Dodatečná certifikace výrobků nad rámec právních předpisů a technických norem
V poslední době se na České sdružení pro technická zařízení obrátilo několik výrobců s žádostí o sdělení, zda je v souladu s právním řádem České republiky praxe, kdy si různé akreditované certifikační orgány vynucují, aby si u nich výrobci nechali certifikovat své výrobky, a to velmi často i ty, které byly již certifikovány u autorizované osoby. Touto dodatečnou certifikací je velmi často podmiňováno použití výrobku v oboru plynových zařízení.
Zastánci této tzv. "doplňkové (odvětvové) certifikace" argumentují tím, že požadavky v rámci této certifikace jsou komplexnější než u systému posuzování shody ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a zohledňují požadavky nejen uživatelů, ale i celého příslušného odvětví, neboť se posuzuje komplexně kvalita jednotlivých výrobků a technologií na základě požadavků technických předpisů uveřejněných ve Sbírce zákonů, požadavků vybraných českých technických norem (nejen harmonizovaných), požadavků vybraných českých normativních dokumentů a požadavků na funkční vlastnosti, které jsou vypracovány skupinou expertů z oboru plynových zařízení.
A jaká je skutečnost?
1) Shoda naprosté většiny výrobků používaných v oboru plynových zařízení musí být prověřena v rámci certifikace prováděné autorizovanou osobou, neboť se jedná o stanovené výrobky ve smyslu § 13 zákona č. 22/1997 Sb.
2) Certifikáty vydané akreditovanou osobou lze využít při posuzování shody u stanovených výrobků jen v případech, kdy je k posouzení shody oprávněn výrobce, dovozce nebo jiná osoba. Certifikaci provádí akreditovaná osoba na žádost výrobce, dovozce nebo jiné osoby. Jedná se tedy o dvoustrannou, dobrovolnou dohodu dvou stran, nikoli požadavek odvětví.
Je tedy zřejmé, že "dodatečná certifikace" znamená, že
- některé činnosti jsou prováděny opakovaně ("posuzování kvality jednotlivých výrobků a technologií na základě požadavků technických předpisů uveřejněných ve Sbírce zákonů, požadavků vybraných českých technických norem, požadavků vybraných českých normativních dokumentů");
- kontrola požadavků na funkční vlastnosti, které vypracuje skupina expertů z daného odvětví, vyvolává dojem, že úroveň bezpečnosti výrobků vyhovující technickým požadavkům podle § 2, písm. h) zákona č. 22/1997 Sb. (technické specifikace obsažené v právním předpisu, technickém dokumentu nebo technické normě nebo jiné požadavky nezbytné z důvodů ochrany oprávněného zájmu nebo ochrany spotřebitele) je nedostatečná a je nutno ji zvýšit.
V prvním případě tak dochází k neodůvodněnému zatěžování výrobců a tím i snižování jejich konkurenceschopnosti, ve druhém pak de facto ke zpochybnění systému v oblasti bezpečnosti a spolehlivosti výrobků a ochrany spotřebitele z hlediska jeho schopnosti naplnit cíle stanovené právními předpisy.
Nabízení "posuzování shody i se souvisejícími předpisy nad rámec technických předpisů a harmonizovaných norem, jejichž shodu posuzují jednotlivé autorizované osoby", je samozřejmě pouze nepříliš podařený pokus zakrýt skutečnost, že se jedná o opakované provádění úkonů v rámci certifikace zajišťované v rámci technických předpisů a harmonizovaných norem. Při aplikaci jakéhokoli technického předpisu nebo normy je totiž nutno respektovat i související předpisy - je to dostatečně zřejmé již z výrazu "související".
A ještě něco málo "k požadavkům na funkční vlastnosti, které jsou vypracovány skupinou expertů z oblasti plynárenství".
Kvalita daného výrobku je zajištěna splněním požadavků právních předpisů (zejména nařízení vlády) a technických norem, popř. jiných předpisů. U stavebních výrobků je k posouzení shody používáno v některých případech tzv. stavební technické osvědčení. Jedná se zejména o případy, kdy výrobce nebo dovozce hodlá uvést na trh výrobek, pro nějž nejsou požadavky plně obsaženy v normách. Toto osvědčení, které zpracovává výhradně autorizovaná osoba (nikoli osoba akreditovaná), vymezuje technické vlastnosti výrobků ve vztahu k základním požadavkům na stavby podle toho, jakou úlohu mají výrobky ve stavbě plnit.
Autorizovaná osoba provede v rámci zpracování stavebního technického osvědčení
- posouzení podkladů předložených výrobcem nebo dovozcem, zejména pro identifikaci výrobku a pro určení těch vlastností, které mají být předmětem posuzování shody,
- vymezení technických vlastností výrobku, které souvisejí se základními požadavky a vymezení jejich úrovní vzhledem k určenému použití výrobku ve stavbě, a to z hlediska jiných technických předpisů, českých technických norem, technických dokumentů nebo technických norem mezinárodních nebo zahraničních organizací, popřípadě na základě vědeckých a technických poznatků a poznatků z praxe,
- ověřovací zkoušky vzorků výrobku a jejich vyhodnocení, pokud je to pro vymezení technických vlastností výrobku a jejich úrovní nezbytné.
Stavební technické osvědčení lze použít pro posuzování shody pouze po dobu, po kterou se nezmění právní předpisy, technické normy nebo technické dokumenty využité ve stavebním technickém osvědčení.
