Návrh větrání garáží (II)

2. Větrání podzemních garáží

2.1 Úvod

Podzemní garáže se navrhují v současné době do mnoha administrativních, kulturních, společenských, sportovních i víceúčelových objektů. Pro projektování větrání hromadných garáží (vesměs určených pro osobní vozidla) platí v ČR norma ČSN 73 6058 [1], která byla vydána v roce 1988 - údaje v ní obsažené vycházejí ze stavu tehdejší techniky. Od té doby došlo k velmi výrazným technickým změnám, podstatně ovlivňujícím návrh větrání. Především se výrazně změnila struktura vozidel - vzrostl počet vozidel vybavených zážehovými motory s katalyzátory i vozidel vybavených motory vznětovými. Dále pokročil vývoj měřicí a regulační techniky (měřících, signalizačních a řídících systémů) - pro zajištění bezpečného a ekonomického provozu větrání. Uvedené změny umožňují navrhovat větrací systémy podstatně hospodárněji, než je tomu při použití výchozích údajů z ČSN 73 6058.

Metodika výpočtu průtoku větracího vzduchu (základního parametru pro návrh větracího systému) uplatněná v ČSN 73 6058 není však i z hlediska současných požadavků nesprávná. Pro hospodárný návrh větrání je ale příliš zjednodušující, některé číselné údaje jsou již překonány a jiné (potřebné) norma neudává.

Norma určuje číselně průtok větracího vzduchu pro garáže s průběžnou výměnou vozidel (parkovací garáže) 300 m³/h stání, pro garáže se špičkovým provozem 900 m³/h stání. Tyto hodnoty byly stanoveny výpočtem pro zvolené (typické) výchozí údaje v době vydání ČSN 73 6058. Norma i v době svého vydání umožňovala navrhovat větrání podle zpřesněných údajů, pokud je měl projektant k dispozici. V článcích 73 a 74 jsou uvedeny vztahy pro výpočet průtoku vzduchu, jejichž uplatnění je dáno doprovodným textem - v čl. 73: "Pokud jsou známé, skutečné trvalé provozní podmínky, stanoví se průtok větracího vzduchu na jedno stání ze vztahu (1) ..." a v čl. 74: "Při známém využívání garáže stanoví se průtok větracího vzduchu ze vztahu (2)...".

Zpřesněný výpočet podle uvedených vztahů se však nevyužíval (a nevyužívá), především pro nedostatek údajů o současné emisi oxidu uhelnatého vozidel a pro relativně malé znalosti provozu garáží (frekvence výměny vozidel), definování průjezdné trasy vozidel aj. Následující text obsahuje některé novější údaje o provozu vozidel v garážích (dle několika evropských norem) a metodu jejich uplatnění při respektování zásad ČSN 73 6058.

2.2 Výchozí údaje pro dimenzování větrání

Základními údaji pro dimenzování větrání jsou:

• přípustná výpočtová koncentrace oxidu uhelnatého v ovzduší garáže,
• emise (hmotnostní, objemový průtok) oxidu uhelnatého při průjezdu a parkování vozidel v garáži,
• parkovací doba, resp. frekvence výměny vozidel v garáži, popř. údaje o současném (hromadném) výjezdu vozidel,
• délka trasy vozidel při vjezdu, výjezdu, s udáním rovných úseků a stoupání na rampách,
• doba volnoběhu motorů.

Přípustné výpočtové koncentrace oxidu uhelnatého

Norma ČSN 73 6058 [1] vychází z předpokladu, že rozhodující škodlivinou pro návrh větrání garáží je oxid uhelnatý. To uvažují i současné novější evropské normy (rakouská norma ÖNORM H 6003 [2], německá VDI 2053 [3], švýcarská SWKI 96-1 [4]). O koncentracích ostatních škodlivin (oxidy dusíku NO a NO₂ - uváděné jako NO₂, uhlovodíky HC - uváděné souhrnnou koncentrací uhlovodíků, benzol C₆H₆, pevné částice) se předpokládá, že při větrání navrženém podle průtoku vzduchu pro odvod CO budou pod přípustnou mezí. Informativní výpočet i pro tyto škodliviny uvádí ÖNORM H 6003 [2].

