logo TZB-info

estav.tv nový videoportál

Reklama

Zase o krok blíže propasti

Autor se v článku zamýšlí nad přínosem novely vyhlášky č. 237/2014 Sb., vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu dne 7. listopadu 2014, pro zvyšování energetické účinnosti otopných systémů v objektech s ústředním vytápěním.

Reklama

Dnem 7. listopadu 2014 vstoupila v účinnost vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 237/2014 Sb., kterou se mění dosud platná vyhláška č. 194/2007 Sb., mezi veřejností známá jako „Pravidla pro vytápění a dodávky teplé vody“. Novou vyhláškou se zavádí povinnost vybavit vnitřní tepelná zařízení bytových domů přístroji registrujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. Na vnitřní rozvod tepla v objektech s ústředním vytápěním lze instalovat buďto kalorimetry (pro měření tepla v místech spotřeby = ekonomická sebevražda) nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, kterými se rozumí:

  1. indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný na každém otopném tělese,
  2. indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa,
  3. přístroj se snímačem teploty vnitřního vzduchu ve vytápěném prostoru a teploty venkovního vzduchu ve dnech vytápění v otopném období s trvalým průběhovým záznamem rozdílů těchto teplot vzduchu za časový interval, kterým je počet dnů v otopném období.

Smyslem povinné instalace uvedených zařízení (budu je v tomto textu nazývat zkráceně indikátory) by mělo být zvýšení energetické účinnosti, neboť především o té se hovoří ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU, kterou se Česko jakožto člen EU zavázalo do své legislativy včlenit. Troufám si tvrdit, že vyhláška č. 237/2014 Sb. je pro naplnění zmíněného cíle nejen zbytečná, ale dokonce mimořádně škodlivá.

Všimněme si, že řada lidí často dává rovnítko mezi pojmy „zvýšení energetické účinnosti“ a „úspory energie“. To je ale velká chyba. Zatímco zvýšení energetické účinnosti znamená, že srovnatelného výsledku při stejných okrajových podmínkách dosáhneme za využití menšího množství energie, pod úsporou energie si představujeme snížení její spotřeby. To ale nemusí mít se zvyšováním energetické účinnosti vůbec nic společného, a to tehdy, nedosáhneme-li srovnatelného výsledku anebo se změkčí okrajové podmínky. Kdyby oba pojmy byly totéž, tak by k naplnění vize bývalého komisaře pro energetiku Günthera Oettingera (zajistit do roku 2030 energetické úspory ve výši 30 %) úplně stačilo snížit úroveň teplotního komfortu v bytech z dnešních cca 22 °C na 16 °C, a měli bychom splněno…

My ale nechceme jít cestou omezování teplotního standardu, ale cestou zvyšování efektivity. A jak k tomu mohou dopomoci indikátory? NIJAK! Sami jejich propagátoři hovoří o tom, že jejich význam je především psychologický. Dávají prý lidem možnost kontroly nad svými náklady, což má nájemníky motivovat k šetrnějšímu chování, potažmo k úsporám tepla. U toho bych se rád zastavil.

Jak se může nájemník aktivně podílet na úsporách tepla v bytovém domě?

Všem těm, které napadne, že prostřednictvím regulování vnitřní teploty pomocí termostatických hlavic na radiátorech, je třeba připomenout, že většina ustanovení vyhlášky č. 194/2007 Sb. stále platí a některé z nich stojí za to si zopakovat, abychom se nedostali mimo právní rámec.

  1. Spodní limit vnitřní teploty – v § 2, odst. 6 a 10 se uvádí, že v průběhu otopného období jsou byty v době od 6:00 do 22:00 vytápěny tak, aby dosažené průměrné teploty vnitřního vzduchu odpovídaly výpočtovým teplotám vnitřního vzduchu, jak je stanovuje projekt budovy, zvýšeným o 1 až 2 °C v závislosti na počtu venkovních stěn obklopujících danou místnost. Ustanovení § 3. odst. 1 a 2 dále připouští při shodě více než dvou třetin nájemníků zvýšení průměrných teplot vnitřního vzduchu pro byty o další 2 °C. Tímto je nastaven spodní limit vnitřní teploty, což znamená, že neexistuje, aby v daném časové úseku vnitřní teplota v kterékoli místnosti klesla pod hodnotu vycházející z projektu a upravenou o uvedené korekce. Neznalost těchto hodnot nikoho neomlouvá a účelové snižování vnitřní teploty je v rozporu s vyhláškou. Na doplnění, zvýšení limitu dle § 3, odst. 1 a 2 je podmíněno novým projektem vytápění, pokud někdo tvrdí něco jiného, nepochopil principy ústředního vytápění.
  2. Horní limit vnitřní teploty – vychází z funkce termostatické hlavice, která při postupném zvyšování vnitřní teploty uzavírá přívod tepla do tělesa a při zvýšení o 2 °C ho uzavře úplně. To znamená, že vnitřní teplota v kterékoliv místnosti smí dočasně stoupnout nad stanovený horní limit pouze v důsledku extrémního působení tepelných zisků, nikoliv činností otopné soustavy. Jakákoliv snaha o zvyšování vnitřní teploty nad rámec § 3, odst. 2 je v rozporu s vyhláškou.
  3. Regulace vytápění – v § 6, odst. 1 jsou vyjmenovány požadavky na technické vybavení otopných soustav za účelem jejich regulace. Nechybí zde kvalitativní (ekvitermní) regulace (§ 6, odst. 1, bod a), ani kvantitativní regulace s termostatickými ventily a hlavicemi (§ 6, odst. 1, bod c). Kombinace těchto dvou systémů přitom spolehlivě zajišťuje automatický efektivní provoz otopné soustavy s plným využitím tepelných zisků. To znamená, že otopné soustavy všech bytových domů musí být vyprojektovány a provozovány na technické úrovni zahrnující funkční automatickou regulaci. Je-li systém regulace z jakéhokoliv důvodu nefunkční, je to zjevně v rozporu s vyhláškou, ačkoliv to v ní není explicitně uvedeno.

