Volba výrobku pro stavbu s ohledem na jeho životnost

Pokud vycházíme z Nařízení vlády č.178/1997 Sb. - technické požadavky na stavební výrobky ve znění NV 81/1999 Sb., které je prováděcím předpisem k zákonu 22/19997 Sb. ve znění zákona 71/2000 Sb. o technických požadavcích na výrobky, najdeme tyto základní pojmy:

Stavební výrobek je každý výrobek určený pro výrobcem nebo dovozcem pro trvalé zabudování do staveb, pokud se na něj vztahuje alespoň jeden z technických požadavků uvedených v příloze 1. (1. mechanická odolnost a stabilita, 2. požární bezpečnost, 3. hygiena a ochrana zdraví a životního prostředí, 4. bezpečnost při užívání, 5. ochrana proti hluku, 6. úspora energie a ochrana tepla).
Trvalé zabudování do stavby je takové zabudování, při kterém se vyjmutím nebo výměnou výrobku trvale mění ukazatele užitných vlastností stavby a vyjmutí nebo výměna výrobku jsou stavebními činnostmi.
Stavební činnost je činnost, jejímž účelem je realizace stavby, její změna, popřípadě udržovací práce.

Právě formulace stavební činnosti není přesná, protože by byla zahrnuta i např. provozní údržba, čištění apod.!!)

Trvanlivost stavby souvisí s charakteristikami výrobků, ke kterým je třeba přihlížet při výběru správných výrobků ve vztahu k předpokládané ekonomicky přiměřené životnosti stavby.

Poohlédněme se tedy po zahraniční legislativě:

¹⁾předpokládaná životnost ve výjimečných nebo ospravedlnitelných případech může být i 3-6 let
²⁾ pokud nejsou výrobky "snadno" nebo s určitým úsilím opravitelné nebo vyměnitelné

Životnost staveb je doba, po kterou stavba splňuje základní požadavky dané interpretačními dokumenty.

Životnost výrobku je doba, po kterou výrobek splňuje základní požadavky dané interpretačními dokumenty. Závisí na trvanlivosti výrobku a jeho údržbě.

Trvanlivost výrobku je schopnost výrobku zachovávat požadované vlastnosti při působení předvídatelných vlivů. Stanoví se na základě zkušebních metod nebo zkušeností. Trvanlivost výrobku by měla být určena ve všech technických specifikacích stavebního výrobku a měla by být součástí prokazování shody. Požadavky na stanovení trvanlivosti by měly být součástí značení CE.

V ČR zatím není obvyklé, aby trvanlivost výrobku byla deklarována jinak než v návodech na použití výrobku (v lepších případech). Pokud je tam uvedena, jedná se o důležitý údaj pro spotřebitele s ohledem na Zákon č.59/1998 Sb. o odpovědnosti za výrobek ve znění zákona 209/2000 Sb.. Tento zákon vychází z evropské koncepce odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku a vytváří tlak na výrobce a zlepšuje postavení spotřebitele.

Výrobek je z pohledu tohoto zákona vadný, jestliže z hlediska bezpečnosti jeho užití nezaručuje vlastnosti, které lze od něj oprávněně očekávat, zejména s ohledem na
  a) prezentaci výrobku, včetně poskytnutých informací,
  b) předpokládaný účel, ke kterému má výrobek sloužit, nebo
  c) dobu, kdy byl výrobek uveden na trh.

Výrobek musí spotřebitel používat dle návodu a instrukcí výrobce.
Poškozený musí prokázat vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou a škodou. Škodou se rozumí škoda na zdraví, usmrcení nebo škoda věcná.
Výrobce je povinen nahradit škodu na věci za kterou odpovídá, jen v částce převyšující 5 000 Kč.
Pokud vznikla škoda v důsledku vady výrobku a současně jednáním nebo spolupůsobením třetí osoby, odpovídá výrobce za škodu v plném rozsahu.
Odpovídá-li za škodu více výrobců, odpovídají za ni společně a nerozdílně, poškozený může uplatnit nárok vůči kterémukoliv z nich.
Povinnosti výrobce dle tohoto zákona nelze předem vyloučit ani omezit jednostranným prohlášením nebo dohodou. Právo na náhradu škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený o škodě dozvěděl nebo se mohl dozvědět (o škodě, vadě a totožnosti výrobce). Právo zaniká za 10 let.
Poškozený může dle své volby uplatnit škodu dle tohoto zákona nebo podle obecné úpravy odpovědnosti za škodu ( podle občansko právní odpovědnosti za škodu odpovídá smluvní partner spotřebitele - tj.např. zboží reklamujete v obchodě, kde jste nakoupili, nikoliv u výrobce).

Účinnost od 1.9.2000