Škodlivost oxidu uhelnatého je všeobecně známá - při vdechování vzniká v krvi karbonylhemoglobin (COHb), jehož působením se omezuje okysličování tkání. Důsledkem je snížení pozornosti, bolesti hlavy (při vdechování nízkých koncentrací CO) a další závažné důsledky vedoucí až k úmrtí. Obsah COHb je proto z hlediska ochrany zdraví lidí limitován.

Obsah COHb v krvi závisí na intenzitě dýchání osob, době vdechování a koncentraci CO ve vdechovaném vzduchu. Uvedenou závislost vyjadřuje obr. 1 (dle pramenů WHO, Geneva 1979). Normální obsah COHb v krvi je přibližně 0,4 %; za mezní přípustnou hodnotu se považují 3 % COHb.

Obr. 1 Obsah COHb v krvi v závislosti na intenzitě dýchání, dle WHO, Geneva 1979

Koncentrace 3 % COHb se podle [3] dosáhne při chůzi (v garážích):

• za 15 minut při vdechování vzduchu s koncentrací CO 150 ppm
• za 30 minut při vdechování vzduchu s koncentrací CO 100 ppm
• za 90 minut při vdechování vzduchu s koncentrací CO 50 ppm

Uvedené hodnoty platí pro zdravé dospělé osoby a nezohledňují zvláštní rizikové skupiny (děti, starší populaci). Pozn.: 1 ppm = 1 cm³/m³.

Přípustné koncentrace oxidu uhelnatého v ovzduší garáží se v jednotlivých normách odlišují, nikoliv však podstatně. ČSN 73 6058 uvádí jako přípustnou výpočtovou koncentraci CO 87 ppm, pro dobu pobytu osob do 30 minut. Rakouská norma ÖNORM H 6003 doporučuje, aby za normálního provozního stavu nebyla překročena střední koncentrace CO během 30 minut 50 ppm (z důvodů ochrany příslušníků rizikových skupin osob); jako limitní hodnotu uvádí 100 ppm pro dobu pobytu osob 30 minut. VDI 2053 připouští maximální koncentraci CO 60 ppm pro 15 minut pobytu osob.

Obr. 2 Schéma podzemní garáže s tobogánovým přístupem

Tyto koncentrace jsou výrazně vyšší než připouští hygienické normy pro trvalý (8 hodinový) pobyt v pracovním prostředí. V ČR platné Nařízení vlády č. 178/01 Sb., resp. jeho novela č. 523/02 Sb. [5], [6], udává pro 8 hodinovou pracovní dobu průměrnou limitní koncentraci oxidu uhelnatého (přípustný expoziční limit PEL) 30 mg/m³ (26 ppm) a nejvyšší přípustnou koncentraci NPK-P (nepřekročitelnou hodnotu, stanovenou jako průměr z měření nejvýše za 10 minut) 150 mg/m³ (131 ppm).

Obr. 3 Schéma podzemní garáže s rampovým přístupem

"Přípustná výpočtová koncentrace" ve specifických normách pro větrání garáží předpokladá časově omezený pobyt osob - nastupujících a vystupujících z vozidel. Pro prostředí, ve kterém se obsluha garáží zdržuje trvale platí přípustný expoziční limit (PEL) dle citovaných Nařízení vlády.

Emise oxidu uhelnatého

V ČSN 73 6058 je základní výpočtová hodnota emise oxidu uhelnatého jednoho osobního vozidla udána 0,5 m³/h voz. při pomalé jízdě i volnoběhu. Údaj se zde vztahuje na všechna vozidla se vznětovým (benzinovým) i zážehovým (naftovým) motorem. I když motory se vznětovými motory se vyznačují výrazně nižší emisí oxidu uhelnatého než motory zážehové, stejná výpočtová hodnota byla do normy zavedena s ohledem na další škodliviny ve výfukových plynech vznětových motorů (pevný uhlík - saze, NO_x). Jak bylo uvedeno, údaj emise oxidu uhelnatého 0,5 m³/h voz. byl vložen do normy v době relativně malého počtu vozidel vybavených katalyzátory zážehových motorů (r. 1988).

