Český otisk organické architektury ve Španělsku

Celostní architektonické řešení rodinné vily v El Palol ve Španělsku od architekta Hozmana

Fielding Huxley: „Prožitek není to, co se vám stane; prožitek je to, jak naložíte s tím, co se vám stalo!“

Celá tvorba organické architektury (potažmo její „podmnožina“ bionická architektura) vychází z přírodních vzorů tvořených zemí, vodou, vzduchem, živočišnou a rostlinnou říší, buněčnými a krystalickými strukturami, přírodními zákony, jevy a úkazy, kosmem a s tím vším neodmyslitelně spjatou duchovní sférou. Je jimi inspirována. Zároveň je to specifickou pocitovou záležitostí každého jejího tvůrce. Tato architektura je složena stejnou měrou z duchovní, duševní i fyzické stránky díla. Je svébytná, nicméně je harmonicky spjata s okolním prostředím, volně prorůstá do krajiny a vyrůstá z ní. Využívá přirozených regionálních materiálů, zdrojů a technologií, je biologicky, psychologicky a sociologicky vyvážená. Často využívá tvaru křivky, klade důraz na funkci, prostor, formu, místo, energii a měřítko. A je organickou alternativou ke klasické architektuře složené převážně z rovných prvků a pravoúhlých tvarů.

V současnosti ji odborníci charakterizují pomocí formy, harmonie a trvale udržitelného rozvoje. Forma značí souvislost a podobnost s přírodním vzorem, harmonie postihuje ono vydařené začlenění do okolí, trvale udržitelný rozvoj odkazuje na lokální přírodní materiály, recyklovatelnost, soběstačnost a ekologii stran technologií a jejich šetrného provozu. Při vší úctě k historii a kráse architektury, to prapůvodní uspořádání prvků, celku i skupin nalézáte v přírodě jen sporadicky. I ta jeskyně má stěny vytvořené erozí do ladných křivek. Příroda pro svoje účelné, funkční a přirozené fungování užívá organických struktur, které stačí sledovat, napodobovat a smysluplný výsledek je v podstatě zaručen. To není jenom o přírodních materiálech, to je i napodobení tvarů, skladby, jednotlivých prvků tvořících celek, jejich statického řešení, barevnosti, jakési samozřejmé krásy, která se líbí, i když často netušíme proč.

S pojmem organická architektura se setkáváme již v první polovině 19. století. Posléze se organická architektura zaskvěla realizacemi od architektů zvučných jmen, jako byl Frank Lloyd Wright, Antoni Gaudí i Cornet, Louis Sullivan, Bruno Zevi, Gustav Stickley, Richard Joseph Neutra, Friedensreich Hundertwasser, Rudolf Steiner, Anton Alberts, Alvar Aalto, Hermann Finsterlin, Hugo Häring, Hans Scharoun, Imre Makovecz, Lubomír Šlapeta. Dílčím způsobem i Jan Kaplický, Jörn Utzon, Zaha Hadid i Frank O. Gehry. Někteří architekti tvořili organickou architekturu jako „hlavní disciplínu“, jiní o ni „zavadili“ a pokračovali ve své pestré dějinné pouti. Nějaké striktní zařazení zde není příliš na místě, někdo se k tomuto směru propracoval kupříkladu od modernismu, někdo ho využil jako součást high-tech architektury, další zase použil tyto principy při tvorbě dekonstruktivistické architektury. Domnívám se, že s organickou architekturou se nelze nesetkat a pokud je tvorba architekta „celostní disciplínou“, pak na nás organická architektura vykoukne v dílčích detailech nebo v celku. Každému podle jeho představ. Proto se, prosím, netrapme tím, zda jsme odpůrci nebo zastánci tohoto směru a nechme se vnést do této hry. Je to neskutečně zajímavá a vzrušující cesta, s neskutečným výsledkem.

