Vítr a fotovoltaika v Německu v roce 2012

Hermann Scheer byl německý politik, který již v 80. letech minulého století svou politickou kariéru spojil s propagací obnovitelných zdrojů energie a zvláště slunečního záření. Byl hlavním autorem německého zákona o obnovitelných zdrojích energie, od jehož přijetí německým parlamentem uplynulo 29. března právě 12 let. Až do své smrti v roce 2010 byl Hermann Scheer jedním z nejvýznamnějších a nekompromisních zastánců obnovitelných zdrojů energie v Německu a po celém světě.

Takzvaný Scheerův zákon upřednostnil obnovitelné zdroje energie (OZE), zaručil jim přednostní připojení k elektrizační soustavě a zavedl komplexní systém podpory prostřednictvím výkupních cen (feed-in-tariff). Jeho cílem bylo zvýšit podíl OZE v Německu minimálně na 12,5 %, přičemž podíl větru, slunce a biomasy měl vzrůst pětinásobně. Zákon se postupně šířil do dalších zemí, v různé míře jeho varianty aplikovalo do současnosti kolem 60 států.

Kritici zákona v roce 2000 prohlašovali, že tento zákon nic nevyřeší, ničeho se nedosáhne, že dokonce ohrozí pracovní místa a konkurenceschopnost. Snažili se přitom dokazovat, že vítr, slunce a biomasa dohromady mohou stěží dosáhnout podílu 2 až 3 %.

O 12 let později se podíl OZE zvýšil z 5,4 % na 20,1 %, počet pracovních míst v průmyslu OZE vzrostl ze 100 tis. na 380 tis. Zajímavá je však vlastnická struktura OZE: 40 % připadá na domácnosti, 11 % na zemědělce a 9 % na malé a střední firmy. Energetičtí giganti jsou v obnovitelných zdrojích trpaslíky, jejich podíl je pouhých 6 %.

Proč tak málo? Možná proto, že se jedná primárně o dealery uhlí, ropy, zemního plynu a uranu. Vydělávají na růstu cen těchto komodit. Více elektřiny z OZE pro ně znamená menší příjmy.

V souvislosti se zavedením zákona začal sílit tlak na přechod na 100% dodávky energií z obnovitelných zdrojů. Po celém světě vznikl bezpočet úspěšných projektů v oblasti obnovitelných zdrojů energie a energetické efektivnosti. Vznikl projekt Kombikraftwerk, studie Energy Rich Japan, a v loňském roce ohlásilo Dánsko přechod na 100 % OZE do roku 2050 nejen ve spotřebě elektřiny, kde je to snadnější, ale i ve spotřebě tepla a v dopravě. V případě Dánska je však nutno upozornit, že se zároveň předpokládá zdvojnásobení energetické efektivnosti.

Největší úspěch Scheerovy aktivity a „jeho“ zákona je bezesporu komercializace fotovoltaiky. Německý program 1000 solárních střech byl vyhlášen v roce 1989. V roce 1994 navázalo podobným programem Japonsko. Paralelně s přijetím zákona o podpoře OZE v roce 2000 byl vyhlášen program 100 000 solárních střech – dvakrát více, než byl původní záměr Greenpeace – opět na Scheerův popud. Řada firem v Německu a následně po celém světě začala masivně investovat do výrobních kapacit v celém řetězci od křemíku a dalších materiálů potřebných pro fotovoltaické systémy až po samotné panely.

Několik let to vypadalo, že se nic podstatného neděje, podíl fotovoltaiky byl zanedbatelný jak v Německu, tak v jiných státech. Stále nové výrobní kapacity však umožňovaly rychleji zavádět inovace vedoucí ke snížení nákladů, než kdyby byla pouze obnovována stávající výroba. V roce 2009 přišel zlom. Od té doby ceny panelů klesly o 70 % a dále klesají. Z hlediska zákazníků jistě pozitivní vývoj však některé firmy, zvláště v EU a USA, přivedl k bankrotu.

Důsledek možná někoho překvapí, byl však předpovídán. Fotovoltaika postupně začíná konkurovat fosilním zdrojům. V současnosti je i v České republice cena elektřiny z fotovoltaiky poloviční ve srovnání s cenou energie ze spalovacího motoru poháněného ropnými palivy. V zemích tzv. slunečného pásu, v nichž žije většina lidské populace, se fotovoltaika stává bezkonkurenčně nejvýhodnějším zdrojem. Průmysloví experti přitom prohlašují, že do 10 let bude fotovoltaika ve spojení s velkokapacitní akumulací nejlevnějším zdrojem elektřiny dokonce i v zemích OECD.

Pokud se tyto vize naplní, může relativně brzy dojít k strukturální změně celé světové ekonomiky (viz článek). Obrovská závislost na fosilně energetickém mixu může být nahrazena energetickou nezávislostí. Velká energetika se může smrsknout na přenos a distribuci elektřiny. Přechod na pasivní standard u staveb může paradoxně vést k zániku centrálního zásobování teplem. Ropní giganti, kteří dominují trhu s pohonnými hmotami, pravděpodobně nezaniknou, protože již dnes investují do obnovitelných zdrojů.

První známky této 4. revoluce (článek o stejnojmenném filmu), nebo též nové průmyslové revoluce (viz projev britského ministra průmyslu) jsou již zřetelné. Například v Německu je v současnosti solárních střech více než milion – přes 24,5 GWp instalovaného výkonu. Dokonce i v zimním období, v průběhu chladného a větrného ledna vyráběla fotovoltaika v Německu až 7 GW, což je až 10 % poptávky v období energetické špičky (peak-load). V době špičky bývala dříve elektřina nejdražší, právě díky fotovoltaice dnes často bývá nejlevnější.

Když vlna krutých mrazů na začátku února přivedla jaderně orientovanou francouzskou energetiku na pokraj kolapsu, německé fotovoltaické elektrárny umožnily ponechat řadu špičkových zdrojů na ropná paliva a zemní plyn mimo provoz, což pravděpodobně významně snížilo spotové ceny na Evropské energetické burze.

Výroba elektřiny z FVE a VTE v Německu v lednu a únoru 2012:

I tak ceny vzrostly na dvojnásobek a v některých chvílích až na čtyřnásobek obvyklých hodnot. Fotovoltaika a vítr díky tomu v době energetické špičky, tj. od 9 do 17 hodin ukrojily z příjmů energetických gigantů několik milionů € denně.