Přechod k nízkouhlíkové energetice

Kromě tohoto článku, který představuje výrazně zkrácený záznam diskuse, budou průběžně vycházet obsáhlejší autorizované odpovědi jednotlivých panelistů, najdete je v souvisejících článcích ve spodní části stránky.

Projekt R&Dialogue

R&Dialogue je mezinárodní projekt, na jehož řešení se podílí konsorcium 17 subjektů z 10 zemí EU. Za ČR se účastní Česká geologická služba (ČGS) a Zelený kruh.

V rámci projektu bylo v České republice provedeno 41 interview. Na základě odpovědí lze účastníky rozdělit do dvou základních skupin – tradiční energetika vs. zelené OZE – jejichž postoje se výrazně liší. Texty jednotlivých interview byly podrobeny emocionální textové analýze, jejímž výsledkem jsou 3 slovní klastry odrážející různé pohledy na přechod k nízkouhlíkové ekonomice:

1. Lidé a klima
2. Spalované zdroje
3. Ekonomický networking

Nejdůležitějším poznatkem je, že transformace energetiky je v ČR vnímána jako nákladný proces, přičemž klíčová je otázka, jak nahradit zdroje, které jsou „spalovány“.

Všechny dokumenty vytvořené v rámci projektu (Diskusní dokument, Emocionální textová analýza, Národní nízkouhlíková inventura…) jsou dostupné na webu projektu, nebo na vyžádání.

Panelová diskuse

Účastníci panelové diskuse odpovídali na otázky položené v Diskusním dokumentu, který pro potřeby projektu vytvořil Národní nízkouhlíkový panel vybraný tak, aby vyváženě reprezentoval různé skupiny ve společnosti – výzkumné instituce a univerzity, průmysl, neziskové organizace, ministerstva a potenciální investory.

Na stejné otázky mohou zájemci z řad odborné i laické veřejnosti odpovídat v online dotazníku.

Na každou otázku odpovídali vždy dva vybraní panelisté, následovala diskuse, jíž se účastnili ostatní panelisté i publikum.

• Jaká míra angažovanosti ČR v procesu transformace energetiky je v našich ekonomických možnostech? Má být ČR spíše proaktivní (v rámci EU/světového dění) nebo reagovat až na měnící se situaci a nové technologické možnosti a trendy? Je v současnosti ČR spíše jen „černým pasažérem“?

_{Pozn.: Ostatní otázky z Diskuzního dokumentu jsou: • Má být energetická strategie včetně bezpečnosti dodávek řešena spíše na evropské úrovni nebo na základě relativní soběstačnosti národních států? • Existuje v ČR dostatečná/vyvážená/efektivní debata o budoucím ekonomickém a technickém rozvoji energetiky, průmyslu a dalších oblastí s ohledem na účinnou mitigaci a adaptaci? Jaký je přesah této debaty do následných klíčových rozhodnutí? Jaká je role jednotlivých aktérů (státní správy, průmyslu a svazů, nestátních neziskových organizací, vědců a výzkumníků, médií, veřejnosti...) v celospolečenské debatě? Jaká je a jaká by měla být role vědy a vědců v této debatě, popř. při dlouhodobém vymezování strategie v oblasti budování nízkouhlíkové ekonomiky/energetiky?)}

Bronislav Bechník

Zaujala mě jedna z doplňujících otázek. Podle mého názoru debata v ČR není a nikdy nebyla vyvážená. Stačí se podívat na přehled institucí, které se věnovaly nebo nadále věnují fosilní a jaderné energetice (ÚJV, ÚJP, FJFI, VÚHU, VŠB…). Jejich ekvivalent v oboru úspor nebo OZE dosud neexistuje. Podobné je to s organizací podpory vědy a výzkumu. Všechny instituce, které ze státních prostředků poskytují granty, ať už je to GAČR, TAČR, ministerstva a další, používají stejnou Strukturu skupin a podskupin výzkumných oborů, ve které je zvláštní kategorie pro jadernou energetiku, ale chybí ekvivalentní „kolonka“ pro úspory nebo OZE (viz například zde). Debata by vypadala zcela jinak, kdyby zde byla například Vysoká škola úspor a obnovitelných zdrojů.