Měl jsem možnost hovořit s panem architektem ještě nad jinou realizací organické architektury, o jeho tvorbě a pojetí celostní architektury. Způsob jeho práce je mi velmi blízký, dává mi smysl. Při vytváření studií domu dává klientovi úplnou volnost, aby svoje pocity a emoce vložil do návrhu a stal se tak spolutvůrcem celé věci. Za pomoci sochařské hlíny tvoří klient svou představu a architekt mu dělá jakéhosi citlivého průvodce tak, aby udržel různé souvislosti, měřítko a všechny podněty. Jiný pocit máte z prostoru, na kterém jste spolupracovali a identifikovali jste se s celou filosofií a jiný, když vám někdo předestře sebelepší vizi. Podvědomí s vámi vytvoří vizi, o které možná ani netušíte, že ve vás dřímá. Jakési zhmotnění snu ve spolupráci s odborníkem. Celostní architektura dbá stejnou měrou na duchovní, duševní i fyzické stránky díla. K prohloubení duchovního a duševního pohledu patří také pomoc s jasným formulováním cíle a účelu stavby. Takto vytvořené prostředí je díky tomu nejenom harmonické, ale zároveň harmonizuje toho, kdo zde bude žít. K tomu, aby se mohl majitel plně identifikovat s bytostnou podstatou místa, slouží nejenom podrobná prohlídka místa, ale i například: ohraničení nového pozemku nárožními kameny, oznámení o záměru stavby místu, blahořečení materiálů, položení základního kamene stavby, oslava dokončení střechy, oslava dokončení domu, slavnostní otevření domu a pod. Obsahem celostní tvorby prostředí je také průzkum směrů a intenzity proudění životních sil v místě stavby. Do oblasti geomantie spadá také průzkum geopatogenních zón. Tomu je následně stavba přizpůsobena svým umístěním a natočením v prostoru. Součástí tvorby celostního prostředí je sakrální geometrie i principy nauky feng shui.

Když tohle všechno spojíte v jeden smysluplný celek, pak se to nemůže nepodařit. Proč? Protože majitel, jeho rodina i architekt jsou na společné vlně, jsou spolutvůrci kroků příštích a vědí proč, nač i zač. Nechávají zde to nejlepší ze sebe a výsledné bydlení jim to vše vrchovatě vrátí. Tvorba pana architekta Hozmana je hravě rozmanitá, ale zároveň jasná a jednoznačná. Tak se společně podívejme na ten „JEJICH DŮM“.

Otázky a odpovědi při procesu organicky utvářené obytné stavby

Jak může vstoupit duch místa do nově navrhované stavby? Jak se může individuální Já klienta spojit s vyššími duchovními silami inspirace během návrhu domu? Jaká metoda tvorby pomáhá budovat éterné síly člověka i lokality? Na tyto otázky se pan architekt Hozman pokusil dát odpovědi procesem organicky utvářené obytné stavby rodinné vily v El Palol v severním Španělsku.

Dosáhnout souznění navrhované stavby se stávajícím celkem i s rázem a „duší“ staletími utvářenou okolní krajinou, je jeden z primárních úkolů. Jedním ze základních způsobů vlastní identifikace s místem jsou místní materiály, barvy, tvary. Nechat se inspirovat pocity, které v nás vyvolává celý naturel krajiny, charakter místa, původní stavby, skály, vegetace, vodní prvky, prostě materie, hmotná podstata daného místa. Zároveň ale naše zdraví udržují také tzv. éterné síly, které budují naši vitalitu. Tyto éterné síly v krajině udržují schopnost regenerace. No a do procesu tvorby domu, a tím i do nás, mohou vstoupit tím, když používáme metody volné umělecké tvorby. Když tohle všechno spojíme v jedno a necháme plynout volně jako volnou uměleckou tvorbu, potom vzniká smysluplný koncept dané stavby. Není zde rozhodující, zda jste výtvarník, sochař, malíř nebo jenom laik. Je to přece hra, do které vstupují vědomé i nevědomé komponenty a utváří vám pod rukama výsledek. Nebojte se, s vámi je zde „průvodce a architekt“, který dbá na udržení souvislostí, měřítka a dalších potřebných atributů, pro zdárný výsledek. Pochopitelně máte taky základ v modelu krajiny a místa, v systému vrstevnic, se stávajícími stavbami, vodními prvky, se zelení a stranovou orientací. To vše pochopitelně v širších souvislostech.

Jak se „rodil“ rodinný dům v El Palol

Tato prvotní identifikace s místem a jeho duchem spočívala v trojdenní obchůzce pozemku o velikosti sedmdesáti hektarů. Ta obchůzka byla jakýmsi duchovním a duševním splynutím rodiny s „jejich krajinou“. Zároveň zde vytyčili a osadili nové nárožní kameny. Jak lépe se dokážete vnitřně spojit se svým budoucím záměrem, se svojí vizí? Ztotožníte se s daným místem, necháte ho na sebe volně působit. Tohle je ta cesta…

Přáním investorky, paní Montse Soldevila a jejích dětí, bylo postavit zdravý obytný dům. Chtěly, aby dům byl z přírodních materiálů a sochařsky plasticky utvářen. Představa majitelky také byla, aby návrh vznikl na základě principů feng shui, geomantie a posvátné geometrie, o které se zajímá. Měla zájem o celkový holistický koncept projektu.

