K novele energetického zákona - 158/2009 Sb.

Pro podnikání a pro státní správu v energetických odvětvích platí od roku 2000 pravidla, která jsou dána energetickým zákonem č. 458/2000 Sb. Energetický zákon v té době navázal na předcházející právní předpis (zákon č. 222/1994 Sb.), který poprvé sjednotil svá ustanovení do jednoho celku pro všechna energetická odvětví, tedy pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství. Zároveň byla součástí tohoto předpisu i ustanovení týkající kontroly v energetických odvětvích.

Energetický zákon od samého počátku vychází z práva Evropské unie a z principu právní kontinuity. Protože i pohled na rozvoj trhu s energií, tzn. zejména s elektřinou a plynem se i v rámci EU postupně vyvíjí, bylo nutno původní normu z roku 2000 postupně upravovat až do dnešní podoby. Podíváme-li se zpět, zjistíme, že za dobu účinnosti energetického zákona, tj. od 1. ledna 2001, byl tento právní předpis novelizován celkem 11krát - započítáme-li i poslední velkou úpravu, která nese č. 158/2009 Sb.

Proč novela energetického zákona

Mezi hlavní příčiny nových úprav patří transpozice předpisů platných v EU (které dosud nebyly do energetického zákona implementovány), které se týkají zejména energetické účinnosti u konečného uživatele a energetických služeb, dále zabezpečení dodávek elektřiny a investic do infrastruktury, podmínek přístupu k plynárenským soustavám a zajištění bezpečnosti dodávek plynu. Energetický zákon byl rovněž nově upraven proto, že některá jeho ustanovení vyplývající ze směrnic EU byla již realizována a naplněna a jevila se proto jako nadbytečná. Jedním z naléhavých úkolů státní správy je i snižování administrativní náročnosti pro podnikatele. I tyto otázky byly motivem pro změny energetického zákona. Podívejme se nyní konkrétněji na jednotlivé úpravy.

Méně pojmů

V rámci přípravy zákona a v průběhu celého legislativního procesu bylo tomuto předpisu oprávněně vytýkáno, že je "přepojmován" a že v současné době jsou mnohé zákonem definované pojmy již natolik vžité a známé, že je není třeba v zákoně uvádět. Těmto oprávněným požadavkům předkladatelé návrhu zákona vyhověli a mnohé takto používané pojmy byly vypuštěny. Přesto ještě v pojmové části zákona v oblasti elektroenergetiky je definováno 20 pojmů, v oblasti plynárenství 26 pojmů a v oblasti teplárenství 12 pojmů, které jsou v příslušných částech zákona používány. Přibyly i nové pojmy, které se týkají zejména transpozice směrnice 2006/32/ES o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách.

Nově byl rozšířen např. pojem distribuční soustava o napěťové hladiny 1,2 kv, 6 kV a 25 kV. Zavedena byla také definice výrobny elektřiny, která v případě, že její celkový instalovaný výkon je 100 MW a vyšší a může poskytovat podpůrné služby, je zřizována a provozována ve veřejném zájmu.

K určitým změnám rovněž došlo v definování plynárenského a plynového a zařízení, kdy plynárenským zařízením jsou plynová zařízení bez odběrných plynových zařízení a plynovým zařízením jsou všechna zařízení pro výrobu, úpravu plynu a dále podzemní zásobníky plynu, zásobníky zkapalněným plynů, plynojemy, plnírny, zkapalňovací, kompresní, odpařovací a regulační stanice, všechny plynovody a plynovodní přípojky, související technologická zařízení a odběrná plynová zařízení.

Mezi definicemi (pojmy) používanými v teplárenství bylo upraveno rozvodné tepelné zařízení, nově definován objekt jako ucelené stavební dílo a upravena definice užitečného tepla.

Nedílnou součástí energetického zákona je obecná část, která upravuje jak podmínky podnikání v energetických odvětvích, tak obecná práva a povinnosti pro držitele licence, ale také působnost státních úřadů včetně regulace cen, regulačního výkaznictví a nově i operátora trhu.

Licence na podnikání

Již od účinnosti původního energetického zákona, tj. od 1. ledna 2001, zůstává stále v platnosti obecný princip spočívající v tom, že podnikat v energetických odvětvích mohou právnické nebo fyzické osoby pouze, jsou-li držiteli licence udělované Energetickým regulačním úřadem. Z této obecné zásady zákon vyčleňuje několik výjimek, kdy se licence na podnikání podle energetického zákona nevyžaduje. Tyto výjimky tvoří obchod, výroba, distribuce a uskladňování svítiplynu, koksárenského plynu, generátorového plynu, bioplynu, propanu, butanu a jejich směsí v případech, kdy nejsou distribuovány potrubními systémy, ke kterým je připojeno více než 50 odběrných míst. Licence se rovněž nepožaduje při výrobě tepelné energie dodávané spotřebitelům jedním odběrným tepelným zařízením ze zdroje tepla, který je umístěn v tomtéž objektu.

