Setkání špiček českého stavebnictví – Nedostatek zakázek ve stavebnictví není jediný problém
Jaké jsou vyhlídky odvětví?
Dle zástupců MPO je strategických podkladů na ministerstvu dostatek, jedna kvalitní dlouhodobá strategie rozvoje konkurenceschopnosti je tam ještě od ministra Kocourka. Ovšem překážkou jejímu přijetí není jen „laxní“ přístup vlády. Stát není firma, rozhodnutí musí schválit řada dalších subjektů.
Setkání lídrů českého stavebnictví se konalo 27. srpna v budově KPMG v Praze na Florenci. Na programu bylo představení vývoje v odvětví a diskuze nad výzvami a překážkami. Tématem diskuze byly především velké zakázky v oblasti dopravní infrastruktury a zmíněna byla taktéž dostavba Temelína. Vedle zástupců velkých stavebních společností bylo přítomno několik současných i bývalých ministrů, odborníků ze státní správy i z výzkumné sféry. Konferencí provázel Martin Veselovský.
foto CEEC Research
Setkání zahájil Jiří Vacek z analytické společnosti CEEC Research a představil aktuální situaci ve stavebnictví. Ta je shrnuta v kvartální analýze.
Ve stavebnictví Krize neskončila
České stavebnictví prochází poklesem již pátý rok v řadě a vyhlídky jsou dále nepříznivé. Krize v odvětví neskončila, stále klesá objem zakázek a stavební kapacity firem nejsou plně vytížené. Z přebytku nabídky stavebních prací vyplývá dlouhodobý propad cen, což se podepisuje jak na (ne)prosperitě sektoru tak na kvalitě staveb. Přestože mnoho firem zkrachovalo či prošlo personálním zeštíhlením, další vlna snižování stavů se teprve čeká.
Nedostatek zakázek však není jediný problém. České stavebnictví se zároveň potýká s překážkami ze strany státu. Jedná se zejména o nestabilní politické poměry, rozhodování roztříštěné mezi mnoho subjektů, nekoncepční postupy a hlavně o chybějící strategii rozvoje odvětví. Všechny tyto faktory prohlubují nejistotu. Nejen, že nejsou zakázky, ale ani se neví, co se bude do budoucna stavět. Firmy nevědí, s čím mohou počítat, zda mají zaměstnance propouštět, či zda je budou za půl roku potřebovat.
foto CEEC Research
Chybí zakázky i koncepce
V rámci vyšší stability státní investic v odvětví zazněl několikrát návrh, aby se vytvořila národní strategie rozvoje stavebnictví, koncepční plán, co všechno se má v příštích letech postavit a kolik na to bude uvolněno peněz. Na tomto se shodli převážně všichni, širší diskuzi rozpoutal návrh, že by taková strategie měla být ukotvena zákonem, aby přežila krátká volební období a nešla tak snadno měnit. Ve stavebnictví v současnosti není kontinuita. Svůj podíl na tom má i institucionální struktura – strategie se plánují na Ministerstvu pro místní rozvoj, výstavbu má zase na starosti MPO. Výstavba tedy probíhá neřízeně – podle toho, co si daný rezort/město/region zrovna prosadí a na co sežene peníze.
foto CEEC Research
Dle zástupců MPO je strategických podkladů na ministerstvu dostatek, jedna kvalitní dlouhodobá strategie rozvoje konkurenceschopnosti je tam ještě od ministra Kocourka. Ovšem překážkou jejímu přijetí není jen „laxní“ přístup vlády. Stát není firma, rozhodnutí musí schválit řada dalších subjektů.
Mezi ty nejpodstatnější patří Ministerstvo financí. Většina projektů má navíc delší časový rozvrh než jedno volební období. Strategii by tak měla prosazovat buď vláda se silným mandátem, nebo by ideálně tato strategie měla být přijímána celým politickým spektrem. Svou roli ve výstavbě hrají i občanská sdružení (obecně označována jako „zelení“), která mohou zablokovat výstavbu nějaké strategické zakázky. Stát by měl mít možnost u strategických objektů stavbu prosadit navzdory občanským sdružením, protože někdy se s nimi prostě domluvit nejde (syndrom „BANAN“ – build anything nowhere and never). Nutno podotknout, že tento názor nebyl zdaleka přijímán jednotně.
Jak financovat zakázky v době krize?
foto CEEC Research
Další kritika se týkala nedostatečného využívání investičních příležitostí, zejména fondů EU. Buď se čerpají nedostatečně, nebo se čerpají v plném rozsahu, ale o načerpané peníze je snížena investice ze strany státu, tedy ve výsledku celkový objem prostředků nenarůstá. Využití fondů EU nadto zdaleka není zárukou efektivního financování staveb. Nejen z toho důvodu byla několikrát zmíněna možnost stavět některé projekty v režimu Public Private Partnership.
Diskutován byl také multiplikační efekt infrastrukturních staveb. Na jedné straně stálo stanovisko, že lepší dopravní infrastruktura má podstatný vliv na rozvoj podnikání v oblasti. Z tohoto pohledu nejsou infrastrukturní projekty nákladovými položkami, ale prakticky stavbami s vyrovnaným rozpočtem. Oponenti z finančního rezortu nebo z analytických společností toto nadšení nesdíleli – z hlediska HDP a zaměstnanosti mají infrastrukturní projekty obvykle nízký multiplikační faktor.
V průběhu konference byla účastníky provedena dvě hlasování.
- Je v zájmu českého stavebnictví, aby bylo spravováno jedním ministerstvem? Pro bylo 80 %.
- Měl by stát zvýšit své zadlužení na úkor růstu investiční výstavby? 55 % pro, 38 % proti. Výsledek komentoval Martin Kuba slovy, že je podstatné rozlišovat, na jaké investice si půjčíme. Zbyněk Stanjura upřesnil, že dokončené investice znamenají zároveň zvýšené běžné výdaje – mj. na údržbu.
Konference poměrně ze široka probrala současné problémy a překážky v odvětví, pomocí hlasování vyjádřila některá přání zúčastněných, ale jasnou vizi tentokrát nepřinesla. Stránky konference a seznam zúčastněných