Úprava stávajících elektroinstalací (I)

Záměr sjednotit pohled na stávající elektroinstalace a napsat tento článek vznikl na základě četných dotazů elektromontérů a elektrotechniků. Důvod - poměrně obtížné zjištění požadavků dříve platných norem, jejichž obsah je nutno znát (vyplyne z dalšího textu) pro vyhodnocení elektroinstalace v době jejího vzniku. V úvodu předesílám, že se jedná o téma velice ožehavé, při jehož výkladu se názory uznávaných odborníků často liší. Aktuálnost následných informací pro osoby odpovědné za elektrická zařízení a vedoucí práce potvrdila ČSN EN 50110-1 Obsluha a práce na elektrických zařízeních z listopadu 2003 zejména po stránce právní odpovědnosti za stav elektrického zařízení.

U "starých" elektroinstalací je nutno posoudit, zda není ohrožena bezpečnost a jsou dodrženy přijatelné míry rizika. Tento úkol mají pracovníci profesí elektro při opravách, údržbě i revizích. S elektroinstalacemi staršími než třicet až čtyřicet let se setkáváme velice často a naši mladí kolegové potřebné informace pro posouzení většinou nemají. Pokusím se (na pokračování) tyto informace poskytovat a zaujmout k nim stanoviska. Problematiku není samozřejmě možno řešit vyčerpávajícím způsobem, takže v první fázi jen to, co je nejasné nebo je předmětem většího množství dotazů.

Článek je zaměřen na aplikaci právních předpisů a technických norem, které se týkají částečných úprav elektroinstalací, pro něž není nutné žádat o vydání stavebního povolení nebo oznámení podle zákona č. 50/1976 Sb., v platném znění - stavebního zákona. Samozřejmě je to i otázka oprav elektroinstalace a reakcí na závady zjištěné při revizích. Ideální by byly úpravy podle současně platných ČSN, což bohužel není často technicky nebo ekonomicky možné.

V této části nebudu rozvádět otázky připojení na distribuční síť včetně přípojky podle energetického zákona č. 458/2000 Sb., v platném znění a ČSN 33 3320 (přípojky), ani požadavků na elektroměrové rozváděče, což s požadavky energetiky koresponduje. Tato oblast se stále vyvíjí a je vhodné počkat na ustálenou verzi. Jediné, co bych z energetického zákona komentoval, je právní odpovědnost odběratelů (zejména občanů) za neodborné a neoprávněné zásahy do elektroinstalací:
§ 28 a 29 zákona č. 458/2000 Sb. "Oprávněný i chráněný zákazník je povinen dodržovat podmínky připojení, dopravy a dodávek stanovených Pravidly provozování příslušné distribuční soustavy nebo dodávek pro zákazníky v souladu s uzavřenou smlouvou. Dále mají povinnost udržovat svá odběrná zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám."

Z textu je patrno, že se tento požadavek týká všech elektrických zařízení lidově řečeno "za elektroměrem", tj. i soukromého majetku. Citace je nepřesná v požadavku na udržování elektroinstalace ve stavu odpovídajícím předpisům a normám. V doslovném znění by to v absurdním pojetí znamenalo úpravu instalace při každé změně normy. V praxi shodně s dalším výkladem to znamená udržování ve stavu odpovídajícím normám v době vzniku, pokud není ohrožena bezpečnost.

Uvedená citace má zásadní význam při vzniku úrazu elektrickým proudem nebo vzniku škody na soukromém majetku. Tedy majetku, na který se podle dosavadních technických ani právních předpisů nevztahují požadavky na pravidelné kontroly a revize. A že majitelé nebo lépe řečeno čeští kutilové bez odborné elektrotechnické kvalifikace do elektroinstalací zasahují, to je všeobecně známo.

Pro podnikatele mající zaměstnance, společnosti a organizace navíc platí Zákoník práce:
§ 134a Zákoníku práce - povinnosti zaměstnavatele - k zajištění bezpečnosti je nutno pravidelně a řádně udržovat, kontrolovat a revidovat stroje, technická zařízení, dopravní prostředky, přístroje a nářadí. Uvedená zařízení musí být vybavena ochranným zařízením, které chrání život a zdraví pracovníků.