Novela umožňuje zdroj tepla umístit i mimo objekt, když slouží ke stejnému účelu jakoby byl umístěn ve stejném objektu. V odvětví elektřiny, plynu a tepla výjimka na činnosti, kdy se nepožaduje licence, zahrnuje situaci, když zákazník odebírá elektřinu a tuto odebranou elektřinu, plyn nebo teplo poskytuje jiné osobě svým odběrným zařízením. Náklady na pořízení elektřiny, plynu nebo tepla přitom komu energii poskytuje pouze rozúčtuje. Při těchto činnostech se nesmí jednat o podnikání, tj. o soustavnou činnost za účelem dosažení zisku. Z toho vyplývá, že poskytování energie v tomto případě musí být bez pozitivního hospodářského výsledku, tj. bez zisku. Tato výjimka (činnost bez licence) se v případě elektřiny nemůže využít u zařízení s napětím nad 52 kV.

Ani novelou č. 158/2009 Sb. nebyl změněn rozsah a struktura udělovaných licencí. To znamená, že licence uděluje Energetický regulační úřad nejvýše na dobu 25 let v případě výroby elektřiny nebo plynu, přenosu elektřiny, přepravy plynu, distribuce elektřiny nebo plynu, uskladňování plynu a výroby nebo rozvodu tepelné energie. Licence na činnosti operátora trhu je udělována na dobu 25 let.

Licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem je udělována na dobu 5 let. Novela upravuje nově možnost prodloužení licencí na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem. Držitel těchto licencí může již 6 měsíců a nejpozději 90 dní před uplynutím platnosti licence požádat Energetický regulační úřad o její prodloužení, nejvýše na dalších 5 let. Pokud regulační úřad včas nerozhodne o prodloužení licence, stávající licence nezaniká a je platnou do nabytí právní moci nového rozhodnutí o prodloužení licence.

Nové podmínky pro udělování licencí

Novela upravuje i podmínky pro udělení licence. Jednou z nich bylo dosažení věku 21 let, které novela snižuje na 18 let. Změny nastaly i v prokazování finančních předpokladů pro výkon licencované činnosti. U licencí na výrobu elektřiny nemusí žadatel prokazovat finanční předpoklady u výroben s výkonem nižším než 200 kW nebo žadatel o licenci na výrobu tepelné energie, když bude instalovaný výkon zdroje tepelné energie nižší než 1 MW.

Finanční předpoklady jsou průkazem schopnosti žadatele z finančního hlediska zajišťovat licencovanou činnost a schopnosti zajistit své závazky nejméně na období 5 let. Příslušná ustanovení energetického zákona týkající se prokazování finančních předpokladů byla novelou zrušena, tzn. že se již nezpracovává ani nepředkládá regulačnímu úřadu podnikatelský plán a za finanční předpoklad k výkonu licencovaných činností se pokládá skutečnost, že žadatel nemá nedoplatky na daních, clech, poplatcích, pojistném na sociálním zabezpečení, na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistném na zdravotním pojištění a na pokutách. Podklady prokazující finanční předpoklady a bezúhonnost žadatele si Energetický regulační úřad obstarává sám od příslušných institucí.

Na udělení licence k podnikání v energetických odvětvích je po splnění všech náležitostí uvedených v energetickém zákoně právní nárok. Tato zásada se novelou nemění. Nově zákon č. 158/2009 Sb. upravuje udělování licence i před zápisem žadatele do obchodního rejstříku. Do části zákona zabývající se změnami rozhodnutí, resp. změnami licence byly nově zařazeny případy změn rozhodnutí regulátora při rozšíření počtu provozoven nebo při změně technických parametrů provozoven nebo při změnách rozsahu vymezeného území držitele licence. Úprava spočívá v tom, že v uvedených případech může držitel licence zahájit licencovanou činnost v dotčených provozovnách nebo na změněném území až dnem na bytí právní moci příslušného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu.

Mezi obecná práva povinnosti držitelů licencí je nově zařazena povinnost předkládat regulátorovi jednak potřebné údaje pro jeho rozhodnutí o cenách, ale také údaje nutné pro přípravu a provádění programů zvýšení energetické účinnosti a pro podporu energetických služeb, event. dalších opatření ke zvýšení energetické účinnosti. Držitel licence musí k výkonu licencované činnosti používat pouze technická zařízení splňující požadavky na bezpečnost a spolehlivost, které jsou stanoveny právními předpisy a technickými normami. Pro plynárenství jsou k těmto předpisům přiřazena i technická pravidla, která mají být registrována u Hospodářské komory.

Podle novely zákona musí držitel licence vykonávat svou licencovanou činnost tak, aby neohrožoval životy osob, majetek a zájmy ochrany životního prostředí. Zároveň musí uvádět pravdivé a úplné informace o podmínkách dodávek energie. Dále se musí zdražet zdržet se všeho, co brání poptávce po energetických službách nebo opatření ke zvýšení energetické účinnosti či poskytování energetických služeb nebo co brání rozvoji trhů s energetickými službami.

