Ing. Jiří Horák, Ph.D., alias SMOKEMAN

Jedním z nejdůležitějších parametrů, který ukazuje na kvalitu jakéhokoliv zařízení, je jeho účinnost. Pokud hovoříme o účinnosti spalovacího zařízení, které používáme pro vytápění domácností, je zřejmé, že s rostoucí účinností bude klesat spotřeba paliva, a tedy také náklady na palivo. Obdobně můžeme konstatovat, že se snižující se účinností musíme do spalovacího zařízení přiložit více paliva, abychom se stejně ohřáli.

Obecně se doporučuje, že dřevo určené pro kvalitní spalování by nemělo mít více než 20 % hmotnostních tedy tzv. energetické vlhkosti. Popsaná unikátní metoda umožňuje určení vlhkosti palivového dřeva v domácích podmínkách.

Příspěvek se zabývá procesem hoření kusového dřeva v ohništích lokálních spotřebičů. Článek pojednává o hoření dřeva v ohništích malých výkonů pohybujících se v jednotkách až desítkách kW. Takový proces hoření má cyklický charakter a to, co nejvíce zajímá uživatele spalovacího zařízení je četnost přikládání paliva do ohniště. V článku jsou definovány základní pojmy jako je křivka vyhořívání a rychlost hoření, které mají s četností přikládání úzkou souvislost.

Podle výsledků měření Výzkumného energetického centra VŠB TU Ostrava může každý provozovatel spalovacího zařízení částečně ovlivnit množství emisí. U starších kotlů je lépe přikládat častěji a menší dávku paliva. Po přiložení nechat palivo rozhořet, neuzavírat přívody spalovacího vzduchu.

Podstatou spalovacího procesu je hoření paliva. Jedná se o jev, který autoři vtipně a názorně přirovnávají ke vztahu muže ženy. Současně ale v článku podrobně vysvětlují odborné pojmy jako je výhřevnost, spalné teplo, vlhkost palivového dřeva, účinnost běžného a kondenzačního kotle.

Dlouhodobá imisní data získaná v oblastech zasažených znečištěním z velkých průmyslových zdrojů, vykazují v průběhu topné sezóny pozoruhodné změny, které ukazují na nezanedbatelný podíl malých zdrojů na zhoršené kvalitě ovzduší. Obyvatelé a jejich kotle se nemalým dílem podílejí na znečištění ovzduší.