Přístupy k hodnocení nebezpečných látek ve stavebních a demoličních odpadech

Úvod

Evropská komise v roce 2018 realizovala ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství, jehož cílem je stimulovat přechod k oběhovému hospodářství, podpořit globální konkurenceschopnost a udržitelný hospodářský růst. Navržená opatření mají přispět k „uzavření“ životního cyklu výrobků prostřednictvím větší míry recyklace a opětovného využívání a zahrnují celý životní cyklus od výroby a spotřeby až po nakládání s odpady a trh s druhotnými surovinami. Dle objemu jsou stavební a demoliční odpady největším tokem odpadů v EU – představují asi jednu třetinu veškerého vyprodukovaného odpadu. Správné nakládání se stavebním a demoličním odpadem a recyklovanými materiály – včetně správného nakládání s nebezpečnými odpady – může mít zásadní přínos z hlediska udržitelnosti a kvality života. Některé technologie pro recyklaci a využívání odpadů mohou být zdrojem rizik pro veřejné zdraví i zdraví zaměstnanců, a to se týká i stavebních a demoličních odpadů. Vzhledem k předpokládanému masivnímu nárůstu technologií pro recyklaci a využití odpadů, v důsledku plnění cílů oběhového hospodářství, je u nich nezbytné identifikovat a zhodnotit zdravotní rizika právě u stavebních a demoličních odpadů. Na základě dosavadních praktických zkušeností je jisté, že při zavádění recyklačních technologií není dosud možným rizikům pro zdraví věnovaná patřičná pozornost, a to jak třídění odpadů, tak vlastní technologii recyklace, ale i kvalitě recyklovaných výrobků.

Postup Evropské unie a její návrhy

V roce 2016 byl přijat Protokol EU o nakládání se stavebními a demoličními odpady. Celkovým cílem tohoto protokolu je zvýšit důvěru v postupy nakládání se stavebními a demoličními odpady a v kvalitu recyklovaných stavebních a demoličních materiálů, a to:

lepší identifikací, tříděním a sběrem odpadů;

lepší logistikou odpadů;

lepším zpracováním odpadů;

řízením kvality;

vhodnými politikami a rámcovými podmínkami.

Evropská unie přijala Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2024/3110, kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro uvádění stavebních výrobků na trh a zrušuje nařízení (EU) č. 305/2011. Problémem je, že toto nařízení má přechodné období ze starého právního rámce na nový po dobu 15 let tj. do roku 2039. Výrobky budou přecházet pod nové nařízení CPR postupně, tak jak budou k dispozici harmonizované normy vytvořené podle nových normalizačních požadavků. Dokud nebudou k dispozici nové normy harmonizované k novému nařízení CPR, budou se stavební výrobky nadále uvádět na trh podle pravidel starého nařízení CPR. Obě nařízení CPR budou tedy v přechodném období platit paralelně.

Přístup České republiky

Stavební a demoliční odpad představuje důležitý zdroj druhotných surovin, které mohou, po více či méně komplikovaném procesu recyklace, vstoupit opět jako plnohodnotné stavební materiály do materiálového oběhu ve stavebnictví.

Dle doporučení MPO pro druhotné suroviny a recyklované výrobky ze stavebních a demoličních odpadů by měla platit stejná kritéria hodnocení nebezpečných látek jako pro výrobky z primárních surovin. Před uvedením výrobku na trh musí výrobce určit jeho vhodné použití, neboť zná nejlépe jeho vlastnosti a má informace o původu stavebního a demoličního odpadu. Použití recyklovaných výrobků může mít případná omezení s ohledem na jeho vlastnosti.

Upravené stavební a demoliční odpady lze v zásadě materiálově využívat jako: upravený odpad v souladu se zákonem o odpadech a jeho prováděcími předpisy (Zákon č. 541/2020 Sb., Zákon o odpadech, ve znění účinném k 1. 7. 2025 [1]) nebo jako stanovený stavební výrobek.