Ochranná opatření pro bezpečné použití elektrického zařízení nám upřesňuje jednak doposud platná vyhláška č. 48/1982 Sb., jednak nařízení vlády 378/2001 Sb.

Vyhláška č. 48/1982 Sb. Českého úřadu bezpečnosti práce, kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve svém § 199 říká:
"Elektrická zařízení musí být ve všech svých částech konstruována, vyrobena, montována a provozována s přihlédnutím k provoznímu napětí tak, aby nebyla při obvyklém používání zdrojem úrazu, požáru nebo výbuchu." Jsou zdůrazněny požadavky:

• na ochranu před úrazem elektrickým proudem,
• proti účinkům atmosférických výbojů, účinkům statické elektřiny a účinkům elektrického oblouku,
• proti škodlivému působení vnějších vlivů (prostředí).

Nařízení vlády 378/2001 Sb., účinné od 1. ledna 2003, kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, doplňuje ve svém § 3 článku 4 pro elektroinstalace následující:

• požadavek na pevnou konstrukci, která není snadno odnímatelná nebo odpojitelná,
• umístění v bezpečné vzdálenosti od nebezpečných prostorů,
• montáž a demontáž zařízení prováděna v souladu s pokyny výrobce,
• jeho instalace musí být provedena tak, aby nebránila opravám, údržbě, seřízení, manipulaci ani čištění zařízení,
• přístup pracovníků pověřených obsluhou musí být omezen pouze na tu část zařízení, která slouží k obsluze, aniž by bylo nutné sejmout ochranné zařízení,
• důsledné dodržování ochrany pracovníků proti nebezpečnému dotyku, účinkům atmosférické a statické elektřiny,
• umístění, dosažitelnost a označení ovládacích prvků ovlivňujících bezpečnost,
• vybavení vhodným ochranným zařízením a zabezpečením před ohrožením života a poškozením zdraví (rotující části, obnovení chodu zařízení po přerušení dodávky elektrické energie, nebezpečí výbuchu apod.),
• používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno.

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecně technických požadavcích na výstavbu v § 45 mimo jiné požaduje pro rozvody silnoproudé a telekomunikační:

• bezpečnost osob, zvířat a majetku,
• provozní spolehlivost při určeném způsobu provozu,
• přehlednost rozvodu s cílem rychlého odstranění poruchy,
• podmínky pro požadované přemísťování strojů a zařízení,
• zamezení nepříznivých vzájemných vlivů elektrických zařízení mn-nn,
• vnitřní elektrické rozvody silnoproudé i telekomunikační musí splňovat požadavky na zabezpečení proti zneužití,
• každá stavba musí mít trvale přístupný a viditelně trvale označený hlavní vypínač elektrické energie (zejména objekty s vyššími riziky).

Zákoník práce - § 132a - prevence rizik - zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a přijímat opatření k jejich odstranění. Nelze-li rizika odstranit, je povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k minimalizaci ohrožení bezpečnosti a zdraví pracovníků.

Tento požadavek sice nelze vztahovat na soukromý majetek, ale jeho aplikace v praxi je více než žádoucí.

Zákoník práce - § 132b - prevence rizik - zaměstnavatel je povinen zajistit vyhledávání rizik buď vlastními pracovníky, nebo odborně zdatnými externisty.

Nově přidaný paragraf je aktuální zejména pro malé podnikatele nebo společnosti, kde je požadavek na vyhledávání rizik vlastními pracovníky nereálný. Je ovšem nutno přihlédnout k požadavku na prokazatelnost uvedeného úkonu podle zásad stanovených nařízením vlády č. 378/2001 Sb. a ČSN EN 50110-1 Bezpečnost práce na elektrickém zařízení.