Současná skladba vozidel je odlišná, emise zážehových motorů vybavených katalyzátory jsou podstatně nižší a lze rozlišit i emise motorů zážehových a vznětových. Již zmiňované evropské normy uvádějí emise v podrobnější struktuře než ČSN, která vychází z produkce CO vztažené pouze na dobu chodu motoru, bez ohledu na způsob jízdy (rovina, stoupání), druh motoru (zážehový s katalyzátorem, zážehový bez katalyzátoru, vznětový) i stav motoru (teplý, studený).

Příkladem podrobných údajů je rakouská norma ÖNORM H 6003 [2] z roku 1997, která rozlišuje emise CO samostatně pro motory zážehové s katalyzátorem, motory zážehové bez katalyzátoru a motory vznětové (tabulka 1, podle [2]). U každé z uvedených tří skupin se rozlišují emise teplého motoru a emise studeného motoru. Samostatně jsou uvedeny emise pro jízdu po rovině (a klesání), jízdu při stoupání po rampě a pro volnoběh.

Emise CO vozidel při jízdě jsou v uvedeny v (g/km voz.), tj. udávají množství CO (g) vyprodukované při jízdě jednoho vozidla na trase 1 km v garáži. Trasa vozidel se rozlišuje na jízdu po rovině (a klesání po rampě) a jízdu po rampě se stoupáním 5, resp. 10, 15, 20 %. Jako specielní údaj je v [2] uvedena emise vozidla při režimu "zácpa" (při vjezdu před závorami - teplý motor; při výjezdu - studený motor).

Pro volnoběh jsou emise CO udány v jednotkách (g/h voz.), tj. udávají množství CO (g) vyprodukované při volnoběhu jednoho motoru za dobu 1 hodiny (při vjezdu do garáže, zastavení a rozjezdu na parkovacím místě a při výjezdu z garáže).

Zajímavá je předpověď složení motorových vozidel v Rakousku uvedená v [2]: počet vozidel v (%) ve skupinách: zážeh. motor s katalyzátorem/ zážeh. motor bez katalyzátoru/ vznět.motor: * rok 2000: 54,2 / 12,5 / 33,3 %; * rok 2005: 54,4 / 5,3 / 40,3 %; *rok 2010: 53,2/2,9/43,8 %.

Struktura vozidel v ČR je sice méně příznivá, v podzemních městských garážích však parkují převážně modernější vozidla, proto současná struktura parkujících vozidel se bude blížit rakouským údajům.

VDI 2053 [3] uvádí emisní údaje CO (g) v závislosti na ujeté dráze vozidla, rozdílně pro teplý a studený motor, podle měření FH Mainz "Emissionsfaktoren des Strassenverkehrs".

Parkovací doba, frekvence výměny vozidel v garáži, současný výjezd

Pohyb vozidel v garáži je podstatným údajem pro dimenzování větracího systému. Četnost průjezdu a délka trasy vozidel v garáži, při známé (zadané) rychlosti a doba volnoběhu určují celkovou dobu chodu motorů a tím také i celkovou emisi CO v garáži.

Obecně lze rozlišit dva základní případy: a) garáže, kde dochází k průběžné výměně vozidel (např. městské parkovací garáže), b) garáže se špičkovým provozem, kde lze předpokládat hromadný výjezd vozidel (např. garáže u kulturních, společenských a sportovních objektů).

Garáže s průběžnou výměnou vozidel

Zde se předpokládá rovnoměrný pohyb vozidel v garáži. Emise CO v daném úseku garáže (zpravidla podlaží) se stanoví z doby chodu motoru (jízdy i volnoběhu) na střední trase v úseku vozidel zde parkujících i vozidel úsekem projíždějících (do i z nižších podlaží), při pravidelném (rovnoměrném) pohybu vozidel.

Četnost průjezdu vozidel a parkovací doba spolu souvisejí. Při parkovací době τ_p = 1 hodina na každé stání vjede za hodinu jedno vozidlo a jedno vozidlo ze stání vyjede. Jde tedy o jeden cyklus průjezdu vozidla celou garáží (od vjezdu do garáže na parkovací místo a z něj k výjezdu). Frekvence průjezdu (výměny) vozidel na jednom stání je tedy f = 1/τ_p = 1 (1/h). Při kratší době parkování, např. τ_p = 1/3 hodiny bude frekvence f = 1/τ_p = 3 (1/h). Takto definovaná frekvence vozidel je zavedena v citovaných evropských normách a bylo by účelné tuto definici zachovat i při dimenzování větrání podzemních garáží v ČR. Jak bude dále uvedeno, stávající ČSN 73 6058 četnost průjezdu vozidel na 1 stání definuje z důvodů zjednodušeného výpočtu odlišně.

Údaje frekvence f (1/h) uvádí normy pro různé druhy garáží, některé vybrané údaje dle [2] a [3] jsou uvedeny v tabulce 2.

Druh garáže	Počet stání v garáži Σ P	Frekvence výměny vozidel f (1/h) dle [2]	Frekvence výměny vozidel f (1/h) dle [3]
Obytné domy	Σ P ≥ 50	0,2	0,6
	Σ P < 50	0,3
Administrativní budovy	Σ P ≥ 50	0,4
	Σ P < 50	0,5
Nákupní centra se smíšeným užitím (prodejny, gastronomie, služby)		0,8
Kulturní objekty		1,0
Prodejny s omezenou nabídkou zboží		1,5

Tabulka 2 - Frekvence výměny vozidel v garážích, dle [2], [3]

Pro hodnocení pohybu vozidel ve vstupním/výstupním portálu garáže je účelné stanovit průměrný interval (dobu τ_g (h)), ve kterém vozidla do garáže vjíždějí, resp. z garáže vyjíždějí. Hodnota τ_g závisí na parkovací době τ_p a celkovém počtu stání v garáži Σ P (1); P je počet stání v úseku (podlaží) garáže. Platí

τ_g = τ_p / Σ P (h)

Odpovídající průměrná frekvence vozidel v portále je f_g = 1/ τ_g = f . Σ P (1/h). Např. pro f = 0,5 1/h a Σ P = 90 je f_g = 45 1/h, tj. průměrně každých τ_g = 80 sec. vjede do portálu garáže jedno vozidlo a současně jedno vozidlo vyjede.

V ČSN 73 6058 při výpočtu emise CO v garážích s průběžnou výměnou vozidel je udána intenzita pohybu vozidel v garáži veličinou "výměna vozidel v garáži n_v (1/h)", která je definována jako součet vozidel do garáže vjíždějících a z garáže vyjíždějících na jedno stání za hodinu (při citaci údajů z ČSN je použito tam použité označení). Takto definovaná výměna vozidel vychází z předpokladu, že doba chodu motoru se určuje pouze pro jeden průjezd vozidla (vjezd, nebo výjezd) po trase mezi vjezdem do garáže a místem parkování (stáním). Tento výpočet je značně zjednodušený, vhodný pouze pro garáže kde nedochází k složitějšímu pohybu vozidel - trasa vozidla vjíždějícího se uvažuje stejná jako trasa vozidla vyjíždějícího ze stání. Porovnáním hodnot n_v (dle ČSN 73 6058) s definicí již popsané frekvence výměny vozidel f (1/h) vychází, že n_v = 2 f.

Nedostatkem ČSN je rovněž to, že u vícepodlažních garáží se neuvažuje při výpočtu emise CO v daném úseku garáže (podlaží), kromě vozidel parkujících, i emise CO vozidel projíždějících úsekem do dalších podlaží. Zjednodušený výpočet podle ČSN, čl.74 je uveden v úvodu tohoto příspěvku.

Garáže se špičkovým provozem

Méně častým případem je hromadný výjezd vozidel, současný vjezd se prakticky nevyskytuje. Praxe ukazuje, že garáže, které by byly specificky určeny pouze pro parkování vozidel např. v souvislosti s večerní kulturní akcí (divadla, koncertní sály aj.) se navrhují zřídka; většinou garáže i u kulturních a sportovních objektů slouží během dne pro průběžné parkování vozidel.

Evropské normy tyto případy řeší různě. Rakouská norma [2] uvádí specifický výpočet, kterým se zvyšuje průtok větracího vzduchu v garážích, v nichž by mohlo docházet k vytváření dopravní zácpy. Navíc doporučuje u objektů (kde se konají představení) zohlednit dodatečnou dobu volnoběhu, bez bližšího upřesnění. Švýcarská norma [4] v poznámce doporučuje předpokládat u sportovních objektů a divadel, vyprázdnění prostoru garáže do 20 minut. ČSN 73 6058 (v článku 73) uvádí specifický výpočet - viz úvod tohoto příspěvku.

Délka trasy vozidel

Stanovení délky tras vozidel v garážích při podrobném výpočtu vyžaduje často značné pracovní úsilí. Cílem výpočtu je (v jednotlivých úsecích garáže - obvykle podlažích) stanovit dobu chodu motorů všech parkujících i projíždějících vozidel. Podkladem je trasa vozidel v každém podlaží, rozdělená na jízdu po rovině (včetně klesání) a jízdu po rampě při stoupání. Je nutno uvažovat vozidla parkující v daném úseku i vozidla daným úsekem projíždějící z ostatních podlaží.

Pro parkující vozidla se určuje délka střední trasy vozidel v podlaží, obvykle jako aritmetický průměr z nejdelší a nejkratší trasy od vjezdu do podlaží na parkovací místo a obdobně při výjezdu. Trasa výjezdu nemusí být totožná s trasou vjezdu. Vozidla projíždějící z ostatních podlaží mohou mít (podle dispozičního řešení garáže) trasu přes celé podlaží (nevýhodné řešení), nebo může jejich trasa procházet pouze částí daného úseku (podlaží).

Doba volnoběhu

Do doby volnoběhu motorů se počítá zastavení u vjezdu do garáže, při výjezdu z garáže, volnoběh při parkování a při odjezdu z parkovacího stání. Podle druhu garáže a dispozičního řešení garáží se doba volnoběhu pohybuje v rozmezí 40 až 90 sekund. SWKI 96-1 [4] udává tyto hodnoty doby volnoběhu: při vjezdu do garáže (20 s), při výjezdu z garáže (20 s), parkování na stání (10 s), výjezd ze stání (20 s).

Postup při výpočtu průtoku vzduchu pro parkovací garáže s průběžnou výměnou vozidel

Větrací systém podzemních garáží se navrhuje jako nucený, podtlakový; jmenovitým průtokem je průtok odsávaného vzduchu, průtok přiváděného vzduchu podle ČSN 73 6058 se navrhuje o 10 až 20 % nižší než průtok odsávaného vzduchu, SWKI 96 -1 [4] udává rozdíl 10 %.

Je účelné provádět výpočet samostatně pro úseky garáže, obvykle podlaží. Při dělení na úseky je vhodné již předběžně navrhnout systém distribuce vzduchu, aby daný úsek bylo možno provětrávat vypočítaným průtokem vzduchu. Základním údajem pro výpočet průtoku vzduchu je emise oxidu uhelnatého všech vozidel v daném úseku po dobu intervalu 1 hodiny.