Vláda České republiky schválila svým usnesením č. 1343 ze dne 21. prosince 2020 návrh zákona o stavebních výrobcích a jejich použití do staveb a o změně některých zákonů (dále jen „ZoSV“). Nová právní úprava představuje samostatný zákon pro stavební výrobky, jehož hlavním cílem je přizpůsobit národní podmínky uvádění na trh evropským postupům a současně specifikovat podmínky pro navržení a zabudování stavebních výrobků do staveb v České republice. To by mělo napomoci dosažení vyšší kvality a bezpečnosti staveb. Schválený návrh zákona naplňuje doporučení Koncepce legislativního řešení problematiky stavebních výrobků z roku 2014 a usnesení vlády č. 872 ze dne 5. října 2016, kterým vláda České republiky schválila návrh věcného záměru zákona.

V loňském roce EU prezentovala návrh celoevropských kritérií pro ukončení odpadového režimu u minerálních stavebních a demoličních odpadů. Dle našeho názoru neodpovídá současným požadavkům pro jejich bezpečné používání. Celkový přístup výběru metod i limitů se značně liší od reality a již ověřených přístupů v mnoha evropských zemích např. Německo, Rakousko apod. Z našeho hlediska tento přístup dostatečně neřeší problematiku možných zdravotních a ekologických rizik.

Státní zdravotní ústav se problematikou hodnocení možných zdravotních rizik zabývá řadu let. Pro informaci uvádíme Metodické doporučení SZÚ pro hodnocení škodlivých a nežádoucích látek uvolňujících se z vybraných skupin výrobků pro stavby do vody a půdy (ACTA HYGIENICA, EPIDEMIOLOGICA AT MICROBIOLOGICA č. 3/2001 [2]). V roce 2025 byla vypracována Metoda hodnocení stavebních výrobků na bázi cementu či vápna se zabudovanými vedlejšími energetickými produkty z hlediska vlivů na zdraví a životní prostředí, (ACTA HYGIENICA EPIDEMIOLOGICA ET MICROBIOLOGICA, ISSN 1804-9613, č. 1/2025 [3]). V této metodě je mimo jiné popsán i postup pro stanovení ekotoxicity stavebních výrobků, neboť ekotoxikologické testy jsou účinným nástrojem pro posouzení, zda lze u stavebního výrobku očekávat negativní dopad na životní prostředí (ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů – příprava vzorků odpadu pro zkoušky ekotoxicity [4]). Stanovení ekotoxicity je důležité zejména v případech, kdy chemická analýza není možná nebo není považována za dostatečnou nebo když není znám vliv stanovených chemických látek na životní prostředí. Výsledky ekotoxikologického testování zahrnují nejen toxicitu všech dostupných vodných frakcí toxických složek, ale zároveň aditivní, synergické a antagonistické účinky těchto látek.

Závěr

Naše dosavadní poznatky jasně indikují zdravotní rizika u nových technologií i recyklačních výrobků, a proto je nutná víceoborová spolupráce při stanovení preventivních kritérií na ochranu zdraví a životního prostředí. To je úkol nejen pro hygienickou službu, ale pro všechny subjekty, které se budou podílet na naplnění cílů oběhového hospodářství v ČR a využívání stavebních a demoličních odpadů.

Literatura

Zákon č. 541/2020 Sb., Zákon o odpadech, ve znění účinném k 1. 7. 2025.

ACTA HYGIENICA, EPIDEMIOLOGICA AT MICROBIOLOGICA č. 3/2001.

ACTA HYGIENICA EPIDEMIOLOGICA ET MICROBIOLOGICA, ISSN 1804-9613, č. 1/2025.

ČSN EN 14735 Charakterizace odpadů – příprava vzorků odpadu pro zkoušky ekotoxicity.

English Synopsis

Approaches to the Assessment of Hazardous Substances in Construction and Demolition Waste

Construction and demolition waste represents an important source of secondary raw materials which, after a more or less complex recycling process, can re-enter the material cycle in the construction sector as fully valuable building materials. According to the recommendations of the Ministry of Industry and Trade for secondary raw materials and recycled products from construction and demolition waste, the same criteria for assessing hazardous substances should apply as for products made from primary raw materials.