Recenzovaný Výsledky výzkumů stěnového vytápění ukázaly, že umístění otopných ploch na vnitřní stěny má za následek nižší tepelné ztráty než umístění na stěny obvodového pláště, a že stěnové vytápění může mít stejnou nebo lepší energetickou účinnost ve srovnání s podlahovým vytápěním nebo otopnými tělesy.
Návrh tlakové expanzní nádoby a seřízení na straně vzdušiny lze provést s využitím výpočtu v článku. Článek zahrnuje i doporučení pro nástřešní kotelny nebo případy etážových otopných soustav. Správně navržená expanzní nádoba zabrání neúčelnému otevírání pojistného ventilu, výrazným změnám přetlaků na tlakoměrech a zajistí nám tzv. měkkou otopnou soustavu.
Recenzovaný Článek se snaží na základě matematické simulace porovnat chování dvoutrubkové protiproudé, souproudé a jednotrubkové otopné soustavy s jezdeckým napojením otopných těles. Zaměřuje se na změnu parametrů, jako je teplota vratné vody, výkon otopných těles či teplota ve vytápěném prostoru, při uzavírání regulačních ventilů u otopných těles.
Recenzovaný Článek přináší komplexní pohled na dvoutrubkové protiproudé otopné soustavy z pohledu návrhu teplotních parametrů a s tím souvisejícího malého či velkého průtoku soustavou. Na základě rozboru práce termostatických regulačních ventilů, zónových a stoupačkových ventilů u soustav s malým a velkým průtokem hodnotí jejich výhody a nevýhody.
Recenzovaný V dnešních systémech se často využívá i reflexní či termoreflexní fólie. Pokusme se v následujícím textu zaměřit na fyzikální podstatu děje a uvést některé hodnoty získané experimentálně. Zajímala nás úspora tepla, rozdíly v tepelných výkonech a tepelný náběh obou variant podlahových otopných ploch.
V ideálním případě požadujeme, aby se tepelné ztráty rovnaly aktuálně dodávanému tepelnému výkonu. Tento proces je však v čase nestálý a prostřednictvím procesů regulace tepelného výkonu se snažíme co nejpřesněji reagovat na dané změny podmínek. Abychom dosáhli co nejefektivnější regulace, je třeba zabývat se dynamickým chováním otopných ploch obecně.
Motivací k výzkumu setrvačností náběhu a chladnutí otopných těles (OT) je aktuální všeobecné úsilí o dosahování energetických úspor a optimalizaci technických systémů, otopné nevyjímaje. Ve fázi návrhu se ve stále větší míře uplatňuje počítačové modelování, za provozu pak přichází ke slovu regulace a automatické řízení, přičemž všechny tyto obory spolu úzce souvisí. Pro efektivní regulaci systému je velmi důležitá znalost časových konstant (u otopných těles nazývaných setrvačností) jednotlivých prvků.
Autoři se zabývají numerickou analýzou teplotních a proudových polí ve vytápěné místnosti ve vztahu k umístění otopného tělesa. Jsou diskutovány dva návrhy otopných těles v podobě čtyř variant řešení. Otopné těleso navržené klasickou metodou bylo situováno pod okno ke stěně obvodového pláště, k boční vnitřní stěně a k protější vnitřní stěně. Otopné těleso navržené bilanční metodou bylo umístěno pouze pod oknem.
Parametr, který by se měl uplatňovat při posuzování energetického chování kotlů, je stupeň využití kotle. Pro dnešní konstrukce kotlů je naprosto nevyhovující hodnotit je podle termické účinnosti, která je navíc určována v laboratoři za přesně definovaných ideálních podmínek při jmenovitém výkonu zdroje, a tak neodráží chování zdroje tepla v průběhu otopného období.
Klasické vytápění s otopnými tělesy a podlahové vytápění pracuje za jiných hydraulických a teplotních podmínek, proto je třeba vhodně řešit zapojení a regulaci těchto kombinovaných soustav. Pokud bychom ponechali kombinovanou soustavu zapojenou na jeden regulovaný okruh, dostaneme se do provozních potíží.
Článek se zabývá problematikou umisťování otopných těles jak ve vztahu ke "klasickým" budovám, tak k tzv. nízkoenergetickým objektům. Mnozí se domnívají, že umístění otopného tělesa pod okno k ochlazované obvodové stěně s cílem zajištění optimálního tepelného komfortu a vyšších úspor tepla je již přežitkem. Je tomu skutečně tak?