Metoda, kterou architekt při vzniku projektu zvolil, se nazývá participativní tvorba. Jedná se o vědomé zapojení zadavatele do tvořivého procesu. Cílem je získat plastickou představu, která je odrazem pocitů z reálného obrazu místa, duševního rozpoložení i imaginativních představ. Důvěra a svoboda při tvorbě svého domu dává člověku netušená „křídla“. To je ta zmíněná hra. Vše je tvořivé a radostné, na základě zdravého sebevědomí. V případě této vily měl architekt štěstí s osvíceným investorem. Majitelka je totiž z rodiny, která se po generace zajímala o umění. Ona sama se od útlého věku věnuje malování a sochařství. Proto se v tvorbě návrhu dokázala uvolnit a věřila si. Díky tomu měla skica tvaru domu v modelu určitou tvarovou živost, byla pocitově nahozena, načrtnuta. A to se snažil pan architekt v dalších fázích projektu udržet.

„Když byl budoucí dům modelován z plastelíny v architektonickém modelu, byly u konečků prstů přítomné elementární bytosti místa, které tuto náladu míst spoluvytvářejí. Všímám si toho i u jiných projektů, chtějí se tvořivě podílet na vzniku nových tvarů. Společně s majitelkou a jejím synem Albertem jsme model svými prsty kousek po kousíčku modelovali, tvarovali a zpřesňovali,“ říká pan architekt Hozman.

Po dokončení a odsouhlasení modelu byla rozpracována část architektonická. Potom byly měřítko i charakter domu ještě ověřeny zákresy do fotografií. Teprve následně začaly vznikat technické prováděcí výkresy. Po dokončení architektonického modelu domu byl jeho výsledný tvar naskenován 3D skenerem. Získaná data byla potom použita pro dodržení vnějších tvarů. Živě utvářený model byl postupně přenesen do reality. Po vypracování modelu vytvořil architekt technický projekt, který záměrně pracuje se základními tvary ze skicy modelu. Některé, jako nedokončené formy podněcují fantazii a otevírají další možnosti při imaginativním dotváření celku. To člověku dodává životní síly, když se potom v takovém prostředí nachází. Mimochodem, touto etapou záměrné vtažení majitelky a celé rodiny do tvorby vysněného domu zdaleka nekončí. Jejich zručnost se mohla posléze uplatnit kupříkladu při dokončování hliněných omítek.

Stavba vily se nachází v těsné blízkosti starého kláštera u řeky Fluvia, 9 km od Středozemního moře. Místo leží v úrodné nížině mezi vesnicemi Torroella de Fluvia a Sant Miquel de Fluvia v Katalánsku. Aby měla majitelka se svou rodinou vše pod dohledem, rozhodla se postavit si zde také svůj nový rodinný dům (na modelu je vidět v levém horním okraji). Projekt samotné vily je součástí širšího celku. V další fázi, v budoucnu, chce majitelka zrekonstruovat přilehlé objekty kláštera, vytvořit zde zároveň malé lázně, restauraci, ubytování a alternativní vzdělávací centrum. Záměrem rodiny investorky bylo, aby na jižních a jihovýchodních okrajích areálu kláštera vznikly nové ekologicky řešené stavby. Budou to přízemní bungalovy, tělocvična pro hosty a účastníky ekologické výchovy a celostního celoživotního vzdělávání. Všechny nové stavby budou mít zatravněné zelené střechy a budou z přírodních stavebních materiálů. Na severním okraji za areálem kláštera vznikne do terénu zapuštěná dostavba s technickým zázemím hotelu. Vše má pochopitelně obdobný “rukopis“ jako zrealizované vila.

Je zcela zřejmé, že celé místo je velmi ojedinělé a výjimečné. V blízkosti kláštera se nachází jeskyně s pramenitou vodou a zmíněná řeka Fluvia. Tento zdroj vody rodina v současnosti využívá na pozemcích okolo kláštera, kde ekologicky hospodaří a pěstuje olivy.

