Většina odpovědí se pohybovala mezi 10 až 50 %. Je třeba zmínit, že se jedná pouze o vážně míněné nabídky, kterým společnosti věnují potřebnou přípravu a čas.

Ředitelé společností zabývajících se projektováním pro inženýrské stavitelství jsou ochotni přijmout zakázku s nulovou marží častěji, než jejich kolegové z pozemního stavitelství (59 % respondentů, 49 % v 2011), a stejně tak i častěji porušují své interní předpisy (risk management) kvůli získání zakázky (38 %, srov. 44 % v 2011).

Petr Novotný, realitní tým advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners: Boj o zakázky vede k totálnímu tlaku na ceny. Víme o situacích, kdy je ze šesti nabídek pět s dumpingovými cenami. Často pak v soutěži vyhraje dodavatel, který za navrženou odměnu není logicky schopen dodat očekávanou kvalitu. Solidní projektantské a inženýringové firmy tím samozřejmě trpí.

Nově se tak objevuje mezi řediteli projekčních i stavebních společností termín „hranice bezpečné ceny“

To znamená ceny, která je již hraniční pro bezpečné zpracování projektu a následné realizace stavebních prací tak, aby stavba nebyla nebezpečná pro své uživatele. Tato hranice již nebere do úvahy ani krátkodobé využívání staveb s častější potřebou realizace oprav v dalších letech, ale jedná se o hranici, kdy realizovaná stavba již v době dokončení ohrožuje své uživatele.

Vytížení kapacit společností je na úrovni 81 %

Aktuální průměrné vytížení kapacit projekčních společností se nyní pohybuje na úrovni 81 procent (83 % v 2011). Jedná se zejména o důsledek realizovaných optimalizací kapacit, které pomohly udržet tuto úroveň vytížení.

Průměrný počet měsíců, na které mají do budoucna společnosti nasmlouvané své zakázky, oproti minulému roku poklesl z 5,6 měsíce na 4,9 měsíce.

Aktuálně uvádí 39 procent společností, že mají méně zakázek než před rokem (47 % v 2011). Podíl společností, které uvádějí, že mají zakázek více než před rokem, je 18 % (14 % v 2011). Stejné množství zakázek jako před rokem potvrzuje 43 % firem (39 % v 2011).

Klíčové priority

Čtyři z pěti ředitelů očekávají další pokles počtu firem na trhu, mělo by se jednat o 12 %. Klíčovými prioritami na dalších 12 měsíců jsou pro projekční společnosti zlepšení jejich projektového managementu a plánování, naopak veškeré investice mají červenou.

Karel Bíža, ředitel divize, Ústav jaderného výzkumu Řež: Trh se změnil, je větší nabídka než poptávka. V době krize se nejsnadněji škrtají nové investice a jen málo investorů chápe, že ten, kdo v období krize myslí na budoucnost, dělá projektovou přípravu nových investic, aby byl připraven.

Petr Vašina, obchodní ředitel, VPÚ DECO Praha a.s.: Trh za pět let? Ubude mnoho projekčních kanceláří, ceny i kvalita porostou. Zahájí se masový přechod na 3D projektování.

Igor Seifert, technický ředitel, Nemetschek s.r.o.: Stejně jako loni ukazuje i letošní průzkum na stagnaci v tomto segmentu trhu. Pokles zakázek a tedy i objemu prací se předvídal. Co mě nemile překvapilo, je velké procento firem (uváděno 40 %), které připouštějí, že z důvodu ceny musí snižovat kvalitu projektů. Osobně si myslím, že cesta z „krize“ by měla být spíše přes špičkovou kvalitu a efektivitu, která v konečném důsledku povede k lepšímu využití finančních prostředků určených na projektování a užívání staveb. Jednou z cest jak toho docílit by mohlo být využívání principů BIM (Building Information Modeling).

Nejnižší priorita: investice

Mezi nejnižší priority zařadili respondenti výdajové položky, tj. např. investice, a jedná se jmenovitě o změny programového vybavení na podporu řízení a plánování (3,1 bodu, 39 % respondentů), akvizice jiné společnosti (3,5 bodu, 28 % respondentů) nebo i nákup softwaru (softwaru využívaného přímo v projekci).

O změně programového vybavení nebo o zavedení integrovaného informačního systému projekční společnosti spíše neuvažují.

Někteří zástupci projekčních společností také připustili, že v nedávné době nové vybavení pořídili nebo stávající systém pravidelně upgradují. Téměř jeden ze tří ředitelů ale připouští zájem o změnu, hlavní motivací by pro něj je zlepšení efektivity práce, tj. snížení času potřebného k přípravě projektu, a tím i nákladů samotné realizace.

O zavedení integrovaného informačního systému, který by pokryl všechny klíčové procesy, uvažuje pouze 14 procent respondentů především z důvodu zefektivnění svých procesů. Většina zástupců projekčních společností o této možnosti neuvažuje, protože podobné systémy nevyužívají nebo jsou na stávající systém zvyklí a přechod považují za příliš složitý. Pokud se ale podíváme na to, jakým způsobem jsou sledovány například výdaje na tradiční klíčové podpůrné oblasti činnosti projekčních společností (např. reprografie, IT), tak zde existují zcela viditelné nedostatky, které by takovýto systém mohl napravit. Přibližně jedna ze tří společností (38 %) potvrzuje, že nezná přesně přímé náklady na tyto podpůrné činnosti a nepřímé náklady si ani nepřipouští.

Celé znění Studie projekčních spolešností 2012