Protože energetický zákon nebrání držitelům licencí zajišťovat svoji činnost třetími osobami na základě smluv, byla nově definována povinnost, aby i v těchto případech tj. při zajišťování plnění povinností držitele licence zodpovědnost ze zákona patřila držiteli licence.

Významná změna se odehrává v propojení energetického zákona a zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení. Držitelé licencí na výrobu elektřiny, na výrobu plynu, na přenos elektřiny a přepravu plynu, na distribuci elektřiny a plynu, na uskladňování plynu a na výrobu tepelné energie a rozvoj tepelné energie musejí při své činnosti postupovat při řešení krizových situací podle havarijního plánu a spolupracovat s orgány krizového řízení, přičemž jimi zpracovaný (podle energetického zákona) havarijní plán je součástí plánu krizové připravenosti podle krizového zákona.

Dodavatel poslední instance

Poměrně výrazných změn doznala část zákona týkající se univerzální služby - tedy dodavatele poslední instance. Zatímco podle předcházející právní úpravy vybíral dodavatele poslední instance Energetický regulační úřad, podle zákona č. 158/2009 Sb. je dodavatel poslední instance stanoven zákonem (i když implicitně). Z dikce ustanovení § 12a přímo vyplývá, že např. dodavatelem poslední instance v elektroenergetice je obchodník skupiny ČEZ, obchodník skupiny EON a obchodník skupiny PRE vždy pro území vymezená v licenci na distribuci elektřiny pro provozovatele distribuční soustavy z téže skupiny. Dodavatel poslední instance má být podle směrnice 2003/54/ES o pravidlech vnitřního trhu s elektřinou a podle obdobné směrnice 2003/55/ES o pravidlech vnitřního trhu s plynem pojistkou pro určité kategorie zákazníků v případech, kdy jejich smlouvou sjednaný obchodník pozbyl možnost nebo oprávnění dodávat elektřinu. Jedná se tedy o mimořádné případy, nikoliv o standardní situace na trhu s elektřinou nebo s plynem. Ve smyslu těchto zásad byla ustanovení o dodavateli poslední instance upravena.

Dodavatelem poslední instance je obchodník (držitel licence na obchod s elektřinou nebo s plynem), který má povinnost dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkům za státem regulované ceny. V případě elektřiny a plynu se jedná o ceny regulované formou věcně usměrňovaných cen nebo, pokud o to dodavatel požádá, cen maximálních. Dodavatel poslední instance je povinen v uvedených případech dodávat elektřinu nebo plyn po dobu nejdéle 6 měsíců - u elektřiny všem kategoriím zákazníků; v případě plynu zákazníkům, jejichž roční spotřeba plynu je nižší než 60 000 m3. Tento dodavatel nemusí svoji povinnost plnit, tj. nemusí dodávat elektřinu nebo plyn při zjištění neoprávněného odběru v dotčeném odběrném místě.

Zákon pamatuje i na budoucí zákazníky s novými odběrnými místy. V těchto případech dodavatel poslední instance musí dodávat plyn nebo elektřinu rovněž po dobu nejvíce 6 měsíců domácnostem v případech, kdy byl o tuto dodávku požádán.

Působnost státních orgánů

K určitým změnám došlo v definování působnosti státních orgánů - Ministerstva průmyslu a obchodu, Státní energetické inspekce a Energetického regulačního úřadu. Povinnosti těchto úřadů vyplývají zejména z jiných obecně závazných právních předpisů a dále jsou odrazem směrnic o pravidlech trhu s elektřinou a o pravidlech trhu s plynem. Ministerstva průmyslu a obchodu se týkají zejména informační povinnosti České republiky ve vztahu ke Komisi Evropských společenství, působnosti ministerstva k politice územního rozvoje a zpracování státní energetické koncepce. Působnost Energetického regulačního úřadu je novelou energetického zákona precizována jak ve vztahu k uvedeným směrnicím EU, tak i k nařízením v oblasti přístupu k elektroenergetickým a plynárenským sítím. Energetický regulační úřad rozhoduje spory, které mohou vzniknout mezi smluvními partnery uzavírajícími vztahy podle energetického zákona.

Jedná se zejména o pře mezi držiteli licence navzájem nebo mezi držitelem licence a zákazníkem i ve věcech, které se týkají nedodržení standardů kvality dodávek energie, omezení nebo přerušení dodávek elektřiny, plynu nebo tepla z důvodu neoprávněného odběru. Nově může Energetický regulační úřad rozhodovat spory, k jejichž řešení by byl jinak příslušný pouze soud. Může se tak stát v případech, kdy s rolí Energetického regulačního úřadu při řešení sporu vysloví souhlas všichni účastníci řízení.

