logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Bunkry v pohraničí jsou svědky historie

Řopík u Bohatic, Objekt R1/19/A-180Z, foto Dagmar Kopačková
Řopík u Bohatic, Objekt R1/19/A-180Z, foto Dagmar Kopačková

Dnes si připomínáme 85 let od mnichovské dohody. Ukončila naděje i dostavbu opevnění, jehož součástí byla i lehká obranná linie s řopíky, dnes němými svědky nevyužité obrany.

Reklama

V roce 1933 začala být v hlavním štábu čs. armády projednávána možnost výstavby pohraničních opevnění podle francouzského vzoru. V roce 1935 začalo Československo podle tohoto vzoru budovat mohutný systém stálého opevnění. Pevnostní systém budovaný v letech 1935–38 na území Československé republiky patřil k nejdokonalejším evropským pevnostním systémům.

Během pouhých 3 let vyrostlo podél našich hranic i ve vnitrozemí

  • 227 izolovaných pěchotních srubů, pět mohutných dělostřeleckých tvrzí (Smolkov, Hůrka, Bouda, Adam, Hanička)
  • cca 10.000 objektů lehkého opevnění

Stovky dalších pevnostních objektů byly v říjnu 1938 v různém stadiu rozpracovanosti, když v důsledku mnichovské dohody byla výstavba opevnění předčasně zastavena. Přestože nebyl plánovaný objem prací ani zdaleka dokončen, podařilo se vytvořit systém opevnění, který je dnes unikátní stavebně-technickou památkou připomínající vysokou technickou úroveň a umění našich předků.

Řopíky

Součástí opevnění byla i lehká obranná linie tvořená betonovými kulometnými bunkry-řopíky. Název řopík vychází ze zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). Obranná linie se táhla od severní Moravy přes Orlické hory, Krkonoše, Lužické a Krušné hory a dále přes Šumavu, jižní Čechy a Moravu až po východní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Plány na obranu státu vzaly za své podpisem mnichovské dohody 29. září 1938. Dnes jsou řopíky symbolem zmařených nadějí rozesetých v kraji. V roce 1938 představovaly symbol odhodlanosti k obraně republiky před rozpínavostí nacistického Německa a staly se němými svědky ústupu čs. armády po mnichovské dohodě.

Co všechno obnášela příprava staveniště a samotná betonáž řopíku? Jak dlouho trvalo od prvního kopnutí do země po předání klíčů vojenské správě? Kolik materiálu bylo potřeba na stavbu řopíku? Na tyto a další otázky odpoví tato knížka sestavená také z části podle výpovědí lidí, kteří se na výstavbě řopíků přímo podíleli.
Kniha Řopík – výstavba legendy československého opevnění. Knihu doplňují desítky výkresů a velké množství unikátních dobových fotografií.




Mapa dostavěných a nerealizovaných objektů opevnění a celkový stav opevnění. Zdroj: mapa.opevneni.cz

Z příkladů

  • Bunkry na Jindřichohradecku
    Muzeum čs. opevnění Klášter se v současné době stará o bunkry dochované východně od obce Klášter směrem k hradu Landštejn. Muzeum tu vytvořilo osm expozičních objektů. „Jeden je hlavní a je zařízený stejně jako na podzim 1938,“ zve k návštěvě Miloslav Sviták z muzea. Podcast
  • Bunkry v Krkonoších a na Liberecku
    o výstavbě
    Celkem se mělo po celých Krkonoších vybudovat 384 objektů lehké obrany, do září roku 1938 vyrostlo jen 79 řopíků. V létě roku 1937 bylo rozhodnuto o výstavbě 407 řopíků v Lužických horách. Opevnění Lužických hor bylo jako součást linie Krkonoše–Labe zařazeno do etapy druhé. Lužické hory nepatřily nikdy k oblastem, kterým měla být při výstavbě opevnění věnována priorita. Nepočítalo se totiž s nějakou delší obranou západních Čech a po obsazení Rakouska v březnu 1938 bylo na obranu tohoto území téměř rezignováno (dokonce se zvažovala možnost zastavení výstavby opevnění mezi Chrastavou a Děčínem).








Řopík u Bohatic, Objekt R1/19/A-180Z, foto Dagmar Kopačková

Více než devět tisíc objektů lehkého opevnění vybetonovaných v letech 1937–38 najdete dnes na území pěti evropských států a dodnes po právu přitahují pozornost amatérských nadšenců i laiků.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.