Pokud se nad výše uvedenými třemi body hlouběji zamyslíme, musíme dojít k závěru, že stačí respektovat první dva z nich a zasadit se o to aby byly trvale zajištěny podmínky pro správnou funkci systémů obsažených v bodě třetím, a už nic víc pro zvýšení energetické účinnosti otopné soustavy bytového domu dělat nemusíme. Vždyť máme stanoveny mantinely, ve kterých se musíme pohybovat a máme k dispozici technologie, které pokud jsou správně navrženy a do jejich provozu nikdo destruktivně nezasahuje, plní na 100 % naše požadavky na efektivní funkci vytápění, tj. přednostně využívají v tepelné bilanci objektu tepelných zisků a teplo z otopné soustavy se odebírá pouze tehdy, když nastane ve vytápěných prostorách teplotní deficit.

Co nám přináší povinnost instalovat indikátory?

Především naprosto zbytečné finanční náklady. Indikátory nemají žádnou příčinnou souvislost se zvyšováním energetické účinnosti. Na uživatele působí formou „placebo efektu“, vytvářejí u nich falešný pocit, že mají vliv na zlepšení své situace. Ve skutečnosti je jejich dopad negativní, protože představa, že uživatelé mohou být při regulování otopné soustavy úspěšnější než automatická regulace, je naprostou utopií. Uvědomme si, že termostatická hlavice nepřetržitě reaguje na lidskými smysly sotva postřehnutelné změny vnitřní teploty způsobené neustále se měnícím objemem tepelných zisků. Jenom přiblížit se jejímu výslednému efektu by znamenalo, že by každý nájemník musel být obdařený neskutečnou citlivostí na vnímání okolní teploty, musel by 24 hodin denně po celé otopné období sedět současně u všech radiátorů ve svém bytě a jemnými „hodinářskými“ zásahy pouštět do jednotlivých těles právě tolik energie, kolik by v daný okamžik bylo potřeba na vyrovnání teplotní hladiny.

Takový člověk mezi námi NENÍ a NIKDY NEBUDE! A pohádky o indikátorech na tom nic nezmění.

Máme jen dvě možnosti. Buďto přistoupíme na to, že výše uvedené zásady stanovené vyhláškou č. 194/2007 Sb. jsou pro nás závazné a budeme se jimi řídit, potom bude automatická regulace v soustavách bytových domů pracovat na plný výkon a můžeme se bavit o zvyšování energetické účinnosti. Nebo se budeme tvářit, že žádné zásady stanovené vyhláškou č. 194/2007 Sb. neexistují a umožníme nájemníkům laické individuální zásahy do systémů regulace. Potom možná někdo ušetří tím, že nebude topit a teplo bude brát od sousedů, ale na zvyšování energetické účinnosti můžeme jednoznačně zapomenout. A vymýšlení různých třetích cest – dnes indikátory, zítra bůhví co – nás od vyřešení problému efektivity vytápění jenom vzdaluje.

Co nám zbývá?

Snad jen víra ve zdravý lidský rozum. Původní vyhláška dokonalá nebyla. Obsahovala § 2, odst. 9 o nočních útlumech, který do vyhlášky musel propašovat někdo, kdo neměl o funkci systémů kvalitativní a kvantitativní regulace příliš znalostí. Noční útlumy nejenže jdou cestou snižování vnitřního komfortu namísto zvyšování energetické efektivity, navíc negativně ovlivňují fungování automatické regulace, snižují životnost všech tepelných zařízení a cyklickým tepelným namáháním poškozují jak otopné systémy, tak stavební konstrukce. Nová vyhláška však ukázala, že může být i hůř.

Snad byl toto náš poslední krok směrem k propasti. Každý další by už mohl zavánět volným pádem.

A na závěr ještě jednou v duchu úsloví „opakování je matka moudrosti“.

O zvyšování energetické účinnosti se dá uvažovat pouze tehdy, když je topná soustava provozována v souladu s projektovanými parametry, což znamená:

  1. neexistuje, aby vnitřní teplota v místnosti klesla pod hodnotu z projektu,
  2. vnitřní teplota v místnosti smí dočasně stoupnout pouze působením tepelných zisků a
  3. prvky automatické regulace musí být nastaveny dle projektu a uživatelé nesmí do jejich nastavení v žádném případě zasahovat.

A indikátory nemají žádnou příčinnou souvislost se zvyšováním energetické účinnosti.

English Synopsis
One step closer to the abyss

Author of the article reflects on the contribution of the amended Decree no. 237/2014 Sb., issued by the Ministry of Industry and Trade on 7 November 2014, for increasing the energy efficiency of heating systems in buildings with central heating.

 
 

Reklama


© Copyright Topinfo s.r.o. 2001-2024, všechna práva vyhrazena.