Součástí rozhodovacích pravomocí Energetického regulačního úřadu jsou i spory o přístupu k přenosové soustavě nebo k distribuční soustavě a také spory o přístupu k přepravní soustavě, podzemním zásobníkům plynu a těžebním plynovodům včetně přístupu k přeshraniční kapacitě pro dopravu elektřiny nebo plynu. Pravomoc regulátora zasahuje i spory týkající se uplatňování zákona č. 180/2005 Sb., tj. sporů o výkupu elektřiny z obnovitelných zdrojů, a dále spory týkající se příspěvků k ceně elektřiny z kombinované výroby elektřiny a tepla nebo z druhotných energetických zdrojů.

Pravomocí Energetického regulačního úřadu je i schvalovat pravidla provozování přenosové soustavy, pravidla provozování distribučních soustav, obchodní podmínky operátora trhu a řády provozovatelů přepravní soustavy, podzemního zásobníku a distribuční soustavy v plynárenství. Nově regulátor zveřejňuje přehledy o cenách tepla i se vzájemným porovnáním podle jednotlivých lokalit a technických parametrů výroby a rozvodu tepla. Ochrana práv spotřebitelů elektřiny, plynu a tepla je nyní prohloubena spoluprací Energetického regulačního úřadu s občanskými sdruženími.

Novela energetického zákona výslovně uvádí, které ceny v elektroenergetice a plynárenství jsou regulovány. Zároveň zákon stanoví možnost regulátora rozhodnout o regulaci cen dalších činností, které vykonávají vyjmenovaní účastníci trhu s elektřinou a plynem.

Předseda Energetického regulačního úřadu

V čele Energetického regulačního úřadu stojí předseda jmenovaný vládou na pět let, maximálně na dvě období za sebou. Zákon jasně stanoví kritéria, která musí osoba, jež má být jmenována předsedou úřadu, naplňovat. Je zřejmé, že předsedou Energetického regulačního úřadu nemůže být poslance, senátor, soudce, státní zástupce, člen vlády nebo osoba vykonávající jinou funkci ve veřejné správě. Předseda rovněž nesmí podnikat v energetice, ani se nesmí podílet na podnikání jiné osoby v energetice. Rovněž nesmí být členem statutárních nebo kontrolních orgánů držitele licence.

Regulace cen a regulační výkazy

Neopominutelnou součástí obecné části energetického zákona jsou ustanovení o regulaci cen a o regulačních výkazech. Zákon jasně uvádí, že regulace cen síťových odvětví musí vycházet z nezbytně nutných nákladů korespondujících s efektivním vykonáváním licencované činnosti, s uvažováním odpisů a přiměřeného zisku příslušné společnosti. U ostatních cen stanovuje zákon zásady postupu Energetického regulačního úřadu tak, aby jím stanovené ceny byly alespoň nákladové. Příspěvek k ceně elektřiny musí umožnit uplatnění elektřiny na trhu, brát v úvahu efektivní využívání primárních energetických zdrojů, ctít zásady ochrany životního prostředí a podporovat zájem na rozvoji výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla nebo výroby elektřiny z druhotných energetických zdrojů.

Pro to, aby mohl Energetický regulační úřad vykonávat svoji působnost, zakotvuje zákon některé povinnosti držitelům licencí při vedení účetnictví a zpracování regulačních výkazů. Držitelé licence, jejichž činnost podléhá regulaci, jsou povinni uvádět v účtovém rozvrhu účty o nákladech a výnosech, výsledku hospodaření a aktivech a pasivech odděleně za každou z licencovaných činností. Provozovatel přepravní soustavy, podzemního zásobníku plynu a distribuční soustavy v plynárenství (pokud má více než 90 000 odběrných míst) musí v účetní závěrce uvádět všechny smluvní vztahy uzavřené s osobou z téhož holdingu, jejichž hodnota převyšuje hodnotu nadlimitní veřejné zakázky. Auditor, který ověřuje účetní závěrku držitele licence na přepravu plynu, uskladňování plynu, distribuce plynu nebo elektřiny (s více než 90 000 odběrnými místy), na přenos elektřiny, musí uvést ve své zprávě zjištěné křížové subvence mezi jednotlivými činnostmi držitele licence, tzn. mezi licencovanými činnostmi anebo mezi licencovanými činnostmi a jinými podnikatelskými aktivitami, které vykonává týž držitel licence.

Ověřenou účetní závěrku se zprávou auditora předávají uvedení držitelé licencí Energetickému regulačnímu úřadu každý rok do 30. června. Provozovatelé lokálních distribučních soustav v elektroenergetice i v plynárenství a držitelé licence na výrobu nebo na rozvod tepla automaticky tyto dokumenty regulátorovi nepředkládají. Činí tak pouze v případech, kdy jsou o to Energetickým regulačním úřadem přímo požádáni.

Operátor trhu

Výrazné změny byly novelou energetického zákona přijaty v části, která se týká činností operátora trhu, jehož činnosti byly rozšířeny i pro plynárenství. Z nové dikce zákona vyplývá, že operátor trhu organizuje krátkodobý trh s elektřinou a s plynem, vyhodnocuje odchylky, zajišťuje zúčtování a vypořádání odchylek subjektů zúčtování. Informuje také provozovatele přepravní soustavy, provozovatele podzemních zásobníků plynu, provozovatele přenosové soustavy a provozovatele distribučních soustav v elektroenergetice i plynárenství o neplnění platebních povinností dotčených osob vůči operátorovi. Výraznější je i role operátora při zpracovávání bilancí v elektřině a v plynu.

Zásada podobnosti pro všechna odvětví

Při úpravě zvláštních částí energetického zákona se kromě v úvodu článku uvedených důvodů sledovala i zásada věcné a formální podobnosti části elektroenergetické, plynárenské a teplárenské, pokud to bylo věcně možné. Proto lze úpravy, které byly provedeny ve všech částech zákona, demonstrovat pouze na jednom odvětví.

Výrobce elektřiny má ve své náplni nejen vyrábět elektřinu, ale může ji rovněž prodávat zákazníkům. Z této skutečnosti vyplývá, že v obchodní části své činnosti musí mít výrobce elektřiny obdobná práva a povinnosti jako obchodník s elektřinou. Proto byla příslušná ustanovení § 23 v tomto smyslu doplněna.

Provozovatel přenosové soustavy a provozovatel distribuční soustavy má základní zodpovědnost, a to zajišťovat spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj přenosové a distribuční soustavy. V souladu se směrnicí 2005/89/ES byla provozovateli přenosové soustavy do zákona zařazena i povinnost při tom spolupracovat s provozovateli sousedních přenosových soustav. Jinak obecná práva např. na omezení a přerušení dodávky elektřiny, která jsou v zákoně zakotvena od roku 2000, zůstávají v podstatě nezměněna - bez zásadních změn. Provozovatel přenosové soustavy vykupuje elektřinu z obnovitelných zdrojů pro krytí ztrát v přenosové soustavě. Nově se mu umožňuje tuto elektřinu uplatnit na trhu s elektřinou.

Provozovatelé distribučních soustav mají podle směrnice 2006/32/ES - a nyní i podle zákona - povinnost zajišťovat propagaci energetických služeb a jejich nabídky zákazníkům. Provozovatelům distribučních soustav v elektroenergetice je nyní uloženo, aby k ochraně ptactva prováděli technická opatření na nově instalovaných stožárech venkovního vedení vysokého napětí. Tatáž povinnost se týká i stávajícího vedení vysokého napětí, u něhož mají provozovatelé distribučních soustav 15 let na realizaci opatření k ochraně ptactva.

Technický dispečink

Provozovatelé distribučních soustav již nemají přímo ze zákona povinnost zřídit a provozovat technický dispečink. Tato povinnost byla změněna tak, že ti provozovatelé distribučních soustav, kteří provozují zařízení s napětím 110 kV, musí zajistit zřízení technického dispečinku a odpovídat za jeho činnost. To umožňuje malým provozovatelům distribučních soustav přímo nezřizovat dispečinky, ale dohodnout se s jinými provozovateli distribučních soustav a společně zřízení i funkce technického dispečinku zajistit. Jak bylo uvedeno, v každém případě za činnosti technického dispečinku, které jsou specifikovány v § 26 zákona a v prováděcích vyhláškách, odpovídá provozovatel distribuční soustavy.

Zůstal pouze zákazník

Úplným otevřením trhu s elektřinou a s plynem se označení "oprávněný zákazník" a "chráněný zákazník" stala nadbytečnými. Proto jak elektroenergetika, tak plynárenství pracuje nyní pouze s pojmem "zákazník". To v žádném případě neznamená, že by tento účastník trhu s elektřinou a s plynem nebyl zákonem náležitě chráněn. Zákazník na otevřeném trhu s energií má nezadatelná práva nakupovat elektřinu od jím vybraného držitele licence, který ovšem musí mít ze zákona oprávnění elektřinu nebo plyn prodávat. V případě elektřiny je to obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny. Zároveň s tím má zákazník právo na dopravu elektřiny nebo plynu do svého odběrného místa za regulovanou cenu v případech, že má uzavřenu příslušnou smlouvu. V případě elektřiny zákon přímo vyžaduje souhlas vlastníka nemovitosti s připojením odběrného zařízení zákazníka.

Zákazník se podílí na úhradě oprávněných nákladů provozovatele sítě spojených s připojením svého zařízení a se zajištěním požadovaného příkonu. Do zákona přibylo nové ustanovení, které ukládá zákazníkovi, aby umožnil změnu místa připojení a změnu umístění měřicího zařízení na veřejně přístupné místo v případě, že provozovatel distribuční soustavy provádí stavební úpravy zařízení distribuční soustavy včetně přípojek. Když dojde k jinému umístění měřicího zařízení, má se za to, že zařízení za měřicím zařízením je odběrné elektrické zařízení v majetku vlastníka nemovitosti. Důležité je to, že v těchto případech všechny náklady na provedené změny hradí provozovatel distribuční soustavy, tzn. že zákazník má pouze povinnost respektovat a umožnit změny, zatímco povinnost tyto změny zaplatit má příslušný provozovatel distribuční soustavy.

