Bioplyn a nestabilita podpůrných podmínek. Příležitostí jsou služby výkonové rovnováhy
Rozvoj výroby a využití bioplynu silně ovlivňují podpůrné operační programy, stanovené výkupní ceny, zelené bonusy. Nástup služeb agregátorů řešících výkonovou nerovnováhu v elektrické soustavě naznačuje, že ekonomický potenciál bioplynových stanic je větší, než dosud.
Ve dnech 12. a 13. listopadu proběhla konference CZ Biom s názvem Biomasa, bioplyn a energetika. Počet aktivních účastníků přímo působících v oblasti výroby a využití bioplynu se pohybuje přibližně ve vyšších stovkách, přitom počet účastníků konference se blížil ke dvěma stům. Energetický potenciál této relativně úzké komunity je však hodně významný, odhaduje se až na 20 % současné spotřeby zemního plynu.
Z pohledu nezávislého účastníka konference se jako největší příležitost, ale současně i největší brzda, jeví současné a i v blízké budoucnosti nepředvídatelné podmínky. Konkrétním negativním dopadům náhlých a výrazných změn a ustanovením, která umožňují i velmi odlišný výklad, byla na konferenci věnována velká pozornost. Den před konferencí, 11. listopadu, navíc proběhlo druhé čtení novely energetické legislativy LEX OZE 3 a v podstatě všichni řečníci se vyjádřili tak, že nejistota, jak vše nakonec dopadne, je velmi velká.
Byť počet nově stavěných bioplynových stanic v letech 2023 a nyní není vzhledem k předchozím rokům nijak velký, tak situace nemusí být celkově vnímána jako negativní. Nicméně plány zahrnuté do podkladových materiálů pro přípravu Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu lze vnímat jako až příliš optimistické, jak uvedl Ing. Radek Lanč, náměstek ministra zemědělství. Na podporu svých slov prezentoval například grafy na obr. 1 a obr. 2. V souvislosti s rostoucí ochranou zemědělské půdy se do budoucnosti může objevit problém s dostatkem cíleně pěstované biomasy pro bioplynové stanice. Nicméně její podíl na zemědělské produkci se pohybuje jen okolo jednotky procent. Podporuje se omezení vzniku či úniku emisí a v rámci toho lze získat podporu na úpravy starších bioplynových stanic.
Vzhledem k růstu nerovnováhy ve výrobě elektrické energie zvyšováním podílu výroby z nejistých obnovitelných zdrojů, k rozvíjejícímu trhu se službami agregátorů a snad v dohledné době i službami pro ukládání energie je třeba se na bioplynovou stanici přestat dívat jen zažitým pohledem. Ale i jako na zdroj energie, který při vhodném řízení výroby může mít větší ekonomický efekt. Pro budoucnost se jako jedno ze zajímavých řešení jeví kombinace výroby bioplynu, jeho úpravy na biometan se souběžnou úpravou oxidu uhličitého pro potravinářské účely. Taková stanice může s využitím kogeneračních jednotek a prostřednictvím agregátora pokrývat náhlé výpadky výroby elektřiny s velmi vysokými cenami a stejně tak může rychle reagovat na požadavek ke snížení výroby. I s ohledem na zajištění primárních toků energie v rámci vlastní spotřeby stanice se stanice může stát nejen dodavatelem elektřiny a s ní souvisejícího tepla, ale při poklesu poptávky po elektřině preferovat výrobu biometanu pro vtláčení do plynovodu a s ním i výrobu zkapalněného potravinářského oxidu uhličitého. Budoucnost, jak se to nyní jeví, nebude jen ve výrobě bioplynu a jeho přímé spotřebě v kogenerační jednotce, viz obr. 3. „Změny v energetice budou zásadní a bioplynové stanice mají ještě trumfy v rukávu,“ uvedl Ing. Adam Moravec, CZ Biom.
O velikosti regulačního potenciálu pro stabilizaci elektrické sítě se zmínil Jiří Janša, TEDOM. Současný instalovaný elektrický výkon kogeneračních jednotek provozovaných v bioplynových stanicích je cca 330 MW, viz obr. 4. Absolutní většina tohoto výkonu je využita na dodávky elektřiny do sítě v základním pásmu baseload. To znamená, že zatím nevyužívají možnosti nově se rozvíjejícího trhu služeb pro vyrovnávání výkonové rovnováhy. Je to dáno i tím, že většina bioplynových stanic není vybavena dostatečně velkým plynojemem, přitom výroba bioplynu probíhá více méně kontinuálně. I proto musí kogenerační jednotky v nich pracovat s relativně stabilním výkonem.
O možnostech, které přináší provozovatelům bioplynových stanic s kogeneračními jednotkami zapojení do služeb agregátora k vyrovnávaní výkonové rovnováhy hovořil i Ing. Jiří Novák, GENTEC. O řízení provozu stanice z hlediska optimalizace tržeb se nemusí starat jen její provozovatel. Může to zajistit agregátor s tím, že provozovatel má vzdálený přístup ke všem provozním údajům.
Podle orientačního výpočtu pro 1 MW instalovaného výkonu a 7 500 hodinách ročního využití výkonu, který prezentoval Miroslav Brajer, Česká spořitelna, bylo možné za prvních deset měsíců tohoto roku přechodem z režimu průběžné výroby elektřiny na režim výroby v době nejvyšších cen zvýšit tržby o více než 2,5 mil Kč. Vzhledem k rozevírajícím se nůžkám mezi cenou v baselaodu a cenou ve špičce bude stanic, které na tento režim přejdou, zřejmě přibývat.