Co se týče přístupu ČR a našich ekonomických možností, navrhoval bych raději sázet menší částky na něco, co má potenciál expanze (exportu). Jaderný průmysl to rozhodně není. Nehledě na obrovské částky, je minimální šance, že by náš průmysl dodával jaderné technologie do zahraničí ve větší míře, než v současnosti. Kromě toho naši nejbližší sousedé – Německo a Rakousko – budou výrazně zvyšovat podíl OZE, v takovém prostoru jsou JE spíše na obtíž, naopak jsou nutné rychle reagující zdroje, akumulace, řízení spotřeby (DSM – Demand Side Management). Neangažovat se v procesu transformace energetiky je zaručená ztráta. Vnímejme transformaci raději jako příležitost k inovacím.

Vladimír Wagner vyjádřil v diskuzi zásadní nesouhlas s tvrzením, že je při přidělování výzkumných grantů preferována jaderná a fosilní energetika na úkor úspor a OZE.

Jan Osička v diskusi poznamenal, že energetika zde není primárně proto, aby generovala pracovní místa, případnou nezaměstnanost řeší jiná agenda státu. Jde přitom o téma, které se v diskusích o energetice často objevuje. Argumentaci počtem pracovních míst používají jak zastánci úspor a OZE, tak zastánci jaderné energetiky, ale stejně tak zastánci i odpůrci prolomení limitů těžby hnědého uhlí.

• Do jaké míry, v jakém rozsahu a jakou formou mají být nízkouhlíkové technologie podporovány a finančně dotovány?

Milan Šimoník

Bohužel neschopností politiků ČR reagovat na technologický rozvoj fotovoltaiky se slovo „podpora“ stalo téměř sprostým slovem. Zástupci tepláren a velké energetiky volají po volném trhu. Energetika však je systém vztahů, které vznikly dlouholetou symbiózou podnikatelské a státní sféry.

Výsledkem jsou skryté dotace v současném jaderně-fosilním systému, například:

• externality spojené s těžbou a spalováním uhlí
• směšně nízké poplatky za těžbu uhlí
• nedostatečné pojištění jaderných elektráren
• likvidace následků těžby na státní náklady

Celý energetický systém, včetně například struktury tarifů, je uzpůsoben současným zdrojům, které z ekonomických důvodů potřebují co nejstabilnější provoz. Takže říkat, že OZE jsou problém, a že chybí akumulace, je příliš zjednodušené. Nikdo to neřešil.

Moderní společnost by měla vzít v úvahu všechny náklady a externality, a to konvenčních zdrojů i OZE.

Danniel Vondrouš

Stát by měl především zrušit uvedené skryté dotace fosilní a jaderné energetiky. Státní rozpočet dokonce přímo dotuje pokračování těžby prodělečných uhelných dolů na Ostravsku.

S cílem částečně srovnat neférové podmínky zavedla většina evropských zemí podporu využití moderních obnovitelných zdrojů energie. Český model umožnil rovnocenný rozvoj všech jejích typů. Bohužel energetickým společnostem se s využitím svého politického vlivu podařilo tento systém podpory částečně zdiskreditovat a zrušit. Zvýhodnění jaderné a fosilní energetiky však zůstalo.

Navzdory tomu dojde během několika let v Evropě k vyrovnání ceny elektřiny z obnovitelných a konvenčních zdrojů. OZE se tak prosadí i bez dotací. Vláda to může zbrzdit jedině masivními dotacemi do megaprojektů nových jaderných reaktorů.

V navazující diskusi poznamenal jeden z posluchačů, že ASEK se vyhýbá otázce prolomení limitů, ale nechává to na surovinové politice, která naopak mluví zcela jednoznačně o nutnosti prolomení.

• Má družstevní forma vlastnictví a jiné formy kolektivního investování dostatečnou oporu, např. v legislativě, k tomu, aby umožňovala participaci v rozvíjející se decentralizované energetice?

Milan Šimoník

Není problém v tom, že by legislativa neumožňovala založení družstva. Potíž je, že v současnosti je zrušena většina podpor, absurdně i pro větrnou energetiku, která je nejlevnějším a nejčistším zdrojem energie. Projekty proto nevycházejí tak, aby byly atraktivní - ať už pro družstva nebo jiné formy investorů. Legislativa by se měla změnit v tom smyslu, aby projekty ve vlastnictví obcí (případně s vlastnickým podílem jejich obyvatel) měly nárok na podporu formou hodinového bonusu.

