Dopadová studie odchodu od energetického spalování uhlí Moravskoslezského kraje

Proč si nechal Moravskoslezský kraj zpracovat vlastní dopadovou studii odchodu od energetického spalování uhlí?

„Byl jsem v minulosti členem celostátní uhelné komise a ta podle mne zcela opomíjela dva aspekty energetiky – teplárny a černé uhlí. U černého uhlí to trochu chápu. Z pohledu Prahy nepředstavuje žádný problém, protože tvořilo 8 % spotřeby uhlí v ČR, jenže v našem kraji je to 97 %. Jediné hnědé uhlí se spaluje v Bruntále, všechny ostatní teplárenské zdroje stojí na černém uhlí. Už méně pochopitelné je, že tehdejší uhelná komise neřešila výrobu tepla, pouze elektřiny. Znamená to, že neřešíme problémy čtvrtiny České republiky. V našem kraji je na CZT napojeno 350 tisíc domácností, čili polovina kraje,“ popisuje situaci Ing. Jakub Unucka, Ph.D., MBA, 1. náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje.

Studie modeluje situaci, kdy se přestane v r. 2030 v teplárnách spalovat uhlí. Z detailní inventury zdrojů a surovin vychází varianty, které stručně Jakub Unucka popisuje takto:

• Biomasa. Když spálíme všechno, co v kraji vyroste, nahradíme 10 % uhlí,
• když spálíme veškeré odpady, které tu vznikají, nahradíme dalších 10 %,
• veškerý důlní metan nahradí 3 %, čistírenské kaly a podobné odpady další 3 %,
• když postavíme všude soláry a tepelná čerpadla – 3 %.

„Zelený scénář je z tohoto pohledu v teplárenství zcela nereálný. Jaderný scénář řeší vše, ale dříve než v roce 2050 to nebude. Jediné, co zbývá, je většinová náhrada plynem, pokud si nechceme rozbít síť CZT a instalovat ke každému domu tepelné čerpadlo. Nikdo si neuvědomuje, jaký obrovský rozdíl je mezi moderním pasivním domem s podlahovým vytápěním, kterému stačí topná voda 40 °C a starým panelákem s radiátory, který potřebuje 65 °C. To se bohužel špatně vysvětluje aktivistům, kteří těmto technickým věcem nerozumí, ale rozhodují o strategiích. Kirchhoffovy zákony prostě v Evropském parlamentu přehlasovat nelze, jak to poslanci navrhovali,“ shrnuje Unucka.

Dosud se vyráběl vlastní plyn v koksovnách a vysokých pecích. Jaká je tedy budoucnost tepláren bez uhlí?

„Například teplárny společnosti Veolia v Třebovicích a Karviné přestavují uhelné kotle na plyn. Obecný problém v kraji ale je, že plyn tu není, protože ho zatím nikdo nepotřeboval. Dosud jsme vyráběli vlastní plyn sami v koksovnách a vysokých pecích, nepotřebovali jsme zemní. Chybí proto distribuční síť a potrubí, vedoucí do kraje, je podle našeho názoru nedostatečně dimenzované. Nebude-li se využívat v průmyslu uhlí a tedy vyrábět plyn, budou ho navíc potřebovat i hutě a ocelárny,“ přibližuje Jakub Unucka situaci, které se od jiných regionů ČR výrazně liší.

Úkolem dopadové studie je tedy i specifikace, zda lze do kraje vůbec dostat tolik plynu, aby bylo možno uhlí nahradit. Paroplynové elektrárny se nestaví vůbec. Pro investory je problém neznámý výhled cen povolenek. Otázkou je tedy i náhrada zdroje v Dětmarovicích.

Moravskoslezské energetické centrum ušetřilo 120 milionů Kč/rok. Nově pomůže i obcím

„Kraj vlastní 1 221 budov, proto jsme zřídili příspěvkovou organizaci Moravskoslezské energetické centrum, která se o ně stará z pohledu energetiky. Řeší audity, návrhy opatření a efektivního využití, slučování LDS. Dokázala za rok ušetřit kraji okolo 120 milionů korun, což je při nákladech okolo 20 milionů ročně docela efektivní. Diskutovali jsme s obcemi, které si nemohou podobnou organizaci dovolit, a viděli jsme z jejich strany velkou poptávku po pomoci. Získali jsme dotaci z Fondu spravedlivé transformace na projekt Centra veřejných energetiků, která bude hradit 5 let provoz tohoto centra, poté uvidíme, zda se dokáže uživit samo. Centrum má 22 poradců, každý se stará zhruba o 10 obcí a přenáší krajské zkušenosti do obcí a naopak a dalším směrem i napříč krajem mezi obcemi,“ popisuje ambice nového projektu Unucka.

Komunitní energetika jako politická a vzdělávací příležitost

„Pokud se podaří zřídit komunitu a 300 obyvatel obce budou mít díky tomu levnější elektřinu, starosta bezesporu těchto 300 hlasů dostane,“ popisuje čistě pragmatický politický pohled na komunitní energetiku Unucka, ale osobně vidí ještě jedno důležité hledisko: „Věřím, že díky komunitám lidé pochopí, jak funguje distribuční soustava a jak funguje výroba elektřiny a přestanou usilovat o stavbu solárních parků na polích. Jediné smysluplné využití solárů je na střeše se spotřebou energie v místě jejího vzniku. Všechno, co se vyrobí v těchto zdrojích, se má spotřebovat doma, ve fabrice, ve škole. Komunitní energetika nezachrání českou energetiku, ale z hlediska edukace je to výborný počin.“