Současné technologie výroby bioplynu jsou na vysoké úrovni a mají za sebou i desítky let stabilního provozu. Není tedy divu, že se na konferenci věnovala tak velká pozornost i jejich ekonomické stránce. A tu silně ovlivňují podmínky podporující výrobu elektřiny. Blahoslav Němeček, EY Partner, zopakoval, že od poloviny letošního roku se přešlo z hodinové obchodního intervalu na čtvrthodinový. Čtvrthodinový zelený bonus by měl být zaveden v roce 2026. V současnosti je projednána řada pozměňovacích návrhů v rámci LEX OZE III. Jaké bude konečně znění však zatím není jisté. Očekává se, že do závěrečného třetího čtení vstoupí legislativa ve znění, jak byly vypořádány připomínky a k dalším změnám již nedojde.
Pozitivní zprávou pro biomasu může být, že v operačním programu OP TAK je v plánovaném harmonogramu výzva OZE – biomasa – výzva I. Předpokládá se její vyhlášení do konce letošního roku s tím, že zahájení příjmu žádostí o podporu bude od 9. 1. 2025 a ukončení je plánováno na 9. 1. 2026. Předpokládaná alokace je 500 mil. Kč. Celkové způsobilé výdaje na projekt musí být minimálně ve výši 8 mil. Kč a maximálně do výše 300 mil. Kč. Nejzazší datum pro ukončení fyzické realizace projektu je 30. 10. 2027. Program OP TAK se zaměřením na biomasu představil Ing. Martin Fiala, MPO.
Pokud se investor rozhodne pro stavbu bioplynové stanice, neměl by ji řešit separátně, ale jako plně integrovanou součást zemědělské výroby, doporučil Ing. Ondřej Frič, Agrikomp. Ideálně ji řešit v rámci projektu celého zemědělského podniku. Komplexní návrh sníží investiční náklady a optimalizuje všechny výrobní a manipulační procesy, řeší výkony ve výrobě bioplynu, elektřiny, tepla.
Dopady revidované Směrnice 2003/87/ES o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Evropské unii, konkrétně zavedení ETS II, odděleného systému obchodování s emisemi pro budovy, silniční dopravu a další odvětví, se dotkne každého z nás, potvrdila Ing. Andrea Borešová, ČEZ a.s. A to i každého provozovatele bioplynové stanice, pokud si nevystačí jen s vlastní energií z biomasy, ale například dokoupí trochu zemního plynu. K promítnutí cen povolenek na emise CO2 v rámci ETS II dojde poprvé v roce 2027.
Zajímavé je, že v rámci již působící ETS I je možné některým producentům emisní povolenky poskytnout zdarma, zatímco v ETS II tato možnost není.
Je zcela jisté, že se zvýší administrativní zátěž nejen u dodavatelů energií, ale i na straně státu, neboť výkazy emisí budou muset být ověřovány, přibyde „další razítko“ i u některých, kteří jsou již zapojeni do ETS I.
Současným českým biometanovým paradoxem je to, že když už nějaký biometan v ČR je, tak končí v zahraničí. A když chce někdo biometan v ČR, tak si musí koupit zahraniční. Protože biometan vyrobený v ČR není dle české legislativy biometanem, popsal situaci Ing. Ondřej Malinovský, SUR LIE, a. s. Přitom u elektřiny lze běžně nakupovat „zelenou elektřinu“, přestože v místě spotřeby může jít o „elektrony“, které prošly generátorem napojeným na turbínu poháněnou párou, kterou vyrobilo spalování uhlí.
Většina přednášek se zabývala propojením problematiky biomasy a výroby bioplynu. Tak trochu mimo hlavní informační proud byla informace týkající se Nařízení o odlesňování EUDR, na které upozornil Jan Habart, CZ Biom. Toto nařízení zavedlo povinnost pro vlastníky lesů a obchodníky s biomasovými palivy, která se týká přiřazení referenčního číselného kódu k biomase. Kód obsahuje informaci o geolokaci nebo o konkrétním (botanickém) druhu dřeviny. Nařízení je platné, účinnost byla aktuálně odsunuta o rok. Zásadní je, že referenční kód přiřadí majitel lesa, nebo jím zmocněná osoba a dodavatelský řetězec paliv je povinen tuto informaci vztaženou ke konkrétní biomase uchovat a ověřovat její správnost.
Závěr redaktora
V oblasti výstavby a provozu obnovitelných zdrojů panuje neúprosný boj o získání lepších podpůrných podmínek, jak investičních, tak výrobních. Vybalancování podmínek na pokud možno stejnou úroveň mezi zástupci využití energie větru, vody, slunečního záření, biomasy, odpadů v čističkách vody atd. se ukazuje jako nesmírně složité a vlastně stále složitější. Ale buďme optimisti. Možná že již v brzké budoucnosti většinu rozhodovacích procesů budou zvládat algoritmy vzniklé s využitím AI.
Pokud by se výroba a využití bioplynu obešly bez podpory, výkupních cen atp., byla by to pro podnikatele v této oblasti ta nejlepší cesta ke stabilitě a úspěchu. Růst cen energií, služby pro vyrovnávání výkonové rovnováhy (SVR), zhodnocení separovaného oxidu uhličitého naznačují cestu.