Další problém je v síťových odvětvích, kde po roce 1989 proběhla hurá privatizace, v jejímž důsledku zde máme pouze tři velké provozovatele distribučních soustav, zatímco třeba v Německu jsou snahy o převzetí distribučních soustav zpět do komunitního vlastnictví - např. v Hamburku nebo Berlíně.

Daniel Vondrouš

Družstevní forma sama o sobě u nás legislativně ošetřena je. Česká energetika ve stávajícím stavu ale rozvoj decentralizovaně vlastněné energetiky téměř neumožňuje. Poddimenzované distribuční sítě zpravidla vlastní dominantní výrobci, kteří navíc zásadním způsobem ovlivňují podobu české státní energetické koncepce. Podařilo se jim zastavit podporu využívání obnovitelných zdrojů energie. Ta bude proto možná jen ve velkém a se zajištěnými úvěry. Výsledkem u nás tedy zřejmě bude částečně přímo centralizovaná a částečně centrálně vlastněná „decentralizovaná“ energetika.

• Měl by být přechod k nízkouhlíkové ekonomice technologicky neutrální (což znamená, že by všechny nízkouhlíkové technologie měly stejné podmínky, včetně financování, přístupu na trh atd.), nebo by měl stát, potažmo EU, vybrat některé technologie a těm dát přednost, např. z hlediska finanční podpory apod.? Jsou nějaké významné oblasti/technologie, kterým má být věnována zvláštní pozornost v podmínkách ČR? Jak do růstu nízkouhlíkových technologií zapojit trh?

Bronislav Bechník

Přechod k nízkouhlíkové ekonomice by jednoznačně měl být technologicky neutrální. Dotace však obecně křiví trh, cílem by mělo být nastavit podmínky tak, aby se žádaná řešení prosadila na tržním principu. Problém je, že tržní cena konvenčních energetických komodit v současnosti nezahrnuje externality jejich výroby a/nebo užití. Z tohoto pohledu je podpora úspor energie a obnovitelných zdrojů spíše kompenzací dosavadních dotací (v ceně nezahrnutých externalit), které jsou stejně jako jiné dotace hrazeny mimotržní cestou.

Pokud se vláda rozhodne poskytovat podporu, pak by měla nabídnout srovnatelné podmínky pro technologie poskytující srovnatelný výsledný produkt. Otázka je, co pojmem podpora myslet. Uvažovat pouze přímou finanční podporu? Nebo i externality a úlevy?

Pokud by něco mělo být přednostně podporováno, jsou to úspory energie a řízení spotřeby (Demand Side Management).

Otázka naopak je, zda nadále podporovat jádro, které by se ve druhé polovině minulého století bez masivních dotací a úlev vůbec nemohlo rozvinout, přičemž příslib levné energie se nenaplnil. Stejně jako se nenaplnil slib odstavení uhelných elektráren po spuštění Temelína.

Vladimír Wagner

Státy i EU by měly k bezemisním technologiím výroby elektřiny přistupovat neutrálně. To znamená, že vybraný mix by měl využívat možností daného regionu a odpovídat místním podmínkám. Musí také reflektovat vliv energetické politiky okolních států, v našem případě zvláště Německa.

Nemá cenu, aby Česko německou energetickou koncepci kopírovalo, ale spíše je výhodné ji doplňovat nízkoemisními zdroji, které Německo nestaví. V Česku tak má smysl podpořit využití jaderných bloků, jako náhrady velkých fosilních (hlavně uhelných), a decentralizovaných obnovitelných zdrojů v místech s vhodnými geografickými a dalšími podmínkami. Významná by také měla být pochopitelně podpora sítě pro možnost využití výměny elektřiny se sousedy a úspor.

V současné době se kvůli dotacím u obnovitelných zdrojů a nastavení trhu nevyplatí stavět žádný nedotovaný zdroj elektřiny pro dodávky do sítě. Je tak potřeba nastavit systém financování nízkoemisních zdrojů, který by byl technologicky neutrální a podpořil by zároveň vývoj jednotlivých typů zdrojů.

Daniel Vondrouš: Úplné neutrality asi nedokážeme dosáhnout, protože by to znamenalo úpravu celé řady zákonů, konkrétně zrušení skrytých dotací a úlev pro konvenční zdroje.

