Mapy kriminality Ministerstva vnitra a Policie ČR – 1. část

Na úvod tohoto článku je na místě konstatovat, že i přes dále publikované množství výhrad k činnosti Policie ČR (jako výkonné složky) a způsobu práce Ministerstva vnitra ČR (jakožto řídícího orgánu) si vážím práce jednotlivých policistů a dalších zaměstnanců státní správy, kteří svou práci berou jako povolání¹⁾ a kteří jsou při plnění svých úkolů schopni a ochotni dohlédnout dál než na konec svého oddělení, odboru, útvaru, sekce. Po více než 20 letech aktivní spolupráce s výše uvedenými orgány je to bohužel to jediné pozitivní, pod co se mohu s čistým svědomím podepsat.

Úvodní shrnutí

Na samotném počátku (cca v roce 2011), jak to tak obvykle bývá, byla zcela jistě dobrá myšlenka. Stačilo podívat se směrem na západ a téma bylo na stole – či spíše jedním z bodů Strategie prevence kriminality na léta 2012–2015 (dále již pouze Strategie).

Inspirace v zemích jako je Německo, Švýcarsko, Anglie, či Spojené státy Americké (kde se jak kriminalita, tak i přístup státní správy k ní od 50. let 20. století vyvíjel zcela odlišně od nám známého prostředí) byla zcela na místě. Jedná se totiž o státy, kde se analytickou, koncepční i metodickou činností v oblasti prevence kriminality zabývají dlouhodobě a kde jsou mapy kriminality již nějakou dobu veřejně prezentovaným standardem.

Po prostudování dostupných materiálů (publikovaných Ministerstvem vnitra ČR, Policií ČR a jejich partnery z období mezi lety 2011 a 2020)²⁾ je v rámci tzv. „manažerského shrnutí“ možno konstatovat, že prezentovaná novinka není v ničem výrazně inovativnější, než výstup projektu týmu Otevřená společnost, o.p.s., který byl pod názvem MAPAKRIMINALITY.CZ odborné i laické veřejnosti představen již v roce 2012.

Dříve, než se zaměříme na podrobnější rozbor období posledních tři Strategií (2008–2011, 2012–2015, 2016–2020) poohlédneme se trochu hlouběji do historie tzv. „resortních statistik“, přiblížíme si jednu, ne moc známou, soudní kausu a v obecné rovině se z pohledu laika nahlédneme do zveřejněných map.

Pohled do historie

Vzhledem k existenci informací k historii resortních statistik⁵⁾, které nejsou laické veřejnosti známy, se nabízí začít místo ve 21. století o něco dříve. Konkrétně v roce 1788, tedy před více než 200 lety. Z obsáhlé publikace zmiňme alespoň základní milníky týkající se sběru a hodnocení dat publikovaných statistik:

• 1788 = trestní soudní řád z tohoto roku nařizoval soudům sestavování čtvrtletních přehledů, které měly poskytovat stručný přehled o pohybu zločinnosti a průběhu trestního řízení,
• 1822 = dekret, který sjednocoval názvy publikovaných přehledů, například výkaz subjektivní o souzených osobách, výkaz objektivní o zločinech anebo výkaz o těžkých policejních přestupcích,
• 1828 = počátek pravidelného zveřejňování statistických dat soudů,
• 1848 = první oficiální statistiky rakouské za období 1845–1848,
• 1895 = individuální výkazy o odsouzených osobách sloužící ke sběru dat, tzv. trestní listy nahrazují podrobnější formuláře o každé právoplatně odsouzené osobě tzv. sčítací lístky,
• 1920 = změna trestního práva,
• 1923 = zavedeno vládní nařízení o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky – v rozsáhlejší formě listů trestních pak byl zaznamenáván počet odsouzení a osvobození pro jednotlivé trestné činy, a to s rozlišením, jde-li o čin hlavní či vedlejší,
• 1925 = první Československý svazek trestní statistiky (přehled období 1918–1922) s komentářem a analýzou
• 1931 = v rámci komentářů k obsahu svazku trestní statistiky za léta 1923–1937 kladen důraz na skutečnost, že obsahem statistik je pouze kriminalita evidovaná, která se výrazně liší od kriminality skutečné. Poznámka: již autorům odborných publikací té doby byl znám fakt, že skutečná kriminalita je tzv. „nedostupná“ – používají se pojmy zločinnost známá, zločinnost zákonná a zločinnost neznámá (kriminalita neohlášená, do statistik nezahrnutá – dnes používán pojem latentní),
• 1964 = jednorázové zpracování údajů z období mezi lety 1946–1964 pro vydání tzv. „Zprávy o stavu a vývoji kriminality a zhodnocení úrovně práce orgánů činných v trestním řízení“
• 1966 = neveřejné Kriminální statistiky Veřejné bezpečnosti s obsahem přehledu kriminality od roku 1957 v podobě tabulek, od roku 1966 s grafy – členěno dle doposud používané takticko statistické klasifikace TSK a to podle územních celků v detailu okresů,
• 1973 = pro ročenku Rozbor kriminality zjištěné na území ČSSR v r. 1973 ve srovnání s r. 1972 (240 stran tabulek a statistických údajů) došlo poprvé ke zpracování dat s využitím výpočetní techniky,
• 1974 = v souvislosti se zavedením výpočetní techniky do zpracování resortních statistik o kriminalitě byl upraven sběr základních dat, jejich třídění, zpracování a vykazování – tento systém kriminální statistiky pokračoval kontinuálně až do roku 2010,
• 2010 = „rok 0„⁶⁾ ve zpracovávání resortních statistik Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR.

