Index energetické transformace Německa (2)

Pokračování miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje dokument „Index energetické transformace“, který na základě hodnocení patnácti měřitelných parametrů názorně dokladuje aktuální stav tohoto komplexního transformačního procesu a hodnotí reálnost naplnění politických, environmentálních, ekonomických a technických cílů definovaných spolkovou vládou v časovém horizontu do roku 2020.

Hodnocení oblasti (I) Ochrana životního prostředí a klimatu bylo prezentováno v předchozím příspěvku (viz díl 1).

V dnešním pokračování rozebereme výsledky hodnocení oblasti (II) Spolehlivost dodávek energie, která je podrobněji specifikována následujícími pěti parametry:

Oblast (II): Spolehlivost dodávek energie

• Výpadky dodávek elektřiny [min./rok]
• Náklady na síťová opatření [eur/MWh]
• Zajištění výkonové rezervy [%]
• Výstavba přenosových sítí [km]
• Zpožďování připojování offshore VtE [–]

Hodnocení: (II) Spolehlivost dodávek energie

Název	Cíl 2020	Akt. stav	Splnění [Reálné/Nereálné]
(6) Výpadky dodávek elektřiny [min./rok]	17	15,9	R

Tento parametr sumarizuje výpadky zásobování elektřinou pro domácnosti v průběhu jednoho roku v délce trvání delší než 3 minuty. Cílová hodnota pro rok 2020 vycházela z požadavku na udržení výchozího stavu z roku 2008 ve výši 17 minut/rok.

V tomto případě nedošlo k změně od předchozího vydání Indexu v druhém pololetí r. 2013, protože nebyla k dispozici aktualizovaná data. Lze však konstatovat, že dosavadní výsledky dosvědčují kvalitní práci německých síťových operátorů a distribučních společností. I při prudkém nárůstu výkonu zdrojů s proměnlivým výkonem závislým na aktuálních klimatických podmínkách (FVE a VtE) od roku 2008 nedošlo k zhoršení kvality zásobování elektřinou pro domácnosti. V současné době se hodnota pohybuje těsně pod 16 min./rok, v letech 2010 a 2011 byla cca 15 minut/rok, přičemž v r. 2010 se jednalo o nejlepší výsledek v rámci EU.

Vzhledem k diskutovaným závěrům bylo dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 jednoznačně vyhodnoceno jako „reálné“ (R).

Název	Cíl 2020	Akt. stav	Splnění [Reálné/Nereálné]
(7) Náklady na síťová opatření [eur/MWh]	1,0	2,0	N

Tento parametr sumarizuje náklady na provozní síťové zásahy operátorů vyvolané kolísavou výrobou FVE a VtE (tzv. redispečink a countertrading), dokladované spolkovou agenturou pro síťovou infrastrukturu (Bundesnetzagentur). Cílová hodnota pro rok 2020 vycházela z požadavku na udržení výchozí hodnoty z roku 2008, tj. 1,0 eur/MWh.

V tomto případě lze konstatovat vzrůstající trend od roku 2008 s krátkodobým poklesem v roce 2009. V současné době se reálné hodnoty pohybují na dvojnásobku zadání, tj. 2,0 eur/MWh. Dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 je jednoznačně hodnoceno jako „nereálné“ (N).

Název	Cíl 2020	Akt. stav	Splnění [Reálné/Nereálné]
(8) Zajištění výkonové rezervy [%]	5,0	6,8	R

Tento parametr v podstatě udává rozsah cíleně řízeného předimenzování zdrojů ve formě tzv. „strategické rezervy“ koncipované mimo rámec standardního energetického trhu. Udává se v procentech nejvyššího ročního zatížení soustavy. Cílová hodnota pro rok 2020 v zásadě vychází z doporučení sdružení evropských provozovatelů přenosových sítí ENTSO-E a německých síťových operátorů.

Operátoři jsou si velmi dobře vědomi slabých míst v přenosových sítích, které jsou pod stále větším tlakem vzhledem k trvalému nárůstu klimaticky závislého kolísavého výkonu OZE. Z tohoto důvodu si preventivně zajišťují doplňkové výrobní kapacity pro redispečink, aby měli k dispozici technické prostředky na korekci zatížení jimi spravovaných sítí. Například mají kontrahovány rezervní elektrárny v jižním Německu a Rakousku. Souhrnně lze konstatovat, že se operátorům doposud daří přizpůsobovat dynamické situaci na elektroenergetickém trhu, takže parametr je v současné době plněn. Udržení cílové hodnoty pro rok 2020 je hodnoceno jako „reálné“ (R).

Z technického úhlu pohledu je vhodné připomenout, že parametr sumarizuje výkonovou rezervu v národním měřítku. Ovšem síťoví operátoři potřebují kontrolovat výrobní zdroje v konkrétních připojovacích bodech do přenosové soustavy resp. lokalitách. Jinými slovy uspokojivá hodnota v celoněmeckém měřítku zdaleka neznamená naplnění všech technických požadavků regionálních operátorů. Problematická situace z hlediska výstavby sítí a kontrahování rezervních zdrojů stále přetrvává především v jižním Německu.