Jan Osička: Podle MPO je technologická neutralita definována zcela jinak, než je uvedeno v otázce. V pojetí MPO technologická neutralita znamená, že ČR má právo si svobodně zvolit, kterou technologii bude podporovat, a EU nemá právo toto rozhodnutí ovlivňovat.

• Jakou roli by měly při přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku sehrát věda, výzkum a technologický vývoj? Které směry výzkumu by měly být preferovány?

Filip Černoch

V tuto chvíli nejsou data o efektivitě investic do výzkumu, a to nejen v České republice, ale ani na úrovni EU. Pokud nejsou informace o efektivitě investic a ani není jisté, zda budou k dispozici dostatečné prostředky na podporu vědy a výzkumu, nemá smysl debatovat o tom, co podporovat.

Vladimír Wagner

Základní výzkum nevede k žádným finančním profitům v horizontu 5 nebo 10 let (obvykle). Dokonce i ITER je základní výzkum, jehož výsledky budou za 40 let. Tam by se ČR měla zaměřit na obory, kde má schopné kvalitní týmy (podle publikací), protože nevíme, co se do budoucna prosadí. Další, co zaslouží podporu, jsou prototypové projekty, které mohou být drahé, například Smart Grid (městečko, vybavit vším…). Sem například spadá prototypový heliový reaktor.

Daniel Vondrouš: Výsledkem základního výzkumu jsou veřejně přístupné odborné publikace. Patenty a konkrétní ekonomický přínos přináší až aplikovaný výzkum a vývoj. Teprve ten vede k novým technologiím a výrobkům a až z něj může mít ČR přínos. U nás máme dobrý základní výzkum v řadě dílčích oblastí. Vývoj ale příliš nefunguje. Například v oboru OZE probíhal intenzivní vývoj v době, kdy byla perspektiva dotací. Poté, co byly dotace zrušeny, chybí pro další vývoj motivace.

• Jaké prostředky máme k dispozici, aby se nízkouhlíkové technologie staly atraktivní a/nebo byly povinné? („Cukr a bič“ – nastavení tržních pravidel, např. EU ETS, dotace, úlevy, ekonomická zvýhodnění vs. zákazy a příkazy, vzdělávání a osvěta) • Jak motivovat jednotlivé skupiny obyvatelstva k úsporám energie?

Milan Šimoník

základem je dialog, celospolečenský, férová debata. Jsme 20 let za Německem v debatě o změně klimatu, výhodách jednotlivých zdrojů energie a dalších tématech souvisejících s přechodem na nízkouhlíkovou energetiku. Zatím v diskusi i v médiích převažuje síla velkých energetických firem, které svými penězi ovládají jak stát tak mají převahu i v přístupu k médiím. Dejme společnosti nejdříve férové informace, potom může nastoupit cukr a bič.

Daniel Vondrouš

Osvěta je dobrá, ale trvá nějakou dobu a vždy budou existovat názorové skupiny. Pokud však někde bylo dosaženo názorové shody, je nutno ji upravit do formy zákonů. Příkladem je antifosilní zákon v Británii, jasně srozumitelný trend, který je důležitý pro průmysl, aby mohl plánovat investice. Česká vláda se naopak v naprostém rozporu s tržními i modernizačními trendy v energetice chystá prolomit limity těžby uhlí, otevřít nové uranové doly a masivními investicemi podpořit zastaralou, těžkopádnou, centralizovanou a hlavně drahou jadernou energetiku.

Vít Hladík: Je antifosilní zákon v souladu s cíli EU?

Daniel Vondrouš: Je v souladu s cíli EU. Princip antifosilního zákona je v tom, že společnost se shodne na nějakém cíli a průmysl dostane jasnou perspektivu, kterou může zahrnout do svých podnikatelských záměrů.

Filip Černoch: nástroje existují, ale budou fungovat jen v případě, že bude existovat celospolečenský konsensus. MPO však nemá zájem o dosažení konsensu. Příkladem je Akční plán rozvoje jaderné energetiky. Tento plán rozeslalo MPO v pátek v 18 hodin s tím, že reakce mají být dodány do 5 dnů, tj. do středy. Materiál má přitom 85 stran.