Práva a povinnosti obchodníků

Práva a povinnosti obchodníka s elektřinou jsou podrobně rozvedeny v § 30 a práva a povinnosti obchodníka s plynem v § 61. Systém zavedený původním energetickým zákonem a upravený zejména zákonem č. 670/2004 Sb. se nemění. Je třeba zvláště vyzdvihnout povinnost obchodníků upozornit své zákazníky nejpozději dva měsíce předem na záměr změnit smluvní podmínky a dále na povinnost obchodníka informovat operátora trhu i zákazníka o skutečnosti, že pozbyl oprávnění nebo možnost uskutečňovat dodávku elektřiny. U obchodníka s plynem jsou takové povinnosti uvedeny v § 61 odstavci 2, písm. i) tj. v povinnosti předávat operátorovi trhu nezbytné informace pro plnění jeho povinností podle § 20a. Součástí povinností obchodníka s elektřinou a s plynem je propagovat energetické služby a jejich nabídky.

Obchodník s plynem má oproti obchodníkovi s elektřinou další povinnosti vyplývající ze zákona. Jedná se zejména o zajištění bezpečnostního standardu požadované dodávky plynu, tj. zajištění bezpečné a spolehlivé dodávky plynu při přerušení dodávky plynu po dobu 8 týdnů v rozsahu 20 procent. Dále pro spotřebu plynu při průměrných denních teplotách nižších než - 14° C a pro zajištění dodávky plynu pro nejchladnější období od 1. října do 31. března, které bylo zaznamenáno v posledních 20 letech předcházejících danému roku. Povinnost zajišťovat bezpečnostní standard mají obchodníci s plynem pro zákazníky, jejichž roční spotřeba je nižší než 400 tis. m³.

Kombinovaná výroba elektřiny a tepla

Určitých zákonem garantovaných výhod požívá kombinovaná výroba elektřiny a tepla a výroba elektřiny z druhotných energetických zdrojů. Zákon záměrně vypouští § 31 obnovitelné zdroje, které jsou předmětem samostatného zákona č. 180/2005 Sb., v němž jsou preference obnovitelných zdrojů elektřiny zakotveny. Přednostní právo na dopravu elektřiny a přednostní právo na připojení výrobního zařízení k přenosové nebo distribuční soustavě zůstává zachováno pro výrobce elektřiny provozujícího zařízení s vysokoúčinnou kombinovanou výrobou elektřiny a tepla nebo z druhotných energetických zdrojů. Zákon stanoví několik podmínek, jejichž splnění podmiňuje uznání elektřiny za elektřinu z vysokoúčinné kombinované výroby. Tato elektřina musí být vyrobena ve společném procesu spojeném s dodávkou užitečného tepla a v zařízení, na něž Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo osvědčení o původu elektřiny. V neposlední řadě musí být dosaženo poměrné úspory vstupního paliva potřebného na výrobu této elektřiny ve výši minimálně 10 procent a musí být splněna minimální účinnost užití energie stanovená vyhláškou č. 150/2001 Sb. Prokazování úspory vstupního paliva se nevyžaduje u zdrojů s instalovaným elektrickým výkonem do 1 MW. Elektřina z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla je podporována příspěvkem, na který je nárok minimálně po dobu 6 let od uvedení zařízení do provozu nebo od modernizace nebo rekonstrukce technologické části stávajícího zařízení, která zvyšuje technickou, provozní, bezpečnostní a ekologickou úroveň zařízení.

Výstavba nových kapacit

Výstavba výrobny elektřiny, přímého vedení a výstavba výrobny tepelné energie není již vázána na vydání státního souhlasu. Příslušná ustanovení zákona (§ 33 a následující a § 81 a následující) byla bez náhrady zrušena, tzn. že k územnímu řízení se již žádný souhlas ani stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu podle energetického zákona k výstavbě nových kapacit v elektroenergetice a teplárenství nepřikládá.

Elektrické a plynovodní přípojky

K významným změnám došlo novelou energetického zákona u elektrických přípojek. Obecně stále platí princip, že elektrické přípojky zřizuje na své náklady žadatel o připojení. Existuje jediná výjimka, a tou je elektrická přípojka nízkého napětí. Tu zřizuje provozovatel distribuční soustavy v zastavěném území celou nebo mimo zastavěné území, je-li její délka do 50 m včetně. Je-li přípojka mimo zastavěné území a její délka je nad 50 m, zřizuje ji žadatel o připojení. Elektrickou přípojku vlastní ten, kdo uhradil náklady na její zřízení, tedy ten, kdo ji zřizoval.