Název	Cíl 2020	Akt. stav	Splnění [Reálné/Nereálné]
(9) Výstavba přenosových sítí [km]	1855	352	R

Cílová hodnota výstavby přenosových sítí byla v prvním vydání Indexu v září 2012 definována na základě tehdejší aktualizace investičních záměrů vyjmenovaných v Zákoně o výstavbě přenosových linek (EnLAG) z r. 2009. Celkem se jednalo o 24 linek v rozsahu 1834 km s plánovaným termínem dokončení do r. 2018. K seznamu projektů v rámci EnLAG je vhodné doplnit, že se jedná o technické minimum. Natolik nezbytné, že pro jeho naplnění bylo nutné schválit speciální zákon a usnadnit tak síťovým operátorům proces vypořádávání majetkoprávních vztahů v rámci investiční přípravy staveb.

Vzhledem k velmi pomalému tempu výstavby v letech 2009 až 2012 již od prvopočátku publikování Indexu vykazovalo zpoždění 15 projektů z celkového počtu 24, a to v rozsahu jeden až pět roků. Tehdejší verdikt analytiků zcela jednoznačně zněl „nereálné“ (N).

Ovšem v únoru letošního roku spolková vláda přehodnotila projekty v rámci EnLAG, přičemž došlo k mírnému navýšení rozsahu na 1855 km a posunutí cílového termínu o dva roky, tj. na r. 2020. Tento posun harmonogramu umožnil v aktuálním vydání poprvé vyhodnotit dosažení cíle pro r. 2020 jako „reálné“ (R).

Název	Cíl 2020	Akt. stav	Splnění [Reálné/Nereálné]
(10) Zpožďování připojování offshore VtE [–]	0	11	N

Tento parametr v podstatě doplňuje parametr „(2) Postup výstavby mořských VtE“ (viz díl 1) a udává počet projektů s ohlášeným zpožděním připojení k přenosové soustavě.

Technicky orientovaným čtenářům si dovolím doporučit loňský článek o mořské větrné elektrárně Bard Offshore, v kterém jsem na uvedeném konkrétním příkladu zběžně popsal technické řešení systému vyvedení výkonu velkých větrných parků. Ostatní čtenáři se budou muset spokojit s informací, že instalace a zprovozňování elektrických zařízení velmi vysokého napětí na moři, řádově desítky kilometrů od pobřeží, s sebou nese značné technické komplikace a důsledky ve formě posunování termínů.

V současné době ohlásilo zpoždění k připojení k síti celkem 11 parků, což analytiky vedlo k hodnocení dosažení cíle pro rok 2020 jako „nereálné“ (N).

Dílčí závěr za oblast (II) Spolehlivost dodávek energie

Němečtí síťoví operátoři a distributoři elektřiny dlouhodobě vyvíjejí značné úsilí, mimochodem ze strany veřejnosti obvykle nedoceňované, směřující k integraci explozivně narůstajícího segmentu OZE (především VtE a FVE) do elektroenergetického mixu. Plnění průběžných cílů energetické transformace z hlediska doby trvání výpadků dodávek elektřiny, zajištění výkonové rezervy a výstavby přenosových sítí tento závěr potvrzuje. I když v případě výstavby přenosových sítí je nutné obratem zdůraznit, že hodnocení „reálné“ bylo možno poprvé udělit až v tomto posledním vydání Indexu, a to v důsledku změkčení původního zadání ze strany spolkové vlády. Navíc už vlastní zadání pro výstavbu přenosových linek, formulované v rámci speciálního zákona, představuje pracně sestavený kompromis mezi původními technickými požadavky síťových operátorů, vznesených na základě výsledků výpočtových modelů, a reálnými možnostmi demokratického státu v oblasti investiční přípravy liniových staveb.

Nepříliš optimistické průběžné výsledky v případě nákladů na síťová opatření dokladují počáteční podcenění ekonomických aspektů integrace proměnlivé výroby OZE. Neplnění dílčího cíle v oblasti připojování offshore VtE do přenosové soustavy je spíše okrajovým a převážně technickým problémem.

Síťoví operátoři od počátku podrobně analyzovali rizika spojená s integrací VtE a FVE a v rámci svých možností realizovali odpovídající technická opatření. Nicméně v současné době jsou instalovány v severních spolkových zemích VtE o výkonu 23 000 MW, přičemž pro takto vysoký výkon zde není dostatečný odběr a elektřina směřuje do deficitních aglomerací v západních a jižních oblastech státu. To vyvolává neutuchající potřebu masivní výstavby přenosových sítí. Integrace klimaticky závislé produkce OZE už nyní operátory značně provozně zatěžuje. Tennet uvádí zhruba 500násobné roční navýšení počtu síťových opatření (redispečink) v období 2002 (2×) až 2012 (necelých 1000×), přičemž podle dostupných údajů tento trend pokračoval i v prvním pololetí r. 2013 (502×). To sice na jedné straně může dokladovat přechod k „dynamické elektroenergetice OZE“, ovšem na straně druhé vyvolává diskuzi o narůstajícím riziku chyb nebo nezvládnutí přechodových stavů.

Komplikovanou situaci rovněž dokresluje poněkud nestandardní aktivita Bundesnetzagentur v oblasti legislativy. Ta zatlačila na spolkovou vládu, která formou tzv. „Zimního zákona“ (Wintergesetz) zakázala síťovým operátorům odstavení ekonomicky nerentabilních klíčových konvenčních elektráren, které jsou důležité pro zajištění stability soustavy, ovšem na straně druhé pro dotčené operátory prosadila finanční kompenzace. Jako konkrétní příklad mohu uvést dvě nejmodernější paroplynové elektrárny Irsching 4 a 5 v Bavorsku.

Souhrnně však lze konstatovat, že v oblasti „Spolehlivost dodávek energie“ údaje analytiků dokladují uspokojivé výsledky.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora.