Ing. Vít Černý, Ph.D.

Recenzovaný Elektricky vodivé kompozitní materiály jsou v dnešní době široce používány v mnoha průmyslových aplikacích včetně stavebních materiálů. Jednou z možných aplikací je jako odporová sonda. Tyto sondy byly navrženy tak, aby monitorovaly vnitřní strukturální změny stavebních materiálů zabudovaných do konstrukce a předpovídaly jejich trvanlivost, přetížení nebo vady. Nejčastěji používané kompozitní materiály jsou silikátové nebo biopolymerní s plnivem na bázi uhlíku. Tento článek je věnován studiu mikrostruktury silikátových elektricky vodivých kompozitů s plnivy na bázi grafitu. Mikrostrukturní tvar plniv byl zvolen s ohledem na zachování co nejvyšší vodivosti. Dále byl sledován vliv stupně nasycení vodou na elektricky vodivé vlastnosti silikátového kompozitu.

Recenzovaný Použitím vhodných druhotných surovin je možné snížit objemovou hmotnost pórobetonu při zachování fyzikálně-mechanických vlastností, např. pevnosti. Díky tomu se sníží celková hmotnost konstrukce a je možné širší využití například při aplikacích materiálu za účelem snížení zatížení nenosných stěn nebo u nadstaveb domů. Zkoumáno bylo především využití 10%, 30% a 50% příměsi fluidních úletových i ložových popelovin a škváry, vzniklé při vysokoteplotním spalování v pórobetonu. Pórobeton s příměsí druhotných surovin byl ošetřován v hydrotermálních podmínkách autoklávu při 7hodinové izotermní výdrži na 190 °C. Výsledky ukázaly, že množství příměsi fluidního úletového a ložového popele i škváry má vliv na reologické vlastnosti. Výzkum ukázal, že 10% využití příměsi druhotných surovin výrazně neovlivní fyzikální vlastnosti vzorků.

Recenzovaný Tobermorit je hlavním minerálem, který dodává pórobetonu mechanické vlastnosti. Pro zefektivnění výroby je vhodný výzkum vlivu různých typů křemičitých složek na jeho mineralogické složení. Příspěvek je tak zaměřen na výzkum vzniku tobermoritu při použití přírodních a druhotných surovin. Výstupem by mělo být optimální surovinové složení a autoklávovací režim s ohledem na jeho mineralogické složení.

Recenzovaný Příspěvek pojednává o technologii stabilizace a ztekucení zemin, které vznikají v rámci výkopových prací inženýrských sítí. Ztekucené zálivky by bylo možno použít pro vyplnění i těch méně přístupných prostor inženýrských sítí. Pro zpětné použití vykopaných zemin ve ztekucené formě je nutná jejich úprava, která spočívá ve stabilizaci vhodnou stabilizační přísadou. Směs je dále potřeba ztekutit pomocí vhodných ztekucujících přísad. Jako vhodné se pro stabilizaci a ztekucení zemin jeví zároveň použití popílků, jak je uvedeno dále v příspěvku.