Přehled vstupních a vypočítaných pomocných údajů

1. Počet stání vozidel v úseku P (1).
2. Počet úseků i (1).
3. Celkový počet stání v garáži Σ P (1).
4. Parkovací doba jednoho vozidla τ_p (h).
5. Frekvence výměny vozidel na stání f (1/h) = 1/ p.
6. Rychlost jízdy (rovina, klesání i stoupání), doporučuje se volit w (km/h) = 10 km/h = 2,78 m/s.
7. Délka trasy jednoho vozidla s (m) v úseku:
   1. pro vozidla parkující v úseku: trasa od vjezdu do úseku na stání a odtud do výjezdu z úseku (stanovená jako aritmetický průměr nejkratší a nejdelší trasy), rovinná trasa,
   2. pro vozidla parkující v nižších úsecích (podlažích): trasa při průjezdu (vjezdu i výjezdu) daným úsekem; určuje se samostatně pro vozidla každého nižšího podlaží a rozlišuje se trasa po rovině a trasa při stoupání.
8. Doba volnoběhu jednoho vozidla t_v (s) v daném úseku.
9. Doba jízdy jednoho vozidla trasou s (m) v daném úseku: t_j (s) = s / w (w = 2,78 m/s) . Trasa s a doba jízdy t_j se stanoví samostatně pro průjezd vozidel parkujících v daném úseku a vozidel projíždějících úsekem (dle bodu 7).
10. Počet vozidel vjíždějících do úseku (= vyjíždějících z úseku) v intervalu 1 hodiny p (1/h) = P . f. Určuje se samostatně pro vozidla parkující a pro vozidla projíždějící.
11. Doba chodu motorů za jízdy všech vozidel t_jc (s/h) projíždějících úsekem během intervalu1 hodiny se určí se samostatně pro trasy a údaje popsané v bodech 9 a 10 ze součinů p. t_j
12. Doba volnoběhu vozidel t_vc (s/h) v úseku během intervalu 1 hodiny se určí jako doba volnoběhu vozidel parkujících v úseku (pro 2.PP a nižší podzemní podlaží); pro 1.PP podlaží (se vstupním a výstupním portálem) se připočítá doba volnoběhu všech vozidel při vjezdu a výjezdu u portálu. Pro 2.PP a nižší podzemní podlaží platí t_vc (s/h) = p. t_v (pro vozidla parkující v úseku). Pro 1.PP t_vc1 (s/h) = p . t_v (pro vozidla parkující v 1. úseku) + f . Σ P. t_v (pro všechna vozidla parkující v garáži; zde t_v (s) je doba volnoběhu jednoho vozidla při zastavení u portálu (celkem vjezd a výjezd)).

2.3 Emise oxidu uhelnatého jednoho vozidla

Emise CO jednoho vozidla při jízdě V_{CO j rov} (jízda po rovině), V_{CO j st} (jízda při stoupání) (m³/s voz)

ČSN 73 6058 [1] udává emisi jednoho vozidla pro pomalou jízdu 0,5 m³/h voz., tj. 62,5 mg/m voz. (produkce vztažená na 1m jízdní trasy) při uvažování rychlosti jízdy 10 km/h.

Údaje podle ÖNORM H 6003 [2] (r. 1997) jsou obsaženy v tabulce 1.

Druh provozu		Volnoběh	Jízda po rovině, při klesání	Jízda při stoupání 5 %	Jízda při stoupání 10 %	Jízda při stoupání 15 %	Jízda při stoupání 20 %
Emise CO		g/h voz.	g/km voz	g/km voz	g/km voz	g/km voz	g/km voz
Zážehový motor s katalyzátorem	teplý	20,0	6,4	12,9	18,0	23,1	25,7
	studený	70,0	32,0	45,0	63,0	81,0	90,0
Zážehový motor bez katalyzátoru	teplý	110,0	18,1	27,5	36,6	45,8	54,9
	studený	203,5	32,6	50,8	67,7	84,6	101,6
Vznětový motor	teplý	5,0	0,6	0,8	0,9	1,1	1,2
	studený	11,0	1,5	1,7	2,0	2,4	2,7

Tabulka 1 - Emise oxidu uhelnatého jednoho vozidla, dle [2]

Emise CO jednoho vozidla při volnoběhu V_{CO v} (m³/s voz)

ČSN 73 6058 [1] udává stejnou hodnotu emise CO pro volnoběh jako pro pomalou jízdu: 0,5 m³/h voz (625 g/h voz).

V ÖNORM H 6003 (viz tabulka 1) jsou výrazně odlišné hodnoty pro motor s katalyzátorem a bez katalyzátoru a rovněž i pro motor teplý a studený.

