Zásady instalace svodičů v rozváděčích

Svodiče typu 1 (B) i typu 2 (C) umísťujeme na vstupu rozváděče, tj. vedle hlavního jističe, resp. vypínače. Zajistíme tím, že energie přepěťového pulzu je odvedena mimo ostatní přístroje a co nejméně je ovlivní.

Existují dva možné způsoby připojení svodičů třídy 1 a 2 - buď jedním vodičem tvořícím odbočku z vývodu hlavního vypínače (obr. 1), nebo jako průběžné zapojení, kdy se vede vývod z hlavního vypínače přes svorku svodiče dál přes jističe k zátěži (obr. 2). Při rozhodování, který ze způsobů zvolíme, musíme vzít v úvahu i způsob předjištění svodiče. V případě, že v přívodním vedení je jištění vyhovující požadavkům výrobce svodiče nebo menší, můžeme zvolit oba způsoby a vybrat z nich jeden podle jeho technické proveditelnosti. Preferujeme však připojení průběžné.

Snažíme se, aby délka propojovacích vodičů byla co nejmenší - maximálně 0,5 m celkem, tj. od připojení k pracovnímu vodiči až po uzemnění. Při svedení impulzního proudu - při prudkém nárůstu proudu v čele vlny vzniká totiž na připojovacích vodičích úbytek napětí. Tento úbytek dosahuje hodnoty až 1 kV na 1 m délky. Úbytky napětí se přičítají ke zbytkovému napětí na svodiči a suma ve výsledku může být mnohem větší než vyžaduje norma. Nejkratší možné délky připojovacích vodičů docílíme právě u přívodního kabelu, kde máme vedle sebe k dispozici jak pracovní vodiče, tak potřebné uzemnění ve formě vodiče PE(N). Na připojovacích vodičích se kvůli impedanci nesmí dělat ostré ohyby. Když se tyto vodiče křižují s jinými vodiči propojujícími přístroje v chráněné části rozváděče, měly by se křižovat v co největší vzdálenosti a pod pravým úhlem. Správně by se ale měly oddělit stínicí přepážkou. Stejné pravidlo platí o přívodním kabelu, který nesmí být veden souběžně s tzv. čistým výstupním vedením.

Obr. 3 Různé způsoby průběžného připojení: a) lisovaná redukce, b) pomocná zdvojená svorka, c) svodič se zdvojenou svorkou, d) kombinace vodiče a hřebínkové lišty, e) hřebínková lišta

Pokud v přívodním vedení před svodičem není dostatečné jištění, musí být do odbočky ke svodiči vložena pojistka s hodnotou, kterou požaduje výrobce svodiče. Chceme-li zajistit, aby při případném poškození svodiče a vybavení jeho předjištění zůstalo zachováno napájení chráněného zařízení, volíme vložené předjištění svodiče 1,4krát menší než jištění v přívodním vedení.

Vložení dodatečných pojistek v praxi podstatně prodlouží délku přívodů. Proto musíme přeorganizovat uspořádání v rozváděči tak, aby vložení pojistek nemělo negativní důsledky na zbytkové přepětí na pracovních vodičích.

V případě, že v přívodním vedení je jištění vyhovující požadavkům výrobce svodiče nebo menší, můžeme použít průběžné zapojení. U průběžného zapojení prochází svorkami svodiče celý proud zátěže, proto musíme zkontrolovat, zda jsou na takovou trvalou zátěž konstruovány. V opačném případě by mohlo dojít k jejich tepelnému přetížení, k nadměrnému zahřátí a poškození svodiče a přívodního vodiče, v nejhorším případě i k požáru v rozváděči. Přívod a vývod vodičů ke svodiči mají svírat pravý úhel, aby docházelo k co nejmenší indukci do výstupního vedení v průběhu svádění impulzního proudu svodičem. Různé způsoby průběžného připojení svodičů jsou zobrazeny na obr. 3.

Přívodní vodiče delší než 20 cm doporučujeme upevňovat tak, aby je v průběhu vedení impulzních proudů elektromechanické síly nezdeformovaly, případně nevytrhaly ze svorek. Vlastní svodiče zajistíme na liště DIN proti posunu do stran pomocí zarážek.

Připojovací vodiče volíme vždy co největších průřezů, minimálně však podle předjištění a očekávaných zkratových proudů. U svodičů typu 1 (B) navíc platí, že minimální průřez vodiče vedoucího částečné bleskové proudy je 6 mm² Cu. Proto pro libovolné předjištění platí, že svodič typu 1 (B) musí být připojen vodiči minimálně 6 mm² Cu.

Při dodržení výše popsaných pravidel využijeme maximálně schopnosti svodičů a eliminujeme efektivně impulzní přepětí na vedení.