Vítr čerpá vodu - aneb ožije tradice?

Tradiční a historická, pro mnohá použití i výhodnější a přitom jednoduchá možnost - využít větru k čerpání vody. Známá jsou tzv. "farmářská" větrná kola v Americe či Austrálii, podobná zařízení na stanicích slavného transamerického Pacifiku, ale nemusíme hledat až za oceánem.

"Ještě v dnešní době přečasto vídáme namáhavé nošení vody do kopce ve vědrech aneb nákladné a neméně obtížné dovážení vody potahem (spojené s trmácením dobytka, ničením postrojů, vozů a hrozícím za zimní doby na náledí úrazem téhož) v sudech neb lejtách do strmých, špatnými cestami opatřených namnoze míst, ačkoliv toho není dnes již zapotřebí, abychom jediného haléře za dovážení neb režii s vydržováním nějakého nákladného parního stroje neb podobného motoru vydávali, neboť skoro všude naskytují se nám výhodné případy ku postavení mého nově zdokonaleného ocelového pozinkovaného, bouřivzdorného, samočinně dle směru a síly větru se řídícího větrného motoru."

Těmito slovy lákal před více než sto lety zákazníky inzerát "První moravské továrny na vodovody, plynovody a čerpadla Ant. Kunz, c. k. dvorní dodavatel, Hranice, Morava", nabízející větrná čerpadla v ucelené výkonové řadě, od nejmenšího modelu "Ajax" až po obří "Samson".

Větrné čerpadlo Kunz jako technická památka v obci Višňové na Znojemsku, kde čerpalo vodu ze studny do zásobníku obecního vodovodu.

Takové větrné čerpadlo může při čerstvějším větru načerpat - a je to změřeno - 300 - 500 litrů za hodinu při sací výšce 8 metrů a výtlačné výšce až 30 metrů.

Zajímavá aplikace větrného čerpadla na farmě u Želetavy: čerpá vodu do nádrže s napáječkami pro dobytek na pastvině. Zdrojem vody je meliorační rýha, jíž dobytek dříve využíval k pití, výrazně přitom však poškozoval její břehy.

Jak už to bývá, některé věci jsou aktuální i po sto letech, nebo se stávají znovu aktuálními se změnou podmínek. V tom je i šance pro větrná čerpadla, která byla během první poloviny minulého století často používána k zásobování obecních vodovodů (taková se dochovala jako technické památky ve Vedrovicích a ve Višňovém na Znojemsku nebo v Radíkově u Přerova), nebo k zásobování vodou na statcích, na pastvinách či u zahradníků. Zub času (a levná energie) se postaraly o jiná řešení, ne nepodobná "nákladnému a neméně obtížnému dovážení vody potahem v sudech neb lejtách" - dovozu vody na odlehlá místa cisternami nebo budování nákladných přípojek s pohonem čerpadel elektromotory. Větrná kola pohánějící čerpadla dokreslovala ještě v polovině minulého století obraz nejednoho zahradnictví v Čechách i na Moravě.

Větrná čerpadla jsou velmi jednoduchá zařízení. Rotor s lopatkami a kormidlem, které zajišťuje jeho natáčení proti směru vanoucího větru, je poháněn větrem a prostřednictvím excentru na své ose dává pohyb táhlu spojenému s pístem čerpadla. To je umístěno přímo na trubce, která je současně hlavním nosným elementem celého zařízení, spolu se skládací trojnožkou nebo s uchycením kotvenými lanky. Celé toto zařízení může mít hmotnost od desítek kg, je velmi jednoduše demontovatelné a v rozloženém stavu je lze převézt na místo potřeby i na střešním nosiči osobního auta.

A kde je možné taková čerpadla použít? Zde je několik příkladů: čerpání pitné i užitkové vody pro rodinné domky, chaty, zahrady, na stavbách, napájení závlah nebo bazénů, cirkulace vody spojená s okysličováním vody v rybnících, bazénech nebo chovných zařízeních pro ryby, zásobování napáječek pro skot na pastvinách... Nabízejí se i jiné možnosti, například odčerpávání vody ze zamokřeného okolí staveb snížením hladiny spodní vody a podobně. V polovině devadesátých let minulého století odvodňovala právě větrná čerpadla skládku nedaleko Klatov. Větrné čerpadlo je funkční již při rychlosti větru kolem 3 metrů za vteřinu, to je velmi slabý vítr. Podobná využití nepotřebují žádnou regulaci, je-li vody nadbytek, může odtékat přepadem zpět ke zdroji - k pramenu, strouze, vodnímu toku, k nenáročné sondě pažené trubkou či k vrtu.

O možnostech a efektu větrného čerpadla jsem našel informaci v historických materiálech již zmíněné firmy Kunz, v nichž jsou často citovány některé ze stovek doporučení čili "děkovných dopisů" uživatelů větrných čerpadel, například: "...vodovod pomocí větrného motoru ct. Vaší firmou v roce 1899 postavený, znamenitě se osvědčil a k mé plné spokojenosti pracuje, tak že mohu světoznámý závod Váš každému doporučiti, neboť kapitál v investici uložený již dávno lichvářský úrok přinesl a režii moji každým rokem alespoň o 2000 korun zmenšil. Miroslav Souček, majitel dvora, p. Lilbín u Plzně."

Pro čerpání v místech, ležících ve "větrném stínu" byl před časem odzkoušen i zajímavý typ větrného čerpadla s hydraulickým přenosem impulsu od rotoru k membránovému čerpadlu, které může být vzdáleno i několik desítek metrů u vodního zdroje. Uvedené čerpadlo před rokem 1990 prezentovaly vojenské opravny z Mostkovic u Prostějova a nějakou dobu stálo vedle větrné elektrárny u známého motorestu Rohlenka na dálnici od Brna na Vyškov.