2. 4 Emise oxidu uhelnatého všech vozidel v úseku garáže

Emise všech vozidel v úseku garáže V_{CO j} (m³/h) se stanoví z měrné emise jednoho vozidla (m³/s voz.), která je rozdílná pro tři kategorie, uvažujeme-li údaje dle [3], tab.1.: V_{CO j rov voz}, V_{CO j st voz}, V_{CO vol}. Výpočet se provede pro tři následující kategorie:

• Jízda po rovině a klesání: V_{CO j rov} = V_{CO j rov voz}. t_{jc rov} (m³/h)
• Jízda při stoupání (po rampě): V_{CO j st} = V_{CO j st voz} . t_{jc st} (m³/h), kde t_{jc rov}, t_{jc st} (s/h) - celková doba jízdy všech vozidel v úseku po rovině, stoupání
• Volnoběh: V_{CO vol} = V_{CO vol voz} . t_vc (m³/h), kde t_vc (s/h) - celková doba volnoběhu všech vozidel v úseku

Celkový objemový průtok oxidu uhelnatého v úseku V_CO (m³/h) je dán součtem

V_CO = V_{CO j rov} + V_{CO j st} + V_{CO vol}

2.5 Průtok vzduchu pro větrání úseku garáže

Průtok vzduchu V (m³/h) se určuje v jednotlivých úsecích garáže (za předpokladu rovnoměrné, ustálené emise CO) ze vztahu

kde

• V_CO (m³/h) je objemový průtok oxidu uhelnatého emitovaného všemi vozidly v úseku,
• C_p (ppm, cm³/m³) - přípustná výpočtová koncentrace oxidu uhelnatého v garáži,
• C_e (ppm, cm³/m³) - výpočtová koncentrace oxidu uhelnatého ve venkovním (přiváděném) vzduchu.

Přípustná výpočtová koncentrace CO v garáži je dle ČSN 73 6058 [1] C_p = 87 ppm. Při výpočtech, ve kterých se používají snížené emisní údaje dle rakouské ÖNORM H 6003 [2] lze doporučit hodnotu přípustné výpočtové koncentrace 50 ppm. Výpočtová koncentrace CO ve venkovním (přiváděném) vzduchu je dle ČSN 73 6058 [1] C_e = 5 ppm v menších městech, resp. C_e = 10 ppm ve velkoměstech;

Měrný průtok vzduchu vztažený na počet stání vozidel v úseku V_m

Náročnost větrání v jednotlivých úsecích garáže je vhodné vyjádřit měrným průtokem

V_m = V / P (m³/ h stání)

kde

V (m³/h) je průtok vzduchu v úseku garáže,
P (1) - počet stání v úseku.

Kromě toho se doporučuje kontrolovat intenzitu větrání v úseku

I = V / O (1/h)

kde O (m³/h) je vnitřní objem úseku.

Předložený text neřeší požadavky na požární větrání. Zpřesněný výpočet vyžaduje pečlivou volbu vstupních údajů, především volbu parkovací doby (resp. frekvence výměny vozidel). Rozhodující je rovněž délka tras vozidel a stanovení průjezdu vozidel úsekem. Chyba v stanovení délky trasy a počtu projíždějících vozidel, zvláště u vícepodlažních garáží, může způsobit značné chyby v dimenzování větrání. Při využití zpřesněných emisních údajů vozidel lze doporučit, aby výsledný průtok vzduchu nepoklesl pod minimální hodnotu intenzity větrání 0,5 1/h.

Literatura

[1] ČSN 73 60 58 Větrání hromadných garáží, 1988.
[2] ÖNORM H 6003 Lüftungstechnische Anlagen für Garagen. Grundlagen, Planung, Dimensionierung, 1997.
[3] VDI 2053 Raumluftechnische Anlagen für Garagen, 2004.
[4] SWKI Richtlinie 96-1 Lüftungsanlagen für Fahrzeug-Eintellhallen, 1997.
[5] Nařízení vlády č.178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zaměstnanců při práci.
[6] Nařízení vlády č. 523/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
[7] Jirkovská, Věra: Větrání podzemních garáží. Diplomová práce. Fakulta strojní ČVUT v Praze, 2005.