Duel kotlařů – rozhovor o kvalitě paliv a výměnách kotlů

Jaká je aktuální kvalita kotlů na pevná paliva, na co si mají dávat zákazníci pozor při výběru nového zdroje vytápění. V rozhovoru probíráme výhody certifikace ENplus pro dřevní pelety pro koncové zákazníky, rizika přestaveb kotlů a jak se vůbec dostávají nové kotle na pevná paliva od výrobců k zákazníkům. Zabrousíme i do legislativy – co ukládá zákon o ochraně ovzduší a co nového přináší kontroly kotlů v domácnostech.

Normy jakosti pro paliva z biomasy

Pro tuhá biopaliva bylo vydáno sedm klasifikačních norem řady ČSN EN ISO 17225. Obecná norma ISO 17225-1 definuje klasifikaci tuhých biopaliv podle původu – rozlišuje dřevní, bylinnou a ovocnou biomasu. Další normy se týkající paliv pro neprůmyslové použití ve spalovacích zařízeních do 500 kW. Je to specifikace dřevních pelet (ISO 17225-2), dřevních briket (ISO 17225-3), dřevní štěpky (ISO 17225-4), palivového dřeva (ISO 17225-5), nedřevních pelet (ISO 17225-6) a nedřevních briket (ISO 17225-7). Zatímco u obecné normy jsou parametry spíše informativní, zde jsou parametry normativní a přísnější, protože malá spalovací zařízení v hustě zalidněných oblastech nedisponují nejnovějšími regulacemi, nečistí kouřové plyny a neobsluhují je profesionálové.

Různé sledované parametry paliva dělí na několik tříd. Třídy A1 a A2 reprezentují pelety vyrobené z čistého, nepoužitého dřeva, které nebylo chemicky ošetřeno, s nízkým obsahem popela a dusíku. Pelety třídy B mohou obsahovat chemicky ošetřené vedlejší produkty dřevního průmyslu a jedná se o dřevní pelety pro průmyslové využití. Jednotlivé vlastnosti tuhých biopaliv jsou většinou označovány velkým písmenem, které je odvozeno od anglického názvu, chemické prvky mají své obvyklé chemické značení. Zatímco normativní vlastnosti se musejí vždy uvádět, informativní se uvádějí buď na vyžádání, nebo podle požadavku normy.

Vyšší dohled a kontrola jakosti – certifikace ENplus

V rozhovoru mezi Vladimírem Stupavským a Zdeňkem Lyčkou je vysvětleno, jak velký rozdíl je mezi certifikovanými peletami ENplus a nekvalitními peletami, které se k nám stále dovážejí například z Ukrajiny. Jak se nekvalitní pelety chovají v kotli? „Zásadní problém je v tom, že v těchto peletách jsou nepovolená pojiva a jiné příměsi. Ty mají na rozdíl od dřevní hmoty nízkou teplotu spékání. Takové pelety možná vypadají krásně, ale spékají se, ničí hořák a navíc při jejich spalování vzniká až trojnásobně víc popele. Životnost kotle to může zkrátit až o polovinu,“ uvádí Zdeněk Lyčka. Není divu, že takřka žádní čeští výrobci pelety bez certifikace nevyrábějí. Co se týče poměru certifikovaných pelet na celkové výrobě, jsme s našimi 95 procenty v Evropě druzí nejlepší hned za Německem (98 %).

S Vladimírem Stupavským probral Zdeněk Lyčka i postupný přechod českých domácností od uhlí k peletám, který v některých případech usnadňují i kombinované kotle. „Já osobně mám kotel, který jsem provozoval dva roky na uhlí a pak jsem jej rok provozoval na pelety. A k uhlí už se rozhodně nevrátím, asi jako každý, kdo jednou vyzkoušel pelety,“ svěřil se Zdeněk Lyčka. Zatímco cena pelet je v posledních letech stále stejná, cena kvalitního uhlí jde nahoru a do budoucna ho především pro domácnosti nebude dostatek, už dnes je ho málo i pro teplárny.