Ustanovení o plynovodních přípojkách (§ 66) se nezměnilo a platí, že plynovodní přípojku hradí ten, v jehož prospěch byla zřízena. Jinak řečeno - platí stejný princip jako v elektroenergetice - bez uvedené výjimky. K tomu vedla zejména skutečnost, že existuje velké množství nevyužívaných plynovodních přípojek, které byly zřízeny zbytečně. Změny tohoto pravidla by zcela jistě vedly k prohloubení tohoto problému a vzrostlo by množství v zemi umrtvených a zbytečně vynaložených nákladů

Ochranná pásma

Určitých změn dostála i ustanovení týkající se ochranných pásem. Zde je třeba si uvědomit zejména skutečnost, že za provozování a bezpečnost provozu energetických zařízení odpovídá držitel licence (vlastník). Z toho vyplývá i jeho role při legalizaci zásahu do ochranného pásma energetického zařízení. Vlastník energetického zařízení musí stanovit podmínky pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby v případech, že to technické a bezpečností podmínky umožňují a že zásahem do ochranného pásma nedojde k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob. Stavebník musí pak prokázat nezbytnost umístění veřejně prospěšné stavby v ochranném pásmu.

U ostatních staveb nebo činností v ochranném pásmu uděluje vlastník zařízení písemný souhlas, který obsahuje podmínky, za kterých byl udělen, ale pouze v případech obdobných jako u veřejně prospěšných staveb, tj. že to technické a bezpečnostní podmínky umožňují a nedojde k ohrožení života, zdraví, bezpečnosti nebo majetku osob umístěním stavby v ochranném pásmu energetického zařízení. Do § 46 přibyla nová ustanovení, která upravují vzdálenost nadzemního elektrického vedení s napětím vyšším než 52 kV od větrné elektrárny. Tato vzdálenost musí být minimálně trojnásobkem průměru rotoru větrné elektrárny tam, kde nejsou vedení vybavena proti kmitání vodičů. Tam, kde je vedení takto vybaveno, vzdálenost mezi koncem listu rotoru větrné elektrárny a vedením musí být minimálně taková, jako je průměr rotoru nebo výška větrné elektrárny.

Přeložky energetických zařízení

K určitým změnám došlo i v ustanovení, které se týká přeložek energetických zařízení. Stále zůstává platná zásada, že přeložku energetického zařízení hradí ten, kdo její potřebu vyvolal a provedení přeložky zajišťuje vlastník energetického zařízení. Toto ustanovení působilo v praxi určité potíže, a proto bylo upraveno tak, že do zákona byla doplněna povinnost provozovatelů energetických zařízení seznamovat toho, kdo hradí náklady na přeložku, se způsobem jejího provedení a s náklady na její provedení, přičemž tyto náklady nemohou obsahovat nic jiného, než nezbytně nutné náklady.

Úpravy měření

Nedílnou součástí energetického zákona je část týkající se měření. I zde došlo k některým úpravám, které upřesňují text příslušných ustanovení a reagují mj. na technické vývoj v oblasti měření v elektřině a v plynu. Měření v teplárenství bude zmíněno později. Byly upraveny lhůty pro výměnu měřicího zařízení v případě pochybnosti o správnosti měření nebo při zjištění závady měřicího zařízení. Lhůta k výměně měřicího zařízení v elektroenergetice je stanovena na 15 dnů a lhůta pro ověření správnosti měření na 60 dnů od doručení žádosti k přezkoumání měřidla. V případě plynárenství zůstala lhůta k výměně a k přezkoušení měřidla nezměněna, tj. 15 dnů.

Neoprávněné odběry

Upravena byla i část týkající se neoprávněných odběrů elektřiny, plynu a tepelné energie tak, aby zákon jednoznačněji definoval neoprávněný odběr energie a tím vyloučil i různé možnosti výkladu příslušných ustanovení. Pro úplnou jednoznačnost byla do zákona doplněna věta, kterou se neoprávněný odběr elektřiny, plynu a tepla zakazuje. Totéž se týká i neoprávněného přenosu, neoprávněné přepravy a distribuce.

Stavy nouze

Kromě normálního fungování trhu s elektřinou, plynem a teplem se zákon zabývá i řešením nestandardních stavů elektrizační, plynárenské a teplárenské soustavy. Byla precizována ustanovení o stavu nouze v elektroenergetice, plynárenství a teplárenství tak, aby lépe vystihovala příčiny vzniku stavu nouze. Zásady vyhlašování stavu nouze se nemění - doplněno bylo oznamování předcházení stavu nouze.

Smlouvy o dodávce tepla

Dodávka tepla se podle zákona uskutečňuje na základě smlouvy. Ten, kdo drží licenci na výrobu nebo rozvod tepelné energie, má za povinnost smlouvu o dodávce tepelné energie uzavřít za předpokladu, že má od odběratele nezbytné technické údaje, dodávka tepla je v souladu s územním energetickou koncepcí a tepelná přípojka resp. rozvodné a odběrné tepelné zařízení splňuje požadavky na hospodárnost, bezpečnost a spolehlivost dodávky tepla. Zákon jasně stanoví nezbytné náležitosti smlouvy o dodávce tepelné energie, mezi které patří mj. způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie na jednotlivá odběrná místa při společném měření odebraného tepla na přípravu teplé vody pro více míst. Ve smlouvě má být rovněž zakotven způsob ověřování a získávání údajů pro rozdělování nákladů. Pokud jsou z odběrného místa zásobovány teplem nebo teplou vodou další objekty, které mají různé vlastníky, musí smlouva o dodávce tepelné energie obsahovat i způsob rozdělení nákladů mezi tyto objekty.

Stejně jako v případě elektřiny a plynu dává zákon držiteli licence na rozvod tepelné energie některá oprávnění k cizím nemovitostem a právo ve vymezených případech přerušit nebo omezit dodávku tepla odběratelům.

Zákon č. 670/2004 Sb. stanovil, že při dodávce teplé vody společně připravované pro více odběrných míst musí držitel licence zajistit do 30. prosince 2009 měření dodaného množství teplé vody v každém odběrném místě pro poměrné rozúčtování nákladů na teplo pro přípravu teplé vody. Novela zákona tento termín mění na 1. září 2011. Dojde-li však k dohodě o způsobu rozdělení nákladů na jednotlivá odběrná místa mezi odběrateli a dodavatelem, povinnost instalovat měření není, tzn. že podle zákona ani nevzniká.

Změny u sankcí

K poměrně rozsáhlým změnám došlo u sankčních ustanovení. Jedná se o přestupky fyzických osob, správní delikty držitele licence a správní delikty právnických osob nebo podnikajících fyzických osob. Plnění povinností stanovených v jednotlivých částech energetického zákona (obecná část, elektroenergetika, plynárenství, teplárenství) je vystaveno kontrolním mechanizmům (ERÚ, SEI) a jejich nedodržení podléhá sankcím uvedeným v příslušných ustanoveních, tj v § 90 až 91a. Za přestupek lze podle energetického zákona uložit pokutu až do výše 100 000 Kč, za správní delikt do výše 50 000 000 Kč resp. 15 000 000 Kč.

Státní energetická inspekce

Kontrolním orgánem podle energetického zákona je kromě Energetického regulačního úřadu Státní energetická inspekce (SEI), což je organizační složka státu se sídlem v Praze a je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu. SEI se člení na ústřední inspektorát a územní inspektoráty, přičemž sídla územních inspektorátů se shodují se sídly krajských úřadů resp. Magistrátu Hlavního města Prahy a rovněž jejich územní působnost je dána územním obvodem krajů a magistrátu. Ústředního ředitele SEI jmenuje a odvolává ministr průmyslu a obchodu a ředitele územních inspektorátů jmenuje a odvolává ústřední ředitel. V působnosti SEI je kontrola dodržování energetického zákona, zákona o hospodaření energií, nařízení o podmínkách pro přístup k sítím v oblasti elektřiny a plynu, zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a příslušné části zákona o cenách.

SEI provádí kontrolní činnost podle požadavků MPO, ERÚ nebo z vlastního podnětu. Nově SEI provádí činnosti v oblasti kontroly shody energetických spotřebičů, rozhoduje o stažení nevyhovujících energetických spotřebičů z trhu. K tomu může vyžadovat potřebné informace a je oprávněna odebírat vzorky výrobků energetických spotřebičů na náklad kontrolovaných subjektů. Významná je úloha SEI i při kontrolách v souvislosti s poskytnutými dotacemi v rámci Národního programu hospodárného využívání energie a při ověřování úspor energie vyplývajících z opatření ke zvýšení energetické účinnosti a z poskytovaných energetických služeb.

SEI je dotčeným správním orgánem uplatňujícím stanovisko k územnímu plánu a k regulačnímu plánu a závazná stanoviska v územním řízení a stavebním řízení. SEI rozhoduje dvoustupňově, tzn. že příslušné rozhodnutí vydává územní inspektorát a o odvolání rozhoduje ústřední inspektorát. Stejným způsobem probíhá i řízení o uložení pokuty, tzn. že pokutu ukládá v prvním stupni územní inspektorát a o odvolání proti uložení pokuty územním inspektorátem rozhoduje ústřední inspektorát SEI.

Další očekávané změny

Novela energetického zákona č. 158/2009 Sb. navazuje na předcházející úpravy a zasahuje všechny části tohoto předpisu. Představuje komplexní změny, které zajišťují nejen plnou transpozici všech příslušných předpisů EU platných pro energetiku, ale i zpřesnění a "vyčištění" zákona tak, aby byl lépe aplikovatelný v praxi a zjednodušil postupy jak podnikatelů, tak i státní správy v energetických odvětvích. Tržní prostředí v energetických odvětvích a vztahy mezi účastníky trhu s elektřinou, plynem a v teplárenství se neustále vyvíjejí. Evropská Rada a Parlament již přijaly třetí energetický balíček, který znamená další změny v legislativě EU platné pro energetiku. Na tyto změny bude muset v předepsaném čase reagovat i Česká republika další úpravou energetického zákona. Tyto změny svědčí o tom, že energetická odvětví a jejich vliv na ostatní části ekonomiky jsou stále dynamicky rozvíjejícími se součástmi celoevropských hospodářských vazeb a globální světové společnosti.