Samotná realizace domu v El Palol je řešena převážně z regionálních zdrojů stavebních materiálů. Místní kámen, dřevo na konstrukce, (z nedalekých Pyrenejí) i místní hlína. Pojetí domu má organický charakter. Zakulacené formy stěn i stropů byly navrženy proto, aby působily na člověka jemně a měkce. Majitelka si přála, aby na ni tvary domu psychicky „netlačily a aby nebyly ostré“. Tyto názory vyjádřila již na začátku během modelování modelu. Dům vychází z tvarů, které vznikly při tvorbě modelů a navazuje také na tvar a sklon terénu. Sklon pozemku v okolí domu se prudce sklání k jihu. Asi 100 m západně od domu je v tomto zlomu ona jeskyně s pramenem vody. Je to vydatný zdroj kvalitní pitné vody. Vytékající vodu dříve zachytávali mniši do kaskády umělých jezírek. Jedno z nich je nyní vedle domu a slouží jako nádrž na koupání a jako voda na zalévání.

Něco o realizaci rodinného domu v El Palol

V konceptu tvarů domu bylo použito tak zvaných „dvojitě přetočených ploch“. V přírodě jsou tyto plochy pozorovatelné například na tvarech listů rostlin nebo na lidském těle, například na svalech. Je to základ pojetí organické architektury tyto tvary začít vnímat, všímat si jich a vhodně je umělecky používat.

Dům je energeticky úsporná dřevostavba. Je navržen ze zdravých místních přírodních ekologických materiálů. Například kameny pro podezdívky jsou sbírané na vlastním pozemku 100 metrů od břehu nedaleké řeky. Stavěly se z nich tradičně i místní vesnice. Kameny jsou půleny na polovinu a plochou stranou jsou orientovány směrem na pohledovou stranu. Dům má celodřevěnou konstrukci ze smrkových lepených dřevěných trámů. Konstrukce podlah a nosníky střechy jsou z desek z vrstveného masívního dřeva. Dům je zateplen 400 mm izolací z dřevovláknité vaty. Stěny jsou prodyšné, difúzně otevřené. Zevnitř s přizdívkou z nepálených cihel. Nepálené cihly dobře akumulují teplo i chlad a zajišťují v domě ustálenou vnitřní teplotu a regulují vzdušnou vlhkost. Tak se šetří v zimě energie na noční přitápění, zatímco během letního období je zase přes den v domě příjemný chládek.

Veškeré vnitřní omítky jsou z místní hlíny. Byly ponechány ve své přirozené barevnosti. V celém domě je úžasné klima pro spánek a regeneraci. Je to hlavně díky hliněným omítkám a přírodním povrchům dřeva bez laků. Dřevěné povrchy jsou natřené přírodními oleji.

Vnitřní omítky realizoval odborník na hliněné omítky Joachim Reinecke společně s Xavi Puig, který dělal marocké štuky na stěnách v koupelnách. Konzultantem hliněných směsí byl Prof. Dr. Ing. Christof Ziegert. Fasádní obklady, okna, dveře a vnitřní podlahy jsou z dubového dřeva. Vše je napuštěno přírodním olejem. Dům je přitápěn dvěma krby na dřevo. Hlavní vytápění je stěnové (sálavé). Ohřev vody pro topení i pro teplou užitkovou vodu je kotlem na dřevěné peletky, doplněným solárními kolektory. Na stavbě jsou použity tradiční řemeslné postupy. Jako například vnitřní kamenná zeď nebo vnější podezdívky z rozštípnutých místních kamenů z břehů řeky. V koupelnách byly použity voděodolné dekorativní omítky Tadelakt (takzvané marocké štuky). V interiérech domu nejsou použity plasty.

Přírodní hliněné omítky udržují v domě příjemné mikroklima. Vzduch tak přirozeně obsahuje dostatek zdraví prospěšných volných záporných iontů. Jejich vzniku pomáhají i dva otevřené krby a nedaleké jezírko vedle domu. V interiérech je cítit přírodní dřevo dubových podlah a občas, většinou navečer, vnikne do domu závan vůně moře…

Laskavě zvlněná „tvář“ domu

I když je tvar domu náročný, tak díky propracované prováděcí dokumentaci mohly realizační firmy vyrobit i složité tvary. Během stavby architekt vykonával autorský dozor a společně se členy realizačního týmu dořešoval na místě náročnější detaily stavby. Obtížné bylo technicky domyslet živě tvarovanou fasádu. Nakonec se společně s týmem španělských a německých přírodních stavitelů přiklonil k několika vrstvám dřevěných lamel. Na ně se nasponkovala vrstva rohoží z kokosových vláken. Rohože slouží jako nosič vnější omítky. Ta je z místní hlíny a místního písku. Má tři vrstvy. První je čistě hliněná. Druhá má 10 % příměsi vápna. A třetí vrstva obsahuje 30 % vápna. Tak si fasáda zachovala barevný i materiálový charakter místních hlín a zůstala odolná proti dešťům. Dům je svojí širší stranou orientován na jih.