A nyní k normám technickým, současně platným a jejich odlišnostem od norem platných kolem roku 1965. Ať se nám to líbí či nikoliv, u stávajících zařízení se s nimi stále ještě ve velké míře setkáváme. Pohled na normy zaznamenal v posledních letech řadu upřesňujících náhledů (pouze stručně):

• ČSN do roku 1991 závazné - odlišná řešení byla možná na základě výjimek.
• Od roku 1991 zákonem č. 142/1991 Sb. odzávazněna část norem, závaznost citována v úvodu vydávaných norem (§ 3 uvedeného zákona).
• Zákonem č. 22/1997 Sb. všechny normy odzávazněny, uvedena pouze určitá nutnost přihlédnout k normám harmonizovaným s evropskou normalizací, které slouží k plnění právních předpisů.
• Zákonem č. 71/2000 Sb. rozšířena omezená závaznost o normy určené, vážící se k nařízením vlády, kterými je aplikován například zákon o výrobku, čili rovněž k plnění ustanovení právních předpisů.
• V ČSN 33 2000-1 s účinností od 1. února 2003 je jako nová modifikace s harmonizačním dokumentem uvedeno: Každá součást elektrického zařízení, která je v něm použita, musí vyhovovat příslušným evropským normám nebo harmonizačním dokumentům nebo národním normám, ve kterých je zaveden HD. Pokud evropské normy nebo harmonizační dokumenty neexistují, musí odpovídat normám národním. Tam, kde nejsou žádné aplikovatelné normy, musí být příslušná položka zařízení zvolena zvláštní dohodou mezi osobou specifikující instalaci a dodavatelem.

V úvodním ustanovení ČSN 33 2000-1, tj. normy, která určuje základní hlediska i rozsahy platnosti elektrických instalací budov, je řečeno: Elektrická zařízení provedená a provozovaná podle předpisů a norem platných v době, kdy byla tato zařízení zřizována, lze ponechat v provozu beze změny (odpovídající i nadále předpisům, podle kterých byla tato zařízení zřizována a provozována), jestliže nemají závady, jež by ohrožovaly zdraví, ani nejsou nebezpečná životu a neohrožují bezpečnost věcí, jinak je nutno zařízení upravit podle nových předpisů a norem.

ČSN 33 2130 - Vnitřní elektrické rozvody/1985 (včetně změn)

Hlavní domovní vedení. Hlavní domovní vedení se zřizuje proto, aby na ně bylo možno připojit všechny odběry v objektu. Musí být umístěno a provedeno tak, aby byl ztížen nedovolený odběr. Hlavní domovní vedení musí být provedeno tak, aby jeho výměna byla možná bez stavebních zásahů.
Od roku 1964 do roku 1985 byl požadavek na umístění vedení upřesněn na prostory kdykoliv volně a snadno přístupné. Nemělo být vedeno uzavřenými místnostmi. Pokud nebylo možno tuto podmínku splnit, bylo povoleno odlišné řešení (např. pancéřové trubky v bytech) pouze se souhlasem příslušného energetického závodu.
Upřesnění způsobu provedení a hlavní zásady jsou od roku 1964 zachovány dodnes.

Odbočky od hlavního domovního vedení. Odbočuje-li se k elektroměrům v odbočných rozvodnicích, nutno rozvodnice osadit tak, aby její spodní okraj byl ve výši nejméně 1,8 m nad podlahou. Tyto rozvodnice se nesmějí osazovat nad schody, ani nemají být umístěny v jiném prostředí než základním. Odbočné rozvodnice musí být upraveny ke spolehlivému zaplombování. Odbočky k elektroměrům delší než 3 m musí být jištěny u hlavního domovního vedení v témž podlaží, kde je elektroměr. Odbočku kratší než 3 m, je-li uložena nehořlavě, lze jistit jističem až před elektroměrem.
V dříve platné ČSN 34 1060 byla výška rozvodnice blíže specifikována - spodní okraj 1,8 až 2,5 m nad podlahou s odstupem horního okraje skříňky rozvodnice od stropu aspoň 20 cm. V oblasti jištění byl odkaz na ČSN 34 1020, tj. požadavek v podstatě s dnešním shodný.

Při připojování odběrného zařízení nn k veřejné síti mají být všechny pevně připojené elektrické spotřebiče připojeny, aby bylo možné posoudit jejich bezpečnost a porovnat připojovaný výkon s přihlašovaným. Pokud nelze tomuto požadavku vyhovět, musí být všechny nezapojené vývody spolehlivě zajištěny před nebezpečným dotykem.
Plnění tohoto požadavku v praxi při uvádění elektrického zařízení do provozu bývá často podceňováno, například obnažené vodiče pro připojení svítidel lze při výchozí revizi najít velmi často.