obr. č. 2 – ilustrační foto „Mapy kriminality“; zdroj: tiskové materiály MVČR (www.mvcr.cz)

Data jako předmět soudního jednání

Začátkem prosince 2020 proběhla médii jednodenní vlna zpráv s titulky typu: Ministerstvo vnitra a Policie ČR zveřejňují mapy kriminality; Kdokoli si může v mapách vyhledat počty různých druhů zločinů a přestupků v jednotlivých obcích i jejich částech; Občané se z mapy dozvědí například i to, kdy byl čin nahlášen a zda byl odhalen pachatel. Ale jen několik málo čtenářů si informace v jejich obsahu spojilo, s čerstvým rozhodnutím 3. senátu Nejvyššího správního soudu ve více než čtyřleté kauze týkající se poskytování dat z policejních statistik.

O čem, že je řeč? A jak to souvisí?

Datový novinář Českého rozhlasu v roce 2016 požádal, s využitím zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o poskytnutí databáze všech trestných činů z posledních pěti let⁷⁾. A zrovna tato kauza byla na podzim 2020 definitivně ukončena konečným stanoviskem ve prospěch Policie ČR: „Požadované údaje bez výjimky nelze poskytnout“.

Zajímavou souhrou okolností není ani tak termín rozhodnutí soudu (jde spíše o náhodu), ale skutečnost, že informace, které Policie ČR následně a zcela dobrovolně vystavila na webu kriminalita.policie.cz, podle rozhodnutí soudu není možné zveřejnit. A to kromě jiného i z právních i technických důvodů.⁸⁾

Bylo by zajímavé pokusit se dohledat, jestli měl soud k dispozici informace o tom, že „neveřejná“ data budou za pár dní zveřejněna! Nicméně skutečností je, že Policie ČR (přesněji Policejní prezídium České republiky) byla z pozice žalovaného v rámci tomto jednání tím, kdo předkládal argumenty, proč jsou data nezveřejnitelná a ta samá Policie ČR je (jako výsledek činnosti výkonné skupiny zřízené rozkazem policejního prezidenta č. 102/2019) následně v rámci nových map kriminality zveřejní. A potvrzeným faktem je i to, že média, provozovatelé obdobných informačních map a také někteří datoví specialisté ze státní správy o tom dopředu nevěděli. Ale co, stane se.

Ze zápisu k soudnímu rozhodnutí⁹⁾ si je do budoucna možná odnést tři klíčové poznatky. A to, že:

• poslání Policie ČR zveřejňovat statistické údaje o stavu a vývoji kriminality na území České republiky vůči veřejnosti bylo a je naplňováno prostřednictvím tzv. Mapy kriminality (dostupné na: http://mapakriminality.cz/),
• „na věc“ je rovněž nutné nahlížet optikou toho, že primárním úkolem Policie ČR je „pomáhat a chránit“ (chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropské unie nebo mezinárodními smlouvami),
• i požadavek dle zákona o svobodném přístupu k informacím je potřeba formulovat jednoznačně a jednoduše.

Data v obecné rovině

Vzhledem k tomu, že jsem se před publikováním tohoto textu seznámil nejen s dokumenty Republikového výboru pro prevenci kriminality (dále již jen jako RVPPK) za období posledních deseti let, ale i s publikovaným výzkumem a odbornými články zabývajícími se resortními statistikami z výrazně delšího období, nejsem z přístupu Policie ČR nijak překvapen a to nejen v rámci výše uvedeného soudu.

Ono to je tak nějak „normální“. Na obranu výkonné části autorského kolektivu, aneb těch, kteří nejen podle svého ministra odvedli ohromný kus práce („Vidím za tím ohromný kus práce a gratuluji tvůrcům z ministerstva i policie, že se jim povedlo dostat projekt do této fáze. Data z map jsou v otevřeném formátu, čímž dáváme odborníkům možnost si je stáhnout a dál s nimi pracovat, například vytvářet mobilní aplikace pro veřejnost v oblasti bezpečnosti a prevence kriminality,“ sdělil ministr vnitra Jan Hamáček)¹⁰⁾, je potřeba uvést, že pracovali jen s tím, co měli v zadání, co bylo v jednotlivých etapách jejich práce k dispozici a za podmínek, které jim byly poskytnuty. Ze zápisů RVPPK vyplývá, že problémy jsou u Policie ČR jinde – k tomu se ještě vrátíme.