Z výše uvedeného vyplývá jednoznačně, že při posuzování shody je prvotním cílem posuzování podle právních předpisů, technických norem apod. Stanovování požadavků na úrovni odvětví skupinami expertů a jejich vyhlašování mimo předpisový rámec je tedy proti smyslu zákona č. 22/1997 Sb. a je nutno tuto praxi rozhodně odmítnout. Uvedené požadavky lze totiž zavést v poměrně krátké době do českých technických norem, např. v rámci změnového řízení. Při něm dostanou možnost vyjádřit se k navrhovaným požadavkům i nečlenové skupin expertů, např. pracovníci autorizovaných osob, zkušeben, výrobců, soudní znalci atp. Požadavky uvedené v normách budou tak vyjadřovat nezpochybnitelným a reprezentativním způsobem potřeby daného odvětví. Splnění všech požadavků pak bude ověřováno v rámci jediné certifikace výrobku, bez ohledu na skutečnost, zda ji provádí autorizovaná osoba nebo výrobce (popř. akreditovaná osoba, pokud si to bude přát výrobce).
Za zásadní však je nutno považovat, aby
- v případě, kdy je vyžadována certifikace autorizovanou osobou nebo je touto osobou vydán certifikát, nebylo použití výrobku (obecně nebo v daném odvětví) podmiňováno provedením certifikace prováděnou akreditovanou osobou, popř. vydáním certifikátu o registraci;
- byl důsledně respektován § 10, odst. 1, písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., podle něhož se certifikací prováděnou akreditovanou osobou rozumí činnost na žádost výrobce, dovozce nebo jiné osoby.
Skupiny expertů by tedy mohly působit u konkrétního výrobce nebo odběratele, který chce z nějakého důvodu ověřovat ještě další vlastnosti, a je samozřejmě ochoten za toto ověření i zaplatit. Tento výrobce nebo odběratele by však měl mít možnost rozhodnout se, u které laboratoře, zkušebny, autorizované nebo akreditované osoby si nechá tyto vlastnosti ověřit.
V žádném případě však nelze připustit, aby si skupina expertů osobovala právo vystupovat za celé odvětví.
Je nutno si totiž uvědomit, že dvojí ověřování a ověřování dalších a dalších vlastností se promítá do ceny výrobků, kterou např. v případě certifikace výrobků v plynárenství zaplatí i osoby mimo toto odvětví - odběratelé plynu z řad občanů a právnických a podnikajících fyzických osob, používajících plyn k přípravě pokrmů, teplé vody, k vytápění nebo k různým technologickým účelům.
Snahy akreditovaných osob "přesvědčit" výrobce a dovozce o nutnosti "dodatečné certifikace" v oblasti plynárenství ilustruje zjednodušeně následující obrázek:
Obr. Smysl "dodatečné certifikace" v právním řádu České republiky
Nelze samozřejmě vyloučit případy, kdy se na základě vyšetřování příčiny poruch a havárií zjistí, že u daného výrobku by bylo vhodné zkoušet další vlastnosti. Zaručeně spolehlivým způsobem, jak zajistit provádění těchto zkoušek, je jejich zařazení do právního nebo technického předpisu. Jejich nekoordinované zařazování do různých certifikačních programů různých certifikačních orgánů je nesystémové a až příliš zavání účelovostí. U některých výrobků, používaných ve více odvětvích, by výrobce musel kromě např. certifikace u autorizované osoby podstoupit certifikaci u dvou i více akreditovaných certifikačních orgánů. Výrobci jsou tak proti své vůli nuceni k provádění dalších a dalších zkoušek, které zaplatí konečný zákazník, např. odběratel plynu, v ceně plynu nebo odběrného plynového zařízení.
Závěr
Cílem certifikace by mělo být zajištění bezpečnosti výrobků při co nejnižších nákladech na její provedení. To je i cílem prosazovaným v rámci Evropské unie. Jako příklad může posloužit nařízení Evropského parlamentu a Rady 764/2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků, které nejsou předmětem harmonizačních právních předpisů Společenství a které byly uvedeny v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě (takové výrobky tvoří přibližně jednu třetinu objemu vzájemného obchodu mezi členskými státy). Je zde připomenut princip vzájemného uznávání, který vychází z čl. 28 Smlouvy o založení Evropského společenství a který zakazuje kvantitativní omezení dovozu mezi členskými státy, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem. Tento princip vychází z toho, že právní předpisy evropských států jsou na velmi podobné úrovni a všude je zaručena ochrana oprávněných zájmů, jakými jsou především život, zdraví nebo bezpečnost. Není proto možné omezit volný pohyb výrobků na základě toho, že výrobce vyrobil zboží podle jiných technických parametrů a dosahuje ochrany oprávněných zájmů jiným způsobem, než který je předepsán pro místní výrobky. Mezi nepřípustná omezující opatření patří např. vyžadování dodatečných zkoušek.
Je-li tedy nanejvýš žádoucí i na úrovni Evropské unie neklást překážky volnému pohybu zboží, vyhovujícímu ať už harmonizovaným nebo neharmonizovaným předpisům, je o to více žádoucí, aby tyto překážky nestavěly výrobcům a dovozcům různá odvětví v České republice. U odvětví s monopolním postavením několika firem, jako je tomu v případě plynárenství, to platí dvojnásob.
Lately, the Czech Association of Technical Equipment has been approached by several manufactures who wanted to know whether it is possible, in accordance with Czech legal practices, to have their products certified by a variety of accredited certification bodies, and very often applied to products that have already been certified by an authorised person. These additional certifications are very often a condition for the use fo some products in the field of gas equipment.