Jak platit náklady obnovitelných zdrojů

Ve čtvrtek 8. 11. 2012 pořádal Hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR seminář s názvem Jak platit náklady obnovitelných zdrojů. Důvodem je, že v důsledku příliš pomalé reakce politické reprezentace na pokles investičních nákladů ve fotovoltaice v roce 2009 se výrazně zvýšily náklady na podporu OZE, KVET a DZ. Již současná výše příspěvku je pro mnohé podniky výrazně zatěžující, obávají se, že další zvýšení by ohrozilo jejich konkurenceschopnost.

Mezi řečníky byli kromě politických představitelů a ERÚ vybraní zástupci průmyslových podniků, jimž vysoké ceny elektřiny snižují ziskovost. Je možná škoda, že na rozdíl od konference Trendy evropské energetiky nebyli pozvání zástupci průmyslových podniků, které nabízejí zvyšování energetické efektivnosti, a že k návrhu vhodného řešení nebyli přizváni zástupci podporovaných zdrojů. Ti sice byli přítomni, nedostali však prostor ani v diskusi. Takto byla diskuse velmi jednostranná. V podstatě se soustředila na otázku, jak snížit výši příspěvku, který na podporu OZE, KVET a DZ platí velcí odběratelé elektřiny.

První návrh přednesl předseda Hospodářského výboru Milan Urban již ve svém úvodním proslovu. Podle jeho názoru je možno na roky 2013 a 2014 omezit investice do Armády ČR, protože armáda nemá koncepci, takže se nic dramatického nestane. Jednalo by se o 10 mld. ročně, které by umožnily českému průmyslu, aby jeho podíl na tvorbě HDP zůstal dominantní. Podle jeho názoru průmysl a energetika nemohou být rukojmími politiky (podle jiných názorů politika je rukojmím energetiky).

Místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek v úvodní řeči zmínil jiný problém, který ohrožuje existenci průmyslu v České republice. Tím je nedostatek odborníků v technických profesích. Podle Zaorálka dokonce i v USA je nutno 100 000 nových matematiků, chemiků a techniků.

Místopředseda Hospodářského výboru František Sivera prohlásil, že jak členové Hospodářského výboru, tak ostatní poslanci Sněmovny, se zaobírají otázkou ceny elektřiny. Další investice, které by mohly přijít do ČR, jsou limitovány právě cenou energie. Poslanci se proto snaží najít cestu, jak situaci, která dnes není dobrá, napravit (problém je, že systémové řešení bylo možné v roce 2009, jakékoli současné řešení bude nutně nesystémové).

Jan Rafaj, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, ve svém záměrně emotivním projevu, v němž navíc zazněla řada chybných údajů (přehnaných) v podstatě zopakoval prezentaci z konference Trendy evropské energetiky. Upozornil, že v současnosti je to stát, kdo zvyšuje cenu elektřiny tím, že snižuje příspěvek ze státního rozpočtu na snížení nákladů na podporu OZE, KVET a DZ. Podle jeho názoru by stát měl naopak příspěvek o 7 mld. zvýšit, aby byla zachována výše podpory OZE, KVET a DZ na úrovni 419 Kč/MWh. V dalších letech navrhuje na krytí nákladů podpory použít část zisku z aukcí emisních povolenek. Vyjádřil obavu, aby snížení příspěvku pro velkoodběratele nedopadlo na menší firmy a domácnosti.

Pavel Gebauer ředitel sekce energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu zmínil, že začala pracovat expertní pracovní skupina složená ze zástupců MPO, ERÚ, OTE, MF, SCHP ČR, HK ČR, SVSE a SPD, jejímž cílem je problém řešit. Upozornil zároveň, že i kdybychom podporu pro nové zdroje zastavili okamžitě, bude ještě 18 let vysoká, pak se teprve začne snižovat (současný růst nákladů je dán především korekčním faktorem ve výši přesahující 5 mld. Kč). Podle informací MPO je v ČR 375 firem se spotřebou nad 10 GWh s celkovou roční spotřebou kolem 20 TWh (třetina hrubé konečné spotřeby v ČR). MPO navrhuje snížení příspěvku na podporu OZE o 25 % při spotřebě nad 10 GWh až o 100 % při spotřebě nad 100 GWh.

Petr Kužel, prezident Hospodářské komory ČR, připomenul, že už v roce 2009 a 2010 všichni z HK tvrdili, že nepřežijí, když se zvýší cena elektřiny o 4,5 %. Podle jeho názoru je v původním vládním rozhodnutí uvedeno, že prostředky ze solární daně, poplatky za vynětí ze ZPF a daň z emisních povolenek nesmí být použity do rozpočtu. MF proto nemůže příspěvek snížit.

Předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková prohlásila, že ERÚ v případě nastavení podpory pro fotovoltaiku pochybil. Vinu nese předchozí vedení v čele s Josefem Fiřtem. Pro obhájení požadavku na zrušení podpory nových OZE již od roku 2014 prezentovala graf dosavadního vývoje, jehož prostou extrapolací skutečně vychází, že cíl NREAP bude splněn. Podporu je však možno zastavit jen pro nové fotovoltaiky, bioplynky a biometan. Na jednu stranu upozornila, že z celkových 44 mld. je 5 mld. korekční faktor, který je uplatňován pouze dočasně, na druhou stranu tvrdila, že výše nákladů na podporu OZE, KVET a DZ se zvýší na 915 Kč/MWh ze současných 786 Kč/MWh. Jako řešení navrhla zvýšení daně z uhlí.

Pavel Kouřil z Ministerstva financí obhajoval snížení státního příspěvku z 11, 7 na 9,7 mld. Kč fiskálními cíli vlády. Snížený příspěvek je kompromisem. Z hlediska rozpočtu je koruna univerzální, MF nerozlišuje, odkud finance přišly, ale podle vůle státu směřuje, kam je poslat. Na to reagoval Milan Urban upozorněním, že o rozpočtu rozhoduje Poslanecká sněmovna, pokud se tedy jedná o velké téma, je zde příležitost zasáhnout.

Jiří Šťastný, předseda představenstva OTE, především upozornil, že zákon byl schválen bez analýzy finančních a organizačně technických důsledků a bez představy o prováděcích předpisech a navrhoval jeho urychlenou novelu. Namísto poplatku na OZE navrhuje daň z elektřiny ve stejné výši, jako je podpora OZE. Jako druhou možnost navrhuje emisi dluhopisů, která by umožnila finanční zátěž rozložit v čase.

Miroslav Svozil, poradce premiéra pro ekonomiku, upozornil, že nelze použít německý model, a že univerzální evropský model rovněž neexistuje. Financování by mělo být vícezdrojové, možný je růst plateb u odběratelů kategorií C a D (maloodběratelé v průmyslu a domácnosti).

Karel Šimeček, předseda Sdružení velkých spotřebitelů energie, rovněž prezentoval několik zcela chybných údajů (například podíl elektřiny z podporovaných zdrojů je údajně pouze 1,5 %). Navrhl rovněž nejkurióznější řešení – vyvlastnit nebo zestátnit velké a předražené fotovoltaické elektrárny (předražené FVE vlastní ČEZ, který je většinově už nyní vlastněn státem). Požadoval, aby osoby, které jsou ve střetu zájmu, se nemohly účastnit legislativního procesu.
Aktualizace 14. 11. 2012: účastníkům semináře byly rozeslány prezentace přednášejících. Na základě telefonické diskuse s tajemníkem SVSE Luďkem Piskačem byly přinejmenším v prezentaci Karla Šimečka evidentní chyby odstraněny.

Roman Blažíček z firmy Lasserberger zastupoval průmyslové podniky s vysokou spotřebou energie. Začal výtkou směřovanou vládě, že na dva dosud zaslané otevřené dopisy vůbec nereagovala, ani pozvánkou k jednání, ani jakoukoli jinou odpovědí. Zástupci ministerstev přítomní na semináři podle jeho názoru neřekli nic. Jeho vystoupení přetékalo emocemi. V některých chvílích na zástupce ministerstev v podstatě křičel. Kritizoval vše včetně práce expertní skupiny, která se podle jeho názoru nemá inspirovat Německem, ale Polskem, kde je cena elektřiny o 20 % nižší. Na druhou stranu ocenil, že pracovní skupina vznikla.

V diskusi se opět ozval názor, že bez technicky vzdělaných odborníků je budoucnost průmyslu v ČR ohrožena. Ale taky upozornění, že státní správa utratí 90 mld. Kč ročně, což si žádná firma nemůže dovolit, kdyby stát vyšel s 3 %, jak je u firem obvyklé, ušetřil by 60 mld. Kč. Jeden z diskutujících mimo jiné vytýkal vládě, že průmysl požádal o emisní povolenky v celkovém objemu 113 mil. tun, ale dostal pouze 82,5 mil. tun (protože EU alokaci zredukovala; české podniky přesto měly povolenek tolik, že jich ještě část prodaly). Ozval se i návrh, aby „z elektřiny, která je předražena ČEZem a generuje zisk 50 mld. ročně“ byla dividenda použita na snížení ceny elektřiny.