Rozváděče a rozvodnice se osazují ve svislé poloze na místě přístupném. Rozvodnice a rozvodnicová jádra s dveřmi, které nemají krytí alespoň IP 20, musí být označeny výstražnou tabulkou. Před elektroměrovým rozváděčem musí být volný prostor alespoň 80 cm s rovnou podlahou.
Požadavek na přednostní umístění elektroměrového rozváděče na místě přístupném i v době nepřítomnosti majitele (myšleno rodinné domky, chaty, garáže ap.) je dán právními předpisy a smluvními vztahy. Podle dříve platné normy (ČSN 34 1060/1964) bylo možno elektroměrové rozvodnice a rozváděče umísťovat na chodbě nebo schodišti s výjimkou suterénů nebo ramen schodiště.
Požadavek na bezpečnostní tabulku zpřísňuje požadavek ČSN 33 2000-1 (tabulka nebo blesk).

Rozváděče za elektroměrem se musí osadit v takové výši a na takovém místě, kde vzhledem k jejich konstrukci nehrozí mechanické poškození. Bytové rozvodnice se zpravidla osazují v bytech. Je-li nutno je umístit na místech veřejně přístupných, musí se deskové rozvodnice dát do skříňky.
Dřívější požadavek norem na umístění rozváděčů ve výši minimálně 1,5 m nad podlahou není v nové normě uveden.

Na rozvodnicích (i rozváděčích) se musí zřetelně označit jednotlivé obvody. Každý rozváděč se musí dát samostatně vypnout. Tato podmínka neplatí pro bytové rozvodnice a rozváděče do 25 A s výjimkou případů, kdy je vypnutí nutné z bezpečnostních nebo provozních důvodů.
Poslední část věty nebyla v předchozí normě uvedena. Přesto při údržbě nebo revizích "starého" zařízení je nutno požadavek na vypnutí pro rychlé odvrácení hrozícího nebezpečí uplatňovat.

Světelné obvody. Na jeden světelný obvod se smí připojit tolik svítidel, aby součet jejich jmenovitých proudů nepřekročil jmenovitý proud jisticího přístroje obvodu. Jmenovitý proud ovládacího přístroje nesmí být menší než součet jmenovitých proudů všech svítidel tímto přístrojem ovládaných. Na světelný obvod lze připojit také zásuvky, a to v jedné místnosti nejvýše jednu zásuvku.
Vedení světelného obvodu se jistí jističi nebo pojistkami se jmenovitým proudem nejvýše 25 A.
Požadavky na světelné obvody byly podle dříve platné normy upřesněny pouze pro rozvody v administrativních a podobných budovách, a to následovně: Na jeden světelný obvod bylo možno připojit nejvýše 10 světelných vývodů, přičemž celkový instalovaný příkon nesměl překročit 2200 VA při jištění 10 A (1320 VA při jištění 6 A). Větší počet svítidel bylo možno připojit ve sklepních místnostech nebo místnostech občasného pobytu. Z bezpečnostních důvodů doporučuji umístit v rozváděči informaci, že je ve světelném okruhu i zásuvka 230 V.

Jednofázové zásuvky. Na jeden zásuvkový obvod lze připojit nejvýše deset zásuvkových vývodů. Dvojzásuvka se považuje za jeden zásuvkový vývod. Dvojzásuvka se nesmí připojit do dvou různých obvodů ani se nesmí přerušit propojení obou zásuvek. Zásuvky musí mít ochranný kolík připojený na ochranný vodič. Jednofázové zásuvky se připojují tak, aby ochranný vodič byl nahoře a střední vodič byl připojen na pravou dutinku při pohledu zpředu. Na zásuvkové obvody lze také pevně připojit spotřebiče do celkového příkonu 2 kVA (svítidla, ventilátory, infrazářiče apod.). Pro všechna plánovaná elektrická zařízení s příkonem 2 kVA a více se navrhují samostatné obvody, i když se připojují vidlicí do zásuvky.
Od roku 1983 do roku 1994 bylo možno připojovat do zásuvkových okruhů další spotřebiče pouze do celkového příkonu 1200 VA. Doporučuji tímto příkonem omezit i zařízení připojovaná dodatečně do "starých" rozvodů, to je do rozvodů, které byly uvedeny po provozu před rokem 1964.