Skutečnost, která mne na nově zveřejněných mapách zaujala (obdobně jako například u mapy dopravních nehod https://nehody.cdv.cz/ – spuštěno 12/2008), byla možnost práce s údaji času a konkrétní lokality v kombinaci s událostí z osobní zkušenosti. Tři „opěrné body“ obvykle dostačují v matematice i ve fyzice, tak proč ne zde. A výsledek? Publikovaná data znovu tak nějak „nesedí“.

Z posledních patnácti let jsem se pokusil vyhledat v mapě jeden konkrétní požár (tragický), dvě autonehody (včetně své vlastní), opakované poškozování cizí věci (v blízké rodině) anebo několik krádeží vloupáním ve třech sousedících ulicích (od místa bydliště, co bych kamenem dohodil) a předpokládal jsem, že je v nových mapách dohledám. Bohužel se nepodařilo – prostě tam nejsou.

V jednom z celkem nových odborných textů (Mapování kriminality jako téma i praktická činnost ve výuce ¹¹⁾) k využití moderních technologií je v poznámce k datům o krádežích aut získaných od Krajského ředitelství policie Libereckého kraje uvedeno, že získaná data vykazují 90 % úplnost a správnost, což je standardní chybovost u mapování trestných činů. Může být. Ale na základě výsledků osobní praktické zkoušky je tento uvedený údaj více než optimistický.

Vzhledem k tomu, že 5 nebo 10 událostí napříč roky se opravdu ztratit může, následoval pokus č. 2. A to mediálně silná kauza z přelomu let 2019/2020 – několik desítek vloupání v krátkém období a navíc v jedné lokalitě - tzv. „Středočeský gang, který nikdy nebyl“¹²⁾.

obr. č. 3 – Krádež vloupáním do: bytů (TSK 371), víkendových chat soukromých osob (TSK 372), rodinných domků (TSK 373); zdroj: statistické přehledy Policie ČR

Díky tomu, že jsem tam (Jesenice u Prahy a okolí) v 90. letech 20. století vybavil poplachovým systémem několik desítek rodinných domů, tak se v lokalitě také orientuji. A s údaji v mapě by se mi mohlo podařit porovnat si vizualizovaná data s policejní statistikou. Bohužel i toto nebude tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo – zrovna v této části mapy bylo použito jiné územní členění (možná legislativně správnější, než u dlouholetých statistik poskytovaných Policií ČR například pro výstup projektu týmu Otevřená společnost, o.p.s., s názvem MAPAKRIMINALITY.CZ, ale jiné) a tedy i související vykazování bude jiné než doposud.

V této kauze bude do budoucna určitě nejpodstatnější informací skutečnost, jestli se jednalo o sérii souvisejících případů anebo více anomálií v jednom místě v jednom čase. Bylo to skoro 120 trestných činů (krádež vloupáním), jak tvrdí místní anebo jen 65 jak uvádí Policie ČR? Na něco snad časem odpovědí sami policisté, ale konkrétní případy si budou schopni dohledat nejspíš jen místní.

Ať už se ale dozvíme cokoli, tak to ze strany státní správy bude jen hra s čísly.

Závěr

Že to ani jinde není s daty jednoduché, tak o tom nás dnes a denně přesvědčuje systém nazvaný PES¹³⁾ a činnost státní správy s ním související. I zde snaha o transparentnost, informovanost a objektivní hodnocení naráží takřka každodenně na různá specifika. A nejen na ně – v české společnosti jsou navzdory času stále zakořeněni „pohrobci nedemokratické minulosti“¹⁴⁾, kteří jsou zvyklí držet si informace pod pokličkou. Nad jejich konkrétními cíli nemá smysl spekulovat. Stále však platí, že ti kteří mají moc a informace, je vždy alespoň o krok napřed.

Tolik asi v obecné rovině k novým mapám kriminality a datům, tedy k tématu prvního článku ze série „Mapy kriminality Ministerstva vnitra & Policie ČR“.

Je možné, že za nový mapový portál kriminalita.policie.cz bude (po doladění jeho nedostatků) široká veřejnost vděčna. Ale v současné době se nabízí řada otázek¹⁵⁾, které souvisí s jeho vývojem a obsahem. Například:

1. Odpovídá prezentovaná podoba původním záměrům (viz textový rámeček „Mapy budoucnosti a predikce kriminality – sci-fi, nebo realita?“)?
2. Neměl by být více kladen důraz na skutečnost, že prezentovaná data nedokládají skutečnou kriminalitu, ale pouze tu část kriminality – tedy tu, která vyšla najevo a je evidována v oficiálních statistikách? Tedy, že zde chybí tzv. „latentní kriminalita“, o které se orgány činné v trestním řízení nedoví a není registrována v oficiálních statistikách.
3. Jak se k projektu stavěli zainteresované strany¹⁶⁾?
4. Nejedná se, i vzhledem k tomu, že resortní statistiky dosud informují víceméně výhradně o fungování a efektivitě institucí, které je vydávají, o další jednoúčelovou vizualizaci pod heslem „mládí vpřed“¹⁷⁾?

Nejen na tyto otázky se můžeme pokusit nalézt odpovědi příště.

Zdroje a odkazy