Retence srážkových vod v objektech z plastových bloků

V rámci řešení bezpečného odvedení srážkových vod v případě velkých až extrémních srážek již dnes není žádnou novinkou budování podzemních akumulačních objektů pomocí plastových bloků. Tento způsob budování podzemních retenčních nádrží s instalací plastových bloků však často vyvolává u rozhodujících osob obavy z možnosti nekontrolovatelného zanášení sedimenty.

Z poměrně velké nabídky různých typů bloků lze volit pouze ze dvou základních systémů osazení:

1. Retenční nádrž z bloků s nátokem přímo do bloků (bez spodní rozváděcí drenáže)
2. Retenční nádrž z bloků se spodní rozváděcí drenáží

Z těchto dvou systémů se lze výše uvedeným problémům vniknutí znečištění vyhnout u systému se spodní drenáží. Většina znečišťujících látek je touto drenáží odvedena dále do kanalizace a není zadržována v blocích.

Tento fakt ověřila nezávislá studie, kterou provedli na Univerzitě v Sheffieldu (GB) na oddělení stavebnin a konstrukcí. Studie měla za cíl studovat chování různých typů znečištění v retenčních nádržích srážkových vod vytvořených plastovými bloky.

Testování

Testovány byly právě již zmíněné konfigurace osazení a typů bloků – bez drenáže a s drenáží.

Testy proběhly na zkušebních nádržích o rozměrech 3,6 x 1,8x 1,2 m vybavených nátokovým a odtokovým potrubím s regulovaným nátokem 7 l/s.

• první konfiguraci tvořila nádrž ze 160 bloků ve 4 vrstvách na sobě vždy 8 x 5 beden
• druhá konfigurace byla tvořena bloky AS-NIDAPLAST 2400x1200x520 mm ve 2 vrstvách uložených na loži ze štěrku mocnosti 40 cm, s drenážním potrubím Ø225 mm

Byly studovány tři různé faktory v ustáleném režimu proudění 7 l/s:

1. trasovací látka s měřením koncentrace fluorescenční látky
2. voda s pískem zrnitosti do 75 mikronů v koncentraci 75%
3. stav průtoku s velkým odpadem (plastové sáčky)

Výsledky měření

• v prvním případě vody s trasovací látkou bylo zmapování proudění vody v nádrži, což dokazuje neuspořádané proudění v blocích nádrže
  
  
• druhý režim nátoku se sedimentující látkou (jemný písek) měl prověřit náchylnost obou konfigurací nádrže na zanášení sedimenty. Bylo prokázáno, že běžně se vyskytující sedimenty v dešťových vodách jsou ze systému AS-NIDAPLAST se spodní drenáží téměř 100% vynášeny ze systému retence, takže nevzniká riziko zanášení a kolmatace. Oproti tomu v systému přímo natékaných bloků bez spodní drenáže zůstává 75% sedimentů uvnitř systému, což indikuje vážné riziko zanášení a kolmatace nádrže v průběhu provozu.
• posledním simulovaným režimem byl průtok velkého znečištění reprezentovaného plastovými sáčky ze supermarketů, což opět odpovídá reálnému režimu. Zjistilo se, že v konfiguraci AS‑NIDAPLAST bloky se spodní drenáží dokáží takovéto znečištění udržet v kanalizaci a všechny sáčky byly ze systému vyplaveny. U konfigurace s přímým nátokem do bloků však všechny sáčky zůstaly uvízlé uvnitř bloků (zachyceny na prvním bloku).

Závěr nezávislé studie

Studie Univerzity v Sheffieldu (GB) jednoznačně ověřila, že konfigurace AS-NIDAPLAST bloků se spodní drenáží je provozně spolehlivější a bezpečnější než konfigurace nádrže s přímo natékanými bloky.

Současně bylo zjištěno, že u nádrží se spodní drenáží hrozí jen velmi minimální riziko zanášení jemnými sedimenty a téměř nulové riziko ucpání nádrže velkým znečištěním typu plastový sáček.