Díky velkému přesahu střech je však dům z jihu maximálně přistíněn. Mezi hlavní zásady feng shui patří velký a výrazný vstup a volný střed domu. Proto je vstupní hala tak prostorná a obsahuje i velké zatočené schodiště do prvního patra. Vchody, haly a schodiště jsou místa „nádechu“ domu.

„Brzy po dokončení svého nového domova namalovala majitelka obraz, který je v okně mezi halou a jídelnou. Vyjádřila tím svoji radost, jak se těší na bydlení v domě,“ říká architekt Hozman.

Půdorysný tvar domu ovlivnil také požadavek harmonických proporcí. Hloubka a šířka domu je v poměru zlatého řezu 1 : 1,618. Půdorys domu je 16,6 x 10 m. Kvůli teplému španělskému klimatu má dům zatravněnou zelenou střechu. Ta absorbuje hodně letního tepla. Díky zatravněné střeše a jejím přesahům se dům v létě uvnitř nepřehřívá. Stinnou náladu nad jižní terasou v přízemí pomáhá vytvářet dřevěná pergola s popínavými rostlinami.

Souhrn základních dat

Celý projekt byl dokončen v roce 2013. Zajímat by nás mohly některé technické údaje. Celý dům má 185 m² zastavěné plochy, s užitnou plochou dvou podlaží 224 m², s 67 m² balkonu a 65 m² terasy. Konstrukce je již zmíněná dřevostavba s vnitřní cihelnou přizdívkou a příčkami z nepálených cihel, se zatravněnou střechou. Výplně otvorů jsou dřevěné s izolačním dvojsklem Uw=1,3 W/m²K. Vytápění je realizováno pomocí dvou krbů a kotle na peletky se stěnovým a podlahovým topením, nucené odvětráni koupelen, šaten, kuchyně a technické mistnosti. Zateplení dřevovláknitou vlnou v tloušťce řadí dům mezi nízkoenergetické stavby s tepelnou ztrátou 12,6 kW a spotřebou energie na vytápění 25 kW/m²/rok.

Co říct na závěr

Použiju parafráze z mého předešlého článku o organické architektuře. Týká se společně vysněného a „vysochaného“ návrhu včetně ruční práce při realizaci. Pokud máte, jenom trochu, možnost a čas na ruční práci, pak váhání není na místě. To podle slov architekta Hozmana nastalo, když rodina zkoušela kupříkladu omítat krb. Jinak budete bydlet v anonymním dílku, které vám někdo spíchne na klíč a jinak v hnízdečku, kde celý návrh, vize, potažmo každý šroubek, trámek i zrnko omítky či kámen, prošlo vašima rukama. Cítíte, že to má každé jinou váhu? Celé dílo je vlastně taková interaktivní hříčka, se kterou se identifikují všichni zúčastnění. Je sem vnesena láska k budoucímu bydlení, krajině, zvědavost i napětí z výsledného dojmu a vzniklých pocitů. Je to prostě zážitek i prožitek. Tady se hodně širokým obloukem vracíme k citátu od Fieldinga Huxleye na začátku našeho povídání. V souvislosti s naší španělskou vilou byl prožitek zúročen při tvorbě a zároveň je příslibem prožitku v budoucnu, v podobě plnohodnotného a smysluplného života v nádherné lokalitě.

Realizace je natolik zajímavá, že tuším její nadčasový přesah. Mám na mysli, že o této stavbě ještě uslyšíme. Ne marně vyšla o architektu Oldřichu Hozmanovi biografie v němčině, kniha nazvaná „Architekt Oldrich Hozman, život a dílo“, od Jörga Hermanna Schrödera.

Samé dobré zprávy. Kdo tvrdí, že po něčem podobném, jako je organická architektura, netouží, nemá duši dobrodruha ani snílka, protože tahle vzrušující „hra“ musí být zákonitě korunována úspěchem, a taky že je. Kdo nevěří, ať zavolá paní majitelce, telefonní předvolba Španělska je +34…

• Citáty - http://www.citaty.net
• Fotografie a texty – https://www.arc.cz/portfolio-item/2010-rodinny-dum-v-el-palol/ s laskavým svolením autora akad. arch. Oldřicha Hozmana