Třífázové zásuvky. Na jeden třífázový obvod lze připojit několik trojfázových zásuvek na stejný jmenovitý proud. Akumulační kamna musí být připojena pevně, k jejich připojení se nesmí použít zásuvek.
Změnou Z2 ČSN 33 2130 byla zrušena informace: "Je-li sporák elektrický, lze zásuvku u sporáku připojit na sporákový obvod."

Úbytek napětí nesmí překročit ve vedení od přípojkové skříně až ke spotřebiči:

- u vývodů světelných	4 %
- u vývodů pro topidla a vařidla	6 %
- u ostatních vývodů	8 %

ČSN 34 1060/1964 požadavky na úbytky napětí určovala poněkud odlišně. Při volbě průřezu hlavního domovního vedení určovala požadavek na maximální úbytek napětí 1 % při nejvyšším zatížení. Odbočky k elektroměrům rovněž 1 % u bytových zařízení se smíšeným odběrem a 2 % u pracovních zařízení (motorových, topných). Vedení za elektroměrem mělo povolen úbytek napětí pro světelné okruhy 2 %, pro topidla a vařidla 3 % a pro ostatní obvody 5 %. V současně platné normě je informace, že uvedené úbytky napětí mají být vyhodnocovány nejen u objektů bytových, ale i u objektů obdobných. Pro komplexnost informace bych pouze upozornil na platnost ČSN 33 0120 - Normalizovaná napětí IEC - 8/2001, která nahradila ČSN IEC 38 z roku 1993. S účinností od 1. ledna 2003 - při napětí 230/400 V je povolený úbytek napětí v předávacím místě maximálně 10 %. Za tímto místem nesmí dojít v instalacích odběratele k většímu úbytku napětí než 4 %, tj. u napájeného elektrického zařízení celkem 14 % (198/344 V). Tento rozsah musí vzít v úvahu technická komise IEC pro tvorby výrobků.
Původně navržené přepětí 10 % bylo na základě požadavku výrobců změnou ČSN 33 0120 sníženo do roku 2008 na 6 %.

Sklepy a půdy. Pro sklepy a půdy přidělené k bytům se navrhují další dodatečné obvody, které se přednostně napájejí z bytové rozvodnice přiděleného bytu.
Tento požadavek byl nově uplatněn změnou 2 ČSN 33 2130 v roce 1994. Podle norem platných před změnou ČSN byl požadavek na zvláštní obvody zřizované pro sklepy, půdy ale také prádelny, kotelny apod. bez návaznosti na byty. Důvod změny je nasnadě, neshody mezi nájemníky.

Vedení se zásadně ukládají skrytě. Pouze v nebytových prostorách a při dodatečné montáži je možno vedení ukládat na povrchu. Pro ukládání vedení ve zdech bytů jsou určeny instalační zóny. Vedení lze ukládat mimo instalační zóny za předpokladu:
- vedení je uloženo ve zdi v trubkách a krycí vrstva trubky je minimálně 6 cm,
- vedení je uloženo v prefabrikovaných dílcích a je chráněno před poškozením.
Stanovení instalačních zón a požadavky na instalaci mimo ně jsou uvedeny až ve změně 2 ČSN 33 2130 a samozřejmě vzbuzuje velké diskuse. Záměr zamezit úrazům elektrickým proudem při zásahu do zdi je logický, ale požadavek je často nereálný, takže se hledají náhradní řešení. Nejužívanější je informace pro uživatele požadovaná ČSN 33 1310 Bezpečnostní předpisy pro elektrická zařízení určená k užívání osobami bez elektrotechnické kvalifikace, a sice vypracováním základních pravidel pro užívání elektrického zařízení, která jsou prokazatelně předána budoucímu uživateli. V těchto "pravidlech" je obvykle informace, že vedení je i mimo instalační zóny s následně doporučeným postupem při zásahu do zdiva.